Paul pro Interview Magazine

Paul Wesley (Stefan) poskytl rozhovor pro Interview Magazine.
Paul odpovídal na otázky Andyho Warhola a my vám přinášíme překlad. Rozhovor se netýká přímo seriálu The Vampire Diaries, ale Paul na sebe prozradil pár zajímavostí.

Přeji vám příjemné čtení.

Andy: Co si myslíte o lásce?
Paul: Láska je něco, co je pro každého jednotlivce velice osobní a založené na tom, kde se člověk v životě právě nachází. Je kolísavá a postupem času se mění. Myslím, že je obrovský rozdíl mezi poblázněním a láskou, ale lidé si často oboje pletou.

A: Kdy jste začal dělat filmy?
P: Poprvé jsem před kamerou začal pracovat, když mi bylo 15 let. Připojil jsem se do soap opery. Natáčeli jsme v Brooklynu a vynechal jsem vyučování, abych mohl natáčet tu scénu. Bylo to děsivé a já byl před kamerou zcela rozpačitý.

A: Jaký je Váš oblíbený film?
P: Tahle odpověď se vždycky mění, podle toho v jaké jsem náladě. Ten, co mě ale pokaždé napadne je „Scenes from a Marriage“ (1973) od Ingmara Bergmana. Není zrovna povznášející, ale měl na mě obrovský dopad a nemůžu ho dostat z hlavy.

A: Chodil jste do herecké školy?
P: Ano a ne. Chodil jsem na herectví v New Yorku, ale bylo to velmi sporadické. Chodil jsem i na spoustu hodin v LA, když už jsem byl dospělí. Baví mě na tom jisté věci, ale nejsem dogmatický.

A: Jakou nejšílenější věc jste dostal od fanoušků?
P: Krabici plnou klobás – polských klobás. Nemůžu říct, jestli to byla narážka nebo jestli jsem si měl opravdu vychutnat polské klobásy.

A: Pokud by jste zítra dostal film, jaká by byla Vaše ideální role?
P: V tuto chvíli cokoliv, co nesouvisí s upíry. Koukám po postavách, které jsou mimořádně špatné a anti-hrdinské.

A: Chodíte často ven nebo jste spíš domácí typ?
P: Pokud to jde, zůstávám hodně doma, ale ven musím hodně kvůli práci. Jak jsem dospěl, tak sedět doma na gauči s někým, koho miluji a koukat na dokumenty je pro mě v podstatě to nejlepší.

A: Existuje něco, čeho litujete, že jste neudělal?
P: Napadá mě jedna konkrétní věc. Byl jsem přidělen na veřejně prospěšné práce za rvačku ve škole a řekli mi, že musím za týden odpracovat 20 hodin. Přesvědčil jsem paní v knihovně (byl jsem přidělen na srovnávání knih), aby mi podepsala, že jsem práci dokončil a že to bude jen mezi mnou a jí, že mi to bude trvat několik týdnů, protože ten týden jsem byl zaneprázdněný. Ona mi uvěřila, podepsala ten papír, že jsem práci dokončil a já ji oklamal a nikdy už se nevrátil. Pořád na to myslím. Straší mě to a někdy se tam chci vrátit, najít jí a poskládat knihy, protože mě opravdu tíží vina. Tenkrát mi bylo 16 a neměl jsem moc svědomí.

A: Sníte?
P: Ano, ale málokdy si sny pamatuji déle jak 2-3 minuty po probuzení, pokud si zrovna neprocházím v životě náročným obdobím, pak si pamatuju živě všechno.

A: Z kolika hotelů jste byl vyhozen?
P: Ze žádného, ale vyhodili mě z několika středních škol. Počítá se to/znamená to, že jsem cool?