Angel of My Heart (11 – 12)

11. Kapitola – To je mé rozhodnutí

 

Damon naposledy pohlédl na Eleninu tvář a políbil ji na čelo, než se otočil k oknu. Když otevíral okno, se vztekem zjistil, že se zasekla okenice.

„Zatraceně,“ zašeptal a zalomcoval s kličkou. „Otevři se, ksakru.“

Elena zamrkala, když ji Damonův hlas probudil. Pohlédla na něj a rozespale si dala rozcuchané prameny vlasů pryč z očí.

„Co se děje, Damone? Vzbudils mě,“ řekla zmateně. Co sakra dělá Damon takhle v noci u okna?

Ohlédl se na ni a omluvně se usmál. Zatímco ji nechal, aby se mu vpíjela do očí a ztrácela pojem o čase, snažil se vymyslet rozumnou odpověď, kterou by neprozradil svůj vcelku uhozený plán.

„Říkal jsem si, že je tady pro tebe moc horko. Chtěl jsem vyvětrat,“ odpověděl.

„Hm…“ zamyslela se Elena a vyhrabala se z peřin. „Opravdu je horko. Zaseklo se to? Ukaž, pomůžu ti…“ přišla k oknu a po chvíli zápolení ho otevřela.

Všimla si Damonova napětí a došlo ji, že není vše tak nevinné, jak se jí Damon snaží dokázat. Pohlédla mu do očí a zatvářila se tak vážně, že jí Damon nemohl lhát, ani kdyby nakrásně chtěl.

„Proč jsi chtěl otevřít to okno, Damone? Není horko. Konec konců je podzim,“ řekla a okno znovu zavřela.

Naskočila jí husí kůže a drkotala zuby. „Proč?“

Damon odvrátil zrak.

„Stefan je pryč, Eleno. Od té chvíle, co napadl Bonnii, jsem ho neviděl. Ale všichni, včetně tebe, jsou v nebezpečí. Musím ho najít. A ty a Jeremy budete bydlet u Caroline. Liz dobře chápe nebezpečí ze strany upírů. Ví, že musíte být někde, kam nebyl žádný pozvaný. Aniž by věděla, že Stefan je upír… Nikdy tam nebyl, Eleno. Budete tam v bezpečí.“

„Děláš si legraci?“ zamračila se Elena. „Mám tu zůstat, zatímco ty budeš bojovat o život?!“ rozčílila se.

„Nebudu bojovat o život, ale pátrat po svém bratrovi. A ty nejen, že tu zůstaneš, ale budeš v bezpečí, rozumíš?“

„Ne, Damone. Nerozumím. Nerozumím ničemu, co tu říkáš! Nemůžeš přeci odejít a nechat nás tady! Nedovolím, abys odešel beze mne! Pokud má někdo hledat Stefana, tak já. Já s tebou, Damone. Já byla jeho přítelkyně a ty jsi jeho bratr. Docela smyslné důvody pro vrácení se do starých kolejí, co na to říkáš?“

„On se vrátil do starých kolejí, Eleno. Vrátil se do těch, ve kterých jel první,“ řekl Damon tiše, ale tak, aby to Elena slyšela. „A potichu. Nebo chceš snad udělat Jeremymu budíček ve tři ráno?“

„Lepší, než kdyby zase zaspal,“ odsekla Elena. „Třeba Bonniin pohřeb. Vážně, Damone. Přísahám, že až skončí pohřeb, půjdeme Stefana hledat oba. Ale teď ne. Teď nikam nechoď. Nedovolím ti to,“ řekla.

„Jak mi v tom zabráníš?“

„Nejspolehlivějším způsobem, co jen mohu,“ odpověděla a přitiskla své rty k jeho.

Líbala ho. Vášnivě. Chtivě. Romanticky. Něžně. Všemi způsoby, jak to jen jde, jen aby neodešel. Jen aby zůstal tam, kde se mu nic nestane. Vůbec nic. Jen tam, kde jsou oba v bezpečí. Spolu.

 

Caroline na sobě měla uplé černé šaty a na světlých vlasech měla posazený černý klobouček s černým krajkovým závojem. Ani na pohřbu nemohla vypadat jinak, než jako vždycky… Skvěle. Po tvářích jí tekly slzy, když se bavila s Elenou o tom, jak úžasný člověk Bonnie byla.

„Dřív jsem si s ní moc nerozuměla,“ špitla, „ale teď… Hrozně moc mi chybí, Eleno.“

„Mě taky,“ odpověděla Elena se sklopeným zrakem. Nechtěla, aby Caroline viděla, kolik smutku se v nich skrývá. Nechtěla, aby ji litovala. Sama měla teď problémů dost. Všichni teď měli spoustu problémů. Zvlášť po tom, co Stefan zavraždil Bonnii.

Damon pozoroval ty dvě zpovzdálí. Ví, že jim musí nechat soukromí. Ví, že si toho musí spoustu říct. A ví, že mají o čem mluvit. Jenže on také ví, co musí udělat. Znovu se zaposlouchal do rozhovoru dvou dívek, ze kterých nespouštěl oči. Caroline se mu zadívala do očí tak hluboce, až se mu zdálo, že mu čte myšlenky. A potom odvrátila zrak a pohlédla na Elenu.

„Proč je tu on?“ zeptala se a kývla hlavou k Damonovi.

„I přesto, jak se k ní choval, se ji nakonec pokusil zachránit. Není jeho vina, že to nedokázal. A není správné, aby nebyl u úplného konce, když se tolik snažil tomu zabránit,“ řekla Elena.

„Ale nezabránil tomu,“ zamračila se Caroline. „Nechal ji zemřít!“

„Caroline!“ zděsila se Elena. „Neudělal to přeci schválně… všichni víme, že se jí snažil pomoci. Zachránil ji, když ji Stefan chtěl zabít ve městě. Udělal to bez toho, že bych ho o to požádala! A udělal to, i když byl ještě sám oslaben tím, co mu Stefan udělal! Byl přes týden zavřený ve sklepě, bez prstenu, se sluncem, které ho téměř zabilo… Se sporýšem, který mu způsoboval otravu! Byl na pokraji smrti a měl dost síly a chtíče, který ho poháněl, aby zachránil Bonnii Bennettovou! Nikdo, ani on, nemohl tušit, co bude Stefan ochoten udělat. Nikdo!“

Caroline se odvrátila se zamračeným výrazem v tváři. Nechápu, co se to s tebou stalo, pomyslela si, aniž by něco řekla. Dřív jsi ho nenáviděla, Eleno.

„Jak myslíš,“ řekla po chvíli. „Ale za mnou nechoď, až ti ublíží, jako už tolikrát předtím. Kdybych mohla, zabiji ho. Za všechno, co se v tomhle městě kdy stalo.“

„Chceš ho obviňovat z věcí, které neudělal?“

„Může za všechno, Eleno. Jedná čistě pro svůj zájem. Nebo si snad myslíš, že následoval Stefana do Mystic Falls proto, že se do tebe zamiloval?“

Eleně vytryskly slzy. Nedokázala se déle na Carolininu tvář dívat. Pohlédla směrem, kde Damon stál, ale ten byl pryč. Zmizel.

 

12. Kapitola – Kurtizána

 

V domě bylo jen několik rozsvícených oken. Zářily do tmy. Přes záclony, které byly v průvanu velice nestálé, nevypadaly jako ze světla žárovky, ale jako poletující, nestálý oheň, stejný jako té noci…

 

… Křik pod okny byl nesnesitelný. Stefan zavřel okenice, jen aby rozlícený dav s pochodněmi neviděl.

„Co budeme dělat, Damone?“ zeptal se.

„Katherine… Musíme zachránit Katherine… Ti lidé se nezaleknou ničeho. Ne teď. Zabijí ji.“

„Ach bože… Až tohle skončí, jedu do New Orleans. Sem už nikdy ani nevkročím. New Orleans… Pamatuješ, jak jsme tam byli s otcem na obchodní cestě? Paráda. Doufám, že je ještě volná ta vila na předměstí.“…

 

Nehledal Stefana. Nehledal místo, kde je teď. Hledal místo, kde byl, když odešel. Potřeboval zjistit, co se s ním stalo. To proto odešel tak nepozorovaně, aniž by Elenu před svým odchodem naposledy políbil. Přeci se za ní vrátí. Samozřejmě bylo pošetilé nechat Elenu jen tak na pohřbu a odejít, ale dobře věděl, že Elena není hloupá. Někdy ale jedná unáhleně a on dostal strach, že až jí všechno dojde, vydá se za ním, ale i tak to musel udělat. Musel to riskovat. A byl si jist, že Jeremy jí to nikdy nedovolí. Nikdy jí nedovolí následovat Damona. Ne na tak nebezpečnou cestu, jako je tahle. Když si ani on není jist, jaké překážky bude muset překonat, aby poznal minulost svého malého bratra…

 

„Damone?“ zavolala Elena.

Věděla, že jí neodpoví. Věděla, že odešel a přesto ho volala. Caroline se postavila vedle ní a rozhlížela se stejně bedlivě jako ona.

„Omlouvám se, Eleno. Nechtěla jsem o něm takhle mluvit,“ řekla. „Jsem rozrušená z Bonnie, to je všechno. A Damon… Víš, prostě mě to mrzí.“

„Jo, já vím, Caroline,“ odpověděla Elena, „Také mě to mrzí. Ale kde je?“

„Já nevím. Ani jsem si nevšimla, že odešel.“

Jistě, že si toho Caroline nevšimla. Ani Elena si toho nevšimla. A to ji děsí ze všeho nejvíc. Jestli Damon odešel, odešel rychle. Mohl mít jen málo důvodů, aby se vytratil takhle rychle…

„Pane bože,“ zašeptala Elena a podívala se na Caroline. „Omlouvám se, ale musím jít. Prosím… Ať mi to všichni odpustí.“ Pohlédla na Jeremyho, který stál u Bonniiny rakve a pokládal na ni bílou růži. „Dostaň ho do bezpečí.“

„Kam jdeš?“ zeptala se Caroline nechápavě.

„Za Damonem. Vím přesně, kam šel.“

„Jdu s tebou!“

„Ne!“ Elena byla rázná tak málokdy, až ji samotnou překvapilo, že se Caroline okamžitě zastavila a nepokusila se jí odporovat. „Musím jít sama, Caroline. Postarej se, aby byl Jeremy v bezpečí. Možná bys ho mohla vzít k sobě domů? Víš… Kdyby se tu objevil Stefan… Nechci, aby se Jeremymu něco stalo.“

„Jasně,“ odpověděla Caroline. „Opravdu nemá nikdo jít s tebou?“

„Ne. Tohle je moje záležitost. Moje a bratrů Salvatorových.“

 

Měsíc byl vysoko na obloze. Byl v úplňku. Damon se musel pousmát. Ten měsíc je skutečně krásný…

Povzdychl si. Bude trvat dlouho, než se dostane do New Orleans. Samozřejmě, že mohl běžet svoji přirozenou rychlostí, ale vlastně se mu ani nechtělo. Jako by se rozmýšlel, zda se nemá vrátit.

Z baru vycházela dívka. Tmavé vlasy měla sčesané do volného drdolu, který jistě dělala velice narychlo. Uvolnilo se z něj několik pramenů, které se jí nyní kroutily podél bledého obličeje.

Oblečena byla jednoduše a vyzývavě, měla bordové minišaty s velkým výstřihem, štíhlý krček jí zdobil černý saténový šátek a na nohou měla černé kozačky s vysokými podpatky.

Otočila na procházejícího Damona svoji tvář a on se na ni podíval. Make-up byl výrazný. Tmavé oči byly olemovány hustými černými řasy, byly ještě navíc zvýrazněny černými linkami a tmavými očními stíny. Rty jí zdobila výrazná červená rtěnka. Ty rty byly lačné, tak smyslné… Damon se mimoděk pousmál.

Nebude těžké tuto dívku dostat. Podle toho, jak je upravená, je to jedna z mnoha dívek v této čtvrti – pouliční děvka.

 

Samozřejmě že věděl, že by ji neměl svést. Již nechtěl být tím, kdo spí s každou, kterou potká. Chtěl být věrný Eleně Gilbertové. Ale nu což, jeden hřích ještě nikoho do pekla nedostal.

Šel k dívce blíž a ona se pousmála. Nejen, že se zdálo, že tuhle noc nebude Damon první, s kým měla sex, ale také z ní byl cítit alkohol. Samozřejmě. Peníze, sex a červené víno – to ke kurtizánám prostě patří. Ne, že by mu to vadilo.

„Chceš si užít, krasavče?“ zeptala se bez ostychu.

Kdyby věděla, s kým má tu čest, nebyla by tak svévolná. Ale jemu to v tu chvíli bylo jedno. Však ona sama pozná, do jaké nebezpečné hry s nočním lovcem se zapletla.

„Moc rád,“ odpověděl jí.

„A co peníze, hm?“ zeptala se prudce, když uhnula před jeho dychtivým polibkem. Na to ještě nebyl čas. „Pět stovek.“

„Jen jestli mi ty peníze vynahradíš něčím speciálním,“ mrkl na ni a vyndal z peněženky požadované peníze, které jí bez nejmenšího zaváhání předal.

„Rychle to zjistíš,“ zašeptala mu do ucha, nyní již mnohem nadšeněji než předtím a políbila ho na ušní lalůček.

„Chceš si to rozdat na náměstí?“ zeptal se.

Zasmála se a vzala ho za ruku. Nechal se od ní vést bez nejmenšího odporu a brzy byli v malém, tmavém bytě mladé prostitutky. Začala ho líbat a svlékat, on jí polibky oplácel a nezůstával ani o krok pozadu.

Povalil ji na postel a líbal ji na krk. Olizoval jí krk svým hbitým jazykem, pod ním slyšel její tep, cítil krev, jež jí proudí pod tou bledou, jemnou kůží… Tak jemnou, tak slabou… Ta dívka je pod ním tak zranitelná… Se zavřenýma očima, vzdychající, nemá ani ponětí o tom, v jakém nebezpečí se octla.

Ne. Ještě ne. Nakrmí se z ní později. Nejdříve se spolu pomilují. Už tak dost velké potěšení na obou stranách. Jeho krmení bude finále této skvostné noci.

Byla jen ve spodním prádle, šaty a ostatní věci, co měla na sobě, jí už svlékl. Měla černou krajkovou podprsenku a tanga ve stejném provedení, celé ušité z černé krajky.

„Jak se vlastně jmenuješ?“ zašeptal, zatímco se věnoval zapínání její podprsenky.

„Elisse,“ vzdychla. „Jmenuji se Elisse. A tvé jméno?“

„Damon,“ odpověděl a strhl jí podprsenku tak prudce, až ji ta látka spálila na zádech.

Zasykla bolestí, ale za okamžik se oddala slasti, když Damon sál její pravou bradavku a rukou jí vklouzl pod kalhotky. Hladil ji, dráždil její klitoris, poté si našel cestu k jejímu poševnímu vchodu a vnikl do ní prostředníčkem. Byla vlhká a jeho zkušené prsty dobře věděly, jak ji dovést k nejvyšším bodům ráje.

Třásla se v jeho objetí, oči pevně zavřené, zuby zatnuté, ale i přesto jí několikrát unikl z úst tlumený sten nebo slastný výkřik.

Nechápala to. Ona měla být ta zkušená… Všichni si ji vychvalovali… a zatím je to on, ten neznámý krasavec, který ji zde přivádí k šílenství. A to se s ní ještě ani nespojil.

Skrčil se a kalhotky jí svlékl zuby. Strhl je z ní, však už je nebude potřebovat… Políbil ji na klitoris, potom ho vsál do úst, objímal ho rty a cucal ho.

Prstil ji a nepřestával se s ní mazlit pomocí svého jazyku. Vyklouzl z ní prsty a roztáhl její stydké pysky, olizoval vzniklou cestičku mezi nimi a dráždil jazykem poštěváček mladé prostitutky, která sténala a kroutila se na posteli jako šílená.

Vnikl špičkou jazyka do jejího voňavého otvůrku, ochutnával všechny sladké šťávičky, které z ní vytékaly. Projel ji svým hbitým jazykem a potom ho nahradil třemi prsty své levé ruky. Cítil její vlhkost, slyšel dívčin zrychlený dech… jeho prsty byly svírány v jeho pochvě, když se ona svíjela ve slastných křečích. Pulzovala a byla mokrá jako láhev šampaňského zevnitř.

Potom najednou přestal. Věděla, že teď je čas, kdy se má dát do práce ona. I on chtěl být uspokojen… I on si jistě chtěl tuto noc užít… Otočila ho pod sebe a políbila ho na krk. Svlékla mu všechno zbylé oblečení a začala se věnovat jeho přirození.

Hladila jeho penis, v druhé dlani něžně masírovala šourek. Políbila ho na podbřišek a přesunula se k penisu oběma rukama. Přetáhla něžně předkožku přes žalud, chvíli mu penis „honila“ a poté si ho vsunula do úst. Nechala Damona, aby do jejích úst přirážel a třebaže cítila jeho skvost až v krku a zvedal se jí žaludek, statečně mu ho kouřila. Zpracovávala ho jazykem, a když ho na okamžik nechala vyklouznout z úst, políbila ho na odhalený žalud.

Zasténal. Nevypadala na víc, než pětadvacet let a přesto měla s uspokojením mužů zkušenosti.

„Výborně, miláčku,“ zašeptal, v hlase mu zaznívalo vzrušení, „přesně tak je to dobře… jen pokračuj, no tak…“

Opakovaně přetahovala předkožku přes žalud, masírovala mu varlata a líbala jeho penis od kořenu až po žalud. Vytrvale mu ho střídavě honila a kouřila. Jeho orgasmus na sebe nenechal dlouho čekat, v penisu mu zacukalo a brzy měla Elisse co dělat, aby spolykala všechno jeho sperma, které si nechala vstříknout do úst. Bylo ho tolik, že všechno spolykat nedokázala, vytékalo jí z úst přes rudé rty na bradu, skapávalo na krk a na ňadra…

On jí roztíral své sperma po prsou, nechával ho stékat na břicho a do klína, i tam, přes poštěváček jí roztíral svůj dar, přitáhl její tvář k sobě a políbil ji. Dělil se s ní o svoji cennost, ochutnával ji v jejích polibcích, nevadilo mu to. Užíval si to.

Stáhl ji pod sebe, otočil se, aniž by ji přestal líbat, její nohy uvěznil pod svými a hluboce do ní vnikl. Slastně zasténala, oblízla si rty, aby se dostala i k poslední kapičce toho, co jí ještě zůstalo. Vzdychala a sténala, když do ní prudce přirážel.

Otočil ji pod sebou, ležela na břiše. Vyklouzl z ní, nakrčil se, aby jí ponechal více prostoru. Klekla si, podepřela se rukama, vnikl do ní zezadu. Přirážel, ona křičela. Oba dosáhli druhého vrcholu. Uvolnila se, nechala své tělo klesnout do přikrývky a polštářů. Uvolnil se také, ležel na ni. Líbal ji na krku, hladil ji po bocích, po vlasech… zabořil do jejího bledého krku své tesáky, nevšímajíc si jejího vyděšeného, bolestného výkřiku, který byl tlumený v polštáři. Krmil se, pil její krev, tak sladkou… Stejně jako celá ta mladá dívka.

Ty peníze za to stály. A on se dobře postará o to, aby se nikdo nedozvěděl, co se tu stalo.

Než odešel, polil její vyschlé tělo alkoholem z domácího baru, při čemž si neodpustil, aby jednu flašku whisky sám nevypil, přinesl si z kuchyně sirky a škrtl nad tělem mladé prostitutky zápalkou.

„Sbohem, Elisse,“ řekl, když opustil její byt a vyšel na ulici.

Chudák mladá dívka! Jistě bude chybět dalším zákazníkům… Uhořela při tragickém požáru. Není to hrozné?

 Zaslala: Christine