Prolhaná láska

Elena byla unavená, jelikož celou noc nespala. Přemýšlela o ní a o Stefanovi a značně ji to znepokojovalo, protože viděla, že jejich vztah, dřív plný porozumění, lásky a vášně, tohle všechno začal pomalu, ale jistě postrádat. Milovala Stefana, ale poslední dobou se strašně změnil, už nebyl tak pozorný, jako dřív, neříkal jí, že ji miluje, neobjímal ji, zkrátka se jí strašně odcizoval. Vadilo jí to, už to nemohla dál unést, proto se rozhodla, že si to dnes se Stefanem vše vyjasní. Buď zůstanou spolu nebo ne, jak jednoduché, ale zároveň těžké.

Pracně vstala z postele, spěšně se osprchovala, oblékla a jela do penzionu.

Jakmile stanula před dveřmi, začala být nerozhodná. V jednu chvíli chtěla zazvonit, v druhou chvíli se otáčela a chtěla odejít. Naštěstí za ni toto dilema vyřešil Damon, který nečekaně otevřel dveře zrovna, když se Elena chystala odejít.

„Bratříčku,“ houkl do domu Damon a pokynul Eleně, aby šla dovnitř.

„Co je, Damone? Víš, že mě nemáš rušit, když tady někoho mám,“ zařval Stefan zpět. Jakmile to Elena zaslechla, zarazila se v pohybu a šokovaně hleděla směrem, odkud slyšela Stefanův hlas.

„Dobře, já jen, že přišla Elena,“ křikl zpět. Elena chtěla odejít, ale nemohla, jelikož jí nohy přestaly poslouchat a ona se svezla po stěně na zem. Damon na ni smutně koukal, jak tam sedí, zhroucená, uplakaná, ale věděl, že se blíží Stefan, takže tam jen stál.

Když Stefan dobíhal dolů, šel naproti němmu Damon a v okamžiku, kdy se míjeli, řekl:“Tak to sis posral, kamaráde,“ a pokračoval v cestě směr nahoru do svého pokoje. Tam si nalil z pvní lahve, která mu přišla pod ruku, se sklenkou si lehl do postele a se zaujetím se zaposlouchal do rozhodujícího rozhovoru, který spolu měli Stefan s Elenou.

„Eleno….co….co tady děláš?“ zeptal se Stefan zmateně. Nečekal ji tady, vůbec ji nečekal.

„Víš, celou noc jsem o nás přemýšlela, o tom, jak se odcizujeme, jak už to není jako dřív. Pak jsem se rozhodla, že už to nemůžeme dál odkládat a musíme si promluvit, proto jsem přišla. Promluvit si o nás, o našem vztahu, ale jak vidím, tys to vyřešil beze slov. Víš, Stefane, nikdy bych nečekala, že bys byl něčeho takového schopný, že bys mě dokázal podvést. Ale jak vidím, mýlila jsem se.“

Stefan se na ni ani nepodíval. Styděl se, že jí to udělal.

„Vidím, že už tu pro mě není místo, takže abych raději šla,“ rychle řekl Elena, opatrně se postavila na nohy a jako omámená vyšla z domu. Neměla dost sil ani na to, aby silně práskla dveřmi, jen je s tichým klapnutím zavřela, došla do auta, nastartovala a jela na hřbitov.

Mezitím Stefan stnule koukal na dveře, ze kterých Elena odešla, už navždy. Musel si však přiznat, že už ji nemiloval jako na začátku, že už ji nemiloval vůbec. Poznal totiž někoho lepšího, kdo mu ukázal, jak být sám sebou. Poznal, spíš opět potkal, to je přesnější výraz. Byla jako on, nemusel se kvůli ní kontrolovat, mohl ji milovat naplno. To ona mu ukázala lepší život, život predátora, který nezabíjí zvířata, ale využívá lidi ke krmení. To ona mu otevřela dveře do nového světa a proto ji tak miloval.

To Damon nahoře neměl tak pohodovou náladu jako Stefan, který se vrátil zpět ke své milované do pokoje a pokračoval tam, kde skončil. Damon miloval Elenu od prvního okamžiku kdy jí uviděl, ale nechtěl to dát njevo, jelikož jeho minulá láska byla propadák. Všichni ho znali jako toho tvrdého, nebezpečného predátora, který zabíjí pro potěšení a tím chtěl také zůstat. Miloval Elenu nadevše, ale když viděl, že je se Stefanem a je šťastná, byl pouze v její blízkosti a o nic se nepokoušel. Pomáhal Stefanovi ji chránit, jak před Elijahem tak před Klausem, dokonce i před Katherine, ale nikdy ho nenapadlo, že by ji měl chránit před Stefanem. Měl příšernou chuť Stefanovi rozbít hubu, polít ho roztokem ze sporýše, sebrat mu prsten a vykopat ho na slunce, bodat do něj dřevěné třísky a

‚9e by prosil o sllitování. Měl chuť tohle vše udělat za to, co Stefan udělal Eleně, jenomže kdyby to udělal, zabila by ho jeho „láska“. I když pochyboval, že by stihl udělat alespoň něco z toho, na co myslel. Zemřel by dřív, než by cokoliv z toho udělal. Bylo to kruté, ale bylo to tak. Stefan byl s ní mnohem silnější než Damon.

Znechuceně dopil a mrštil sklenkou o dveře. Na  zem se snesla sprška střepů a Damonovi došlo, že asi takhle se musí cítit Elena, jako to sklenka. Stejně nemilosrdně mrštěna proti pravdě, která jí rozbila srdce na tisíce malých kousíčků.

S ještě větší zuřivostí vyběhl před dům, nasedl do auta a odjel do baru ulovit si nějakou kůstku k zakousnutí.

Když projížděl kolem hřbitova, všiml si, že tam stojí Elenino auto. Urychleně zastavil a vydal se ji hledat. Nemusel hledat dlouho, seděla opřená o strom u hrobu svých rodičů a plakala. Tak srdceryvný pláč vživotě neslyšel. Přisedl si k ní a začal vést svůj obvyklý monolog:“Říkal jsem si, že tě tady najdu. Kde jinde bys taky byla, když ti vlastně zemřelo to nejdůležitější na světě-tvoje a Stefanova láska,“ chtěl ještě pokračovat, ale Elena ho přerušila.

„Damone, prosím, nech mě být, chci být sama,“ zavzlykala, vstala a pomalu šla po cestě zpět k autu. Damon dál seděl a zaraženě sledoval, jak nasedá do auta a pomalu vyjíždí od hřbitova.

Elena vyjela od hřbitova relativně klidně, nechtěla, aby si Damon myslel, že není schopná řídit, ale jakmile byla mimo jeho dohled, šlápla na to a uháněla po ranních silnicích jako smislů zbavená. Naštěstí bylo kolem osmé ráno, což v sobotu znamenalo téměř nulový provoz, ale jenom téměř. Když Elena nedávala pozor a projížděla kolem odbočky, napálila to do auta, které od tamtud právě vyjíždělo. Šokovaně zavřela oči, jelikož se její auto začalo převracet vzhůru nohama. Asi při třetím kotrmelci se však pořádně praštila do hlavy a upadla do bezvědomí.

Damon uslyšel v dáli ránu. Se zděšením vstal a běžel k tomu místu. Když tam však došel, zůstal stát s pusou otevřenou dokořán a díval se na Elenino auto ležící několik desítek metrů daleko na střeše a na auto, které mu bylo povědomé. Nemohl se ale zabývat tím, kde to auto viděl, protože ucítíl benzín, což znamenalo jediné-jestli Elenu nedostane ven z auta, celé to bouchne a ona zemře. Poháněn strachem doběhl k autu, vypáčil dveře a opatrně vytáhl Elenu ven. Když viděl, že je v bezvědomí, zděsil se ještě víc a utíkal s ní co nejvyšší rychlostí do nemocnice. Před nemocnicí zpomalil na lidský běh, vtrhl dovnitř a domáhal se pomoci. Lékaři převzali Elenu a začali ji ošetřovat. Zjistili u ní vnitřní krvácení, takže ji odvezli na sál, kde j i pár hodin operovali. Damon mezitím seděl v chodbě, hlavu v dlaních a ač byl nevěřící, modlil se k Bohu, aby Elena přežila.

Po pár hodinách, během kterých si Damon prožíval muka člověka, který se bojí o svoji lásku, vezli lékaři Elenu na pokoj. Damonovi oznámili, že měla velmi vážná vnitřní poranění, ale že je nyní relativně vpořádku a začali se ho vyptávat, co se stalo. Damon jim řekl, že ji našel v havarovaném autě, v druhém autě nikdo nebyl, naložil ji do auta a odvezl ji sem. Jeden z nich pokynul ostatním, že můžou jít a odešli. Damon tam zůstal v pokoji sám s Elenou. Sledoval ji, poslouchal její srdce, jestli je vpořádku a zdálo se, že jo. Jenže nemohl sledovat její myšlenky, mysl. Kdyby je totiž viděl, zjistil by, že vše není zas tak vpořádku, jk se zdá. Elena pomalu ale jistě přecházela do kómatu.

Elena v kómatu přemýšlela, prožívala poslední chvíle svého života, přehodnocovala situaci a došlo jí to. Milovala nesprávného. Ve skutečnosti nemilovala Stefana ale Damona. Vždyť on tam pro ni vždy byl, ochraňoval ji, pomáhal jí, dokonce za ní přišel na hřbitov, aby jí pomohl. Musela být slepá, když to všechno neviděla.  Ano, byla slepá, teď si na všechno vzpomínala, na to, proč milovala Stefana. Milovala ho proto, že na ni použil Sílu, donutil ji, aby ho milovala a on se z ní mohl krmit, kdykoliv se mu chtělo a na oplátku jí dával svoji krev. Jak mohla být tak bláhová a tomu všemu věřit? Moment, ale proč si na to vzpomíná právě teď, proč jeho ovlivnění přestává působit? Umírá snad?

S touto poslední myšlenkou Elena přestala myslet, přestala žít.

Když Damon uslyšel, že neslyší. Tedy když neslyšel její srdce, zděsil se. Elena zemřela, jeho láska už není mezi živými.

Doktoři už konstatovali jenom smrt. Damon je ještě požádal, jestli by s ní nemohl ještě chvíli být a doktoři se taktně vytratili.

Litoval, že jí to neřekl, byl smutný, že mu zemřela, nenáviděl Stefana, protože se to stalo kvůli němu. Naklonil se nad ní a políbil ji na čelo. V tu ránnu do pokoje vběhla Jenny s Alaricem, Jeremy, Caroline a Bonnie a všichni ji začali oplakávat, objímat, loučit se. Damon to už nemohl unést, takže se raději vytratil. Utekl na hřbitov, kde se Elena často schovávala, kde ji mohl zastavit. Opřel se tam, dnes již podruhé, o strom  a vzpomínal. Slzy mu tekly po tvářích. Nedokázal se ani pohnout, jen tam tak seděl a brečel jako malá holka.

V nemocnici na tom byli všichni  stejně, takže doktoři odvezli Elenu do márnice.

Po třech dnech se konal pohřeb. Skromný, jenom pro blízké přátele a rodinu. Přišel dokonce i Stefan, ale jen se tam stavil, hodil květinu na rakev a zase odešel. Zřejmě mu na ní nezáleželo, když měl teď jinou, silnější lásku. Zato Damon trpěl, trpěl jako zvíře, ale před ostatními se pokoušel udržet si ledovou masku klidu s náznakem smutku.

Jakmile byla rakev spuštěna do hrobu, Damon věděl, že to je konečná, že je konec. Smuteční hosté se přesunuli k Jenně domů, jen Damon zůstal na hřbitově a Stefan pelášil domů za tou svojí.

Damon si klekl k náhrobku a vzlykal.“Proč, proč si musela odejít? To jsi tu nemohla zůstat alespoň kvůli mě? To jsem pro tebe nebyl dostatečný důvod?“ Opakoval to stále dokola, zmocňoval se ho stále větší a větší smutek nad tou ztrátou, až se bál, že už to dál neunese. V jednu chvíli dokonce přemýšlel, že skoncuje svůj život, ale pak mu došlo, že nejlepší způsob, jak nezklamat Elenu, je najít viníka té nehody.

Odhodlaně vstal, oprášil si kolena, přejel rukou po náhrobku a šel na místo nehody, aby zjistil něco o pachateli. Když tam došel a uviděl to auto, došlo mu, kde ho viděl. Takové auto měl Stefan, ale pak ho daroval své nové lásce.

„Za to mi zaplatíš, ty jedna krvelačná bestie,“ zařval Damon rozzuřeně a vydal se zpět na hřbitov. Času na potrestání měl spoustu, teď chtěl být jen s Elenou.

Sedl si vedle náhrobku, opřel se o něj bokem a hleděl apaticky do dálky. Byl tak zaneprázdněný smutkem, že přeslechl škrábání, které se ozývalo z pod něho. Až když se začala hýbat země, zpozorněl a zahleděl se na hromadu čerstvé hlíny na Elenině hrobě. Najednou z té hlíny vystřelila krvavá ruka, za ní druhá a začaly se drát nahoru. Damon byl tak ochromen hrůzou, že mu ani nedošlo, co se děje, až když vykoukl i Elenin vystrašený umazaný obličejík, začal se hýbat a vytáhl ji ven. Chtěl ji obejmout a nikdy ji nepustit, ale jakmile se to pokusil uskutečnit, Elena vyděšeně uskočila.

„Co se děje, Eleno?“ zeptal se plný strachu.

„Jsi upír, jako Stefan? Zabiješ mě? Á, právě jsem vylezla z vlastního hrobu, proč? Já…..já….“ nemohla dál pokračovat, jelikož se plně rozvzlykala. Nechápala, proč je tady, když umřela, vzpomněla si na všechny věci, které si kvůli Stefanovu ovládání nepamatovala. Vzpomněla si na to, že je Stefan upír a ona má strach. A když je Stefan upír, Damon musí být taky.

„Eleno, no tak, Eleno, to je vpořádku. Jo, jsem upír, ale nikdy bych ti neublížil. Ale tohle všechno ty přece víš, Stefan ti to řekl a nikdy ses mě nebála, tak proč teď? A jakto, že jsi vůbec živá?“ začal se zmateně vyptávat Damon.

„Ach, Damone, Stefan mě ovládal, ovládal moji mysl pomocí Sil, aby se na mě mohl kdykoliv krmit a tobě pak tvrdil, že se krmí na zvířatech. Zmanipuloval mě, abych ho milovala, abych se ho nebála. Každou chvíli se na mě krmil a pak mi dával svoji krev, proto jsem se přeměnila,“ vysvětlila Elena už klidněji Damonovi. „Ale jakmmile, jsem umírala, všechno se mi to začalo vracet. Konečně jsem měla své city zpět, city nezměněné Stefanem. Víš, Damone, miluji tě, vždycky jsem tě milovala, jen Stefan to přesunul z tebe na něj,“ přiznala se Elena Damonovi.

Jakmile to Damon uslyšel, myslel, že mu srdce pukne, jak byl šťastný, že ho miluje, ale zároveň byl velmi naštvaný za to, co jí Stefan udělal.

„Eleno, taky tě miluju. Od prvního okamžiku, co jsem tě uviděl, jsem se do tebe zamiloval. Je mi líto, že jsem Stefana nezastavil dřív, ale netušil jsem to. Kdybych to byl býval tušil,“ chtěl pokračovat, ale Elena ho umlčela polibkem. V tom polibku bylo tolik štěstí, říkal všechno, co k sobě cítili.

Damon se po chvíli odtrhl a řeekl věc, kterou nechtěl nikdy vyslovit, ale musel: „Eleno, musíš se nakrmit, jinak zemřeš.“ Elena jen souhlasně přikývla a vydali se do nemocnice pro krevní konzervy. Elena čekala před nemocnicí, zatímco Damon loupil. Během chvilky byl zpět a podával jí jeden z pytlíků z krví. Elena prokousla igelit a pila tu životadárnou tekutinu. Byla jako malé dítě, které poprvé ochutná matčino mléko a nemůže přestat. Ani nemrkla a pytlík byl prázdný. Damon jí tedy podal další. Tímto stylem vypila asi 4, pak už byla plná.

„Víš, když jsi zemřela, slíbil jsem si, vlastně jsem to slíbil tobě, že najdu toho, kdo ti to udělal a zabiju ho. Vlastně už vím, kdo to udělal. Chceš jít se mnou?“ Elena souhlasně přikývla, takže se vydali do penzionu. Když byly na známé cestě, Elena trochu zpomalila a s otázkou v očích se otočila  na Damona.

„Víš, je to Stefanova milovaná. Doufám, že ti nebude vadit, když ji zabiju,“ osvětlil jí to Damon. Elena však začala namítat.

„Damone, je to sice hnusné, že mě zabila, ale myslím, že to není správné, zabít ji, zabít Stefanovi jeho lásku.“ Damon jen nesouhlasně pohodil hlavou a pokračovali v cestě.

Vrychlosti doběhli nahoru, rozrazili dveře od Stefanova pokoje a Elena zůstala šokovaně stát ve dveřích. To, co viděla, koho viděla, jí vyrazilo dech, který nepotřebovala. V posteli byl se Stefanem nikdo jiný než Katherine. To ona ohrožovala její přátele a rodinu, to ona ji chtěla zabít, to ona ji zabila. Plná nenávisti se na ni vrhla a začala škrábat a trhat a kousat. Pak v tom záchvatu zuřivosti popadla dřevěný věšák, co stál vedle postele a jedním koncem ho bodla Katherine do srdce a ta už po druhé zemřela.

S údivem zůstala koukat na mrtvou Katherine, která ležela pod ní, na věšák, co jí tčel ze srdce a na šokovaného Stefana, který vedle ležel jenom v trenkách. Jakmile ho zavětřila, s nenávistí se na něj podívala a sápala se po něm, jenže Damon jí v tom zabránil

„Nech mě, pusť mě. Nech mě ho zabít,“ dožadovala se spravedlnosti, ale Damon ji nepouštěl.

„Nepustím tě. Nechci, aby ses pak trápila kvůli tomu, že jsi ho zabila. Stačí, že jsi zabila Katherine. Myslím, že když ho necháš žít, bude to pro něj ten největší trest,“ objasnil jí to Damon a když vděl, že se přestává prát, povolil sevření. Elena se nenávistně podívala na Stefana: „Ty hajzle jeden. Takhle mě ovlivňovat, udělat si ze mě samoobsluhu. Chtěla jsem tě zabít, tady a teď, ale smrt by pro tebe byla mmilosrdná. Místo toho budeš žít s vědomím, že tvoje kořist je upír a miluje tvého bratra a tvá životní láska je mrtvá, že ji zavraždila tvoje kořist. Chcípáku,“ dořekla to, plivla na mrtvou Katherina a ruku v ruce odešla s Damonem směr nový život…

Zaslala: Charlotte