Beauty & The Beast – Část 1: Kapitola 9

Část 1 – 1923:
Kapitola 9.

Pro normálního člověka se může zdát, že Annie Stevensonová je obyčejná dívka. Pro upíra, který prahne po krvi, se ovšem stane něčím úplně jiným. Hned po prvním setkání Damon ví, že tahle lidská bytost mu přinese něco, na co ani on nebyl připravený. 

Když se ten večer vrátila z výstavy do svého bytu, došlo jí, že Damon se nevzdá jediné příležitosti stát se součástí jejího života. A tak ji vůbec nepřekvapilo, když další den ráno čekal před domem se zářivým úsměvem a nastartovaným autem. Nebránila se tomu. Touha být s ní, která z něj vyzařovala, je pohlcovala oba dva. Annie se rozhodla nad tím už ani nepřemýšlet. Podivný incident z pondělního večera vytěsnila a nevyptávala se. Tak nějak jí bylo jasné, že by z Damona stejně nedostala kloudnou odpověď.

A tak se nechávala každé ráno vyzvednout, odvézt do školy a pak zase zpátky buď k ní domů, nebo k paní Websterové. Kamarádkám radši nic neříkala, věděla, že se na Damona dívají s pochybnostmi a nechtěla jim přidělávat starosti. Ona věděla, že je to dobrý člověk a to jí stačilo.

Nesměla ale zapomínat ani na Jamese, kterému slíbila večer v divadle. Poslala tedy po Ethel, jeho sestře, vzkaz a pátek se rozhodla vyhradit jemu.

 

„Jak to myslíš, že nemáš čas?“ Vyvalil na ni Damon oči, když odmítla pozvánku na koncert. Stáli v úzké uličce za knihovnou, kam ho Annie pravidelně posílala, aby náhodou nenarazili na její kamarádky.

„Teď musím k paní Websterové a pak…“ zarazila se a skousla si spodní ret, „už jsem někomu něco slíbila,“ přiznala.

„Aha.“ Bylo to poprvé, co viděla Damona takhle ztratit hlas. Vždycky měl odpověď úplně na všechno, ale zdálo se, že ho svým odmítnutím opravdu zarazila.

„Proč?“ Neudržela se a vyprskla smíchy.

„Proč co? Řekl jsem jen aha.“ Pokrčil rameny a snažil se vypadat nezaujatě.

„Vždycky víš, co říct.“ Založila si nesouhlasně ruce na prsou. „A teď najednou jen aha? Je to…“ zarazila se, nechtěla ho urazit, „nezvyklé,“ řekla nakonec.

„Smím tě alespoň zavézt k paní Websterové?“ zeptal se, aby změnil téma.

„Jistě,“ přikývla s úsměvem a zamířila úzkou uličkou ven, kde bylo u kraje cesty zaparkované Damonovo vozidlo. Upír jí šel hned v zádech a na tváři mu pohrával nerozluštitelný výraz. Mohl by ji ovlivnit, ale bylo to správné? Nechtěl udělat nic, co by jí ublížilo, ale představa, že půjde ven s někým jiným, ho ničila.

Nastoupili do auta a upír nastartoval. Zamračeně se ohlédl, a když shledal silnici prázdnou, vyjel. Měl skvělé plány pro dnešní večer a byl odhodlaný si je vybojovat, ať už Annie bude chtít, nebo ne. Její sdělení mu ale tak vyrazilo dech, že radši nemluvil vůbec, aby neřekl něco špatného.

Dívka vedle něho se nervózně zavrtěla a letmo se po něm ohlédla.

„Nechtěla jsem tě rozzlobit,“ špitla tiše. Damon chvíli počkal s odpovědí. Musel si být jistý, že má hlavu čistou.

„Nezlobím se,“ řekl pak. „Jen jsem to nečekal.“ Pokrčil rameny.

„Je tak překvapivé, že mám i jiné přátele, než tebe?“ Zvedla pobaveně obočí.

„Není, promiň, nemyslel jsem to tak.“ Kroutil hlavou zatímco odbočoval podél luxusního obchodního domu do vedlejší ulice.

„Ráda, bych s tebou šla, kamkoliv jsi dneska jít chtěl, ale už jsem Jamesovi slíbila, že půjdeme do divadla.“ Vysvětlila.

Už jsem Jamesovi slíbila. Ta věta se mu rozezněla v mysli jako ozvěna. Cítil, jak se mu do hlavy nalévá krev. Nedokázal si nikdy v životě představit, že bude na někoho tak žárlit. Jako by mu v hrudníku vybuchla nálož, zvedla se v něm obrovská vlna vzteku. Stiskl volant a prudce dupl na brzdu.

„Pane bože,“ křikla Annie vyděšeně a rychle dala ruce před sebe, aby se mohla podepřít a vyhnout se nárazu do hlavy. „Zbláznil ses?“ Otočila se na něho naštvaně.

„Vzpomněl jsem si, že musím ještě něco zařídit,“ vychrlil ze sebe spěšně. „Měla bys to k paní Websterové dojít sama.“ Hleděl upřeně před sebe, aby se nemusel dívat na dívčin uražený pohled.

„Fajn,“ vydechla udiveně a rychle si posbírala tašku i kabát. „Víš, vážně nevím, co…“
„Vystup si!“ zařval a práskl dlaněmi o volant. Měl co dělat, aby udržel svou sílu na lidské úrovni a nezničil celou palubní desku. Oči se mu začínaly barvit rudě. Nechápal, co se to děje, ale nedokázal hněv zastavit.

Slyšel, jak se Annie prudce rozbušilo srdce. Věděl, že na něho vrhla poslední ukřivděný pohled a pak jen práskla dveřmi od auta. Sledoval ji, jak odhodlaným krokem mizí mezi davem lidí vystupujících z tramvaje. Nechal vozidlo stát uprostřed cesty a taky vylezl ven. Několikrát se zhluboka nadechl a pak se narovnal. Promnul si kořen nosu a pomalu zahnal krev barvící mu bělma očí do ruda. Musel najít způsob, jak utlumit tak silné emoce. A musel přestat myslet na to, že až padne šestá hodina večerní, Annie bude venku s někým úplně jiným.

Vydal se prvním směrem, který mu přišel vhodný a ignoroval lidi, do kterých po cestě vrážel. Musel se něčeho napít. Na bar bylo ovšem moc brzo. Upír ale myslel na úplně jiný zdroj potěšení. Od té doby, co cítil svoje srdce, neměl na zabíjení ani pomyšlení. Nejedl skoro celý týden a už se to na něm začínalo projevovat.

 

***

 

„Dobrý den, očekávali jsme vás.“ Bessie stiskla ruku vysokému zarostlému muži a nabídla mu místo k sezení na mohutné židli s tmavě modrým čalouněním. „Mám pro vás práci,“ oznámila bez otálení a než si detektiv stačil sednout, podsunula mu černobílou fotku. Překvapený muž ji zvednul a zamračeně se na ni podíval.

„Měl jsem dojem, že si mě žádá váš otec,“ zabručel zpoza hustého knírku.

„Papá není doma,“ řekla Bessie a urovnala si už tak perfektně nažehlenou sukni.

„A co ode mě teda potřebujete?“ Zamával ve vzduchu fotografií.

„Vidíte toho muže vedle mého otce?“ Narovnala se, aby svému postoji dodala autoritu.

„Jistě.“ Kývlo soukromé očko.

„Jmenuje se Damon, nevím jak dál. Bydlí v jednom z těch drahých hotelů u jezera.“ Vzala skleněnou nádobu se zlatavou tekutinou a nalila ji do jednoduše tvarovaného broušeného pohárku. „Já chci, abyste mi o něm zjistil absolutně všechno, co o člověku zjistit jde.“

„Co tím přesně myslíte?“ Detektiv přijal nabízenou whisky.

„Tím myslím kam chodí, s kým se stýká, jaké jsou jeho úmysly, plány, velikost boty, výšku, váhu, prostě všechno.“ Neubránila se lehkému zvýšení hlasu.

„Jste si jistá, že to vašemu otci nebude vadit, Bessie?“ Zvedl muž tázavě obočí.

„Pro vás jsem pouze slečna O’Henryová.“ Prudce se postavila ze své židle. „Otec pro vás žádnou práci nemá,“ promluvila pevným hlasem, „já ano. Vemte ji, nebo nechte být.“ Pokrčila rameny a otočila se k odchodu.

„Do týdne to máte na stole.“ Povzdechl si muž odevzdaně a fotografii schoval do kapsy.

 

***

 

Se zavrčením se odtáhl od strachem ztuhlé ženy a zatřepal hlavou. Prudká bolest vystřelující mu do spánků byla něco, na co nebyl zvyklý. Pohlédl na svou oběť krčící se bez hnutí na místě. Z očí jí tiše tekly slzy a bylo nad slunce jasné, že kdyby mohla, rozkřičí se z plna hrdla. Naštěstí nemohla. Damon si svůj pozdní oběd chtěl vychutnat hezky v klidu a ovlivnění mu k tomu dopomáhalo.

„Co se to se mnou sakra děje?“ Pustil ženina štíhlá ramena a odvrátil se. Že by mu utekla, se nebál ani na vteřinu. Hlava se uklidnila, ale chuť k jídlu byla ta tam. S nespokojeným odfrknutím popošel kousek od své večeře a zahleděl se z okna hotelového apartmánu. Jasné paprsky se odrážely v tmavě modré hladině jezera a to znamenalo jediné. Schylovalo se k západu slunce a upír se zoufale potřeboval něčeho najíst. Otočil se a namířil své kroky zpět ke strnulé ženě.

„Jak se jmenuješ?“ zašeptal, když si stoupl co nejblíže.

„Anna,“ řekla roztřeseně.

„Hezké jméno.“ Usmál se a vztáhl ruku, aby ji mohl pohladit po kaštanově hnědých vlasech. „Víš, opravdu moc bych tě chtěl zabít, ale nejde to. Nevím proč.“ Pokrčil rameny, když skončil se svým krátkým monologem. Zdálo se, že mu chce žena něco odpovědět, ale hlas jí strachy selhával.

Damonovi oči už se zase podlévaly krví a vypouštěly tak na povrch predátora. Sklonil se k jejímu krku a nakrčil horní ret, aby se mohl zakousnout. A přesně v tu stejnou chvíli se to stalo znovu. Hrdlo se mu sevřelo a do hlavy vystřelila nepříjemná bolest. Upír zavřel oči a ve tmě pod víčky mu jeho mysl promítla několik vzpomínek na nevinnost a lehkost, kterou cítil, když byla Annie na blízku. Její ohnivě jasné vlasy, jemnou kůži, hluboký, čokoládově hnědý pohled a tenký hlas, který vždy uměl jeho duši ukolébat do absolutního klidu. Nevydržel to a musel se znovu odtáhnout.

„Zapomeň na všechno, co se tu stalo a vypadni dřív, než přijdu k rozumu.“ Jediná věta stačila k tomu, aby se žena vzpamatovala a vyběhla ze dveří, jak nejrychleji uměla.

Damon se pomalým krokem přesunul k mohutnému, pohodlně vypadajícímu křeslu a zdrceně se do něho zhroutil. Prsty si projel husté černé vlasy a zůstal sedět s hlavou sklopenou. Ani se nemusel dlouho pátrat po tom, co se to s ním dělo. Tušil to už dopředu, ale neodvažoval se přiznat, že by to mohlo přijít. Kdysi o tom slyšel, ale nečekal, že by měl takovou smůlu, nebo štěstí, aby se mu to stalo taky.

Potkat člověka tak čistého a neposkvrněného, jako Annie, bylo pro upíra vždycky rizikové, zvlášť když byl dost hloupý na to, aby si tu osobu pustil blíž k tělu. A Damonovi se dostala mnohem hlouběji, než si kdy dokázal představit. Byl jí nasáklý až do morku kostí a každá buňka v jeho těle křičela po její přítomnosti. Už to nemohl zastavit. Věděl, že Annie bude jeho vysvobozením nebo absolutní zkázou.

 

***

 

„Mějte se krásně, uvidíme se v neděli.“ Věnovala paní Websterové jeden ze svým nejmilejších úsměvů a stiskla jí ruku na rozloučenou.

„Jsi moc hodné, děvče, Annie.“ Elizabeth ji šla doprovodit až ke dveřím doprovázená rozpustilým Dominikem.

„Tak nashledanou.“ Už se otáčela k odchodu, když ji žena ještě chytila za ruku.

„Počkej chvíli, něco pro tebe mám.“ Sáhla si do kapsy a vytáhla černý saténový pytlík. „Málem bych ti to zapomněla dát. Kdysi to bylo moje. U nás v Mystic Falls, kde jsem vyrůstala, každá dívka dostala něco podobného. Mělo to přinášet štěstí při výběru toho pravého muže a zahnat ty zlé.“ Mrkla na ni spiklenecky a do nastavené dlaně jí vložila tenký stříbrný řetízek s přívěskem, v jehož dutince byla nasypaná Annie neznámá bylina.

„Páni, ale to nemůžu přijmout,“ vydechla dívka omámená krásným šperkem.

„Ale prosím tě.“ Mávla Elizabeth vrásčitou rukou. „Já už to potřebovat nebudu a ty jsi mladá, určitě ti to bude moc slušet.“ Roztáhla seschlá ústa do šťastného úsměvu.

„Děkuju,“ řekla vděčně a připnula si řetízek kolem krku.

„Vidíš.“ Paní Websterová na ni pohlédla téměř dojatě. „A teď už utíkej.“ Začala ji postrkovat ze dveří. „Mladá žena jako ty by neměla trávit večery se stařenou jako já.“

„Tak tedy v neděli.“ Annie starou ženu jemně objala kolem křehkých ramen a pak provázená jejím srdečným smíchem vyběhla ze dveří. James už na ni určitě čekal na smluveném místě.

 

***

 

Chicago zahaloval šedivý příslib blížící se noci a na obloze se spolu s hvězdami objevovaly temné mraky chystajíce se překrýt každou malou tečku, která by náhodou mohla být zdrojem světla. Měsíc se postupně měnil v úzký srpek a nechával tak město napospas černo černé tmě. Vzduch kolem voněl deštěm.

Damon stál neslyšně ve stínu a pozoroval Annie, jak jde bok po boku s nějakým mužem, jehož jméno nestihl zachytit. Pronásledování bylo jeho specialitou, takže mohl zůstat neviděn a neslyšen jak dlouho jen potřeboval. Ale v tomhle případě ho to stálo víc úsilí, než si kdy vůbec dokázal představit.

Pár se zastavil přede dveřmi do dívčina domu a upír se stáhl ještě hlouběji do černé tmy, panující v úzké uličce nedaleko. Oči se mu nalily krví, když viděl, jak se muž sklání k jeho Annie, ale vidět, jak se ona jemně odtáhla, bylo pro mladého muže záchranou. Nebyl si jistý, jestli by jeho srdce vydrželo dívat se na ni s někým jiným. Nechtěl jejího společníka zabít, ale pokud by nedokázal udržet svůj hněv na uzdě, bylo tu velké riziko, že se chlapec nedožije rána.

Musel se párkrát zhluboka nadechnout, aby odolal pokušení zaposlouchat se do jejich rozhovoru. Nechtěl jí vstupovat do soukromí, alespoň ne takhle. Annie byla jediná bytost, která mu dopřávala takový luxus, jakým bylo cítit se zase jako člověk a on si to nemohl pokazit.

Zúžil oči a zaostřil na dvojici ještě víc. Vypadalo to, že se chystají k loučení. A skutečně. Neznámý mladík se otočil, zamířil k odchodu a Annie vyběhla po krátkých schodech ke vstupním dveřím, za kterými následně zmizela.

Damon na pár vteřin pocítil vzrůstající vražednou touhu. Vrhl poslední pohled na mladého muže, mizejícího za rohem, a jakmile postava zmizela, pustil dlouhou kovovou tyč, o které ani netušil, že by ji zvedal.

 

Chodba byla studená a temná. Annie rychle rozsvítila světlo a začala stoupat po schodech nahoru. Nemohla zapomenout na Jamesův výraz, když ji chtěl políbit. Tělem jí proběhl mráz, ale s příjemným šimráním to nemělo vůbec nic společného. Vždycky se jí líbil a vždy ho měla ráda, ale teď když ho poznala blíž, si už nebyla jistá vůbec ničím.

Zbývalo už jen pár posledních schodů a ona začala pomalu vytahovat klíče. Tašku měla nacpanou učebnicemi a tak se musela pořádně natáhnout, aby konečně dosáhla na svůj malý svazek. Stiskla je v ruce zrovna ve chvíli, kdy stanula na posledním schodu. A o pár vteřin později, když už vybírala ten správný do dveří, světla náhle zhasla.

„Co se to tu, proboha, děje?“ zaklela tiše a poslepu se pokusila najít zámek.

„Moc mě to mrzí,“ za jejími zády se ozval hlas.

„Ach bože.“ S tichým vyjeknutím se otočila.

„Vážně, mě to moc mrzí,“ hlas se ozval znovu a upír přistoupil blíž, do jejího zorného pole.

„Damone?“ Viditelně si oddechla a zasmála se. „Co tady děláš?“

„Přišel jsem se omluvit.“ Udělal další krok k ní.

„Páni, vyděsil jsi mě.“ Ušklíbla se pobaveně. „To nemohlo počkat do zítřka?“ Zamračila se na něj pak. Muž jen zakroutil hlavou a znovu se o krok přiblížil.

„Pozvala bych tě dovnitř, ale nemůžu najít zámek. To ty světla. Je to už podruhé, co se to stalo. Měla bych si jít promluvit se správcem domu,“ brebentila, zatímco k ní Damon pomalu přistupoval.

„Annie?“ hlesl a jednou rukou se opřel o dveře za jejími zády.

„Ano?“ Špitla a nadechla se jako by najednou potřebovala víc vzduchu než obvykle.

„Užila sis večer?“ Naklonil zvědavě hlavu na stranu.

„To přece není tvoje starost,“ zamračila se. V nose jí šimral pach upírovi kolínské. Neviděla moc rysy v jeho tváři, ale vypadalo to, jako by ho něco bolelo.

„Opravdu mě moc mrzí, že jsem tě předtím v autě naštval.“ Nitro mu zaplavoval známý pocit horkosti a stoupal každým milimetrem, kterým se k dívce přibližoval.

„To je… je to v pořádku,“ vydechla ztěžka a na chvíli sklopila pohled do země.

„Ne, není.“ Taky sklopil hlavu, ale jen proto, aby se mohl sklonit k jejímu pravému uchu. „Rozzlobil jsem tě,“ zašeptal zlomeně.

„Nejspíš jsi měl svoje důvody,“ řekla rychle a zatnula svaly v hrudníku, aby zakryla třesoucí se hlas. Cítila, jak se Damonův obličej zabořil do jejích rozpuštěných vlasů. Srdce se jí rozbušilo jako na poplach.

„Prozraď mi.“ Slyšela jeho smutkem prosáklý hlas. „Bojíš se mě někdy?“

Po celém těle jí naskočila husí kůže.

„Maličko,“ přiznala. Z čista jasna se objevila jeho ruka a odhrnula jí ohnivé kadeře stranou.

„To je dobře.“ Jeho dech ji zastudil až na odhaleném krku. Slyšela, jak se zhluboka nadechl, jako by si chtěl vychutnat její vůni.

Zavřel oči a užíval si teplo houpající se mu v hrudi. Vnímal, jak dívčino srdce prudce buší a tepna na jejím krku provokativně pulzuje. Na malý okamžik si představil chuť její krve a byla to krásná představa, ale ublížit by jí stejně nedokázal. Avšak touha po jejím těle v něm prudce rostla.

„Bojím se tě teď.“ Zvuk jejího hlasu ho donutil probrat se z transu.

„Vážně?“ Okamžitě se narovnal, aby jí mohl vidět do tváře.

„A taky bych měla jít domů.“ Dodala.

„Měla.“ Přikývl. Věděl, že už nevydrží dlouho čekat. Moc si zase přál slyšet své srdce tlouct.

„Damone,“ zašeptala a položila mu ruku na hrudník s úmyslem upíra jemně odsunout dozadu. Byla to přesně ta poslední kapka. Prudce ji chytil za útlá ramena a svým tělem ji namáčkl na dveře. Spatřil, jak se jí zorničky rozšířily překvapením.

„Já už to prostě nezvládnu, Annie,“ vydechl ztěžka a sklouzl pohledem na její rty. Hlavou mu proběhl každý okamžik, který s ní strávil. Připadal si jako šílený, když se konečně odhodlal. Mysl mu zahalila mlha.

„Pusť mě,“ pípla bolestně, když jí upír stiskl paže silněji, než by bylo příjemné. Nezdálo se, ale že by ji slyšel, natož tak poslechl.

Byl jako u vytržení. Srdce jí bilo tak těžce, až to cítil na své hrudi. Její tělo hořelo a on byl tak blízko, že už by stačil jen kousíček, možná už jen myšlenka na to, aby se jejich rty setkaly v polibku. Nevnímal nic jiného, jen sebe a svoje ústa čekajíc několik milimetrů od těch jejích. Tolik vzrušení ještě nikdy nezažil, a i když to nepotřeboval, zhluboka se nadechl. Do úst se mu dostala její vůně a upír byl jako u vytržení.

„ Damone, to bolí.“ Kdesi zdaleka k němu dolehlo zoufalé volání. Hlas plný utrpení v jeho hlavě ho donutil vrátit se na zem. Pak si to uvědomil. Jeho ruce snažíc se ventilovat sílu spalující touhy, tiskly dívčiny paže div, že je nezlomily. Okamžitě povolil a byl svědkem jejího úlevného oddechnutí.

„Bože, Annie. Tolik mě to mrzí.“ Zděšeně jí pohlédl do tváře.

„Vážně bych měla jít domů.“ Zamračeně vybrala správný klíček ze svazku a chtěla se otočit ke dveřím.

„Ne, počkej.“ Chytil ji za ramena, ale ona ucukla a tak ji hned zase pustil. Zachvátila ho panika. Nechtěl ji zranit. Nechtěl ji vystrašit.

„Já vážně někdy nevím, co si mám myslet.“ Objala si rukama ramena. Zdálo se, že jí opravdu ublížil.

„Prosím, promiň mi to, nechtěl jsem…“ ztišil hlas a opatrně vztáhl ruku k její tváři.

„Copak nemáš na práci nic lepšího?“ Zakroutila hlavou, aby setřásla jeho studenou dlaň.

„Annie,“ vydechl ublíženě. Měl sto chutí padnout na kolena a prosit o odpuštění. Nechtěl a nemohl se smířit s tím, že by pro ni byl hrozbou.

„Tak mi prosím vysvětli, co se to děje?“ Přehoupla se z jedné nohy na druhou a čekala. Damon se několikrát nadechl, ale ve zmatku, který nastal v jeho hlavě, nedokázal najít jedinou kloudnou odpověď.

„Vidíš, kdo se v tobě má pak vyznat?“ Vykulila na něho svoje hnědé oči.

„Musíš mi prostě věřit,“ vydechl nešťastně.

Sledovala jeho bolestí zkřivený obličej a vnímala, jak v ní postupně narůstá soucit. Nechápala, co se to s tím mužem děje, ale pohled, který vždy věnoval jen jí, byl něco, co se jen tak nevidí. Věděla, že je nebezpečný, věděla to už na začátku, a přesto mu dovolila dostat se tak daleko a probudit v ní něco víc než jen sympatie nebo kamarádství. A i když měla chvílemi pocit, že spíš utekl z blázince, než přijel z daleka, nemohla mu odolat. Něco na něm bylo. Něco neznámého a tajemně temného.

Váhavě zvedla paži a bříšky prstů se lehce dotkla jeho tváře.

„Věřím ti,“ šeptla a pozorovala, jak si Damon do její dlaně opřel hlavu.

„Vážně nevím, co bych si bez tebe počal.“ Shlédl na ni vděčně.

„Teď už bych ale opravdu měla jít.“ Usmála se, aby bylo jasné, že je vše odpuštěno.

Damon měl pocit, že mu hrudník vybuchne štěstím jako ohňostroj. Oči mu zajiskřily a on se sklonil zpátky k drobné dívce. Slyšel, jak na chvíli zatajila dech.

„Neboj se,“ řekl tiše a podepřel jí bradu, aby se naposledy mohl podívat do jejích čokoládových očí. Pak sehnul hlavu ještě o kousek níž a s očima stále otevřenýma sledoval, jak ona automaticky zavřela ty svoje. V chvilce napětí jí něžně sjel dlaní přes paži, ve které třímala svazek klíčů, a opatrně prsty zachytil klíč, který měla vybraný k odemčení. Lehce se přes ni naklonil a strčil klíček do zámku, pak otočil, vzal za kliku a otevřel dveře. Cítil, jak sebou Annie cukla, když se jí rty otřel o líčko při cestě zpátky a narovnal se.

„Nikdy bych ti neublížil,“ hlesl tichounce.

Věděla, že jeho blízkost zmizela a otevřela oči. Oslepilo ji ale jen světlo v chodbě, které jako zázrakem zase naskočilo. Damon byl ten tam a Annie omámeně hleděla do prázdna před sebou.

 Zaslala: Night.Being