Future starts today, not tomorrow (1)

Title: The future starts today, not tomorrowAbout: Katherine chce Stefana zpátky a jeho život je v nebezpečí. Elena a Damon musejí společně riskovat své životy, aby ho zachránili…Hlavní postavy: Elena/Stefan/Damon/KatherineOmezení: Pro všechny (pokud bude nějaká kapitola lehce eroticky laděna tak vložím 15+ :)Žánr: dobrodružně-mysteriozní, s prvky komedie a romance

1. chapter – Do you like magic?

‚While we live, let us enjoy life.‘
*~*

,,Damone!“ Stefan stál ve dveřích penzionu a prohledával očima každý kout. Tohle už bylo příliš. Nejenže se jeho bratr, maniakálně egocentrický upír, nastěhoval zpět do Mystic Falls, nejenže mu je neustále v patách, aby mu znepříjemňoval život, on se taky rozhodl vyvraždit většinu zdejších obyvatel.

,,Copak, bratříčku?“ Ozvalo se z čalouněné pohovky u krbu. Černovlasý mladík seděl zahleděn do krbu, v jedné ruce třímal sklenku whiskey, v druhé nepříliš tlustou knihu. Ani nevzhlédl, když Stefana oslovil.

,,To co jsi udělal té ubohé dívce… donutit ji vyhrabat si vlastní hrob, napsat dopis na rozloučenou, ve kterém se přiznává k ruské špionáži a závislosti na heroinu. Nestačilo ti ji prostě jen vysát a pohodit v lese, jak to máš většinou ve zvyku, abych pak musel jít a všechno po tobě uklidit. Jsi zrůda, Damone,“ starší z bratrů Salvatorů jen mírně obrátil oči v sloup.

,,Někdo zabil poslíčka s pizzou – Damone!, někdo utrhlhlavu sousedovic ořechovi – Damone!, závislá blondýna uprostřed lesa spáchá sebevraždu – Damone! Vážně nechápu, proč, jakmile se něco stane je jediné jméno, které vás napadá to mé…“

,,Oh, odpusť, ve zdejších krajích je tolik démonických vrahů, že se člověk, ba dokonce i upír někdy splete. Mimochodem, neřekl jsem, že byla blond,“ vzdal to Stefan. Jakkoliv se snažil, stejně u svého bratra nikdy nevzbudil lítost. Vlastně v Damonově slovníku slovo lítost zcela chybělo. Po slově lít následovalo rovnou lízat.

,,Proklatě, vždycky se tak nešikovně prozradím…,“ neskrýval ironii v hlase Damon. Vždycky byl rád, když se přišlo na jeho hrůzné činy. Podporoval tím svou image nekompromisního padoucha, kterým se cítil být.

Stefan si s povzdechem sedl do křesla dost daleko od bratra. Přemýšlel již několik týdnů, jak by se ho zbavil. Od proseb až po zoufalé pokusy o jeho zneškodnění. Hlavou mu vířily myšlenky jako Damon bez hlavy, Damon na dně řeky s kovadlinou u nohy, Damon spláchnutý do záchodu…

,,Kdepak máš to svý malinký štěně?“ Utnul Stefanovy absurdní myšlenky zdánlivě lhostejný hlas. Elena. Elena, kvůli které je pořád ještě tady, kvůli které tu přežívá se svým psychicky narušeným bratrem, kvůli které by udělal cokoliv.

,,Vyzvednu ji doma,“ ignoroval oslovení pro svou milovanou. Až teď si uvědomil, že je nejvyšší čas vyrazit, aby byl u ní před osmou, jak slíbil. Caroline slaví narozeniny, ač je ta dívka potrhlá, je to Elenina kamarádka a tak přislíbil také svou účast. Šel by s Elenou kamkoliv. Zvedl se a mířil do svého pokoje, aby se převlékl. Najednou pocítil mírné záškuby v obličeji. Zastavil se a rukou se dotkl tváře. Po chvíli jako by ho něco táhlo za ruce, nohy, trup. Nebylo to silné, avšak plně si to uvědomoval. Jako by ho chtěl vcucnout obří vysavač, ale byl příliš daleko. Neuběhlo ani pár vteřin a všechno ustalo. Stefan se ještě chvíli zadumaně díval, nakonec však uznal, že to nejspíš byl jen průvan. Muselo být někde otevřené okno.

Elena nervózně přešlapovala po pokoji. Dilema všech dívek – co na sebe? Z vedlejšího pokoje vyhrávali The Police. Jeremy byl ještě doma, pomyslela si Elena a koukla na velké nástěnné hodiny. Za deset osm! Její tempo se rázem zrychlilo, neměla již čas nad něčím dumat.

Zvonek zadrncal přesně v osm. Stefan byl vždycky přesný. Elena seběhla schody a s nadšením proběhla kolem bratra, který sotva stihl otevřít dveře, aby věnovala svému příteli polibek.

,,Vyrážíme?“ Zeptala se ta polovina páru, která to již měla 145 let za sebou. Dívka přikývla. Nasedli do auta a mířili směr Grill.

V baru se to jen hemžilo lidmi, jak by řekl upír – nacházelo se zde nespočetně pochodující večeře. Elena zamávala na Caroline a Bonnie, které seděly u stolu blízko kulečníku. Dívky jí pozdrav oplatily a posunky ji i Stefana pozvaly ke stolu.

,,Všechno nejlepší,“ objala Caroline Elena a poté vytáhla z tašky malou krabičku. Věděla, že si její kamarádka potrpí na šperky.

,,Hodí se mi k těm novým šatům, co jsem dostala od táty. Jedno máte společné, oba máte skvělý vkus,“ pochválila stříbrný řetízek s přívěškem, aniž by z něj spustila oči. Stefan i Bonnie se také přidali ke gratulacím. Za chvíli byl již celý stůl obklíčen přáteli, kteří chtěli potřást rukou oslavenkyni.

,,Vidím, že jsem přišel v pravý okamžik,“ všichni se otočili, když uslyšeli ten ledově chladný hlas. Až na Elenu, Stefana a Bonnie, kteří se snažili Damona ignorovat za všech okolností. ,,Vše nejlepší, Caroline, zlatíčko,“ prohodil k blondýnce, která se trochu třásla. Stále měla z Damona nevysvětlitelný strach, nenáviděla ho, i když ji něčím přitahoval. Jen tam stála a zírala na něj. Nikdo neřekl ani půl slova.

,,Copak? Neříkej, že jsi dostala darem mlčenlivost, musel bych ocenit dárce a já nerad chválím. Kohokoliv kromě mé maličkosti,“ poškleboval se Damon.

,,Myslela jsem, že alespoň dnes budeš mít tolik slušnosti a zůstaneš doma spolu se svou věrnou ‚zkazím všem večírek‘ náladou,“ Caroline se na místě otočila a na výraz protestu odešla k nejvzdálenějšímu rohu, kde seděl Tyler a jeho fotbaloví spoluhráči. Damon neskrýval spokojenost, kterou značil úsměv. Líbilo se mu, že Caroline vyštval. Hbitým pohybem chytl židličku od sousedního stolu a odtáhl ji neslyšně zrovna ve chvíli, kdy si na ní její původní majitel chystal sednout. V tu chvíli se od stolu zvedla i Bonnie. Už se na něj nemohla více dívat. Damon si teatrálně přičuchl k podpaží: ,,Řekli byste mi, kdybych zrovna nevoněl, že? Mám pocit, že kam přijdu, každý hned odchází.“

,,To není pocit Damone. A musím tě zklamat, tvůj tělesný pach…nevěřím…mohl…ty,“ Stefanův hlas začal přeskakovat. Jakoby někdo zesiloval a zeslaboval radio.

,,Jsi v pořádku?“ starala se Elena, ,,nemám ti donést něco k pití?“ To už však Stefan znovu ucítil, jak ho něco táhne pryč. Bránil se tomu, avšak nejde se chránit před něčím, co nevidíš. Zavřel oči. Když je znovu otevřel Damon i Elena na něj překvapeně zírali.

,,Co se děje?“ nechápal Stefan výrazy v jejich očích.

,,Zmizel jsi. Najednou ses prostě vypařil… já nevím, myslela jsem, že se mi to jen zdá, ale Damon tě taky neviděl. Ale zase si se objevil. Stefane, to je nějaký upíří trik?“

,,Zmizel? To je přece hloupost. Žádný upíří trik,“ nerozuměl tomu, co se s ním děje. Musí se dát do pořádku. Existovala snad nějaká věc, o které během své upíří existence neslyšel?

,,No tedy, bráško, musím uznat, že jsi mě na chvíli vyděsil. Ale senzační kouzlo! Kde jsi se ho naučil, Copperfield? Merlin? Hokus pokus kouzelník Pokuston? Umíš taky králíky?“

Stefan se na bratra podíval ublíženě. Ne, nemělo cenu mu cokoliv říkat. Stejně by si z toho dělal pouze legraci. Nemusel si však o Damona dělat starosti, protože právě zahlédl u baru dvojci dívek v minisukních.

,,Omluvte mě, Romeo,“ kývl hlavou na Stefana, ,,Julie,“ teď zase na Elenu, ,,máme tu nějakou novou krev, asi bych to měl jít zkontrolovat,“ ani jeden nestačil nic říct, jen sledovali jak se černá postava vydala směrem k nicnetušícím slečnám.

,,Nesnáším, jak dokáže znevažovat situaci!“ postěžovala si Elena.

,,Přidám to na seznam věcí, kvůli kterým ho mám chuť zabít,“ Stefan se také snažil odvést pozornost, avšak jeho přítelkyně se nedala tak lehko ukonejšit.

,,Co to s tebou bylo? Mám o tebe strach… já,“ zajíkala se, neznámé věci jí naháněly hrůzu. Koukala Stefanovi do oči a přála si, aby smazal veškeré její pochyby. Mladík však sám nevěděl, co na to má říct. Zbytek večera se snažili předstírat, že se baví.

Zaslala: JenniferBlack