Fear Changes Us (1)

 1.      Kapitola – “A Few Seconds in The Bar Can Change Everything“

(Pár sekund v baru může vše změnit)

Pozn. k příběhu: Příběh navazuje na téma třetího dílu třetí řady, tedy konkrétně na moment, kdy šel Damon do baru za účelem rozptýlit Klause, aby mohla Elena přemluvit Stefana k odchodu domů.

Příběh je převážně asi pro fanoušky týmu Damon + Elena, ale Stefana z kapitol nijak nevyškrtnu :o) Je to má první řada povídek, tak snad zaujmu aspoň jednoho čtenáře ;)

Pokud nebude nad textem nic napsáno, je psán z pohledu vypravěče, v jiných případech vždy napíši jméno daného charakteru, který kapitolu popisuje.

Chicago, Květen 2011

   Po prázdné barové místnosti se rozléhalo loupání kostí. „Ale, ale, copak to bylo?“ ptal se Klaus upíra, kterému právě svíral krk a vyzdvihl ho asi půl metru nad zem. „Jsem trochu opilý, musíš mi odpustit, když při prvních pokusech minu srdce.“ Volnou rukou popadl z barového pultu párátko a začal se bavit na upírově hrudi. Pích. Pích. Pích. Damon těžce oddechoval, ale nedával na sobě znát strach. „Skoro,“ uchechtl se Klaus a zarýval párátko do Damonovi hrudi jak nejhlouběji mohl.

„Chceš parťáka ve zločinu? Zapomeň na Stefana! Se mnou je mnohem větší sranda!“ přidušeně podotkl Damon ve snaze zachránit si svůj život. Původní se už chystal odhodit Damona na jeden z přilehlých barových stolů a nadobro skoncovat s jeho provokativní arogancí, když v tom uslyšel hlasy z venku…

…

“Klaus je posedlý tvořením těch svých hybridů. Jakmile se dozví, že jsi naživu, dojde mu, proč jejich přeměna nefunguje!“ křičel Stefan Eleně do tváře. Snažil se jí přemluvit, aby ho nechala být, aby na něj zapomněla. Ne proto, že by jí dostatečně nemiloval, aby se k ní vrátil, ale proto, že jí miloval dostatečně na to, aby se obětoval pro záchranu jejího života.

„Vím, že se mě snažíš chránit, ale já ti to takhle nemůžu dovolit. Pojď se mnou domů Stefane, prosím!“ Elena věděla, že bude problém Stefana přemluvit, ale stále nepřestala doufat, že se jí to podaří. Nedokázala zahubit tu tajnou naději v hlavě, že za pár minut už budou spolu sedět v Damonově autě a pojedou domů…

…

  Zbytek srdceryvného rozhovoru už Klaus slyšet nepotřeboval. Upustil Damona na zem, ten s hlučným lupnutím v zádech dopadl na tmavou podlahu a čekal, až si pro něj přijde smrt. Ale Klaus začal prudce měnit své plány. Zuřivě pochodoval po místnosti a v hlavě mu stále dozníval rozhovor Stefana a Eleny. Po pro Damona nekonečných deseti vteřinách se Klaus otočil na podpatku směrem k východu a v další sekundě byl pryč. Damon netušil, o co tu jde. Když z vašeho hrudníku někdo vyrábí ultra propustný cedník, stěží vnímáte svého trýznitele, natož okolí. Rozhlédl se kolem sebe, a když se ujistil, že po Klausovi tu vážně už nic nezbylo, rychlým krokem zamířil k východu. Najednou z venku uslyšel Elenin křik. Už otvíral dveře, připravoval se na boj s původním, ale nebylo mu dovoleno tak učinit. Ve dveřích se objevil Klaus. Tvář měl rozpálenou zuřivostí, pokud by dokázal vraždit pouhým pohledem, zřejmě by Damon už nebyl mezi „živými“. Ostatně s tím taky Damon počítal, že dnes večer zemře – možná se mu podařilo před Klausem uniknout jednou, avšak svůj druhý pokus už jen tak nepromarní. Všechny tyhle myšlenky zmizely stejně tak rychle, jako se objevily. Jediné, co mu teď v mozku běhalo, byl Elenin výkřik. Napjal uši, snažil se poslouchat dění venku, snažil se ujistit, že je stále na živu, že jí Klaus, ani momentální „Stefan rozparovač“, neublížili. Ale jediné, co slyšel, byl vzdálený rachot motoru a před sebou stojícího Klause. Ten mezitím stihl zamknout únikový východ a zuřivým pohledem si měřil Damona.

„Doufám, že tvá nabídka stále platí, protože Stefan a jeho milá udělali rozhodnutí za mě.“

„Co jsi udělal Eleně? Kde je?!“ Zuřivé pohledy se rázem vyměnily. Damon jakoby o metr povyrostl, danou situaci sice vůbec nechápal, ale ani jí chápat nepotřeboval. Klidně by teď byl schopný Klause na místě zabít, jen aby se dostal ven z těch dveří a mohl najít Elenu.

Zaslala: Charliess