Happy End

Elena

Otevřela jsem oči, byla jsem u něj. Pohladila jsem jeho nahou hruď a víc se přitulila k jeho teplé kůži a spala jsem dál.

Když jsem se potom opět probudila, stál u skříně a oblékal si triko. Jen jsem na něj koukala. Když mě zahlédl, roztáhl ústa do jeho obvyklého pokřiveného úsměvu. „Eleno, miláčku.“ Řekl, přistoupil k posteli a políbil mě na čelo. „Ještě klidně spi, musím jenom s Alaricem vyřídit pár věcí.“

„Jaký věci?“ Zeptala jsem se.

„To je jedno, zlato.“ Odpověděl, vzal do ruky bundu a už chtěl odejít.

„Damone, počkej.“

„Ano? Eleno…“ Přišel opět k posteli.

„Miluju tě.“ Pošeptala jsem, přitáhla si ho k sobě a políbila jsem ho.

Potom se usmál. „Já vím, já tebe taky.“ Odvětil a tentokrát opravdu odešel.

Potom jsem zase usnula.

 

Damon

„Alaricu, tohle je Stefanův styl, poznám ho.“

„Ano, Damone, vypadá to tak, ale pořád si nejsme jisti. Ve městě může být ještě další rozparovač. Ale Stefan nám po Elenině volbě slíbil, že do města už nevkročí a on slovo většinou dodrží. A Damone? Elena ví, proč jsi dnes tady?“

„Ne… Nevěděl jsem, jestli je správné jí to říkat. Pořád si pamatuju, jak nešťastně vypadala, když odešel. Navíc, svoje rozhodnutí může kdykoliv změnit.“

„Eleno… budu tě navždy milovat.“ Řekl Stefan, naklonil hlavu a pomalu se přibližoval k Eleně. Byl jsem tam, byl jsem za rohem, nevěděl jsem co dělat. Hlavou mi vířily tisíce myšlenek. ‚Mám tam jít? Mám utéct? Mám Stefana zabít? Mám zabít Elenu? Mám zabít sebe?‘ Nevím, co mě to napadalo, Eleně bych nikdy nedokázal ublížit a svému bratrovi asi také ne. Jen jsem tam stál, stál jsem a čekal jsem, co se stane… Vystoupil jsem se ze své skrýše, ale Elena byla ke mně zády, zato Stefan mě moc dobře viděl. Zrovna jsem se vrátil po tom, co jsem kvůli Eleninu rozhodování na chvíli odešel do New Yorku, byl jsem trochu ve stresu.

Ještě než došlo k polibku, Elena se od něj odtáhla. „Stefane… musím ti něco říct… ať se stane cokoliv, ať budu kdekoliv, ať jsem s kýmkoliv… bude to vždy Damon. Bude to Damon, koho budu milovat a kdo bude milovat mě. Damon bude ten, kdo mě bude chránit před čímkoliv za cenu čehokoliv a já už nedokážu cítit něco k tobě, ačkoliv bych chtěla, nejsi to ty… je to Damon.“ Já jsem tam stál s otevřenou pusou a Stefan tam chvíli stál, pohlédl na mě, pak se otočil a s úsměvem na tváři odešel. To jsem trochu nechápal, ale věřil jsem tomu všemu, co Elena řekla a většinu z toho jsem mohl i potvrdit. Elena si ve svých nádherných šatech sedla na zem, opřela se o zeď, hlavu si dala mezi kolena a začala brečet.

Já tam zase jenom stál a pozoroval ji, už jsem to nevydržel. „Eleno?“

Zvedla hlavu, a když mě uviděla, otřela si slzy z tváře. „Damone!“ Vykřikla, vstala a běžela ke mně, objala mě. „Jsi zpátky! Kde jsi byl?“

„Byl jsem v Chicagu, musel jsem se trochu odreagovat.“ Odpověděl jsem, ještě trochu omámen.

„Ty… ty jsi to slyšel?“ Zeptala se. Nevěděl jsem. ‚Mám zalhat? Mám jí říct pravdu? Mám odejít?‘ Když neodejdu, zůstane se mnou, ale dřív či později se bude muset přeměnit v upírku, ale bude navždy v bezpečí po mém boku. Když odejdu, mohla by mít normální život… například s Mattem, ale je to pořád dvojnice, nikdy nebude mít normální život, Klaus ji bude chtít pro výrobu svých hybridů. Mohla by s Mattem mít…

„Damone? Slyšel jsi to?“ Zopakovala otázku a dívala se mi do očí.

‚Mám být sobec? Mám ji chránit? Mám jí nechat žít?‘ „Ehmm… Jo, Eleno… slyšel jsem to.“

„A co na to říká…“

Nevydržel jsem to a políbil jsem ji.

„Jistě, Damone, své rozhodnutí může kdykoliv změnit, ale s tím jsi musel počítat, je to přece jenom člověk.“

„Alaricu, prosím… Neříkej jí to.“

„Já jí to neřeknu, Damone, řekneš jí to ty.“

Zapípal mi mobil, Elena mi píše. ‚Damone, jela jsem s Caroline za Bonnie. Miluju tě.‘

„Co se děje?“ Zeptal se Rick.

„Elena jela za Bonnie. Jestli chceš, pojď k nám na sklenku whisky.“ Otočil jsem se a kráčel jsem z Rickova bytu k mému autu.

Když jsem s Rickem dorazil k nám, dveře byly otevřené. „Copak? Že by Elena neuměla zavřít dveře?“ Zeptal se pobavené Rick, ale já ho nevnímal… někdo byl vevnitř, slyšel jsem, jak se někdo prohrabuje nějakými papíry. „Co se děje?“ Vytrhnul mě ze soustředění Rick.

„Šššš.“ Umlčel jsem ho a šel jsem dovnitř, rozhlédl jsem se, šel jsem nahoru po schodech a Rick mě tiše následoval. Šli jsme do Stefanova pokoje. Tam byla Elena a hrabala se v mých věcech jako splašená. Pohlédla na mě, ale pak jimi hrabala dál.

„Eleno?“ Oslovil ji Rick. Elena se zasmála a pokračovala. S Rickem jsme na sebe pohlédli.

„Eleno? Co se děje?“ Pokračoval jsem za Ricka. Chytil jsem ji a objal jsem ji. Zatím co jsem ji objímal a ona mě, Rick se šel podívat do těch věcí. Elena ode mě ustoupila, koukala mi do očí a pak mě začala líbat. Nevěděl jsem co se s ní děje, ale odtáhl jsem se.

„Damone, pozor!“ Zařval Rick. Ještě než jsem se stihl otočit, někdo mě popadl že zadu a zlomil mi vaz. Já se skácel na zem.

Když jsem otevřel oči, Elena byla po boku Stefana, držel ji kolem pasu a Rick byl nade mnou. Elena i Stefan se usmívali. ‚Co se to sakra děje?‘

„Ahoj, bratříčku.“ Pozdravil Stefan s úsměvem. „Dovol mi, abych ti představil svou přítelkyni, Katherine.“ Pokračoval a přitiskl si jí k sobě.

„Myslím, že to není třeba.“ Vydechl jsem s úlevou, že to není Elena, ale Katherine. „Zase v tom jedeš, že Stefane?“

„Ale bratře, to už je snad za námi. Elenina láska, dostávání se ze závislosti na krvi a zabíjení a další ‚bla bla bla‘ ne?“ Zasmál se Stefan.

„Ahoj Katherine.“ Promluvil jsem konečně k bratrově přítelkyni, mojí stvořitelce a bývalé lásce.

„Damone, i když teď chodím opět s tvým bratrem, jedno musím uznat… pořád líbáš skvěle.“ Pohlédla na Stefana a usmála se. On, se zasmál nahlas. Rick pořád jenom koukal…

„Ale Damone, bratře… chybí nám tu ještě tvoje přítelkyně, kde máš Elenu?“ Připomněl pobaveně Stefan.

„Proč? Chceš nás vzít na dvojité rande?“ Snažil jsem se, se uvolnit. Katherine se zasmála.

„Myslím, že by se to Eleně líbilo, mě zase vidět. Když jsem odcházel, vypadala docela nešťastně.“

Stefan si ve své ložnici ještě hrál s nějakou věcí, nevěděl jsem, co tam dělá, a bylo mi to jedno. Byl jsem s Elenou. Seděla u mě na posteli a koukala do prázdna.

„Taky mi bude chybět.“ Uklidňoval jsem jí, mezitím co jsem si k ní přisedal.

„Já vím… Ale mě by chybět neměl, měla bych být ráda, že odchází.“

„Eleno,“ vyslovil jsem její jméno s důrazem a chytil jsem ji za ramena,„byli jste nejen pár, byli jste i přátelé. Je normální, že ti bude chybět.“ Řekl jsem a usmál jsem se. Ona se taky usmála a objala mě.

„Můžeš se s ním jít rozloučit.“ Připomenul jsem.

„Půjdu.“ Hluboce se nadechla a zvedla se.

Chtěl jsem jim dopřát trochu soukromí a Eleně jsem věřil. „Eleno? Budu venku.“ Oznámil jsem a odešel jsem. Byl jsem ve svém autě, čekal jsem. Když jsem se vrátil, Elena brečela u mě na posteli. Stefan byl pryč…

„Já myslím, že ne. Co tě sem vůbec přivádí?“ Odpověděl jsem, když jsem konečně skončil se vzpomínáním.

„Copak? Nemůže se mi stýskat po mém bratrovi a po mojí bejvalce?“ Dělal, že je udivený, a usmál se, Katherine mu přitiskla obličej k hrudi a zasmála se.

„Tak jak jsi to řekl, to nezní moc přesvědčivě.“ Konečně promluvil Alaric. Stefan se k němu otočil a pohlédl na něj, jako by tam předtím ani nebyl.

„Vážně? Mě to tak přišlo.“ Odvětila Katherine.

„Jo, a Damone?“ Zastavil mě Stefan při mém odchodu. „Na pár dní si vezmu zpět můj pokoj, s Katherine bychom rádi viděli Elenu.“

„Pro mě za mě.“ Odpověděl jsem znuděně a ani jsem se neotočil.

„Co myslíš Kath? Bude nám tahle postel stačit?“ Slyšel jsem za mými zády schválně nahlas Stefana a s Katherine se oba zasmáli.

 

Caroline

„Bonnie vypadala celkem šťastně s Jamiem.“

„Jo, taky bych řekla, když jí umřela matka i babička a otec jí odešel, je Jamie jako by jedinej kromě kamarádů koho má.“ Odvětila Elena. „Nejdeš k nám? Nevím, jestli bude už Damon doma.“

„Musím jít… Klaus na mě čeká.“ Vysvětlila jsem jí, a když Elena zabouchla dveře od auta, zamávala jsem a odjela.

„Klausi, nikdy nebudeme moc být spolu. Jsme každý úplně jiní.“

Cestou autem se mi vybavila „ta“ vzpomínka…

„Caroll! Matka udělala nějaké kouzlo!“

Jak se kvůli mně Klaus změnil.

„Udělala ze mě normálního upíra, jako jsi ty.“

„Přinutila tě k tomu?“

„Ne… Caroline. Udělal jsem to dobrovolně.“

„Ale Klausi, to znamená…“ Nestihla jsem dokončit větu, udělal to za mě.

„Já vím, mohu zemřít, ale já budu bojovat, jak o svůj život, tak o tvé srdce.“

„Klausi, nemůžu být s tebou.“

„Proč? Teď když Tyler odešel s tou svou hybridní holkou, můžeme být spolu. Miluju tě, Caroline.“

Jak mi to trvalo, než jsem přistoupila na jeho návrh.

„Caroline? Mám pro tebe dárek. Na.“ Nervózně tikal očima se strany na stranu a podal mi obálku s nějakým tvrdým papírem. Přečetla jsem si ho.

„Ostrov? Dal jsi mi k svátku ostrov?“ Ani nevím, jako moc překvapeně jsem se mohla tvářit.

„Ano.“ Potvrdil mi a usmál se. „Můžeme na něj zajet.“

„Ehm… Klausi… teď se mi to moc nehodí. Ale moc děkuju.“ A objala jsem ho.

Jak se kvůli mně vzdal rodiny.

„Klausi, Rebecah se mě snaží zabít, jenom kvůli tomu, že o mě máš zájem. Nemůžem spolu být.“

„Rebecah už nás nebude otravovat… přemluvil jsem matku… udělala z ní člověka. Z Elijaha upíra a z Kola vlkodlaka… Tak to pro ně bude nejlepší, ale nenávidí mě zato, že jsem jim vzal jejich moc…“

A jak jsem mu nakonec podlehla.

„Caroline…?“ Stál u mě před dveřmi, s rukou za zády.

„Vážně Klausi? Další dar?“ Zvedla jsem obočí a on se usmál.

„Caroline… Dneska máme výročí, je to přesně rok co jsem tě poznal.“ Když mi ukázal ruku, co měl za zády, spatřila jsem kytici růží. „Víš, Caroline… byl to můj nejšťastnější den.“ Usmál se, naklonil hlavu a pomalu se ke mně přibližoval… Nedokázala jsem se odvrátit… Miluji ho, teď jsem to poznala.

 

Elena

Damon měl auto v garáži, už je doma. Když jsem vešla do haly, nic jsem neslyšela.

„Damone?“ Volala jsem ho a on ve vteřině stál přede mnou. Natáhla jsem se k němu a začala jsem ho líbat. Přestala jsem vnímat okolní svět, soustředila jsem se jenom na jeho hebké rty.

„Dokonalý pár snů.“ Zaslechla jsem, velmi známý a pobavený hlas.

„Stefane.“ Vydechla jsem ze sebe, když se Damon odtáhnul a chytil mě kolem pasu. „Co tu děláš?“

„Přijeli jsme na návštěvu.“ Vysvětlila mi s úsměvem Katherine, když se objevila po jeho boku.

Katherine?! To mi málem vyrazilo dech. Stefan a Katherine?

„Chtěl jsem ti říct, že mám podezření že se Stefan vrátil, ale ještě než jsem to stihl… přišel sem se slečnou Pierce.“ Osvětlil mi situaci a ironicky se usmál na Katherine. Myslela jsem, že když říkal Stefan něco o druhé lásce, nemyslel tím Katherine.

„Kam půjdeš?“ Zeptala jsem se ho, když Damon odešel.

„Nevím… možná do Chicaga, je to fakt nádherné město.“ Řekl jako by byl mimo.

„Stefane? Moc mě to mrzí. Ale je to správné.“

„Eleno…“ Oslovil mě a usmál se. „Máš pravdu, nikdy bych tě nemiloval tolik jako Damon, protože mé srdce buší ještě pro jednu ženu, nalhával jsem si, že miluji jenom tebe, ale nebyla to tak úplně pravda. Je tu ještě jedna. Půjdu za ní. A budu s ní. A tobě, Eleno, děkuju.“ Otočil se a já jsem jenom koukala… byl to tak trochu šok. Vzal si na sebe bundu… a odešel. Odešel navždy.

„Stefane.“ Řekla jsem potichu, ale díky jeho upířímu sluchu mě slyšel. Otočil se. Uviděl, jak mi teče slza. Usmál se a odešel. Šla jsem k Damonovi do ložnice, sedla jsem si na postel a rozbrečela jsem se… pořád měl kousek mého srdce, pořád jsem ho aspoň trochu milovala, ale jeho srdce už patřilo jiné, šel za ní. Myslela jsem, že je to naposledy co ho vidím, sbohem Stefane.

Stefan věděl, že jsem překvapená, že je to Katherine a nepřestával se na mě smát. Zato Katherine vypadala dost žárlivě. Měla vlastně oba bratry jako první.

„No… já s Elenou musíme jít.“ Vymlouval se Damon, propletl si jeho prsty s mými a šel směrem ke dveřím.

„Kampak jdete?“ Zeptala se Katherine.

Chtěla jsem něco říct, ale Damon zvládá pohotovostní situace mnohem líp než já. „Jeremy nám chce představit svou přítelkyni, Mishell.“ Vymyslel si na rychlo Damon a odešli jsme. Sedli jsme si do auta.

„Co tady…“ Začala jsem větu, ale Damon mi přitiskl prsty na ústa a zavrtěl hlavou a ukázal si na ucho a pak na dům. Pochopila jsem.

Až když nastartoval, promluvil. „Nevím, co tu chtějí ani co mají za lubem, ale jedno vím jistě… na tom jejich dokonalém vztahu něco nehraje.“

„Damone… proto ses choval poslední týden tak divně? Myslel sis, že když se Stefan vrát,í tak…“

„Jo… Eleno. Jsem snad nejšťastnější člov… promiň… nejšťastnější bytost, protože sis mě vybrala a já si to ale nezasloužím, nevěřím tomu a bojím se, že si to rozmyslíš.“

„Damone…“ Usmála se. „Proč jsem si vybrala tebe, má svůj důvod, miluju tě a nevěřím, že někdy přestanu.“

Koukal mi do očí, usmál se.

„Damone? Kam vlastně jedem?“

„Ani nevím, ale za Jeremym a Mishell rozhodně ne.“ Mishell je hodná holka poznali se s Jeremym ve škole před půl rokem, prostě láska na první pohled od tý doby spolu jsou.

 

Stefan

„Já to z něj dostanu, neboj Katherine. Zjistím, kde ten kámen leží.“

„Ale Stefane, on Elenu miluje víc než cokoliv na světě i víc než svého bratra a mě nijak moc v lásce už nemá, Damon nemá nejmenší důvod říct ti, kde ten kámen schoval.“

„Ali, jsi mocná čarodějka, prosím tě o pomoc. Katherine kousnul vlkodlak, ale Klaus už není hlavní hybrid, je upír, jeho krev už Kath nepomůže… musíš ji uzdravit.“

„Stefane, jsi mladý. Máš čas… vážně chceš zůstat s ní? Chceš ji mít po boku celý svůj život?“

„Ano, Ali… Ano chci.“

„Dobrá… Najdi mi kámen Dvojnic, provedu s ním kouzlo, ale má to i svou oběť…“

„Cokoliv budeš chtít, jakou oběť?“

„Stefane, pamatuješ na svou kamarádku Elenu? Tak bys měl vědět, že dívka, jež ten kámen používá… no jak to říct… prostě všechny její dvojnice co nejsou nesmrtelné, tedy upírky… zemřou.

„Stefane, nemůžeme po Eleně chtít, aby se pro mou záchranu obětovala, nebo se stala upírkou. To nemůžu. Vím… byla jsem sobecká zlá mrcha, ale teď je to jinak. Miluji tě. A Damona jsem taky milovala a nechci mu ublížit.“ Zavrhla mé plány Katherine.

„Já vím, ale já zase nedopustím, abych přišel o tebe. Nevím, kde Damon vzal ten kámen Dvojnic, ale já ho pro tebe získám… rozumíš?“ Řekl jsem a objal Katherine… je pravda že bych taky nedovolil, aby se Eleně něco stalo, ale je to nutné, Elena mě nechce, Katherine ano, nemůžu zůstat bez obou. Elenu miluji, ale Katherine také. Katherine je pro mě momentálně víc. Elena mi nepatří.

 

Damon

Jeli jsme vše říct Alaricovi. Elenu jsem nakonec nechal u nich doma a jel jsem si promluvit se Stefanem.

Když jsem vystoupil z auta, potkal jsem ve dveřích Katherine.

„Kampak? Na večeři?“ Usmál jsem se na ní ironicky.

„Tak trochu, mám chuť někoho zakousnout.“

„Hodně štěstí na lovu.“ Podotknul jsem, ale už se neotočila.

Vešel jsem do haly, všude bylo ticho.

„Stefe? Stefíku! Tvůj velkej brácha je doma.“

„Co chceš, Damone?“ Otočil se ke mně otráveně Stefan. Seděl na gauči a v ruce měl sklenku whisky.

„Jen tak mě napadlo, kde ses tu zjevil. Tak se zeptám. Co tu děláš?“

„Chtěl jsem vás navš…“

„Určitě Stefane, to ti nežeru. Vyklop to.“

„Myslím to váž…“

„Stefane… bratříčku.“ Svou rychlostí jsem vzal zpod gauče kolík, špičku jsem mu přitiskl na místo, kde má srdce a chytil jsem ho pod krkem. „Stefe, Stefíku… tak… teď to vyklop.“ Kladl jsem důraz na každé slovo.

„Co tu děláš?“

„Hledám kámen.“ Vykoktal ze sebe.

„Jakej?“

„Kámen Dvojnic.“ Odpověděl vystrašeně. Věřil, že bych ho zabil.

„Vidíš, jak ti to jde… A na co ho chceš?“

„Damone… já ho potřebuju.“

„Ale na co Stefane?! Na co?!“

„Katherine ho musí použít k uzdravení, kousnul ji vlkodlak.“

„Ale víš, že to znamená, že Elena musí buď umřít, nebo se stát upírkou?“

„Jo, Damone, vím to.“ Vydechl…

Pustil jsem ho a hodil jsem kolík do krbu. „Ale já ti ho nedám.“ Namítnul jsem po chvíli.

„Já vím, Damone, ale prosím… Jako bratr tě prosím, nenuť mě přijít o mou lásku.“

„Tím, že já zachráním tvou lásku, přijdu o tu svou!“ Nevydržel jsem to a zařval jsem na něj. Pak bylo dlouho ticho.

Objevil se opět můj vnitřní hlas. ‚Nemůžeš obětovat Elenu! Nesmíš nechat zemřít Katherine! Není správné, aby byla Elena upírkou! Není správné nepomáhat bratrovi!‘

Musím to Eleně říct!

Nasedl jsem do auta a jel jsem k Eleninu starému, už nepoužívanému domovu, kde jsem ji předtím nechal. Byl tam Matt s Rebecah, teď spolu chodí. Tak odešli.

Všechno jsem jí řekl a ona jenom udiveně koukala.

„Já… já… Damone… Nejsem připravená být upírkou!“ Vykoktala ze sebe, objala mě a začala brečet.

„Eleno, zlato, já vím. Nechci to po tobě. Je to tvoje volba, tu ti nikdy nikdo nemůže vzít.“ Políbil jsem ji na čelo.

Seděli jsme tam dlouho a ani jeden jsme nevěděli, co bude dál. Leželi jsme na posteli, měl jsem ji v náručí, já přemýšlel a ona potichu brečela. Věděl jsem, že pro své přátele by se rozdala a Stefan byl na seznamu jejich přátel. Věděl jsem, že to udělá.

„Nemusíš to dělat. Já bych mu ten kámen nedal.“ Vylítlo ze mě najednou.

„Já vím.“ Zamumlala a tiskla se ke mně.

Když jsme jeli autem zpátky k nám, přišla mi SMS:

Stefan

3.5 2012 15:59

tak co? udela to?

Byl jsem na něj naštvaný. ‚Ne, neudělá.‘

 

Stefan

Neudělá to… Musím to udělat za ní já. Musím. Kvůli Katherine.

 

Elena

Udělám to. Já to Stefanovi dlužím, zato co jsem mu udělala. Zato že jsem ho odmítla, našel si někoho, s kým bude šťastnější než se mnou. Udělám to. Říkala jsem si pro sebe večer. Dole jsem měla ještě kafe, šla jsem si ho dopít. Stál tam Stefan.

„Ještě jsme si ani nepromluvili o tom, co by se mělo stát.“ Bála jsem se ho, nebyl takový jako dřív, byl… drsnější, zlejší… teda aspoň vůči mně.

Napila jsem se svýho kafe. „Stefane… vím že potřebuješ abych byla upírkou. Nejsem na to připravená.“ Ale byla jsem připravená mu říct, že to udělám. Už jsem to chtěla říct, ale beze slova ke mně přišel a zlomil mi vaz.

 

Katherine

„Proč jsi to udělal?! Říkala jsem ti, že chci, aby se rozhodla sama!“

„Dělal jsem to pro nás! Abychom mohli být spolu a aby ona mohla být s Damonem.“ Smál se na mě. Byl to ten úsměv, co jsem tak milovala a kterýmu jsem nikdy dřív neodolala, tentokrát ano.

„Ale Stefane… Ona to nechtěla. Damon tě zabije, až se to dozví.“ Namítla jsem, ale jemu to bylo očividně jedno. „A ten kámen ti tuplem nedá!“ Pokračovala jsem a pak jsem se rozbrečela. Elena se kvůli mně musela stát upírkou, ale bylo to úplně zbytečné, protože Damon Stefanovi ten kámen nedá a Stefana zabije. „Možná… by to chtělo občas trochu přemýšlet, Stef…“ Začal mě líbat.

„Miluji tě.“ Řekli jsme oba na stejně a začali jsme se smát.

 

Elena

Mám hlad.

Co to tu tak krásně voní?

A čí je ta ruka?

Co to je za zvuk?

Otevřela jsem oči.

„Damone?“ Ležel vedle mě na posteli, díval se mi do očí, držel mě za ruku a po tváři mu tekla slza. Vedle něj ležel sáček s krví.

„Eleno… Já to nechtěl. Nechtěl jsem tě k ničemu nutit. Ale… nechtěl jsem ti ublížit. Nechtěl jsem to. Stefan ti dal do kafe svou krev a … a… pak ti zlomil vaz, musíš dokončit proměnu… Já… měl jsem na tebe dávat pozor.“ Pořád to opakoval. „Dal jsem Stefanovi ten kámen a on odešel.“

„Damone, miláčku… já vím. Ale já to stejně chtěla, je pravda že to neměl Stefan dělat, ještě než ode mě dostal povolení, ale je to vůl. Nebudu řešit jeho, budu řešit jenom tebe, mě a věčnost co nás spolu čeká.“

Zaslala: Crayonka :)

Web: www.crayon-girl.blog.cz