The Originals (1)

Tohle je úplně první věc, co jsem napsala. Budu ráda za jakýkoli komentář, ať už pozitivní nebo negativní. Má vůbec smysl pokračovat v psaní této povídky?

The Originals

Hlavní postavy: Damon, Missi, Klaus

Děj: Do Mystic Falls přijíždí Damonova a Stefanova mladší sestra Missi, se Stefanem se moc nemusí, ale s Damonem je to přesný opak, Damon svou sestru miluje a chrání ji za každou cenu. Do Missi se zamiluje původní upír Klaus, který jí také není lhostejný a to se Damonovi nelíbí…

 

Damonův pohled:

“Miss mohla by ses alespoň na tvůj první školní den pořádně obléknout?!“ říkal jsem svojí sestře, když jsem viděl, že má na sobě jenom jakýsi černý basketballový dres s číslem 23, ze kterého je skoro “všechno“ vidět a ještě ty jehlové podpatky! Missi byla štíhlá blondýnka, a ano, byla celkem hezká. Co se týče vzhledu, tak je Missi podobná v obličeji asi mně, vlasy má určitě po Stefanovi, ale pravda je, že z nás má nejsvětlejší vlasy.

“Proboha, přestaň, Damone, jsem oblečená úplně normálně! A hlavně co je ti do toho?!“

“Já jenom nechci, abys měla hned první den průšvih! Ikdyž jsem smířený s tím, že to stejně přijde.“

“Budu v pohodě, neboj se zlato. Asi už bych měla jít, nebo ještě přijdu pozdě!“ Políbila mě na tvář a chystala se odejít.

“Miss!

“Co zase?“ Nasadila svůj znuděný obličej.

“Kdybys něco potřebovala, řekni Stefanovi, on tě když tak provede po škole.“

Teď se rozesmála “Ten určitě!“

 

Pohled Missi:

Zaparkovala jsem svým černým porschetem u školy, vylezla z auta, nasadila jsem si sluneční brýle Dolce a Gabanna, z auta vyndala svojí černou Pradu a vydala se směrem ke vchodu do budovy. Vypadalo to, že na mě všichni zírají, ale možná se mi to jenom zdálo. Spousta lidí by byla nervózní, ale já se jako upírka naučila ničeho se nebát a být sebevědomá, miluji být upírkou, nic bych za to nevyměnila, už bych nechtěla být znovu člověk!

Šla jsem ohlásit svůj příchod do ředitelny, odkud mě poslali rovnou na hodinu dějepisu.

Už jsem stála před třídou a nějak jsem se nemohla odhodlat jít dovnitř… Že bych byla přeci jenom nervózní?! Hloupost! řekla jsem si, zaklepala a vstoupila do třídy.

“Dobrý den“ pozdravila jsem “Já jsem Missi Salvatore a jsem tady nová.“ viděla jsem, jak na mě všichni koukají, hlavně kluci a přihlouple se usmívají. Abych jim nezkazila radost, taky jsem se na ně hezky usmála.

“Dobrý den, já jsem Alaric Saltzman a vyučuji dějepis, jestli se nepletu, jste určitě mladší sestra Stefana, že ano?“

“Vlastně ano, jsem.“

“Tak se posaďte a dělejte si poznámky.“

Šla jsem si tedy sednout na jediné volné místo, seděla jsem vedle jednoho docela hezkého kluka. Usmál se na mě a já mu úsměv oplatila.

Zbytek hodiny jsem nějak přežila, ale takovou nudu jsem dlouho nezažila!

Konečně děják skončil a já už byla na chodbě, ale ten kluk ,který seděl vedle mě, mě zastavil. “Ahoj, já jsem Jeremy Gilbert“ zase úsměv. Líbí se mi.

“Ahoj, já jsem Missi“ a podala jsem mu ruku.

“Ty jsi Stefanova sestra?“

“Jo, to jsem“

“Já jenom, abys rozuměla, on chodí s mojí sestrou, ale nikdy se o tobě nezmínil.“

“Tak to mě ani nepřekvapuje, nemá mě zrovna v lásce a já byla pryč, dlouho jsme se neviděli.“ “Víš jsem tady teprve pár desítek minut a už umírám nudou, jak to tady vydržíš celý den?!“

Zasmál se “Nejsi zvyklá, co?“

“Popravdě, ne!“ taky jsem se smála, třeba to nakonec nebude tak hrozný, jak jsem si myslela!

“Víš co, pojď se mnou, ukážu ti, jak to tady vždycky vydržím.“ Vedl mě za školu a už jsem to pochopila, byli tam studenti, kteří pili, kouřili a prostě fetovali.

“No, vážně pěkný!“ ohodnotila jsem to.

“Dáš si?“ podával mi trávu.

“Vlastně proč ne.“ Nehulím trávu zrovna často, ale myslím, že jednou za čas to neuškodí.

Smáli jsme se, povídali jsme si a ztratili pojem o čase, všimla jsem si že jsme tam zůstali úplně sami! “Víš, myslím že jsme zameškali hodinu matematiky.“ Smála jsem se u toho, byla jsem ‚trochu‘ pod vlivem.

“No a co, na tom nezáleží“

“Když říkáš.“ Ještě chvíli jsme tam tvrdli, ale pak jsem se rozhodla, že se vrátím do školy “Hele, já už jdu, nechci mít problém.“

“Jdu s tebou.“

Šli jsme chodbou a byli jsme v pohodě, vypadalo to, že ani jeden školu moc neřešíme. To ale do té doby než jsme potkali ředitelku. “Co tady teď děláte?! Vy snad nemáte hodinu?! A co to z vás cítím?!“ Byla rozčílená. “Oba do ředitelny! HNED!“ Teď už opravdu řvala.

Muselo jí být jasné, kde jsme byli, protože zavolala Damonovi a Jeremyho tetě. To zas bude něco, až Damon zjistí, co jsem udělala. Pomyslela jsem si.

Spolu s Jerem jsem seděla před ředitelnou, kam nás ředitelka poslala a ona zatím mluvila s Damonem a Jennou.

Když vyšli z ředitelny, vypadali oba hodně naštvaní, jak by taky ne! “Miss jedeme domů. Dělej pojď!“ Ani jsem se nestihla rozloučit s Jerem, Damon mě táhl domů.

 

Pohled Damona:

“Missi, pamatuješ, co jsem ti ráno říkal?!“

“Já..“

“Žádný průšvihy! A co uděláš?!“

“Damone, já se fakt omlouvám, jasný? Promiň, slibuju, že už se to nestane, vážně!“

“To si piš, že se to nestane!“

“Zlato, no tak. Nezlob se.“

Objala mě, ví že to na mě funguje, je až moc vyčůraná.

 

Pohled Missi:

Ležela jsem v posteli a přemýšlela, co budu zítra dělat. Škola jasně, ale potom asi zajdu ke kadeřnici a na nákupy. To bude krásný!

 

Zaslala: Rony