Klaroline – Má to tak být? (3)

Došla jsem domů a dala si sprchu.Takové osvěžení přijde vhod, zvlášť když se s vámi někdo rozejde. Byla jsem z toho tak vyčerpaná, že jsem si lehla rovnou do postele a usnula. Mamka se měla vrátit až pozdě večer, tak jsem měla hodně času.

Vzbudila jsem se až k večeru. Na tváři jsem měla zaschlé slzy od pláče. Šla jsem se tedy opláchnout do koupelny a vrátila jsem se zpátky do pokoje, abych se převlékla do něčeho hezkého. Když jsem ale vstoupila do pokoje na mé posteli seděl Klaus.

„Co tady děláš?“ Zeptala jsem se naštvaně.

„To si nemůžu zaskočit jen tak na návštěvu?“

„Můžeš, jen ne zrovna dnes!“

„Ehm…je mi líto, že ses rozešla s Tylerem.“

„Tak líto! To určitě!“

Chvíli bylo naprosté ticho.

„Tady,“ řekl a položil na postel malou krabičku. „…jsem ti něco přinesl. Za ten včerejšek. Je to jenom malá pozornost. Omluva.“

„Nic od tebe nechci! Zrovna jsem se rozešla s přítelem a potřebuju být sama.“

„Ach tak. Tak já ti to tady stejně nechám. Vím, že budeš ráda,“ usmál se a pak rychle zmizel.

Rozmýšlela jsem se, co s tím dárkem udělám. Mám ho vyhodit? To mi přišla škoda. Otevřít? Nakonec moje zvědavost přece jenom vyhrála. Pomalu jsem otevřela krabičku a nahlédla dovnitř. V krabičce byl parfém, který jsem si už dlouho přála, ale nemohla jsem si ho dovolit, protože byl moc drahý. Přesně tenhle jsem si přála! Jak mohl vědět, že chci zrovna tenhle?!

Zaslala: elis