Jen jednou

Elena se převalila v posteli, odmítala otevřít oči. Ráda by ještě spala, ale to protivné slunce jí nedalo příležitost. Neochotně otevřela oči, všimla si, že druhá polovina postele je prázdná. Kam zmizel Stefan?

„Dobré ráno,“ nemusela se ani otáčet, aby zjistila, komu ten hlas patří. Damon.

Promnula si oči a otočila se na něj: „Damone, co tady děláš? A kde je Stefan?“

„Dobré ráno by neuškodila, ale budiž,“ šibalsky se na ni usmál. „Stefan musel nutně pryč, a tak mě pověřil, abych tě hlídal.“

Elena, zamotaná v peřině nevěřícně pozdvihla obočí, jakoby říkala TY?!

„Nedívej se na mě tak, já to nevymyslel,“ ale tvářil se vesele, „Myslím, že si to tu užijeme. Taková rodinná sešlost. Co říkáš?“ Damon se ušklíbl a zvedl se z křesla. „Mohla by ses obléct, ale pokud ti to vyhovuje spíš takhle, nebudu proti, moc ti to sluší.“ Damon ji zkoumavě přejel pohledem. Věděla, že i když je zamotaná v peřině, jak to jde, Damon ji mohl vidět, když spala.

Elena po něm hodila polštář. „Vypadni!“

Damon se uculil a odešel ze Stefanova pokoje. „Počkám na tebe dole.“

Elena se vztekle zvedla, přemýšlela, kde nechala telefon. Po chvilce pátrání se jí ho povedlo objevit. Vytočila Stefanovo číslo. Nic. Měl vypnutý telefon.

„To mi snad děla schválně!“ nadávala v duchu.

Zkontrolovala si hlasovou schránku a zjistila, že tam má vzkaz od Stefana.

„Lásko, omlouvám se, slibuju, že ti všechno vysvětlím hned, jak se vrátím. Vyskytlo se pár problémů a rád bych je vyřešil dřív, než se přiblíží k Mystic Falls. Nezlob se a buď s Damonem pro jistotu. Víš, že bych to nedělal, kdybych se o tebe nebál. Miluji tě.“

Bezva! Elena hodila telefon na postel. Stefanova přehnaná starostlivost. Doufala, že se brzo vrátí. Damon se trochu změnil, to je pravda. Docela si rozuměli poslední dobou, ale nedokázala si představit několik dnů jen v jeho společnosti.

Hledala své oblečení, ve kterém přišla, ale nikde ho nemohla najít. Místo toho objevila batoh plný jiného oblečení. Poznala svoje oblíbená trička i rifle. Stefan opravdu myslel na všechno. Vybrala si první, co jí padlo pod ruku, a vydala se do sprchy. Podvědomě to protahovala, dolů za Damonem se jí opravdu moc nechtělo.

„No konečně,“ přivítal ji Damon, když se konečně odhodlala jít za ním do kuchyně. Měl na sobě tmavě modré kalhoty a černou košili, jako obvykle mu to hrozně slušelo. Ne, že by si dřív nevšimla, ale způsob jakým se na ni podíval, ji úplně okouzlil.

Normálně by mu nějak odsekla, ale dneska na to neměla náladu. Nechtěla se hádat. Místo toho si sedla ke stolu a čekala, co bude dál. Damon ji překvapil, podal jí hrnek čaje a několik čerstvých palačinek. Elena se na něj vrhla tázavý pohled.

„Mám se o tebe starat,“ konstatoval suše.

Půvabná hnědovláska se tedy pustila do palačinek.

Damon se jí hluboce podíval do očí, rukou jí přejel po obličeji. Zastavil se až u jejího řetízku.

„Proč ho pořád nosíš?“

„To jako vážně? Je v něm sporýš.“

„Já vím,“ opáčil, „Ale nebýt toho užili bychom si spoustu legrace.“ Rukou pomalu sjížděl níž.

Elena mu ji naštvaně odhodila: „Co to děláš?! Nebo spíš, proč to děláš? Vždycky, když si myslím, že by ses mohl změnit, tak mi dokážeš, že jsem se spletla! Nechápu, jak jsem tě někdy mohla považovat za přítele!“ rozzuřeně se zvedla ze židle a chystala se odejít.

Damon jí pevně sevřel zápěstí. „Nikam nepůjdeš,“ řekl prostě. Oči měl plné hněvu.

„Fajn,“ procedila skrz zuby a utekla do Stefanova pokoje. Co tady bude dělat? Vždyť ani neví, kdy se Stefan vrátí.

Stefan měl pořád vypnutý mobil, ale Elena dostala spásný nápad. Zavolala Jenne jestli by pro ni mohla přijet ke Stefanovi. Před ní Damon nezmůže nic. Neprozradil by jejich tajemství.

„Kam si myslíš, že jdeš?!“ Zavolal na ni Damon ze svého pokoje. Ani se neobtěžoval vyjít z pokoje. Elena musela vědět, že ji uslyší. Nereagovala, šla dál po schodech dolů. Co to dělá?

Elena vyjekla. Damon se z ničeho nic objevil před ní.

„Ptal jsem se, kam to jdeš?“

„Domů,“ odpověděla nevinně.

Damon se na ni zkoumavě podíval, jako by přemýšlel, jestli je normální. Jeho obličej nevěstil nic dobrého. Vztek vyzařoval z každého kousku obličeje. Lehce naklonil hlavu doprava a pomalu se přibližoval k Eleně, ta ustupovala stále dál až ke zdi. Damon se přitiskl, co nejvíc k ní a rukama vytvořil zábrany, Elena se nemohla ani hnout. Začínala se bát.

„Řekl jsem ti něco, ty si nevzpomínáš?“

„Nechci tady být,“ odpověděla mu zarputile.

„To je jenom tvůj problém,“ vysmál se jí. „Nechápeš, že jsi tady pro svoje dobro?“ Damon se ústy přibližoval k jejímu krku.

„Damone…. Prosím…. Nedělej to,“ prosila plačtivě.

„Copak nemám dělat?“ zasmál se a ústy jí přejel po hrdle. „Sporýš v náhrdelníku ti teď moc nepomůže.“

„Damone…. Nenuť mě litovat.“

„Litovat čeho?“

„Myslela jsem, že si můj přítel.“

„Pořád dokola to samé. Eleno, já nechci být tvůj přítel.“ Ústy jí přejížděl po krku. Elena napjatě čekala, kdy se Damon zakousne. Zavřela oči a snažila se uklidnit.

„Nebraň se mi,“ pronesl skoro něžně a dál ji líbal.

„Damone…  někdo zvoní,“ původně chtěla říct úplně něco jiného, ale zvuk zvonku ji přerušil.

„Vydrž vte…“ Damon zmizel dřív, než to dopověděl.

Za chvíli se normálním krokem vrátil. Elena měla dost času na to, aby se aspoň trochu vzpamatovala.

„Jenno!“ vykřikla úlevně, hned, jakmile si všimla, kdo přišel s Damonem.

Damonovi oči Elenu propalovaly pohledem, slibovaly jí pokračování.

Milý deníčku,

Dnes opravdu nevím odkud začít. Událo se toho tolik. Stefan mě tu nechal s Damonem. Spletl se v něm stejně jako já. Taky si myslel, že jsme přátelé. Chtěla jsem, abychom byli přátelé. Ale po tom, co se stalo odpoledne opravdu nevím co si myslet. Opravdu mi na něm záleželo, ale teď….

Elena ležela na posteli a snažila se nějak srozumitelně zapsat si, co se stalo.

„Co, teď?“  polekaně se podívala vedle sebe.

„Damone! Jdi pryč!“ Když psala, nevnímala svoje okolí. Vůbec nepostřehla, kdy se Damon objevil.

„Jdi pryč,“ zopakovala.

„Ne.“

„Jdi“

„Ne.“

„Prosím,“ pípla slabě a otočila se od něj.

Damona vývoj situace trochu zarazil. „Proč?“

„Nemáš mě rád.“ Po tváři se jí kutálela slza. Byla ráda, že na ni nemůže vidět. „Nechceš být můj přítel, tak běž. Nepotřebuju tady někoho, kdo mě asi nenávidí.“ Teď už plakala.

Damon se objevil před ní. Zvedl jí dlaní obličej, aby se mu musela dívat přímo do očí.

„Poslouchej mě, není pravda, že tě nenávidím.“

„Ne?“ usmála se smutně, „A co všechno to, co si mi říkal?“

„Eleno, vnímáš ty vůbec svět kolem sebe? Nechci být tvůj kamarád! Chci něco víc. Miluji tě, slyšíš?“ Na důkaz svých slov ji políbil.

„Nech toho,“ odtrhla se od něj. „Lžeš.“

„Nelžu,“ jejich obličeje byli jen pár centimetrů od sebe. „Nelžu a ty to moc dobře víš. Taky něco cítíš. A neříkej ne, poznám to.“

Elena sklopila provinile obličej. Damon ji přitahoval, to tajemno, které ho obklopovalo, jí nedalo spát.

„Ale nemiluju tě.“

„Já vím, miluješ Stefana.“

„Tak co po mě chceš?“ hlesla zoufale.

Damon ji pevně sevřel a políbil. Napřed jen letmo, ale když se nebránila, vtrhl svým jazykem do jejich úst a převalil se na ni.

„Nelíbí se ti to?“ Zeptal se provokativně.

Elena už brečela naplno. „Líbí, ale nemůžu! Nech toho prosím.“

„Jen jednu noc.“ Damon ji začal líbat na ušním lalůčku, Elena se snažila odolávat, ale chvílemi přemýšlela proč vlastně.

„NE!“ vykřikla hlasitě. Damon se zarazil. Začala sebou na posteli házet.

„Eleno, uklidni se, nechci ti ublížit! Neudělám nic, co nechceš, a tohle se ti líbí. Měla bys to chtít.“

„Ale nechceš. Nechápu tě.“ Odpověděl si sám.

„Miluju Stefana, nemůžu mu to udělat.“

„Ale chceš i mě.“

„Damone, nech toho, prosím.“ V Damonově obličeji se objevil náznak bolesti.

„Odpověz mi, chceš mě?“

Před Damonem nebylo úniku, musela odpovědět. Místo toho jen lehce kývla hlavou. Damon jí něžně políbil a sundal jí z krku náhrdelník. Nebránila se. Damon dostane to, co chce a ona vlastně taky.

„Teď jsme tu jen my dva,“ jeho hlas byl plný touhy.

„Teď jsme tu jen my dva,“ zopakovala po něm Elena a začala mu oplácet polibky.

Zase to slunce! Elena nechápala proč má odtemněno. Asi večer zapomněla zatáhnout žaluzie.  S protesty se vykutálela ze své postele a vydala se do koupelny. Včera usnula poměrně brzo, ale není se čemu divit po tak náročném dnu. Nakupování s Bonnie a Damonem jako garde nebylo zrovna nejveselejší. Sotva přišla domů, padla na postel a usnula. Nemohla se dočkat, až se vrátí Stefan. Při myšlence na něj nevědomky sáhla po svém náhrdelníku, který jí Stefana připomínal. Milovala ho nade vše.

Zaslala: K@rin