Future starts today, not tomorrow (12)

12. kapitola – When she met his older himself

,,You bluffed me! I don’t like it when people bluff me. It makes me question my perception of reality.“

Diane Frolov and Andrew Schneider

*~*

Damon se nepatrně pohnul. Jestli mu George způsobil jakékoliv zranění, již se zahojilo. Necítil bolest. Co to k čertu bylo? Jak se k němu mohl dostat tak blízko a tak rychle? George vždy považoval za přítele, proč by ho chtěl zabít? Nemohl svou mysl uklidnit natolik, aby nalezl odpovědi na všechny nejasnosti. Pomalu se posadil a čekal, než si dva muži stojící v hale zády k němu všimnou, že se probral.

,,Příteli,“ přihnal se k němu mladý Lockwood s předstíranou starostlivostí, ,,jsi v pořádku?“ Zkoumal Damona nedůvěřivýma očima. Pamatuje si, co viděl? Viděl vůbec něco?

,,Myslím, že ano. Co se stalo?“ Rozhodl se dělat mrtvého brouka. Což mu ostatně šlo více než dobře. Celá situace vůbec nevypadala dobře. Držet co nejdál od lidí zde, tento plán se snažil splnit. Vzpomněl si na všechny filmy o vracení se v čase a jak to všechno dopadlo, když někdo změnil budoucnost. Doufal, že se mu podaří vybruslit ze situace, dokončit úkol, co si předsevzal a vrátit se k Eleně… Elena! Splašeně se podíval z okna. Slunce se již procházelo po obloze, odhadem bylo tak devět hodin ráno.  Už se určitě vzbudila a hledá mě. Musím se odtud dostat, než provede nějakou hloupost!

,,Našli jsme tě v lese. Ležel jsi na zemi v bezvědomí,“ lhal George. Damon to věděl. Věděl, že George tam byl a chtěl ho zabít. Přistoupil však na jeho verzi v domění, že mu to pomůže urychlit tuhle debatu. ,,Takže ty si nepamatuješ, co se stalo?“

,,Pamatuji si, že jsem byl v lese…“ Netušil, jak pokračovat. Jak vysvětlit, co dělal sám v noci v lese na cestě z Mystic Falls? ,,jak jsem se tam vůbec dostal?“ napadlo ho, že by nebylo od věci, předstírat, že neví vůbec nic.

,,Ani to se ti nevybavuje? Musel ses asi pořádně praštit do hlavy,“ prohodil George mírně pobaveně. Znatelně si oddechl, že nemusí svého přítele zabít, protože by snad znal jeho tajemství.

,,Asi jsem náměsíčný,“ přidal se žertem Damon.

,,Asi na tebe zapůsobil úplněk.“ George se ušklíbl a podával příteli sklenici vody. Damon se napil. Najednou si uvědomil, jak strašně touží po lidské krvi. Nenakrmil se už… Nedokázal to ani spočítat.  Voda ani zdaleka neuhasila jeho žízeň. Přistihl se, jak pozoruje Georgeovo hrdlo. V tuhle chvíli se jeho odchod stal ještě naléhavějším.

,,Budu muset odejít, příteli. Rád jsem tě viděl.“ Vykročil ze salonku do haly, ale George nevypadal, že by ho nechal odejít.

,,Vždyť ani nevíš, jak ses tam ocitl! To nemůžu jen tak přejít, Damone. Zjistíme, co se stalo,“ přesvědčoval Damona, aby neopouštěl dům. Damon se snažil rozluštit, co se mu honí hlavou. Proč ho zdržuje?

,,Opravdu musím odejít. Velitel pro mě poslal, musím naléhavě odjet z města. Nemám čas tu postávat a klábosit, ale pozdravuj otce. Včera večer jsem pil, možností, jak jsem se dostal do toho lesa je spoustu. Znáš to. Vlastně, myslím, že to byl Stefanův žert.“ Jeho přítel však pojal nová podezření. Damon se choval divně, jaktože ho vůbec nezajímalo, co se událo?

,,Nechat tě uprostřed lesa? Opravdu k popukání. Na tohle by Stefan neměl.“

,,Možná to byl Gary, náš bratranec. Zastavil se u nás včera. Právě proto jsme si dali pár skleniček… Zeptám se ho, jestli neví něco o mém nocování mezi muchomůrkami. Přeji hezký den,“ s těmito slovy prošel hlavními dveřmi.

,,Vy mu věříte, pane?“ zeptal se sluha Mike.

,,Jistěže ne. Ale neprozradím se jen tím, že mu budu nedůvěřovat. Myslím, že je na čase, abychom se spojili s naším drahým přítelem.“ George si založil ruce do kapes kalhot a odcházel do svého pokoje. Mike si povzdechl. Nenáviděl toho muže, se kterým se George spřátelil. Šel z něj strach. Ještě zalitují, že se s ním kdy spolčili.

Elena seděla na pohovce, v místnosti, kam ji matka malé holčičky zavedla a na stůl položila džbánek s čajem a nejspíš nějakou místní specialitou. Raději se ani neodvažovala ochutnat, neboť si pamatovala z hodin historie, co všechno byli tihle lidé schopni sníst. Na druhou stranu, věděla, že považovali Katherine za váženou dámu a nenabídli by jí nic odporného. Ale když to vezme ještě ze třetího konce… Katherine asi nejraději krvavé steaky. Oklepala se. Rozhodla se, že bude nezdvořilá a nachystaného jídla se ani nedotkne. I když její žaludek značně protestoval. Katherine ji zamorduje s prázdným žaludkem. Elena totiž nabyla dojmu, že jakmile se roznese, že je zde, Katherine si pro ni přijde. A určitě si nebude chtít popovídat v rodinném kruhu, o všech možných tetičkách a dědečcích. A ještě ke všemu se tu poflakují dvě Katherine. Takže šance, že Elenin život skončí již brzy se násobila dvěma. Utěšovala se alespoň tím, že zemře kvůli Stefanovi. Alespoň pro šlechetnější účel. Tohle by se vůbec nestalo, kdyby Damon nezabil tu dívku! Zmocnil se jí vztek. Praštila pěstí do pelesti postele tak silně, že ji bolest nakonec donutila zavzlyknout. Jak jsem se v něm mohla tak splést? Myslela jsem, že se změnil. Že je ve skutečnosti dobrý! Všechno byly lži. Lhala jsem sama sobě. On sám mi nikdy nedal důvod mu důvěřovat. Ačkoliv se jí v hlavě rojila tato obvinění, sama věděla, že teď není zcela spravedlivá. Přesvědčovala se, že i to málo dobra, které Damon spáchal, konal pro nějaký svůj tajný úmysl.

Seděla zády ke dveřím, někdo zaklepal a aniž by čekal na povolení, vstoupil. Elena se zvedla z postele a pohlédla do tváře nenáviděného muže. Okamžitě přešla až k Damonovi a vrazila mu facku, až se chudák zapotácel.

,,Katherine?“ nechápavě zíral na Elenu a mnul si červenou líci. Nepochopil, proč ho udeřila. To ho hledala jen proto, aby ho takhle vyplatila?

,,Ty vrahu!“ obvinila ho a hledala po místnosti nějaký tupý předmět, který by se dobře vjímal na jeho palici. ,,Cože?“ zarazila se. Přes všechen vztek si ani neuvědomila, že ji oslovil ‚Katherine‘. Znovu se na něj podívala. Vypadal jinak. Do čela mu spadaly delší vlasy a z očí mu zmizel ten arogantní výraz vševědoucího Boha sexu, protkaný lety cvičeným egocentrismem. Pochopila a pootevřela v údivu ústa, která následně zakryla dlaní.

,,Ty se ptáš cože? To bych měl spíš já, dala jsi mi pěknou ránu,“ konstatoval, avšak v jeho hlase nezazněl ani náznak hněvu. Dokonce se zdálo, že se mírně uculoval.

,,Já… promiň. Myslela jsem, že jsi někdo jiný,“ snažila se zamaskovat svou chybu.

,,Někdo jiný, jako třeba upír?“ Zamrazilo ji. Řekl to naplno, bez jakýchkoliv obav. Nenapadalo ji, co odpovědět. Bála se, že ať to bude cokoliv, prozradí se. Stála téměř bez hnutí a čekala, co on.

,,Spíš mi ale vysvětli, co tu děláš? Kde je Emily? Jaktože není s tebou? Čekají vás přece ti úředníci, co se zabývají majetkem tvé rodiny. Už jste měly být půl dne cesty odtud,“ zvědavě kladl otázky a zároveň tím dával Eleně jistotu, že Katherine odjela pryč z města. Proč?

,,To ano, ale tady… stalo se tu neštěstí. Zabili dívku,“ přemohla se, aby jí do té poslední věty nevklouzlo slovíčko ‚si‘. Moc dobře si uvědomovala vážnost situace, do které se dostala. Musela být velmi opatrná, co vypouští z úst. ,,Emily zastávala názor, že není bezpečné teď odcestovat.“

,,Ale kde je?“

,,Pomáhá těm ženám, aby se trochu uklidnily.“ Doufala, že už se přestane vyptávat.

,,Dobře. Takže chcete, abych vás doprovodil zpátky do sídla?“ Co teď? Zůstane tady? A na co tu čekat? Až se vrátí ten vrah? Zbyla jen ona sama. Jediný, kdo teď může zachránit Stefana je ona sama.

,,Ano, prosím. Ale Emily tu ještě ponechám, její schopnosti snad dokáží utěšit ten zmatek tady.“ Damon na ni koukal překvapeně. Snad se nechovala příliš laskavě? Hrát si na Katherine dá Eleně jistě zabrat, ale pokud chce vysvobodit Stefana a taky sebe, bude se muset hodně rychle učit.

,,Tak tedy, až po vás,“ otevřel dveře a udělal to teatrální gesto, které Elena vídávala pouze ve filmech – mírně se uklonil a pokynul jí rukou ven z místnosti. V kontrastu se slovem ‚vás‘, které použil schválně, aby umocnil svou hranou zdvořilost, si také všimla, že jí Damon předtím tykal. Na tuhle dobu vcelku odvážné.

,,Pane, nesu vám zprávy od pana George Lockwooda,“ zaskřehotal malý muž nelibého zjevu směrem k osobě stojící u krbu. Vysoká postava se zprvu ani nepohnula, pouze zírala do plamenů. V jeho zelených očích létaly jiskry stejně jako v tom ohni. Rty měl pevně semknuté, značily neochvějnou soustředěnost. Po chvíli se přece jen otočil ke svému služebníkovi.

,,A copak nám pan Lockwood vzkazuje?“ slovo ‚pan‘ procedil skrze zuby s jistým opovržením. Chladný hlas, kterým disponoval by rozechvěl i skálu.

,,Že slečna Katherine opustila město. A také, že Damon Salvatore nejspíš ví o jeho prokletí.“ Mrazivý výraz sjel od očí až k bradě. Klausovi to ještě přidalo na jeho vážnosti.

,,Opustila město? Výborně. Teď už nám neuteče. Jen ať si ta prokletá mrcha užije poslední kapky svobody. A co se týče pana Salvatora… To ať si Lockwood vyřeší sám. Nehodlám se zabývat jeho neschopností udržet to malé rodinné vlčí tajemství. Jediné, co mě zajímá je kletba Slunce a Měsíce. Teď se jdi připravit. Po setmění vyrazíme.“

Zaslala: JenniferBlack