Unbelievable (10)

Než stihl cokoliv říct, políbila jsem ho. Ten polibek byl plný touhy a vášně. V momentě, kdy se naše rty spojily, jsem svou pravačkou zamířila do jeho hrudi a nahmatala Klausovo srdce. Trvalo to asi 2 vteřiny, než jsem silně trhla a Klausovo tělo se sesunulo k zemi. Jeho srdce jsem svírala v ruce a nepřítomně zírala na mrtvolu přede mnou. Po chvíli se otevřely dveře a do pokoje vstoupili všichni Klausovi sourozenci. Finn, Kol, Rebecah a nakonec i Elijah. Čekala jsem, že se na mě někdo z nich vrhne, ale k ničemu takovému nedošlo.

„Příliš milosrdná a rychlá smrt pro toho hajzla!“ pronesl pohrdavě Kol.

„Nikdy bych nevěřila, že to řeknu právě tobě, ale děkuji. Svého bratra jsem milovala, ale potom, co mi udělal …,“ řekla Rebecah, ale nakonec větu nedokončila. V podvědomí jsem tušila, co chtěla říct, ale nechala jsem to plavat. Odešla jsem do koupelny, abych si umyla ruce od krve, když se ve dveřích objevila Rebecah.

„Rebeco, já … já vím, že si svého bratra měla opravdu moc ráda, a proto chápu, že teď máš chuť mě zabít, a ani bych se nedivila, kdybys to udělala,“ vykoktala jsem ze sebe a čekala, kdy srdcem prožene kolík.

„Je sice pravda, že to byl můj nejoblíbenější bratr, ale byl to narcistickej a sobeckej parchant, co mi zabil matku i otce, kterej byl, mimochodem, úplně stejnej,“ zarytě jsem na ni hleděla a nevěřila jsem vlastním uším. Všimla jsem si, že oči se jí nezvykle lesknou, proto se otočila a vydala se ke dveřím. Ve dveřích se zastavila, otočila se na mě a řekla: „ Ty šaty ti moc sluší. Salvatorům by ses v nich zaručeně líbila, Stefanovi obzvlášť,“ usmála se a tentokrát odešla. Ruce jsem si utřela do bílého ručníku. Když jsem procházela kolem Klausova bezvládného těla, naposledy jsem se na něj podívala, než jsem zmizela na chodbě. Scházela jsem jeden schod po druhém a až dole jsem si všimla, že na mě všichni čekali u dveří. První ke mně přistoupil Elijah. Uchopil moji ruku a políbil její hřbet. Poté následoval Kol se slovy: „Nestihli jsme se moc poznat, ale i těch pár minut jsem si náramně užil,“ něžně jsem se na něj usmála, při vzpomínce na cestu sem. Finn si se mnou potřásl rukou a poděkoval. Poslední byla Rebecah.

„Děkuji, Eleno. Vím, že mezi tebou a bratry Salvatorovými jsou ty vztahy, mírně řečeno, napjaté a ty nevíš, který je ten pravý. Dám ti jednu malou radu. Nech se vést svým srdcem,“ usmála se na mě a já jsem jí úsměv opětovala.

Otočila jsem se na podpatku a odkráčela stejnou cestou, po které jsem šla s Kolem. Sice jsem už chtěla být doma, ale uvědomila jsem si, že se musím stavit v penzionu, abych dala všechno do pořádku. Šla jsem normální lidskou rychlostí a během té cesty jsem přemýšlela. Hlavně nad tím, co mi při rozloučení řekla Rebecah. Najednou jsem stála před penzionem a přešlapovala z jedné nohy na druhou.

***

„Ještě jednu whiskey,“ poručil Damon servírce, která se na něj šibalsky usmívala, když mu nalívala panáka. Damon ho do sebe na jeden den obrátil. Poté už mířil ven a domů. Po cestě se snažil přemýšlet, a proto se ani tolik nevěnoval řízení, při čemž málem přejel srnku, která zrovna přecházela přes cestu. Nakonec v pořádku dojel domů. První, co doma udělal, bylo, že si ze svých zásob vytáhl další whiskey a i s lahví s sebou plesknul na gauč v obývacím pokoji. Jen, co se uvelebil, někdo zaklepal na dveře.

„Přísahám bohu, ve kterého nevěřím, že pokud to není akutní, tak tě…“ svá poslední slova nedořekl, protože v momentě, kdy otevřel dveře, na prahu spatřil Elenu. Vypadala nádherně. Zůstal oněměle stát a s pootevřenými ústy na ní přímo zíral.

„Stalo se něco, Damone?“ tato její slova ho vrátila do reality.

„Všechno je v naprostém pořádku,“ lhal jí přímo do očí, protože to nedokázal svoji žárlivost projevit navenek. Připadal si pak jako slaboch.

„Damone, musíme si promluvit,“ Damonovi se to příliš nezamlouvalo, ale pozval ji dál a oběma nalil skleničku whiskey.

„Je tu několik věcí, které bys měl vědět, než mě budeš chtít zabít,“ nechápavě na ní hleděl, ale pozorně poslouchal. Svůj příběh začala od doby, kdy byla přeměněna.

„Klaus mě přeměnil. Hned po přeměně mě ovlivnil nebo si to nejspíš jenom myslel, protože jsem ovlivněná nebyla, ale z důvodu, aby se to neprovalilo, jsem dělala všechno, co mi během ovlivnění říkal. Předstírala jsem, že tě neznám. Snažila se rozeštvat Stefana a Katherine, což se mi příčilo. Ale celé toto divadlo mělo jeden jediný cíl. Klausova smrt,“ Damon ne Elenu koukal, jako kdyby jí poprvé viděl, protože nikdy nic podobného od ní neslyšel.

„Damone, moc se ti omlouvám, nechtěla jsem ti lhát, ale byla to příležitost zabít Klause a nemohla jsem ji promrhat,“ s těmito posledními slovy se Damon sebral a odebral se do svého pokoje.

***

Stefan se mezitím potuloval po lese a přemýšlel, kam teď půjde. Mystic Falls už ho přestalo bavit a už tu neměl, co dělat. Seděl na pařezu, když ho z přemýšlení vytrhly blížící se kroky. Okamžitě byl na nohou a prohlížel si příchozího. Byla to Katherine.

„Katherine..“ vydechl po chvilce, ale nedokázal se jí podívat do očí. Přišla až k němu a ukazováčkem mu zvedla bradu, aby jí koukal do očí.

„Stefane, odpouštím ti,“ viděla úlevu v jeho tváři a jiskřičky v očích.

„Miluji tě, Katherine a byl bych moc rád, kdybys se mnou odjela z Mystic Falls,“ byla Stefanova poslední slova, než si jí přitiskl těsně na svou hruď a políbil jí na rty.

***

Seděla jsem, jako přikovaná, na gauči v penzionu a ještě vstřebávala situaci, která se před chvilkou stala. Nakonec jsem sebrala veškerou svojí odvahu a pomalými kroky jsem se přibližovala k Damonově pokoji. Otevřela jsem dveře a spatřila Damona, jak stojí u okna a kouká se ven.

„Asi mě budeš dlouho nenávidět, za všechny ty lži, že?“ byla první slova, která mě napadla a jelikož jsem se nedočkala odpovědi, tak jsem se otočila a chtěla odejít, kdyby mi v tom nezabránilo Damonovo statné tělo.

„Eleno, chápu, že jsi lhala kvůli tomu, abys mohla zabít Klause, což se ti nakonec povedlo, ale abych byl upřímný, lhal bych, kdybych říkal, že ti nedokážu odpustit. Miluji tě, Eleno Gilbertová,“ s těmito slovy si postupně klekal a já jsem na něj nevěřícně zírala, když z kapsy vytáhl sametovou černou krabičku, jejímž obsahem byl nádherný snubní prsten.

„Eleno Gilbertová, ukradla jsi mi srdce, o kterém jsem ani nevěděl, že by se mohlo zamilovat. Vzala by sis mě a strávila se mnou zbytek věčnosti?“ to už jsem se rozbrečela naplno a zmohla jsem se tiché, ale pro upíra slyšitelné ‚ano.‘ V tom momentě se Damon rozesmál, navlékl mi prsten a vzal mě celou ubrečenou do náruče. Tiskla jsem se k němu, jak jen to bylo možné a nakonec jsem vyhledala jeho smyslné rty a políbila ho. V další vteřině už jsem ležela pod Damonem v jeho posteli a vychutnávala si Damonovy polibky na krku, lících, klíční kosti a ušním lalůčku. Byli jsme oba dva tak unavení, že jsem usnula natisknutá na Damonovu hruď a jeho paži jsem měla obmotanou okolo pasu.

*The End*

Zaslala: Katty