Klaroline – Má to tak být? (6)

Byla jsem tak unavená a slabá, že jsem šla ihned spát.

Probudila jsem se kolem deváté hodiny. Šla jsem do koupelny, opláchla se studenou vodou, ustrojila se a rozhodla se, že si půjdu ven zaběhat. Když najednou někdo zazvonil. Šla jsem otevřít. Venku stála Elena.

„Ahoj.“

„Ahoj. Jak je ti? Jak ses z toho včera dostala? Co Klaus? Přišel?“

Tak jsem jí odvyprávěla celý příběh o tom, jak mě Klaus zachránil. A když jsem skončila, dodala…

„Caroline, myslím, že ho máš ráda.“

„Koho?“

„Klause.“

„Klause? Proč jeho?“

„Nevím, tak mi to z toho tvého vypravování přijde. Jak o něm mluvíš, říkáte si dobrou noc, ale hlavně jsi pila z jeho žíly. A ty moc dobře víš, co to znamená! Znamená to, že tě teď vlastně může ovládat. Řekne skoč z okna a ty skočíš! Já vím je to špatný příklad, ale takhle to prostě je.“

„To on by nikdy neudělal!“

„Proč si o něm myslíš, že by to neudělal?“

Už jsem chtěla odpovědět, když mi zazvonil mobil. Kdo to může být? Přijala jsem hovor.

„Halo?“

„Ahoj Caroline, tady Klaus.“

„Hmm… Ahoj.“

„Chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys někdy nešla na schůzku?“

Páni Klaus mě zve na rande!

„Co mu mám říct?“ zeptala jsem se telepaticky Eleny.

Elena jen souhlasně přikyvovala.

„Ano. Ráda.“

„Tak zítra večer? Vyzvednu tě autem.“

„Dobře tak zítra. Ahoj.“

„Ahoj.“

„Eleno proč najednou chceš, abych s ním šla?“

„Protože když s ním půjdeš, máme větší šanci ho zabít. Plán by byl takový, že bys s ním “chodila“ a získávala od něj informace, které potřebujeme na jeho zničení. Souhlasíš?“

Souhlasit? Po tom všem, co pro mě udělal? Jak mě několikrát zachránil? A pak mu jednoduše bodnout nůž do zad? Na druhou stranu, když nebudu souhlasit, budou si myslet, že mám pro něj slabost… A to já vážně nechci. Nebo ano? Rozhodně ne teď.

Odpoledne jsme šly vysvětlit náš plán Salvatorům.Všichni s plánem souhlasili a tak jsem se mohla připravit na zítřejší “rande“. Pořád jsem si ale nebyla na 100 % jistá, jestli to chci udělat.

Minulo 24 hodin a on se tu měl každou chvilku zastavit. Vůbec jsem se nechtěla držet plánu ostatních, ale co jiného mi zbývalo? Nejvíc ze všeho jsem se ale bála toho, že pozná, že lžu…

Zazvonil zvonek a on stál ve dveřích.

„Ahoj.“

„Caroline,“ řekl a usmál se.

No tak Caroline, musíš být nadšená, aby to nevypadalo, že něco chystáš, ale když se usměješ, tak to zas bude vypadat nápadně. Ó můj Bože! Já to asi nezvládnu…

„Jak se máš?“

„Fajn a ty?“

„Výborně,“ usmál se.“ Jsem rád, že jsi přijala mé pozvání.“

Nabídl mi rámě a já se zavěsila. Šli jsme směrem k lesu.

„Kam to jdeme? A proč zrovna do lesa?“

„To je překvapení.“

Došli jsme asi do půlky lesa a pak se zastavili.

„Tak co líbí?“

Nejdřív jsem nechápala, co myslí, ale když jsem se podívala pozorněji… Kousek od nás na mýtině byl malý skleněný stůl a na něm skleničky, šampaňské, svíčky a růže.

„Páni. To je nádhera.“

„Jsem rád, že se ti to líbí.“

Přesunuli jsme se ke stolu. Všude bylo nádherné ticho. Ani zpěv ptáků nebylo slyšet. Opravdu jsem si to užívala. Pak se ze tmy kdosi vynořil. Byl to jeden z Klausových hybridů a nalil nám šampaňské.

„Děkuji… Tak na co si připijeme?“

„Tak co takhle na nás dva?“řekl hned sebevědomě.

Usmála jsem se předstíraným úsměvem.Věděla jsem totiž, že to takhle nikdy nebude. A rvalo mi srdce někomu lhát. Obzvláště jemu… Když si pomyslím, co by pak se mnou mohl udělat… No nic musím to risknout.

„Tak co máš v plánu s tímhle městem a s námi?“

„No nejdřív jsem tu vůbec nechtěl zůstávat, ale pak se to nějak seběhlo, potkal jsem tebe a už se mi odtud nechce.“

Usmála jsem se. Takhle to nepůjde Caroline, jestli z něj něco chceš dostat musíš ho pořádně opít.

Zbytek večera jsme si povídali, jedli, pili. Snažila jsem se do něj dostat co nejvíce alkoholu a sama ho nenápadně vylívala… Za hodinku už byl tak namol, že by řekl prakticky cokoliv.

„Tak co máš s námi v plánu?“zeptala jsem se ho doufaje, že aspoň něco řekne.

„Co mám s vámi v plánu? No,“ …dlouho mi trvalo než jsem pochopila, co vlastně mluví. Tak opilého jsem ho ještě neviděla…

„…nejdřív jsem myslel, že pomocí Eleniny krve stvořím, co nejvíc hybridů, ale už mě to začíná unavovat. Teď mám jedinečný plán. Všechny vás budu mučit a pak se budu dívat jak po jednom umíráte.“

„Proč!?“

„Protože, protože…,“ nedopověděl. Spadl ze židle a skutálel se pod stůl. Hned usnul a začal hrozně chrápat.

„Panebože!“ On nás chce zabít! A my ani nevíme kdy… Může to být každou chvíli, co mu proti naší vůli pomáháme.
Co takhle utéct? Ne, to nepůjde. Najde si nás kdekoliv na světe… Musím to hned říct Eleně a Stefanovi.

Nechala jsem ho tam ležet a běžela jsem k Salvatorům.

„Už vím, co chystá!“ Všichni ztichli a dívali se na mě.

„Všechny nás chce zabít. Akorát ještě nemá naplánováno kdy…“

„Zabít?“ řekl Damon „To není žádná novinka.“

„A co budeme dělat?“ Elena byla stejně vystrašená jako já.

„Budeme muset něco vymyslet a to pěkně rychle.“

„Co kdybych se s ním ještě jednou sešla a zkusila něco zjistit? Myslím, že je to naše jediná šance. Nikdo se k němu nedostane tak blízko jako já. Zítra bych k němu zašla a pak uvidíme … Co na to říkáte?“

„Opravdu tam chceš zase jít?“ díval se na mě prosebně Tyler.

„Ano, pokud to pomůže.“

„Caroline, můžu s tebou na chvilku mluvit v soukromí?“ řekla Elena a naznačila směr obývací pokoj.

„Jasně.“

„Caroline, opravdu to chceš udělat? Už jsi riskovala dost. A máš ho podle všeho ráda. To mu to chceš udělat?“

„No možná, že mám, ale není to jedno? On se mě stejně chystá zabít.“

„Ne to teda není jedno.Už jsi mu to řekla?“

„Říct mu to? To snad nemyslíš vážně! Ani náhodou.“

„Ale co on? Třeba to cítí stejně.“

„No jasně… už vidím, jak se mi vysměje.“

„Nech si to projít hlavou Car.“ dokončila a odešla.

Já šla za chvíli taky domů, musela jsem na ten zítřek nějak připravit.Kdo ví, třeba to bude můj poslední den.