Co říct? (3) – Mezi dvěma

Stáli tam a já mezi nimi. Stefan se mi díval do očí. Byla v nich bolest. Bylo to, jako by se to mělo stát, a on si nic nevyčítal. V jeho srdci sváděl boj hněv s pocitem nazývaným láska. I když teď jsem ji projevovala jinému, mé dřívější city k němu mě neopustily. Damona obdařil taky pohledem nenávisti a Katherine – na tu se ani nepodíval. Snažila jsem se mu aspoň pohledem říct, že mě to mrzí. Ale on mě nevnímal.

A potom byl klid. On naštvaně odkráčel, Damon mě chytil za ruku a strhl mě k sobě na pohovku.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se s veškerou starostlivostí v hlase.
„Ano, jsem, ale nemám z toho moc dobré pocity.“ Začal mě hladit po hlavě a pak mi dal i pusu. Katherine to už zřejmě déle nemohla snášet. Popošla ke dveřím, ohlédla se, poděkovala nám. Pak zmizela.

Milý deníčku,
dnes je to poprvé, co ti píši od té doby, co mě Damon přeměnil. Byla tu Katherine, ještě teď ze mě nevyprchal ten zvláštní pocit. Stefan se urazil a zavřel se v pokoji. Já odešla k sobě domů a dům Salvatorů jsem nechala za sebou.

„Nevím, co se s ním děje. Je jako posedlý.“ Stále jsem si to v hlavě přehrávala. A bylo to jako by se mi zdál špatný sen. Byla noc a já neměla problémy s okolním světem, a ani kupodivu s přítomností Katherine.
„Eleno, uklidni se. Prostě ho štve, když tě vidí s ním.“ Její hlas byl tak tichý a přesto mě vytrhl z přemýšlení.
Venku foukal jemný vánek. Katherine se ke mně připojila kousek od penzionu. Měla jsem ji vycítit, ale nějak to nešlo. Byla skoro stejně oblečená, ale v trochu odvážnějším stylu.

„S kým jsi chodila jako první?“ Ne, že by mě to zajímalo, ale snažila jsem se udržet konverzaci, protože to trapné ticho nesnáším. Radši se budu bavit i o největší hlouposti na světě, jen ať není ticho.
„Se Stefanem, jenže toho bylo snadné ovládat, Damon měl silnější vůli. Když zjistili, co jsem, bylo jim to celkem jedno.“
„Nebáli se mě, ani mi nechtěli ublížit, milovali mě. A jejich otec mě zbožňoval jen díky mému nátlaku.“
„A to ti to nevadilo?“
„Co? Že jsem je měla jako loutky? Ne, nevadilo.“
„Proč zrovna oni, bratři?“
„Protože,“ vypadalo to, že se vrátila v čase a hledá odpověď, „oba dva byli naivní a zamilovaní.“
Pomalu jsme se blížily k mému domovu. Náš dům nebyl moc velký, možná se ale zdál z venku, protože měl dvě patra.
„Jak se ti podařilo tak dlouho být Mystic Falls bez toho, aby kdokoliv věděl, co jsi zač?“
„No, když chodíš za dne venku, málokoho by napadlo, že jsi upír.“
„Počkej! Všichni máte něco, co vás chrání před sluncem, ale já ne.“
Katherine sáhla do kapsy svého černého sáčka a vytáhla z něj přívěsek na krk s modrým kamenem.
„Na, vezmi si ho, je tvůj.“ Nemohla to být pravda, ona mi ho chce vážně dát. Ale v zájmu života se tohle neodmítá.

Došla jsem domů. Katherine mě opustila a vydala se na lov do lesů, chtěla mě vzít s sebou, abych přišla na jiné myšlenky. Doma bylo čisto a klid. Byla jsem ráda jako nikdy. V koupelně ze mě pod proudem vlažné vody vyprchal ten divný pocit. A v posteli mi hlavou proudily myšlenky nejen na Damona, ale i na Stefana.

Zaslala: Denisa