The Immortal Passion (7)

K této části je dobré pustit si song od Nickelback – Lullaby.

 

Všichni společně jsme zasedli ke stolu.

„Můžete nosit na stůl,“ zvolal Klaus a ihned se objevil mladík, který nám nalil červené víno.

Za mladíkem přišla mladá dívka, která před nás postavila misky s předkrmem.

„Jako první se podává krevetový salát,“ řekla a pak spolu s mladíkem opět odešli.

„Tak si nechte chutnat,“ řekl Klaus a usmál se na mě.

Po očku jsem sledovala Elijaha. Asi vycítil, že jsem trochu nervózní a chytil mě za ruku.

„Vy jste jako dvě hrdličky,“ mrkl na nás Klaus. Zjevně byl v dobré náladě.

„To jsi vážně připravil sám?“ Zeptala jsem se ho.

„Popravdě jen předkrm a dezert a i s tím mi pomáhala Jocelyn. A vlastně ona dělala hlavní chod,“ podotkl a dal si do úst další sousto. „A vůbec pověz mi něco o sobě? Jsem zvědavý,“ dodal.

„No chodím ještě do školy, ale teď máme volno. Takže si užívám volna, jak jen můžu. Je mi 21 let a stále bydlím s rodiči. Ale po škole se chystám stěhovat do vlastního. Popravdě toho moc není. Jsem jen obyčejná holka,“ usmála jsem se a napila se vína.

Chutnalo dobře. Klaus se zase zasmál.

„Obyčejná holka, která očarovala mého bratra. Zajímalo by mě, jak se ti to povedlo. Můj bratr je… no, jak bych to řekl… stydlivý gentleman, kterého moc ženy nezajímají. Teda zajímají, ale už žádnou dlouho neměl,“ pokračoval Klaus.

„Mohl bys prosím nechat těch blbých keců?“ Pronesl Elijah.

„No tak nečerti se bratříčku, jen se slušně ptám,“ odpověděl mu Klaus.

Všichni jsme dojedli, dokonce i Jocelyn, která zatím stále seděla tiše jako myška a pozorovala nás. Klaus opět zavolal mladíka, který nám odnesl prázdné misky, a zároveň přišla dívka, která podávala hlavní chod.

„Tak mojí milí, tohle hlavní jídlo je výtvor naši milé Jocelyn. Candát s parmou na víně. Dobrou chuť,“ prohlásil Klaus.

Ochutnala jsem první sousto. Bylo to báječné. Jídlo se rozplývalo na jazyku. „Je to výborné, jsi dobrá kuchařka Jocelyn,“ pochválila jsem ji a usmála se.

Chtěla jsem si z ní udělat svou přítelkyni, ale jako by byla z kamene. „Děkuji, jsem ráda, že vám chutná,“ řekla tiše a opět se věnovala jídlu.

„Ehm, chtěla jsem se zeptat. No jen nevím jak. Ehm… Ty a Jocelyn… vy jste pár?“ Zeptala jsem se opatrně. Měla jsem strach z toho, jak zareagují. Jocelyn přestala jíst a zaraženě se na mě podívala. Jen Klaus se začal smát na celé kolo.

„My dva nejsme žáden pár a ani nebudem. Jsme jen přátelé, dobří přátelé.“

Jocelyn se na něj smutně podívala a pak sklopila hlavu. Pochopila jsem hned co se děje. Ona ho miluje, ale on jí zřejmě ne. Chudák, začalo mi jí být líto. Klaus se stále usmíval a ani si neuvědomil, že tím co právě řekl, jí hodně ublížil. Elijah se na nás všechny podíval, pak vzal sklenku s vínem a pozdvihl.

„Rád bych připil na dnešní večer,“ řekl, aby to zamluvil.

I my jsme pozvedli své sklenky a přiťukli si. Po očku jsem sledovala Elijaha. Měla jsem chuť obejmout ho a hlavně políbit. Vypadal tak dokonale. Všiml si toho a mrknul na mě.

„Tak co vůbec děláš? Myslím práci,“ zeptala jsem se po chvíli Klause.

„Miluji umění. Sám rád maluji, takže se soustřeďuji spíše na práci s uměním. Jinak nic zajímavého,“ vysvětlil mi.

„A co děláš ty?“ Zeptala jsem se na oplátku Jocelyn. Chtěla jsem jí trochu přimět k hovoru. Stále tam jen tak tiše seděla.

„Já jsem Klausova pravá ruka. Pomáhám mu s různými projekty,“ odpověděla a pokusila se o nepatrný úsměv.

Úsměv jsem jí hned oplatila, myslela jsem si, že konečně trochu pookřeje. Vypadala jako fajn holka. Možná. Ale spletla jsem se. Úsměv ji ihned zmizel a ona opět nasadila svou kamennou tvář. Člověk se v ní asi moc nevyzná.

„Musím říct, milý bratře, že jsi mě mile překvapil. Tvoje holka je vážně kus,“ mrknul na Elijaha.

Ten se zase podíval na mě a pak řekl: „Děkuji. Ale překvapil jsi spíš ty mě. Nečekal jsem, že připravíš tak skvělou večeři a vůbec celý večer.“

„A to není všechno, ještě nás čeká dezert,“ řekl Klaus a opět se pousmál.

Pak přišel mladík, který nám podával jídlo. Ten sklidil prázdné talíře. Jen co je odnesl, postavila před nás mladá dívka Sundae – zmrzlinový pohár. Vypadal lákavě.

„Mňam… je vážně dobrý,“ pochválila jsem Klausův výběr dezertu.

„To ano, ale já znám lepší,“ dodal a jeho tvář se změnila.

Oči se mu zalily krví a kolem nich naskákaly červené žilky. Přední špičáky se mu prodloužily. Jako by ani nebyl člověk. Rychlostí blesku se ke mně přiblížil. Vší silou mě chytil a zakousl se mi do krku. Příšerně to bolelo. Chtěla jsem křičet, ale nešlo to. Cítila jsem, jak každým douškem ze mě vyprchával život. Slábla jsem, nedokázala jsem se bránit a ani stát na vlastních nohou. Najednou někdo Klause ode mě odtrhl. Byl to Elijah. Silou ho odhodil na druhou stranu pokoje a sám mě chytil do náruče.

„Andie, miláčku…,“ zněl jeho starostlivý hlas.

Mé zesláblé tělo leželo v jeho náručí. Oči se mi klížily.

„Všechno bude zase v pořádku, slibuji, lásko moje,“ dodal a já cítila, že mě někam odnáší.

Zavřela jsem oči. Už jsem neměla sílu je držet otevřené.

 

ELIJAH

Tohle Klaus podělal. Zlostí to ve mně vřelo. Odnášel jsem zesláblou Andie do svého pokoje. Oči měla zavřené. Bál jsem se, že je mrtvá. Slyšel jsem, jak Klaus někam zmizel i s Jocelyn. Měl jsem na něj strašnou zlost. Došel jsem do pokoje a opatrně Andie položil na postel. Zachvěla se a trochu pootevřela oči.

„Elijahu…,“ šeptla tiše.

„Nemluv prosím, jsi až moc slabá. Hned to napravím,“ řekl jsem ji.

V tu chvíli se mi prodloužily horní špičáky. Jemně jsem si jimi prokousl zápěstí. Ihned se objevil malý pramen krve. Andie se celá ještě více roztřásla, když spatřila mou tvář.

„Neboj se mě prosím, já ti neublížím,“ řekl jsem a má tvář už zase vypadala normálně.

Rychle jsem jí ke rtům přiložil své zápěstí.

„Prosím napij se. Prosím,“ prosil jsem ji, ale ona se z posledních sil bránila.

Nakonec to vzdala a přitiskla svá ústa k ráně. Trochu se napila, ale hned se zase odvrátila. Nedivím se jí. Pro ni je krev jen hnusná červená tekutina s železitou chutí. Rány na mém zápěstí se zahojily a stejně tak i na jejím krku. Stále byla velmi slabá, ale ten vyděšený výraz v její tváři nezmizel.

„Jdi ode mě pryč,“ zašeptala.

„Neublížím ti, lásko,“ řekl jsem a chtěl jí políbit. Odtáhla se.

„Sakra, tohle se nemělo stát. Ne takhle. Musím něco udělat,“ pronesl jsem tiše sám pro sebe.

Po tváři se jí kutálely slzy jako hrách. Bála se mě. Utekla by, kdyby mohla. Neměla žádnou sílu vstát.

„Prosím neplakej. Já ti vážně neublížím.“

„Jsi stejný jako on,“ plakala.

„DOST!“ Pomyslel jsem si.

Sedl jsem si k ní blíž. Úpěnlivě se jí zadíval do očí. „Neviděla jsi mě jako upíra a ani mého bratra. Nekousl tě. Nikdo ti nic neudělal. U večeře se ti udělalo špatně a já tě zanesl do svého pokoje. Tam jsi usnula únavou,“ řekl jsem a stále se jí díval přímo do očí.

Jen jsem to dořekl, zavřela oči únavou a usnula. Sedl jsem si pohodlně na postel a přivinul si jí do náruče. Pevně mě objala a svou hlavu si položila na mou hruď. Objal jsem jí tak pevně, aby se cítila v bezpečí. Spala jako nemluvně. A to bylo dobře. Musí nabrat znovu všechny síly. Dal jsem jí polibek do vlasů a díval se, jak spí.

„Za tohle mi zaplatíš, Klausi. Tohle ti jen tak neprojde. Budeš litovat, že ses jí vůbec dotkl,“ zavrčel jsem.

Andie tiše spala a já ji hlídal. Od teď už nezůstane sama. Nesmí. Je to moje malá princezna. Moje všechno. Ona je můj život.

Zaslala: Ellie Davis