Unbelievable (2)

„Stefane!?“ nevěřila jsem vlastním očím. Ve chvíli, kdy jsem vběhla do pokoje, jsem načapala Stefana v posteli s nějakou neznámou dívkou. Až poté, co odtrhla své rty od Stefanových a pohlédla mi do očí, jsem zjistila, že ona dívka je Katherine. Štíhlá blonďatá dívka s neodolatelně přitažlivýma očima.

„Eleno … já ti to vysvětlím.“  Vyhrkl ze sebe Stefan.

„Vážně? Tak to zkrať, abych tě nezdržela příliš dlouho, protože vidím, že na dnešek už společnost máš.“ Otočila jsem se připravená k odchodu, když se Stefan svým „rychloupířím“ krokem přemístil přímo přede mě a začal vysvětlovat, „Je mi to moc …“ Nenechala jsem ho ani dokončit větu a vlepila jsem mu takovou facku, že mi zčervenala dlaň a ještě začala neuvěřitelně pálit.

„Tyhle otřepaný fráze si nechej pro někoho jiného, myslela jsem, že mě miluješ.“ Už jsem cítila, že se každou chvíli rozbrečím, ale nechtěla jsem Katherine udělat tu radost, že se tam totálně psychicky zhroutím. Místo toho, jsem jenom řekla: „Sbohem Stefane.“ A odešla jsem pryč z jeho pokoje.

Byla jsem z toho všeho tak rozhozená, že jsem se nedokázala myslet na nic jiného, než na to, co se právě odehrálo o patro výš. Díky své nesoustředěnosti a rozrušenosti jsem v půlce haly vrazila přímo do Damona a spadla na zem. Damon se na mě překvapeně podíval a natáhl ruku, aby mi pomohl vstát.

„Nepotřebuji tvoji pomoc.“ Naštvaně jsem mu oznámila, načež se mi z ničeho nic zatočila hlava a nebýt Damonovy připravené náruče, přišla bych k úrazu. Pomalu mě odvedl ke křeslu, kde mě usadil a v další vteřině už bych v kuchyni a stavěl vodu na čaj.

„Dáš si černý nebo ovocný?“ ozvalo se z kuchyně.

„Černý s citronem.“ Odpověděla jsem a mlčky jsem čekala asi 2 minuty, než se Damon vrátil z kuchyně s horkým čajem. Svým ladným krokem došel k baru, kde si nalil whiskey a poté si sedl do křesla naproti mně. Pomalu jsem usrkávala teplý čaj a všimla jsem si, že si mě Damon zaujatě prohlíží. Jeho pohled jako by se mě ptal „Co se stalo?“, ale já jsem tomu nevěnovala příliš mnoho pozornosti.

„Jak mi to mohl udělat?“ ze mě najednou vypadlo. Měla to být spíše řečnická otázka, a proto jsem nečekala žádnou odpověď. Damonův pohled se najednou změnil, ze zaujatého pohledu se stal starostlivý pohled.

„O čem to mluvíš?“ nečekaně reagoval na moji otázku, což mě trochu zaskočilo. Nevěděla jsem, jak mu mám na tu otázku odpovědět. Pak mi ale došlo, že Damon to musel, díky svému upířímu sluchu, slyšet.

„No tak Damone, nesnaž se mi namluvit, že nevíš, co se před chvíli odehrálo ve Stefanově pokoji.“ Tušila jsem, že mě zkouší, jestli jsem schopná před ním kontrolovat své emoce, ale místo toho, aby potvrdil moji hypotézu, tak mě naprosto zaskočil svojí odpovědí, která zněla až neuvěřitelně upřímně.

„Eleno, nemám nejmenší tušení, co se tu děje. Nechtěla by ses posadit a konečně mi říct o co tu jde?“ Výraz v jeho tváři mi připomínal Stefana, ustaraný a upřímný.

Během naší konverzace jsem vypila asi 5 šálků čaje. Už jsem začínala cítit únavu a chtěla jsem být doma. „Děkuji za čaj a také, že si mě vyslechl. Dnes už toho je na mě trochu moc, asi už půjdu domů.“

Poté jsem vstala, trošku se protáhla a zívla. „Odvezu tě domů.“ Prohlásil Damon a bylo na něm vidět, že nechce slyšet žádné protesty z mé strany. „To není potřeba, ráda se na večer projdu.“

„Ale já chci …“

„Damone, chtěla bych být chvíli sama.“ I když by mi Damonova přítomnost dělala spíš radost a pocit bezpečí, musela jsem si to všechno urovnat v hlavě, a to jsem dokázala jedině o samotě.

„Samozřejmě“ Smutně hleděl do podlahy, jako kdyby přede mnou skrýval slzy.

„Měj se.“ Rozloučila jsem se a objala ho.

Cesta domů byla vcelku klidná. Když jsem procházela lesem, užívala jsem si příjemný letní vánek a šumění korun stromů. Jelikož jsem byla zabraná do zkoumání krásy lesa, tak jsem si ani nevšimla, že už jsem na skoro doma. Došla jsem před náš rodinný domek, který měl krásnou verandu s houpačkou, kde jsem přes léto trávila spoustu času. Doma nikdo nebyl, tak jsem rovnou zamířila do svého pokoje v 1. patře. Dala jsem si sprchu, abych z tváře odstranila ten ustaraný a smutný výraz. Když jsem si vysušila vlasy a převlékla do pyžama, padla jsem na postel úplně vysílená a v následujících několika minutách jsem vytuhla.

Ráno jsem se probudila jako obvykle celá rozlámaná. K snídani jsem si dala cornflaky a pak jsem šla do školy. Ve škole probíhalo jako vždy, kromě hodiny Historie. Alaric nám zadal témata k ročníkové práci. Moje téma bylo možná až příliš jednoduché, Místní historie. Po škole mě Caroline odvezla domů a domluvili jsme se, že večer zajdem na skleničku do Grillu, jelikož byl pátek a Jenna ráno odjela na víkend mimo město, tak jsem souhlasila. Hlavu jsem měla stále plnou Stefana, aspoň se odreaguju, napadlo mě. V 8 hodin jsem už s Bonnie  a Caroline seděli v Grillu a popíjeli pivo. Caroline šla na bar pro 3 panáky tequilly. Já s Bonnie jsme mezitím šli na taneční parket, protože tam dnes hrála živá kapela.

Zaslala: Katty