3.20 – recenze, rekapitulace aneb jak to vidí ševča

Tentokrát se zpožděním, ale nebyl čas a dala jsem tomu přednost před seminárkama, takže dřív to prostě nešlo.
Než budete komentovat, přečtěte si ty komentáře před vaším, minule to moc z vás neudělalo a opakovaly se ty samé výtky pořád dokola, až to bylo spíš otravné než přínosné. Jinak se klidně vyjádřit můžete i negativně, ale slušně, kdyby to bylo možné.
Spoilery tam nějaké jsou, ale pokud jste četli dnešní souhrn spoilerů, nic víc tam není. Ono to není ani tak nic převratného. Jen něco, co by se dalo stejně asi očekávat.

Nejsem z dílu nadšená. Ani trochu. Tolik jsem si od něj slibovala a akorát jsem skončila zklamaná. Ne že by to stálo jen za prd, koneckonců 20. léta patří mezi má oblíbená období, ale odbyli to, hrubě.
Slává! Na Eleně trochu zapracovali a učesali ji trochu jinak. Je trochu smutné, že je taková blbost taková vzácnost, že je třeba to opěvovat. Dala bych však raději přednost tomu, kdyby spíš zapracovali na její osobnosti. Vždyť ta holka měla málem Stockholmský syndrom, aniž by ji už unesli, šla s ní naprosto dobrovolně. Asi úplně nepochopila, oč tam jde, protože pak, unesená dvakrát tak velkou ženskou a chlapem s fyzičkou na zabíjení upírů, prohlásí, že ona jim svou krev nedá. Esther nepotřebovala kouzla, aby ji dostala. Navíc Elena beztak kecá a dala by jí, co chce. A jak přemlouvala zlého Alarica… No prostě předvedla se v plné kráse. Přes veškerou svou blbost v těchto situacích z nich vždycky zázračně vybruslí, jak trefně poznamenala Caroline.
A bylo to ještě horší. Na začátku se chovala jako by to rande bylo první v jejím životě. Stejně se choval i Stefan. Bylo by to pochopitelné, kdyby si už vybrala, ale za téhle situace… A Damon totéž. Urazil se jak malý fracek, co by si zasloužil proplesknout. No sledovat hlavní trojku bylo jak sledovat trojúhelník třináctiletých v rodinném seriálu.
Naopak velmi dospěle se Stefan zachoval, když po Eleně nechtěl hlášení z výletu. Ta reakce ho šlechtí. Mnohem lepší, než když se vztekal kvůli té puse.
Damonovi je zase třeba uznat, že s Alaricem uvažoval správně. Ano, je to jeho přítel a bylo to od něj chladnokrevné, ale bylo to třeba říct a holt Damon bývá ten, kdo řekne, co je třeba říct, a udělá, co je třeba udělat, pokud se neurazí a nezačne blbnout.
Caroline se mi v tomhle díle nelíbila tolik, jak je obvyklé. Hodně se mi nelíbil ten její přístup k hlavnímu trojúhelníku. Jako neočekávala jsem, že bude fandit Damonovi, to by bylo vzhledem k jejich minulosti divné, ale ona byla hotová groupie. Po tomhle ji přeju Klausovi už vyloženě z principu, aby taky neskončila s „pravou láskou“, ale zamilovala se do něj. Dobře by jí tak. Budu-li parafrázovat, kouslo by ji to přímo do zadku.
Když už jsme u nich, mohl by do něj někdo nakopat Esther. Ohání se Jennou proti upírům, přitom ona jí byla taky. A jasně dala najevo, že výjimky neuznává. Ta ženská je prostě otřesná. Není to ta postava, kterou „milujeme nenávidět“ (trapná fráze), aspoň ne pro mě. Ještě že už jde do háje.
Kdyby totéž mohli udělat s Alaricem, byla bych jim neskonale vděčná. Už ho vyloženě nesnesu. Přiznám se, že jsem to loučení sice probrečela, ale spíš ze sentimentu, protože to znamená konec jedné velké kapitoly. Žádná postava, která tam nebyla od začátku, nevydržela tak dlouho. Jinak jsem byla ovšem ráda, že už je pryč. No a bylo to prd platné, protože oni ho nakonec udrželi naživu. Tím to úplně zničili. Když už tam dali takové srdcervoucí scény, měli ho prostě nechat umřít. Ne, oni z něj ještě udělají Původního. To už prostě přehnali.
Co bylo na tomhle dílu nejhorší, bylo několik scén, které byly vyloženě zklamání. Nevyužitý potenciál, případně jednoduše nedostatečná snaha.
Číslo 2 na seznamu Top 5 největších klišé? Nejasný pár jde tančit při rychlé písničce, sotva však nastoupí na parket, hudba se změní, kolikrát uprostřed písničky, na pomalou a musí chtě nechtě tančit ploužák. Jak můžou vůbec myslet, že se jim ta scéna povedla? Vzpomenu na Stefan/Elena a vybaví se mi myšlenka na pár plný samých klišé, i když to nemusí být vůbec pravda, protože hodit tam jedno z těch nejhorších…
Tanec Klause a Caroline byl minule tak povedený, že jsem od něj rozhodně čekala víc. Caroline se chovala, jako kdyby z něj měla čirou hrůzu, což by mělo smysl, kdyby se takhle chovala při jejich prvním tanci, ale ne, když byla minule úplně v klidu. A na konci to pak zkazil Klaus, který se urazil jak Damon jak malé děcko. S tím svým vyhrožováním byl až trapný. Na tohle ji teda nesbalí.
Scéna s Tylerem, jak si povídali, by byla smysluplnější, kdyby jsem se nakonec dozvěděli, že je Klaus slyšel. Takhle to bylo jen opakování jasného, aby naplnili 40 minut.
A znovu další scéna, jak Klaus doléza za Stefanem. By si mohli s Elenou podat ruce. Už je to otravné, jak je to pořád dokola.
Scéna, kdy stojí nastoupení na Alaricovu počest, se podle rozhovorů hercům hrozně líbila. Nesdílím to. Umělejší být nemohli. Stáli tam napózovaní jak na plakát nebo jak v těch reklamách na 1. řadu, jak vylézají ohromně drsní zpoza kopce.
Musím jim však pochválit jednu věc. Tylerovo:„Co udělá? Nakreslí ti další obrázek?“ mně pobavilo a aspoň na chvíli jsem zapomněla, jaké zklamání byl tenhle díl.

Blbiny týdne:
Ten kolík byl narvaný prskavkama, nebo co? Dřevo na zabíjení upírů nebo ne, pořád je to dřevo. Proč by tedy ten skutečný měl takhle prskat?
Nevím, jestli je to chyba scénáristů nebo Esther jako postavy, ale v čele výboru je pořád Caroline. Rebekah je jen ukecala na změnu tématu plesu.
Esther byla zabita na místě, kde si pak Salvatoři postavili hrobku. Ohromná náhoda.
Kolík se normálně nedá použít víckrát, protože v Původním shoří. Takový nápad. Co ho hned vyndat a uhasit, pokud už bude hořet? Že shoří stejně? Jak to ví? Nikdy to nezkusili.
Oni udělají kruh ze soli kolem školy a nikdo nic? To se může stát jen v Mystic Falls. Všude jinde by do toho každý, kdo jde kolem, rypl nohou, až by tam za půl hoďky z toho kruhu nic nezbylo. Nehledě na to, že se tomu nikdo nedivil.

Zločin týdne:
Oni roztavili ten prsten jak vosk. Uvědomují si, jakou by měl muzeální hodnotu? Prsten předávající se po generacích v honoraci, která si na maloměsto, odkud pocházela, nemohla stěžovat na vliv a bohatství. Jeden ze dvou existujících exemplářů, které slouží jako symbol rodu, který patřil mezi zakládající města, ze kterého se nikdy neodstěhoval. Řvala jsem víc než u scén Alaricova umírání.