Helpless (1) – Rudé srdce

Anotace: Po plese, který uspořádala původní rodina, se Damon rozhodl nenechat Eleninu zradu jenom tak. Po tom všem, co pro ni udělal, ho od sebe zase jenom odstrčila a on se rozhodl pro pomstu.

A tak ji začne tajně pronásledovat. Po cestě ze školy, na procházce po parku, ve sprše. Píše jí vzkazy, nechává dary. Postupně se události začnou stupňovat a Elenu to pomalu přivádí až k šílenství a paranoie. Ovšem v okamžiku, kdy si její přátelé všimnou, že s ní není něco v pořádku, je už pozdě.

Povídka bude obsahovat scény nevhodné pro mládež do 15-ti let.

První scéna je použitá ze seriálu, aby bylo jasné časové zařazení.

„Eleno.“ A byl tady zase, přímo za jejími zády. Otočila se, aby si mohla vzít šálu, kterou jí nesl.

„Dostala jsi co si chtěla?“ zajímal se kousavě. Ovšem, že mu její návštěva u Esther vadila. Staral se tolik o její bezpečí.

„Vlastně ano.“ Bojovně vystrčila bradu, aby dala jasně najevo, že si stojí za svým.

„Dobře, řekneš mi to po cestě domů.“ Vrazil jí šátek do dlaně a popadl ji za paži. „Odcházíme, poď.“

„Ne, Damone, pusť mě.“ Jeho stisk byl až příliš silný na to, aby se mu vysmekla, přesto se o to jako vždy pokusila. Nakonec přece jenom nechal její ruku být. Protočil oči a ublíženě vzdychl.

„Hele, omlouvám se, že sem tě musela z toho plánu vynechat.“ Tohle jí na svědomí sice neulehčí, ale možná to pomůže jemu.

„Žádný plán být neměl,“ přiblížil se k jejímu obličeji, „ neměla bys tu být.“

„Myslíš, že se mi líbí plížit se ti za zády?“ zamračila se a lehce zvedla hlas. „Nelíbí. Ale kdybych nepožádala Stefana o pomoc, pokusil by ses být za hrdinu a všechno bys zkazil.“ Ve tváři se jí mihlo znechucení.

„Promiň, že se tě snažím udržet naživu.“ Opětoval jí naštvaný pohled, „ Stefanovi už je to evidentně úplně jedno.“ To ji zabolelo.

„Zlobíš se na mě, protože jsem do toho zatáhla Stefana?“ překvapeně zvedla obočí.

„Ne, zlobím se na tebe, protože tě miluju!“ a bylo to tu zase, na chvíli se zastavila a zmlkla.

„A to je možná ten problém,“ vyhrkla první věc, co ji napadla, aby nezpozoroval její rozpaky. Až pozdě si uvědomila, jaká chyba to byla. Výraz jeho tváře ji bodl u srdce.

„Ne, tak jsem to nemys… ,“

„Ne, já to chápu, Eleno,“ přerušil ji, „starám se až moc. Jsem přítěží.“

Neměla pro něho slova útěchy.

„Není to ironie?“ zúžil zkoumavě oči.

„Neviděli jste někdo Matta?“ Caroline přišla zrovna v tu nejméně vhodnou chvíli. Elena sklopila hlavu a Damon k ní otočil svůj výmluvný obličej. Pochopila a odešla.

 

Nevěděla, jak dlouho seděla ve svých krásných šatech na posteli a přemítala si, co se v ten den vlastně stalo. Odehnala si Damona, zase se vnucovala Stefanovi a nejspíš způsobila smrt celé původní rodiny. Kdyby to někdo z nich jenom tušil, už by pravděpodobně byla mrtvá.

Vstala a stoupla si před zrcadlo. Hned ráno zavolá Bonnie nebo radši Caroline? Ne, zavolá oběma. Rozhodla se a stočila si ruce za záda, aby si mohla rozvázat korzet. Musí si s nimi promluvit. Jen jim nesmí říct pravdu.

„Kam sem se to dopracovala?“ vzdychla a nechala zlatohnědou róbu spadnout na zem. V košilce se odebrala do koupelny a pustila vodu. Vybrala si jednu z oblíbených pěn do koupele a dopřála si pořádnou dávku. V lahvi viditelně ubylo, a když se zdálo, že pěna už přeteče přes okraj vany, kohoutek zase zavřela. Odstranila zbytky oblečení a složila své nahé tělo do horké vody. Bylo to příjemně uklidňující a s každou prasklou bublinkou jako by odešla jedna Elenina starost.

 

Damon seděl u krbu a protáčel v ruce sklenku se zlatavou tekutinou. Už ho unavovalo, hrát dobráka a být za to jenom potrestán. Elena si z něho dělala poslušného pejska, který doběhne vždycky, když je potřeba. A v okamžiku, kdy ho potřebuje nejvíc a opravdu, doběhne za Stefanem. Jaká to byla spravedlnost? Někdo by jí konečně mněl otevřít oči.

Koutky úst se mu roztáhly do ďábelského úsměvu hned, jak mu hlavou prolétla ta spásná myšlenka. Hodil do sebe zbytek Whisky a vstal z pohodlného křesla. Bude nejlepší, když s tím začne hned. Na co by taky čekal?

 

Se zavřenýma očima a týlem opřeným o okraj vany poslouchala uklidňující zvuky vody. Pěna už skoro vyprchala a zanechala po sobě jenom příjemně nasládlou vůni na její hebké pokožce. Málem by v teplé koupeli usnula, kdyby ji nevzbudil průvan, táhnoucí se z jejího pokoje.

„Je tam někdo?“ narovnala se a automaticky sahala po ručníku. Dveře od koupelny práskly.

„Damone?“ zajíkla a nadskočila leknutím. Rychle vstala, zabalila se do měkké osušky a odhrnula závěs. Okno bylo otevřené stejně jako dveře do koupelny. Chytila se okraje vany, aby neuklouzla a pomalu vylezla ven.

„Haló?“ opatrně strčila hlavu do svého pokoje, ale očividně byl prázdný. Závěsy povlávaly v lehkém vánku. Nevzpomínala si, že by otvírala okno. Rychle k němu přešla a jednou rukou ho zabouchla, druhou si mezitím přidržovala ručník, aby jí nesklouzl. Pak se vrátila do koupelny, aby ze sebe mohla opláchnout zbytky mydlinek. Z úst se jí vydral přidušený výkřik, když spatřila rudý obrazec na zrcadle. S rukou přiloženou na rychle se zvedajícím hrudníku se přiblížila ke sklu, aby zjistila, že to je jenom rtěnka. Červené srdce ji sice na první pohled vyděsilo, ale teď byla spíš naštvaná.

„To sou ale hloupé vtipy Damone,“ řekla trochu hlasitěji, protože věděla, že ji slyší. Ale proč se neukázal? Vždycky si rád vychutnal úspěch.

Ujistila se, že dveře do koupelny jsou tentokrát zamčené a vlezla zpátky pod sprchu. Byl to Damon? Nebo to byl někdo jiný? Někdo z původní rodiny? Mohl by to být Klaus, takové psychologické hry byly něco, co se mu určitě líbilo.

„Eleno?“ Leknutím upustila sprchu. „Eleno si v pořádku?“ Rick ťukal naléhavě na dveře.

„Já‚“ zvedla sprchu, „ jsem v pohodě.“ Odpověděla rychle.

„Fajn, protože jsem slyšel nějaké zvuky a tak… ‚“

„To je dobrý, byl to jenom průvan.“ Skočila mu do řeči. Srdce už jí zase silně bušilo. Měla tohle opravdu zapotřebí? Spěšně vylezla a oblékla si župan.

„Myslel jsem, že tu s tebou někdo je.“ Zamračeně nahlédl za její záda do koupelny, když odemkla a otevřela.

„Planý poplach.“ Vykouzlila na tváři úsměv.

„Dobře,“ podrbal se na hlavě, „ tak já asi radši půjdu.“ Uvědomil si, že by se chtěla asi převléknout.

„Dobrou noc,“ zavolala za ním ještě.

„Dobrou,“ ozval se jí z chodby a zavřel dveře od svého pokoje.

Elena si taky udělala soukromí a konečně si na sebe natáhla pohodlné pyžamo. Po celém večeru ve slavnostní róbě to byla úleva. Natáhla se do provoněných peřin, kterým nedávno vyměnila povlečení a nechala se ukolébat sladkým spánkem.

Zaslala: Night.Being