Future starts today, not tomorrow (10)

A/N: Takže tady je ta druhá slibovaná prázdninová kapitola, jako omluva za čekání:) Druhou část jsem nekontrolovala, takže omluvte případné chybky. A omlouvám se, že jsem nerozvinula Stefanovu linii, na tu dojde příště.

10. chapter – The night of the full moon

,,Somewhere between our laughs, long talks, stupid little fights and all our jokes, I fell in love…“

*~*

,,Nikdo tu není,“ zazněl ochraptělý hlas druhého muže přímo nad hlavami skrývajících se návštěvníků z budoucnosti. Chvíli ještě pokukoval z okna, než uslyšeli jeho těžké kroky, vzdalující se směrem ke kuchyni. Damon s Elenou se mačkali pod parapetem, šťastní, že toho muže nenapadlo pohlédnout dolů. Jakmile se ujistili, že je již nesleduje, odběhli se skrýt mezi stromy.

,,Nechápu to. Ještě před chvílí si byl ochotný jim zlomit vaz, jen co vejdou a teď se schováváme?“ vyrukovala Elena, zatímco zápasila s větví jehličnanu, která na ni zezadu útočila. Damon pouze svraštil obočí a mírně zasyčel, aby nemluvila. Zůstali stát v dostatečné vzdálenosti, tak aby mohl poslouchat, co si ti dva vyprávějí.

,,Není to tu bezpečné, Georgi, můžou se sem vrátit,“ varoval přítele neznámý muž. ,,Lepší bude, když odtud zmizíme.“

,,Je úplněk, Miku. Do půlnoci nezbývá mnoho a snad ti nemusím opakovat, co se stane, až ta proklatá koule…“ odmlčel se. Nejspíš se potřeboval uklidnit. ,,Teď už nenajdeme lepší místo. Neprospělo by, kdyby se našla další těla. Alespoň na pár měsíců, než se to zklidní. Pojďme do sklepení.“ Ani jeden z mužů už nic nenamítal. Elena hořela nedočkavostí a Damonovo mlčení ji ubíjelo.

,,Tak co se stalo, Damone,“ žadonila o vysvětlení.

,,Byl to můj dobrý přítel. Sloužili jsme spolu u armády. Nemohl jsem ho zabít.“ Na chvíli projevil city. I sám Damon si to s hrůzou uvědomil, takže rychle zaplašil jakékoliv pochyby o své dobrosrdečnosti: ,,Samozřejmě, jen proto, že by nám přidělalo více problémů zmizení starostova syna.“

,,Co říkali?“ Elena to přešla, jakoby nic. Věděla, že Damon pouze předstírá nelítostného, krvežíznivého krutovládce světa i celého vesmíru, aby nikdo neodhalil jeho slabiny. Štval ji tím, ale co, ona znala pravdu. Jednou mu vmete do tváře, že ať se snaží sebevíc, stejně nikdy nebude čistokrevný zloduch. Však on už rande se svou leta potlačovanou přívětivou stránkou neodloží, o to už se sama postará. V duchu si představila Damona vzpírajícího se a křičícího – ‚Dejte je ode mě pryč! Soucit? Lítost?! A co teprve přátelství! Mám silnou alergii na tyhle pocity!‘ Unikl jí jemný úšklebek.

,,Nechtějí odejít. Tuším, že zůstanou přes noc. Mluvili něco o úplňku, sklepení… Nemám ponětí, co to tam ti dva vyvádějí. Jaké sklepení, sakra? Vždyť jsme tam strávili celý den, nenašli jiné místnosti, natož sklepení.“ Záměrně vynechal část o tělech, aby Elenu neviděsil. Ta mezitím usilovně přemítala, jestli si náhodou nevšimla něčeho podezřelého. Procházela si znovu všemi pokoji, nikde nic.

,,Koupelna,“ pronesla do ticha. Damon k ní vzhlédl. ,,Tam jsme se ani jeden neodvážili.“

,,Nediv se, neskutečně to tam páchlo,“ postěžoval si. ,,Takže v koupelně zbudovali vchod do sklepa. Dříve tam určitě nebyl, tím jsem si jístý. Prolezli jsme to se Stefanem křížem krážem. Zajímalo by mě, co tam ti dva…“ přemýšlel nahlas. ,,No, nicméně, přišli jsme o skrýš. Instinkt mi napovídá, držet se stranou.“

,,Tak to nám zbývá jedině nocovat pod širákem,“ povzdychla si Elena a kriticky pohlížela na oblohu, zda dnes večer hrozí déšť. Nebe zdobil měsíc v úplňku se spoustou hvězd. Po mracích ani stopy.

,,Jak romantické,“ popichoval ji Damon. Uvědomoval si však, že zůstat venku přes noc po tom, co vyslechl, by neriskoval ani blázen. Eleně se nesmí nic stát. Ručí za její bezpečí. S ním se jí nic nepřihodí. Uklidňoval se, ale jeho pověstná jistota se někam vytratila. ,,Přespíme na statku, půl hodinky cesty pěšky. Rychlejší bude, když tě ponesu.“ Než stihla Elena protestovat, ztratila pevnou půdu pod nohama. Během cesty ani jeden nepromluvili. Elena přemýšlela o těch dvou mužích a sklepení. Damon zanechal myšlenky na George Lockwooda a přemítal o svém plánu v Bertoldu. Dorazili na místo. Před nimi se rozprostíral rozsáhlý pozemek, kterému vévodil velký dům s několika vedlejšími příbytky pro čeledíny. Damon si to zamířil rovnou k nejbližší stodole, kde Elenu konečně pustil .

,,Konečně.“ Protahovala si záda, která ji bolela z nepřirozené polohy, ve které setrvávala posledních deset minut. Rozhlédla se. Stodola měla dvě patra. V horním bylo složeno seno, ve spodním postávalo několik krav. Ty dávaly najevo svou nespokojenost táhlím bučením. Elena doufala, že všichni na farmě spí tvrdým spánkem těžce pracujích lidí a nikdo je nepřijde zkontrolovat. Vlastně, jaktože tu nikdo nehlídá? Obchází snad hlídači v noci celé pozemky? A co až přijdou sem?

,,Vylez nahoru,“ rozkázal Damon a ukázal na dřevěný žebřík, který směřoval přímo na seník.

,,Ne, že bych nevěřila tvému úsudku, ale na tu ztrouchnivělou věc mě nedostaneš,“ vzepřela se Elena při pohledu na křehce vypadající šprušle.

,,Fajn, spi sladce pod kopyty krav, cow-girl.“ Sám rychle vylez nahoru a hledal nejvhodnější místo, kam by se uložil. Elena si povzdechla.

,,Počkám než usneš a pak se vydám do Bertoldu.“ Klame ji snad sluch? On ji tu chce nechat samotnou?

,,Fajn,“ nedala na sobě znát, jaký strach se jí zmocnil při představě, že tu zůstane sama.

,,Budu zpátky dřív, než se vzbudíš ty nebo kohouti,“ culil se, moc dobře rozpoznal její obavy.

,,Zvládnu to.“ Plácla sebou do sena. To ji nepříjemně píchalo do zad. Vrtěla se, dokud si pod sebou nevytvarovala ucházející prohlubeň, přesně pro její tělo. Už se jí to tu nezdálo tak strašlivé. Seno příjemně vonělo, krávy ztichly, Damon se položil vedle ní… Co?! Trhla sebou, vyhoupla se do sedu a zírala na něj jako na přízrak. Což ostatně nebylo daleko od pravdy.

,,Co?“ ptal se přihlouple s rukama za hlavou. Elena už už otevírala pusu, že ho pošle na druhý konec jejich nového „pokoje“, ale nakonec si přiznala, že s Damonem poblíž se jí bude usínat o maličko lépe. Oba dva se teď dotýkali rameny, ale ani jeden se neodvážil na toho druhého pohlédnout. Stále hmatatelnější napětí teď proplouvalo kolem nich. Elena nechala svá víčka klesnout a přehrávala si obličeje svých milovaných. Jenny, co asi teď dělá. Jeremyho, snad nevyvádí nějaké hlouposti s Tylerem. Stefana, kterého Katherine drží někde pod zámkem. A pak otevřela oči a pohlédla do Damonových, které ji upřeně pozorovaly. Chvíli se přeli, protože Elena ne a ne usnout, když má pocit, že na ni neustále kouká. Konečně usnula.

Probudily ji hlasy. Spoustu hlasů. Minutku jí trvalo než se vzpamatovala a vzpomněla si, kde je. Zkontrolovala místo vedle sebe. Damon nikde. Rychle přešla k té straně seníku, odkud slyšela výkřiky. Dírou mezi prkny viděla spoustu lidí ze statku, kteří pobíhali zmateně sem a tam, v rukou louče. Ještě ani nezačalo svítat, co se to tu děje?

Zaslala: JenniferBlack