Always & Forever (1)

Zabouchla jsem za sebou vchodové dveře a rychle vyběhla po schodech nahoru. Popadla jsem ručník a chystala se přejít do koupelny, když v tom jsem narazila do něčeho tvrdého.

,,Damone,‘‘ vykřikla jsem poté, co jsem zvedla hlavu a uviděla mladíka s lehce ironickým výrazem ve tváři.

,,Pardon,‘‘prohlásil a přesunul se k mé posteli. Sáhl pod polštář a vytáhl sešit s modrými deskami. Pobaveně se usmál, jenže to už jsem byla u něj a rvala mu můj deník z ruky. No, nebyla jsem zrovna ve výhodě vzhledem k tomu, že jsem se přetahovala se 150 let starým upírem, ale nakonec se mi podvolil a já mu deník sebrala.

,,Proč to děláš?‘‘ Zeptala jsem se ho unaveně a vyčerpaně zároveň.

,,Dělám co?‘‘ Černé oči se tvářily naprosto lhostejně.

,,No, nakráčíš si to bez dovolení do mého pokoje a vezmeš si můj deník. Což je soukromý majetek, jen tak mimochodem.‘‘ Na tohle nijak nereagoval.

,,Můžeš mě přestat ignorovat?‘‘To už jsem na něj trošku vyjela a tak ke mně konečně otočil oči. Byly černé a začínalo se v nich nebezpečně blýskat.

,,Neignoruji tě,‘‘prohlásil naoko lhostejně, ale oči prozrazovaly přesný opak.

,,Hele, mám za sebou docela náročný den. Pokud si se mnou nechceš promluvit, tak nemám tušení, proč tu jsi. A tak by ses mohl uráčit odejít. Pokud dovolíš, tak se jdu osprchovat.‘‘ Otočila jsem se směrem ke koupelně, ale po prvním kroku mě přerušil.‘‘

,,Nebudeš se tam bát?‘‘

,,Měla bych snad?‘‘

,,To nevím.‘‘

,,Takže hádám, že budu v pořádku, protože s tebou ve vedlejší místnosti se mi nic stát nemůže.‘‘

,,Proč tolik toho sarkasmu?‘‘

,,Protože mi nedáváš na výběr.‘‘ Nemohla jsem si pomoct, ale jeho hlas byl jako magnet. Otočila jsem se a můj obličej se octl pár centimetrů od jeho.

,,Ale no tak, to přece není pravda.‘‘

Nemohla jsem téměř mluvit, jeho oči byly temné jako noční nebe, ale viděla jsem v nich bezpečí.

Odtáhl se a opřel se o stůl.

,,Stefan mi řekl, že jste se rozešli.‘‘

Z jeho hlasu jsem cítila směs pocitů. Sedla jsem si na jak postele a podívala se na něj.

,,Vždyť už jsem ti říkala, že mám za sebou náročný den.‘‘ Čekala jsem na jeho reakci.

,,Jo, já vím. Jen jsem si nebyl jistý, proč přesně.‘‘

,,Neklapalo to už delší dobu. Jen…prostě jsem si myslela, že on je ten správný, ten se kterým jsem od začátku a se kterým bych měla být i na konci. Pomalu jsme se odcizovali a ty poslední dny byly začátek konce.‘‘ Dost ho ranilo.

,,A tebe?‘‘

,,Já… Nevím. Jediné co vím je to, že v posledních týdnech jsem udělala několik hloupých rozhodnutí. Mezi nimi i to, že když jsem si měla vybrat…Vybrala jsem si špatně. V tu chvíli mi to přišlo, jako správná věc. Jenže Stefan nebyl ten, kdo mě zachránil. Stefan nebyl ani ten, se kterým jsem se cítila šťastná.To je někdo jiný‘‘ Zadívala jsem se na něj a naše oči se setkaly. Nevím, jak dlouho jsme se vpíjeli do očí toho druhého. Pomalu ke mně přešel a posadil se. To vše bez toho, aniž by uhnul pohledem.

,,A už víš kdo?‘‘ Oční kontakt se pořád nepřerušoval.

,,Ano,‘‘ odpověděla jsem rozhodně. Damon se přesunul tak blízko, že jsem mohla spočítat jeho řasy. Kdybych neseděla, asi by se mi podlomila kolena. Naše rty už se téměř dotýkaly a já zavřela oči. Vzdálenost k polibku už nemohla být větší než milimetr, když na jednou lehce vydechl.

,,Měl bych jít,‘‘ zašeptal potichu, ale neodtáhl se.

,,Nechoď,‘‘ odpověděla jsem mu stejně potichu. Jenže to už jsem jeho rty cítila na mém čele.

,,Ale ano. Ty se půjdeš hezky prospat a krom toho, pokračovat můžeme kdykoliv.‘‘

Usmála jsem se, oči pořád zavřené. Jeho rty se posunuly na mou tvář.

,,Nechci abys odcházel. Nechci tu být sama.‘‘ Konečně jsem otevřela oči.

,,Uděláme to takhle. Já tu tedy zůstanu, ale ty půjdeš spát. Dohodnuto?‘‘

Jeho hlas byl něžný, ale nesmlouvavý. Neochotně jsem od něj odešla a dala si rychlou sprchu. Když jsem se vrátila, moje postel už byla připravená. Damon se koukal z okna. Otočil se zrovna, když jsem zalézala pod peřinu. Lehl si ke mně a já se k němu přitulila. Řeknu Vám, ten má ale svaly.

,,Dobrou noc Damone.‘‘

,,Dobrou noc Eleno.‘‘

S polibkem ve vlasech jsem po pár vteřinách usnula. Ještě aby ne, byla jsem po dlouhé době opravdu šťastná. Šťastná Elena Gilbert.

 Zaslala: Pája