Povídka č.31

Něco se stalo, něco hrozného. Strašně ji bolí hlava. Nahmatá si obrovskou bouli, ale nějak si nepamatuje, kde k ní přišla. Pomalu si protáhne ztuhlé končetiny a posadí se. Jde to ztěžka, celé tělo ji při tom bolí. Otevře oči, ale nevidí nic. Všude okolo ní je tma, hrozná temná tma.
„Tak ses konečně probrala,“ neodpustil si Damon ironii. Marii vlastně ani nepřekvapilo, že je tady s ní. V podstatě mohl za všechny problémy, do kterých se kdy dostala.

Začalo to před plus minus sto čtyřiceti lety, nepamatovala si to přesně. Bylo jí 19, když zemřela její vychovatelka, u které žila. Marie najednou zůstala úplně sama. Vzpomínala, jak to pro ni bylo těžké, jak nevěděla, co si počne dál. Jediné, co Marii ještě zůstalo, byli její přátelé. Právě ti jí poradili, aby odjela ke své sestře do Mystic Falls.
Zdálo se to tak jednoduché, ale nebylo. Sestru neviděla od svých 10 let, a že by tehdy měly dobrý vztah, se taky říct nedalo. Katherine si pamatovala jako malou rozmazlenou holku, která měla všechno, co kdy chtěla. Každá byla úplně jiná. Katherine vypadala už v osmi jako princezna a Marie, malá nemotorná boubelka, jí vždycky záviděla.
Za ty roky sice vyrostla a zkrásněla, ale věděla, že Katherine se stejně nevyrovná. Přesto ji ale překvapil totální nezájem ze strany Stefana a Damona. Poprvé se s nimi setkala v den svého příjezdu u večeře. Seděla u stolu, když dorazili. Oba se usmáli na Katherine a Marii jen zběžně přelétli pohledem. Ani ji nepozdravili. Ale to zdaleka nebyl konec. Večer se vyvíjel dál. Damon se posadil do čela stolu a Stefan naproti. Seděli a propichovali se nenávistnými pohledy. A Katherine vypadala, že se skvěle baví.
Je pořád stejná, napadlo Marii. Spokojená, že se vše točí kolem ní, a úplně lhostejná k citům ostatních. Právě v tu chvíli si uvědomila, jak moc svou nevlastní sestru nesnáší. Viděla, jak se chová k oběma mužům, nebo spíš chlapcům, kterým na ní tolik záleží. Že ji oba velmi milují, nebylo pochyb. Jedli v úplném tichu. Marie se bála i nadechnout, aby náhodou nerušila.
„Damone, Stefane, snad už neodcházíte?“ zastavila je Katherine, když se chtěli ihned po večeři vypařit.
„Ještě jsem Vám nepředstavila svou sestru Marii Annu,“ pokračovala, když se společně usadili v salonku.
Vypadalo to, jako by si teprve teď všimli, že je v místnosti někdo navíc, někdo neznámý. Naštěstí byli oba vychováni jako gentlemani a zachovali se podle toho.

Odněkud se ozvalo zabouchání a vytrhlo Marii ze vzpomínání. Chtěla vztát, ale nedokázala to. Až teprve teď si uvědomila, jak je slabá. Pro to existovalo jediné vysvětlení. Sporýš. Zmateně pohlédla na Damona.
Seděl a díval se na ni, ale zároveň jaksi mimo ni. Bylo jí jasné, na co myslí. Na Katherine. Nikdy na ni nezapomene. Na osobu, kterou on miloval a ona nenáviděla.

Znovu se ponořila do vzpomínek. Co taky mohla jiného dělat. Myslela na dny strávené v Mystic Falls. Jak to tam nenáviděla. Celé městečko jako by bylo obrovským chrámem k uctívání Katherine. A kněze tam představovali Stefan s Damonem. Marie se tam ale přece jen něčemu naučila. Starat se sama o sebe.
Jediný, kdo si jí v tom velkém krásném domě alespoň trochu všímal, byla Katherinina komorná Emily. Mladá žena se k ní chovala opravdu moc hezky a Marie si ráda hrála s jejími dětmi. Byla to Emily, kdo Marii celé týdny přemlouval, aby se vrátila zpět domů. Avšak rozhodlo nakonec něco úplně jiného.
Jednou veřer se šla projít do zahrady. Šla bezmyšlenkovitě, aniž by vnímala, co se kolem ní děje. Probrala se, až když uslyšela tlumené hlasy. Nemohla odolat zvědavosti, a tak se co nejtišeji přiblížila a schovala se za strom.
Na mýtině seděli Stefan a Katherine. Vyslechla nejpodivnější příběh, jaký kdy slyšela. Nejprve tomu vůbec nemohla uvěřit. Zdálo se, že Stefan taky ne, dokud mu Katherine něco neukázala. Stefan zbledl a celý se roztřásl. Teď neměla nejmenší důvod pochybovat. Její sestra byla upír. Okamžitě se vrátila do domu, ještě v noci si sbalila všechny své věci a ráno hned po úsvitu odjela zpět.

Dlouho si však klidu neužila. Ani ne dva měsíce po náhlém odjezdu jí přišel dopis od Stefana. Už to samo ji dost překvapilo, ale zpráva uvnitř byla přímo šokem. Katherine zemřela. Pro Marii to bylo něco nepochopitelného. Jak by mohla umřít, když je upír. Přes veškerou nenávist, kterou ke Katherine cítila, jí bylo sestry líto. Bylá zlá, ale zemřít si nezasloužila. Avšak poprvé, po těch sedmnácti letech od Katherinina narození, si připadala volná, sama sebou. Poprvé začala doopravdy žít, aniž by se musela neustále srovnávat s Katherine.
Odjela do Londýna a stala se královnou všech večírků. Rozhodně ji nenapadlo, že ji bude sestřin duch pronásledovat dál, ale opak byl pravdou. Byl to téměř rok, co zemřela. Marie se právě chystala na maškarní ples, který byl pro Londýn jednou z nejdůležitějších událostí roku.

„Madam je tu nějaký pán a chce se s vámi setkat. Prý je to velmi náléhavé.“
Ale Marie v dobrém rozmaru neměla náladu na nic naléhavého.
„Řekněte, že nemám čas. Ať přijde někdy jindy.“
Za pár minut pak na vyrušení zapomněla. Spokojeně se vydala na ples, aniž by tušila, že ji někdo, nebo přesněji něco, sleduje. Ples se vyvedl podle předpokladů. Přijeli ti nejvzácnější hosté, staly se ty nejpikantnější skandály, jen Marie byl trochu zklamaná. Chtěla se vdát, ale stále nějak nepotkala toho pravého. Netušila, proč si v téhle souvislosti vždy představila Damona Salvatore. Každopádně doufala, že na plese by se mohla s někým zajímavým seznámit.
Právě se vracela domů, když se stalo něco, co bude už navždy považovat za nejhorší věc ve svém životě. To poslední, co si pamatovala, bylo, že seděla pohodlně usazená v kočáře a podřimovala.
Probudila se ve své posteli celá rozlámaná a zmatená. Vstala a cítila se lehce. To bylo zvláštní, protože po plese vždy cítila všechny svaly.
„Tak ses konečně probrala,“ suché konstatování, po kterém se jí zježily všechny vlasy na hlavě. Podívala se za zvukem a uviděla Damona.
Stál u okna a hleděl na ulici.
„Vítám tě v mém světě.“
Marie okamžitě pochopila a zděsila se. Ne, to nemůže být pravda, nemůže být upír. Ale stačil jediný Damonův povýšený úsměv, aby uvěřila. Od té chvíle ho začala nenávidět jako nikoho na světě. Dokonce víc než Katherine. A čím déle byla upírem, tím ho nenáviděla víc, nebo si to alespoň snažila namluvit.

A když ho po skoro sto čtyřiceti letech opět vidí, musí být zrovna někde zavřená, neschopná téměř žádného pohybu. On jí navíc ještě připomíná, proč ho tak nenávidí.
Otevřely se dveře a Damon proti nim vyrazil.
Nechápala, jak mohl být tak silný. Ona nebyla a doplatila na to. V poslední chvíli dokonce doufala, že ji zachrání, ale on prostě utekl. Klidně ji tam nechal. Nikdy jí neřekl, proč ji vlastně přeměnil. A přitom ona ho milovala.

Někdo k ní přistoupil. Pohlédla nahoru, ale viděla jen siluetu muže. Jeho tvář byla příliš daleko. Pak to ucítila. Obrovskou bolest. Nedokázala určit odkud vychází a vlastně ani nechtěla. Už jí to bylo jedno. Chtěla to jen přetrpět. Najednou nic. Prázdno. Klid. Úleva.

Zaslala: Tereza Wawreczková