Kapitola 1. – Miss Mystic Falls

Kolena se mi třásla nervozitou a ve mně se přely dvě touhy – mám sejít ty schody ihned a mít to všechno rychle za sebou nebo utéct zadním vchodem a už se nevrátit? A potom jsem to uslyšela:

„Dále přichází Elena Gilbert, doprovázená Stefanem Salvatorem.“

Naposledy jsem křečovitě stiskla zábradlí a s nervózním úsměvem začala sestupovat ze schodů. Pohledem jsem přelétla dav pod nimi a s úlekem svůj zrak zastavila na místě pod schody, kde na mě měl čekat můj doprovod. Stefan tam nebyl.

Zpomalila jsem chůzi a znovu pohledem prohledávala dav s nadějí, že ho v něm najdu, však bezvýsledně. Můj pohled se ale setkal s Damonovým, ve kterém se také zračil zmatek. Povzbudivě na mě kývl, opatrně proklouzl davem, postavil se pod schody na Stefanovo místo a natáhl ke mně ruku. S pohledem plným vděčnosti jsem se do něj zavěsila a společně jsme se vydali ven z budovy za ostatními soutěžními páry.

„Kde je Stefan?“ zašeptala jsem, aby mě slyšel pouze on.

„Nemám ponětí.“ odpověděl, ale to už jsme stáli proti sobě na prostranství, kde se měl uskutečnit úvodní tanec.

Hlavou se mi honily znepokojující scénáře se Stefanem v hlavní roli. Jeho nedávno probuzená touha po lidské krvi se, zdá se, stala nezvladatelnou, a protože se v bezprostředním okolí vyskytovali nic netušící členové mé rodiny a mí přátelé, pociťovala jsem dusivý strach.  Ze zamyšlení mě probraly první tóny taneční písně.

„Co budeme dělat?“ zoufale jsem zašeptala Damonovi ve chvíli, kdy se naše hlavy přiblížily při úvodní úkloně.

„Prozatím musíme zvládnout tohle,“ tiše odpověděl, narovnal se a nenápadně očima kmital po ostatních tanečních párech, aby odkoukal, jak tanec pokračuje dál.

Usoudila jsem, že má pravdu, a začala jsem se místo Stefana raději soustředit na úkol, který nás teď čekal. Překvapilo mě, jak to při pohledu na Damona šlo snadno. Pryč byl jeho věčný ironický výraz, zmizely i namyšlené pohyby. Uhranutě jsem se dívala na jeho vážnou, soustředěnou tvář, do jeho hlubokých modrých očí, které mě hypnotizovaly. Přesně v pravý okamžik zvedl svou pravou ruku a přiblížil ji k té mé. Naše ruce byly od sebe vzdálené pouze několik centimetrů, jen se do sebe zaklesnout, k tomu ale ještě dlouho nemělo dojít. Konečně jsem pochopila slova Carol Lockwoodové, říkající, že tato pasáž tance není o dotycích samotných, ale o napětí, které jim předchází. To napětí mezi námi bylo skoro až hmatatelné. Pomalu jsme se otáčeli v rytmu hudby s rukama stále ve stejné pozici a ve stejné chvíli jako ostatní páry jsme ruce vyměnili. Damon se už nedíval po ostatních, ale pouze na mě. Ve tváři měl stále stejný vážný výraz. Myslel v těchto chvílích na to, co já? Cítil totéž, co já? Jak ráda bych to zjistila. Nevím, jak věděl, co má tančit, ale věděl to, a moc dobře. Teď už jsme k sobě stáli opět čelem a natahovali k sobě navzájem obě své ruce, ale mezi nimi byla pořád ta protivná mezera. Chtělo se mi ji zrušit, prorazit vzduch a konečně se dotknout jeho dlaní a už je nepustit. Vědomí toho, jak tanec pokračuje, mi v tom zabránilo. Konečně protrhl ten prostor mezi námi, chytil mou ruku a přitáhl si mě blíž. Druhou ruku mi něžně, ale přitom pevně položil na lopatku. Jeho dotek na mě měl překvapivě silný účinek. Byli jsme u sebe blízko, tak blízko, jako ještě nikdy. Tak blízko, že jsem z jeho šíje cítila jeho vůni, která mě omamovala. Tak blízko, že se mi málem podlomila kolena, naskočila mi husí kůže a srdce mi začalo zběsile tlouci. Musel to slyšet, cítit… V jeho očích jsem zahlédla náznak nevěřícího úžasu. I já žasla.

Tanec pokračoval. Damon mě s razancí vedl dokonalými kroky a stále ze mě nespouštěl oči. Když doznívaly poslední tóny písně, neochotně jsme od sebe odstoupili, stále se propalujíce očima.

Zbytek soutěže jsem prožila jako ve snách. Zvítězila zcela zaslouženě Caroline, já se stala Vícemiss. Ihned po gratulacích jsem odešla ze středu dění, abych unikla pozornosti. S Damonem jsme od skončení tance ignorovali napětí, které mezi námi vzniklo, a snažili jsme se zjistit, kam zmizel Stefan.

Pár minut před začátkem úvodní přehlídky jsem s ním mluvila, takže jsme s Damonem usoudili, že nemůže být daleko. Bylo to pouze pár minut, co jsme začali prohledávat okolní zahrady, když se Damon se zamračením prudce zastavil a zaposlouchal se. O okamžik později byl pryč – vyrazil svojí upíří rychlostí dál do lesa. Rozběhla jsem se stejným směrem a dorazila jsem k němu právě ve chvíli, kdy vší silou odhodil Stefana několik metrů daleko od dívky, na které se Stefan očividně ještě před pár vteřinami nenasytně krmil. Z toho, co jsem viděla, se mi málem udělalo zle.

Dívka měla roztrhané hrdlo a pomalu ztrácela vědomí. Z rány jí stále vytékala v potůčcích krev, která se vsakovala do její kdysi bílé košile. Damon k ní přiskočil, prokousl své vlastní zápěstí a přiložil jí ho k ústům. Mezitím se Stefan zvedl ze země a chystal se na bratra vhrnout, aby mu oplatil ránu. „Ne!“ vykřikla jsem, a postavila se Stefanovi do cesty před nepřipraveného Damona. Když se mi podíval do očí, zarazil se v pohybu. Měl natržený oblek, ve vlasech listí a kolem úst stále plno krve té dívky. Byl na něj hrozný pohled.

Když jsem se dívala do jeho nelidské tváře, poznala jsem, že člověk, kterého jsem milovala, zmizel. Možná uvnitř stále ještě byl, ale to, co se na mě teď s krvelačnou touhou dívalo, byl pouze základním instinktem poháněný upír. Než mi všechny tyto myšlenky proběhly hlavou, vrhnul se na mě. V nose jsem cítila pach krve z jeho úst a na jemné kůži na krku horký dech. Byl tak silný, že jsem se nezmohla na jakýkoliv odpor, jen jsem se strachem očekávala bolest, která bude zakousnutí jeho tesáků do mého krku doprovázet.

 Zaslala: Braen