Elena Mikaelson (2)

,,Eleno, je tady.“ Řekl mi docela starostlivě. ,,Co mám dělat?“ Zeptala jsem se se strachem v hlase. ,,Nic. Hlavně se ani nehni a buď ticho. Ššš Elen.“ Uklidňoval mne.

Když mě oslovil mým zkráceným jménem zrovna Klaus, musí jít opravdu o něco vážného.

,,Dobře.“ Odpověděla jsem mu. Také se strachem. ,,Elen říkám ticho!“ Řekl mi Klaus hlasitěji.

Raději jsem si řekla, že už radši budu ticho. Najednou jsem uslyšela kroky a hned jsem věděla, že je Mikael tady. Kroky se vzdalovaly a já jsem se pomalu uklidnila. Jenže Mikael se najednou vracel. Sáhl na kliku. Je docela dobře zamčeno. Esmeé si dala záležet. Ale Původního upíra to vážně moc nezadrží.

,,Klausi!“ Strachy jsem to spíš vydechla, než řekla.

,,Neboj se. Nic se ti nestane. Hlavně se ani nehni a buď ticho.“ Řekl mi Klaus a šel otevřít dveře. Mě nenapadlo nic jiného, než se zvednout a jít za ním. ,,Eleno zalez!“ Řekl mi. ,,Tak dobře. Pojď sem ke mně.“ Zasmál se a přitáhl mě k sobě.

,,Niklausi.“ Usmál se Mikael falešným úsměvem. ,,Otče.“ Oslovil ho Klaus stejným způsobem.

,,Ale… Koukám, že tady máš společnost. Nová dvojnice? Dokonce už je na cestě další?“ Zeptal se Mikael Klause a pohlédl na mé břicho.

,,Jistě. Jenže teď je to jinak. Tohle není Tatia nebo Katerina.“ Odpověděl mu Klaus, se značnou nechutí.

,,To vidím. Co by asi řekl jeden se Salvatorů? Tuším Stefan, že Eleno?“ Obrátil se najednou Mikael na mě.

,,Hmm. No…“ Já jsem opravdu nevěděla co mám říct.

,,Co je Stefanovi do toho. Elena je moje přítelkyně a dítě, co čeká taktéž. Salvatorům do našeho vztahu vůbec nic není.“ Odpověděl mu Klaus s vítězoslavným úsměvem.

Mikael zřejmě neví co říct. Nedalo mi to a musela jsem pousmát taky. ,,Eleno? Vážně?“ Zeptal se Mikael nedůvěřivě.

,,Vážně. Byla to láska na první pohled.“ Odpověděla jsem mu s úsměvem.

Mikael už vypadal, že odchází. Jenže pak se na mě otočil a vypadal, ze mě chce zakousnout. Byl u mě tak rychle, že ani Klaus nestačil zareagovat.

Mezitím jsem vzpomínala, jak jsem se sem vlastně dostala.

Začalo to vlastně s Anlou, která si teď říká Annie. Je to upírka, která je i z části čarodějka. Jen se přeměnila jiným a mnohem bolestivějším způsobem. Když jsem otěhotněla, napadlo ji, abych se sem přestěhovala. No a za chvilku tady byli i všichni ostatní. Akorát že se to docela otočilo. Myslím, že jsem se zamilovala do člověka, kterého jsem se ještě nedávno bála.

Mikael se naklonil k mému krku a kousl mě. Bolelo to příšerně. Myslela jsem, že mě snad vysaje. Jsem si jistá, že to udělá. Panebože. To je snad horší, než když si ode mě bral krev Klaus. Najednou se Mikael skácel k zemi. Klaus mu totiž do srdce vrazil kůl. Klaus zachránil mě? Proč proboha?

,,Vadí ti to?“ Zeptal se mě Klaus. ,,Ne, děkuji Klausi. Já jen… Nikdy jsi mi nepomohl. Tak proč?“ Zeptala jsem se ho.

,,Jednou jo. Před Bree. Nepamatuješ si?“ Zasmál se.

,,Jo. Ale ty jsi to udělal jen pro to, aby sis mohl vzít mojí krev. Takže vlastně ne.“ Odpověděla jsem mu s úsměvem.

,,Eleno, promiň, že jsem řekl, co jsem řekl, ale jinak to nešlo.“ Řekl mi.

,,Ne, to nevadí. Já bych to taky udělala. Ty se jmenuješ Niklaus?“ Odbočila jsem.

,,Jo. To jsi nevěděla?“ Zeptal se mě.

,,Ne. To je Esther vážně tak pošahaná? Nic proti tobě.“ Zeptala jsem se.

,,Jo. Víc než si myslíš. Jsi v pohodě? Myslím ten krk.“ Zeptal se najednou.

,,Auu… Ty mi to asi nezastavíš, viď?“ Zeptala jsem se ho.

,,Jasně, že jo. Pojď sem.“ Řekl mi. ,,Eleno? Můžu ti to jen obvázat. Víc pro tebe udělat nemůžu.“ Řekl mi Klaus.

,,Já vím. Proč jsi to pro mě udělal?“ Zeptala jsem se ho a teď chci slyšet pravdu.

,,Jsi těhotná. Porodíš mi další dvojnici. Nedám na tebe dopustit.“ Zasmál se.

,,Fakt vtipný, Klausi. Pravdu. Proč?“ Zeptala jsem se ho netrpělivě.

,,Prostě mi došlo, že jsem byl blázen. Protože je nesmysl tě celý tvůj život honit a brát ti krev. Protože jsi úžasná osoba. Nebo protože tě miluju. Nebo já nevím.“ Řekl mi.

,,Cože mě?“ Zeptala jsem se ho nevěřícně. ,

,Eleno já… Neber mě vážně. Nevím co říkám. Prostě… Hmm…. Eleno?“ Oslovil mě, když už to konečně dořekl. ,

,Klausi?“ Oslovila jsem ho. Možná trochu s úsměvem.

,,Eleno, já jsem to asi trochu přehnal, viď?“ Zeptal se mě Klaus.

,,Myslím, že ty jsi z toho nervózní víc než já. Klausi“ Zasmála jsem se.

,,Co mi řekneš?“ Zeptal se s náznakem úsměvu.

,,To co bys chtěl slyšet ti asi neřeknu.“ Odpověděla jsem mu.

,,A co bych chtěl slyšet?“ Zeptal se s provokativním úsměvem.

,,Že to je oboustranné? Že bych chtěla dítě vychovávat s tebou? Nebo, že po tobě toužím celým svým srdcem?“ Odpověděla jsem mu a asi to vyznělo jako otázka.

,,Jo. Odhadla jsi mě. Přesně to chci slyšet.“ Odpověděl mi.

,,Tak to ti vážně neřeknu. Promiň, Klausi.“ Řekla jsem mu s výmluvným úsměvem.

,,Já vím, Eleno. Nejsi unavená? Měla bys spát.“ Řekl mi s povědomým úsměvem.

,,Jo. Trochu. Vážně mě to mrzí, Klausi.“ Omluvila jsem se mu znovu. ,,Neomlouvej se. Já tě chápu. Dobrou noc, Eleno.“ Řekl mi a hned byl u dveří.

,,Klausi.“ Oslovila jsem ho naléhavě. ,,Ano Elen?“ Když mě tak oslovil, věděla jsem, že už je vše v pořádku.

Zaslala: Jessulina