Future starts today, not tomorrow (7)

7. chapter – Time for bathing

,,The only way to get rid of a temptation is to yield to it“

Oscar Wilde

*~*

Elena neochotně rozlepila víčka. Čekala nepříjemný náraz světla, který člověka oslepí bezprostředně po té, co se probudí. Avšak jediným jasným bodem v místnosti byl bílý proužek, plížící se zpod dveří. Okna zakrývaly hnědé závěsy. Odhrnula peřinu, nepamatovala se, že by se přikrývala. Vstala z postele, dokolíbala se k onu a pomalými pohyby odkryla záclonu. Ranní slunce prozářilo pokoj. Prospala klidně celou noc i dopoledne. Proč mě Damon nevzbudil? Napadlo ji, že se nejspíš ještě ani nevrátil. Zamířila do kuchyně, podívala se i do salonu. Její společník nikde. Dům jí najednou připadal osamělejší a temnější. Stýskala si a přála si, aby se Damon vrátil.

Neúprosné ticho zahnalo hlasité zakručení v žaludku. Spíš ze zoufalství, než-li z opravdové naděje, otevřela skříňky nad kuchyňskou linkou. Podle očekávání – pusto, prázdno. Posadila se tedy na židli a přemýšlela, jak by zahnala pocit hladu. Po chvilce bezděčného sezení se rozhodla, že prozkoumá okolí domu. Přece jen, všudypřítomná nuda byla tisíckrát horší než neukojené biologické potřeby. Vzpomněla si na jezírko za domem.

Ať už okolí domu nebo jeho interiér vypadaly sebezanedbaněji, voda v jezeře skvěla čistotou. Dostala šílenou žizeň. Neostýchala se ponořit do ní dlaně a napít se. Chutnala lehce nasládle. Opláchla si i rozespalý obličej, aby se trochu osvěžila. Voda ji však lákala tak moc, že nakonec shodila všechno oblečení, nechala si pouze kalhotky, a opatrně vkročila do mělčin. Strach z neznáma okamžitě smyly první vlnky, které se dotýkaly jejích chodidel. Plavala klidným tempem na druhý břeh a zase zpátky. Tu a tam se odvážila i pod hladinu. Koupala se snad půl hodiny, než usoudila, že už bylo dost šplíchání.

Naposledy se potopila, aby doplavala až ke břehu. Když vykoukla z vody, vlasy se jí nahrnuly do obličeje a zabránily ve výhledu. Před sebou uslyšela hlasité šplouchnutí. Rychle odstranila vlasy z čela, rozhlížela se, zda neuvidí původce toho zvuku. Nic. Jen rozčeřený povrch jezera naznačoval, že se jí to nezdálo. Musí to být dole. Celá vystrašená zapomněla šlapat vodu, takže si mírně lokla. Nejprve se začala zmateně rozhlížet, rukama máchala kolem sebe. Cosi se jí otřelo o zadní stranu lýtek. Na místě se prudce otočila a vrazila do něčí obnažené hrudi.

,,Není nad polední koupel,“ prohodil Damon a jeho silné paže Elenu uzavřely v objetí. Ta měla co dělat, aby si neprodleně zakryla nahý hrudník. Zkřižila ruce na prsou a snažila se Damona co nejméně dotýkat.

,,Okamžitě mě pusť, idiote! Víš, jak jsem se lekla?!“ na jednu stranu se zlobila, na druhou si oddychla. Damonův potutelný úsměv ještě více rozdmýchával její zlost.

,,Já myslel, že tu na mě čekáš. Ani trochu jsem ti nechyběl? Neříkala sis – ‚Kde asi ten Damon vězí? Nestalo se mu něco?‘ “ škádlil ji a bavil se její snahou ho odstrčit. Cítil se příjemně, když se její kůže stýkala s jeho. Skoro zazdil, kde a proč vlastně jsou. Jejich obličeje se teď skoro dotýkaly. Hleděli na sebe, jako by se chtěli navzájem sníst. Ovšem každý k tomu měl jiný důvod. Elena neskrývaný hněv, zatímco Damona lákala její vůně. I přesto, že tu naproti sobě stál člověk a upír, netroufal by si nikdo hádat, kdo z nich by si nakonec smlsnul.

,,Ani trochu. Vlastně ano, vzpomněla jsem si na tebe, když kolem proběhla další krysa!“ zalhala. Pustil ji. Elena zalitovala, že je voda tak křišťálově průzračná. Uvědomovala si horkost rozlévající se do tváří – červenala se studem. Vyvedl ji z míry, takže se jen nervózně nechala unášet vodou. Už nemohla svou nejistotu skrýt ani za urážky.

,,Tos neměla říkat,“ zaburácel zlověstně a v mžiku zatlačil Eleninu hlavu dolů. Když se vynořila, stál už na zemi a soukal se do kalhot. Nechal Elenu připlavat blíž, aby zjistila, že má oblečení o pár metrů dál, než předtím. Perverzák! Pomyslela si. Ale ať si nemyslí, že se před ním budu promenádovat nahá. Ani za nic! Na protest se ani nehnula, zůstala od krku dolů ve vodě, ruce stále přitisknuté na ňadrech.

,,Přinesl jsem nějaké jídlo. Nemáš hlad?“ utrousil jakoby mimochodem, když si oblékal košili. To byla rána pod pás. Elenin žaludek se znovu připomněl. Naštěstí ne tak hlasitě, aby to Damon slyšel.

,,Podej mi to,“ přikázala mu, ,,a otoč se.“ Napřímil se s vítězoslavným výrazem. Elena tušila, že její rozkazy neuposlechne. Kochal se její bezmocností, až konečně usoudil, že ji potrápil dostatečně a k Eleninu velkému údivu jí podal kalhoty i tričko. ,,Ani to nezkoušej!“ Metala po něm blesky. S povzdechem vytáhl černou podprsenku ze zadní kapsy riflí. Obrátil se k Eleně zády, aby se mohla obléct.

,,Spokojená?“ Elena na sebe kvapem házela šaty. Nepromluvila ani slovo, nasupeně prošla kolem Damona a rázovala si to k domu. ,,Ženy nemají smysl pro humor.“

Já ti dám smysl pro humor! Uvidíme, jestli se ti můj humor bude líbit. Teď, když se na něj nedívala, opadla z ní veškerá nerozhodnost. Na důkaz své nově nabité odhodlanosti práskla dveřmi tak, že šišky v okolí pěti kilometrů popadaly.

Na stole ležela plná mísa ovoce a bochník chleba. Utíkala k ní, když už už chňapala po nádherně červeném jablku… zmizlo. Co to? Že by skrytá kamera? Za tou náhlou sublimací jablka nevězel nikdo jiný než Damon. Provokativně se do něj zakousl. Elena čekala další manévry a proto spěšně zabavila celou mísu. Zarazila se ve chvíli, kdy se chystala vložit první sousto do úst.

,,Tys to štípnul, že?“ zeptala se podezřívavě upíra. Nasadil svůj obvyklý ‚já nic, já muzikant‘ výraz a posadil se naproti ní.

,,Ne, šel jsem k té dámě a slušně jí vysvětlil, že jsem upír z budoucnosti, který si ve starý barabizně za kopcem schovává sedmnáctiletou slečinku, kterou je třeba trochu vykrmit, aby se dala pozřít. Dala mi jídlo, prohlásila, že jsem milý a slušně vychovaný mladý muž a poslala Boha, aby mě doprovázel,“ líčil svou fiktivní story se zaujetím. Když ale spatřil Elenin údiv dodal, ,,ano, Eleno, ukradl jsem to. Ale jestli chceš, můžu to vrátit.“ Odpovědí mu bylo Elenino spokojené mlaskání. Na situaci od jezera už skoro zapomněla.

,,Tak-že… co js-i vypozoroval?“ procedila sotva pár slov skrze plnou pusu.

,,Nic moc. Stefana jsem nezahlédl. Ani Katherine. Ani jednu z nich, abych byl přesný.“ Eleně při představě toho, že teď jsou tu vlastně dvě Katherine, zaskočilo. Když dokašlala, pokračoval: ,,Ale z dostatečné vzdálenosti jsem spatřil sebe sama, jako vždy – dokonalého. Víš, je tu pár zádrhelů, ohledně vracení se v čase a měnění budoucnosti, které bys měla vědět Eleno. Trochu nám totiž komplikují situaci.“

Zaslala: JenniferBlack