Stíny minulosti (2)

„Ahoj, Eleno,“ promluvil na mě můj bývalý přítel Stefan, který se z neznámých důvodů objevil na prahu mého bytu v Londýně.

„Kde jsou tvé způsoby, Eleno? Nebo už je v módě nezdravit?“ Ironie, sarkasmus a pohrdání z něj jen čišelo. Začala mi cukat ruka a měla jsem neuvěřitelnou chuť mu jednu pořádně natáhnout.

„Kromě toho, že jsi zvíře, tak ale nevychované zvíře,“ to byla poslední kapka. Moje ruka bystře vystřelila a na jeho pravé tváři zvěčnila svůj obtisk.

Stefan se na mě velmi rozzlobeně podívat a postupně mu pod očima začaly vystupovat žilky. Oči měl rudé jako krev a výraz v jeho obličeji se nedal přirovnat ani k té nejhorší noční můře. Ustoupila jsem o 2 kroky dozadu, abych se dostala do svého bezpečného útočiště, tedy do bytu. Stefan se jen zasmál a vyrazil proti mně. Na prahu ho vsak zastavila neviditelná clona a jeho nechápavý pohled se stočil ke mně.

„Myslel sis, že budu bydlet v bytě, do kterého by mohl každý upír?“ Podíval se na mě a jediné, co jeho výraz vykazoval, byla naprostá beznaděj, a také chuť mě zabít.
„O božínku, myslel. To je tak dojemné,“ předstírala jsem soustrast a v další chvíli už jsem mu zabouchla před nosem.

„Já tě dostanu, Eleno!“ řval zpoza dveří Stefan.

No tak Eleno, vzchop se! Nenech toho parchanta vyhrát. Jsi lepší, než on! Křičel můj vlastní hlas, ale to už jsem klouzala po stěně na zem se slzami v očích. Brečela jsem tam asi 5 minut, než jsem zvedla, vzala si kabelku a klíče a vyrazila do baru, který patřil mému kamarádovi Stevovi.

„Ahoj, Eleno,“ zněla první slova, když jsem vkročila do baru.

„Ahoj, Steve. Jednu dvojitou, prosím.!

„Dvojitou? Stalo se něco?“ ptal se starostlivě Steve.

„Všechno v pořádku, jenom mam dnes chuť,“ lhala jsem, ale Steve kývnul a už mi nalil whiskey.

První panák. Druhy panák. Desátý panák. Eleno, máš to za potřebí? Opravdu ti ta zrůda stojí za ty nervy? Chceš se tím trápit ještě další léta?

Chvílemi jsem měla pocit, že se mě moje hlava snaží dohnat k sebevraždě, ale spíš jsem nad danou situací začala uvažovat jinak. Optimisticky.

„Steve, platím,“ promluvila jsem lehce opilým tónem hlasu.

„7,60$, Eleno.“

„10$,“ Steve se na mě jenom nevěřícně podíval a vrátil mi 40$.

Cesta domů mi trvala neobvykle krátkou dobu, protože už jsem chtěla být doma. Když jsem se však blížila ke svému domu, uviděla jsem někoho, jak sedí na schodech. Nejdřív jsem si myslela, že to bude jenom nějaký bezdomovec, ale do nosu mě uhodila vůně krve. Když jsem byla asi 5 kroků od té osoby, zjistila jsem, že to je můj spolužák Connor.

„Proboha, Connore, co se stalo?“

„Eleno, jsi to ty? Díky bohu, chtěl jsem se na chvilku zastavit, ale když si neotevírala, tak jsem chtěl jít domů a v tom se přede mnou objevil Stefan. Chvíli mi říkal, ať ti dám pokoj a pak mi o tobě říkal samé ošklivé věci a…“
„A co?“

„A mám ti vyřídit, že pokud se k němu nevrátíš, tak nejdřív zabije mě a potom i tebe,“ poslední Connorova slova mě malinko zaskočila.

„Pojď, půjdeme dovnitř a já ti udělám čaj nebo kafe,“ pomohla jsem mu vstat a šli jsme do baráku.

„Eleno, strašně mě bolí krk,“ řekl Connor a já jsem jemně odsunula jeho ruku stranou, abych se podívala na jeho zranění.

„Máme 2 možnosti. Buď ti dám napít své krve a během příštích 24 hodin nesmíš zemřít, nebo to necháme zahojit normálně,“ Connor se na mě podíval a chvíli se rozmýšlel.
„Dej mi svou krev,“ nakonec prohlásil.

Prokousla jsem si zápěstí a dala jsem mu napít. Jeho zranění se okamžitě zahojilo, a když jsem chtěla jít do kuchyně, abych mu udělala čaj, tak mě chytl za zápěstí a donutil mě, abych se posadila zpět do křesla.
„Ukaž mi tvé upíří Já,“ prosil mě a můj vnitřní hlas ke mně opět začal promlouvat.
Nedělej to! Je to tvůj kamarád a ty nechceš, aby se tě lekl a utekl. Eleno, nedělej to!

Nevěděla jsem, co mám dělat. Connor mě už podruhé vyzval, abych nechala svoji upíří stránku vyplout na povrch, ale já jsem se stále nemohla rozhodnout, zda je to správné.

„Ty nechceš vidět moji pravou tvář,“ snažila jsem se ho tím odradit, ale trval na svém.
„Fajn,“ odsekla jsem a otočila se. První slzička stekla po mé tváři, která se začala měnit na upíří. Bělma se zalila temně rudou barvou a pod spodními víčky se začaly rýsovat modré žilky. Otočila jsem se na Connora a ten si mě se zájmem prohlížel. Sklopila jsem hlavu, ale Connor mě chytl za tvář a pohladil mě po ní. Obličej už jsem měla opět lidský a rozplakala jsem se naplno.

„Connore, je pozdě. Měli bychom jít spát. Přespi v pokoji pro hosty, který je přímo naproti mému,“ podala jsem mu instrukce a odpochodovala jsem k sobě. Byla jsem tak unavená, že jsem si lehla do peřin a během chvilky jsem usnula.

 

 

***

„Eleno, neeee!“ křičel na mě povědomý hlas, když jsem se skláněla na Connorovým tělem, ze kterého jsem před chvílí vysála všechnu krev.

„Co jsem to udělala“

„Nechala si se ovládnout upíří podstatou. Jsi vrah, Eleno“

„Stefane, sklapni!“

„Pouze komentuji tvůj současný stav, nic víc.“

Seděla jsem na zemi vedle Connorova mrtvého těla a potichu jsem vzlykala. Stefan pomalu přešel ke mně a vytáhl mě na nohy.

„A teď si spolu užijeme my dva,“ v ten samý moment ze mě strhl mě šaty, takže jsem před ním stála pouze ve spodním prádle.

„Stefane, neeee!!!“ křičela jsem z plných plic a pak se to stalo. Z tmy vystoupil Damon a postavil se mezi mě a svého bratra. Na Stefanovi bylo vidět, že je překvapený. Damon k němu pomalu přešel, usmál se na něj a bodl mu kolík do břicha. Stefan se mrtvý sesunul k zemi. Podívala jsem se na Damona, kterému po tvářích tekly slzy radosti a rozeběhla jsem se k němu. Těsně před tím, než jsem ho stihla obejmout, tak i jeho tělo se skácelo k zemi. Poklekla jsem k němu a všimla si, že mu též někdo zabodl kolík do srdce.

„Neeee!“

 

***

 

„Eleno! Probuď se!“ rychlostí blesku jsem se posadila na své posteli a vedle sebe spatřila vyděšeného Connora.

„Jsi v pořádku?“ ptal se hned starostlivě.

„Ano, byl to opět zlý sen,“ nechtěla jsem ho zatěžovat detaily, i když mi bylo jasné, že se bude ptát a bude vyžadovat odpovědi.

„Eleno, musíme si promluvit. Vím, že máš teď velmi těžké období, ale měla by ses už přes to přenést,“ začal Connor s rozhovorem typu ‘první sex‘.

„A co mám dělat? Mám se jít opít do baru a zjistit, že až vystřízlivím, tak to bude stejné. Mám se s tebou vyspat, abych se upoutala na tebe a zapomněla na Damona?“ Chtěla jsem říct ještě jinou alternativu, ale nedal mi k tomu prostor. Jeho rty, které se přitiskly na mé, mi totiž zabránily jakoukoliv další možnost pokračovat v rozhovoru.

Zaslala: Katty