Ještě ne

Poznámka: To, co se stalo mezi tím, když Katherine odešla z rezidence Salvatorů a než Damon dorazil k Eleně, kde na ni naléhal a „zabil“ jejího bratra. První dva odstavce jsou vytrženy přímo ze seriálu, ale přidala jsem tam něco jako víc psychologie postav. Dále už jen čistá fanfiction.

Damon a Katherine se vášnivě líbají a nemůžou se nabažit jeden druhého. Každý Damonův pohyb se zmítá mezi touhou Katherine zabít anebo být s Elenou. Elena, ta myšlenka projela Damonovým srdcem jako dřevěný kolík. Odstrčil od sebe Katherine a podíval se jí do očí. Jak jen jsem se mohl tak splést na verandě, vždyť vypadají úplně jinak. Katherinin úsměv je spíše pohrdavý úsměšek, její oči bez slitování, zvyklé dostat všechno na co se podívají. V duchu se Damon zasmál nad tou ironií, 145 let touhy po Katherine z něj vlastně povahou učinily mužský protějšek Katherine. Elena, proč jí nedokáže dostat z hlavy, když se mu teď plní všechny jeho sny s Katherine.

“Katherine, počkej, krátká pauza,” Katherine Damona od sebe naštvaně odstrčila. Trpělivost nikdy nepatřila ke Katherininým ctnostem.

“Jen jedna otázka, odpověz ji správně a vrátíme se k těm ohňostrojům a… můžeme začít znovu,” řekl s podivnou naléhavostí a možná i nadějí v hlase Damon. Ukázkou své zranitelnosti ztratil Damon v očích Katherin jakoukoliv zajímavost, a proto se Katherine rozhodla tu pro ni trapnou chvilku jednou pro vždy ukončit.

“Damone, já znám otázku i odpověď a ta je, že jsem vždycky milovala jenom Stefana.

Katherine zvedla ze země koženou bundu a chystala se k odchodu.

“Ta je moje,” řekl ostře Damon.

“Na památku,” odvětila nonšalantně Katherine a bez toho, aby aspoň pohlédla na Damona zpět, si přehodila bundu přes rameno a vítězně odkráčela k východu.

Damon se chvíli díval za ní, možná na desetinu vteřiny i zvažoval, že by se za ní rozeběhl, ale něco unvnitř mu v tom, se stejnou sílou jakou nemohl vstoupit do něčího příbytku nepozván, zabránilo.

Klidným krokem vystoupil z domu, když ho zasáhlo naráz několik kolíků do ruky, stehna a těsně pod srdcem. Damon se v mžiku odplazil zpátky do domu. Za dveřmi na zemi si s velkou bolestí začal vytahovat kolíky. “Asi Katherine nestačilo zlomit mi srdce jen obrazně,” pousmál se uprostřed bolestné grimasy.

“Damone, vylez!” vykřikl mužský hlas.

Díky vyostřeným smyslům v ohrožení si Damon okamžitě přiřadil tvář k hlasu – Lexin milenec Lee. V poslední době si Damon čím dál tím víc uvědomoval hříchy minulosti, ale rozhodně ne tolik, aby se nechal zabít nějakým upírským nováčkem. Hodil do sebe hrnek krve a se stejnou vervou jako se neupíři řítí ráno do práce s kofeinovou dávkou kroužící v krvi, vyběhl Damon na střechu rezidence. Rozhlédl se kolem a snesl se k postavě stojící před domem. Damon uchopil Leeho za hrdlo a přimáčkl ho ke zdi.

„Klidně jsi mohl vstoupit, tady žádný nemrtvý nežije, o to jsem se postaral,“ neodpustil si Damon poznámku, ale hned jakmile vyřkl svá slova, pronikla jeho srdcem vzpomínka na to, jak zabil svého strýce a vlastně na všechno, na všechno, co se snažil vymazat ze své paměti nebo alespoň vypnout.

To ho na chvíli vyvedlo z rovnováhy a povolil svůj stisk na Leeho hrdle, který toho neváhal využít. Vysmykl se z Damonova sevření a vymrštil ho směrem k nejbližšímu stromu. To už si ale Damon nenechal líbit, vyostřil své upíří smysly, zúžil svůj upíří zrak, jedním letmým pohybem odlomil větev, vystřelil rychlostí skoro 150 let starému upírovi vlastní a zabodnul ji do Leeho těla.

„Přišel jsi mě sem zabít nebo spáchat sebevraždu? Mně připadá, že spíš to druhé,“ pronesl Damon klidně k Leemu stále s rukou pevně sevřenou na větvi. „Nevím, kdo roznáší tyhle zprávy, ale já tady nejsem služba pro ránu z milosti pro zbědované upíry.“ Damon povolil sevření a vytáhl větev z Leeho podbřišku. „Nikdy jsem to nikomu nikdy nepověděl, ale řekněme, že dneska mám sentimentální náladu… je mi to líto a omlouvám se za to, co jsem udělal Lexi. Za plus minus dvě stě let, až budeš dost silný a tvá nenávist dost hluboká, mi to můžeš přijít vrátit.“ Damon podal větev Leeovi. „Ale jestli chceš, tak to můžeš skončit hned.“

Lee se zadíval na Damona s podivně smířeným odhodláním. „Nechci skončit jako ty,“ Lee si prohlédl větev, uchopil ji pevně.

Damonovi se sevřelo hrdlo.

Lee si vrazil ostrou větev do srdce a padl mrtvý k zemi.

Alaric seděl u baru v Mystic Grill, před sebou měl drink a v pravidelných intervalech z něho popíjel. Damon si sedl na volnou židli vedle něj aniž na Alarica pohlédl.

„Dva krát to, co pije on,“ pokynul Damon barmanovi.

„Já bych nemohl říct to stejný,“ odvětil Alaric. To už si Damon nenechal líbit a otočil se na Alarica.

„Ale kdo ví, když máš za ženu upírku, co není muže být.” Damon se ironicky pousmál. “Když už jsme u bejvalek…”

Alaric se napřímil a zbledl. “Isobel je zpátky?!“ Damon nadzvedl brvu a počastoval Alarica jedním ze svých výsměšných pohledů.

“Uklidni se, nejsi jediný, kdo má za sebou vztah-propadák. Vrátila se Katherine,” na posledním slově se Damonovi trochu zlomil hlas.

“Tak co tady děláš? Neměl bys být teď s ní a užívat si… něco jako krvavou jízdu?” Poznamenal Alaric.

Damon ignoroval Alaricovu sarkastickou poznámku a pokračoval ve svém monologu. “V tom je ten problém, tesknil jsem po ni tak moc, že když sem přišla, tak to bylo jiné než jsem čekal… Alaricu, příteli.”

“Nejsem tvůj přítel,”  se smrtelnou vážností řekl Alaric.

Damon na to jen převrátil očima ve smyslu – vždyť je to jedno, jen mě nech dokončit větu. “Dobře, tak tedy jenom Alaricu. Kdyby sis měl vybrat, já nebo Stefan. Kdo by to byl?”

Alaric nemohl uvěřit svým uším. „Si děláš srandu, že jo? Je to zase jeden z tvých ďábelských plánů na to jak mě zesměšnit na youtube před studenty, že je to tak?”

Damonovi se naštváním zúžil zrak, ale pak si něco uvědomil, nadzvedl jednu brvu a pokračoval se sobě vlastní lehkostí hraničící se zlehčováním. „Jsi paranoidní. A navíc se to stalo jen jednou. Teď prosím odpověz.”

“No, jelikož ty jsi mi zabil ženu…” začal Alaric.

“ Nene, proměnil v upíra,” namítl Damon.

“Promiň, jelikož jsi moji ženu odsoudil k věčnému zatracení, tak beru Stefana.”

“I když jsem chytřejší, vtipnější, víc sexy a, co si budem nalhávat nevím, jestli by Stefan zvládl milovat jednu ženu po dobu 145 let,” nevzdával to Damon.

“Jo, přese všechno beru Stefana,” trval na svém Alaric.

“Proč mi tohle dneska všichni dělají??“ Naštval se už nadobro Damon. V tom mu zablikal mobil, Damon si rychle zkontroloval, kdo mu píše. Usmál se šťastně, hodil peníze na bar a chystal se k odchodu, než ho Alaric zastavil.

“Ten úsměv znám. Damone, viděl jsem Vás tančit na plese. Nech Elenu na pokoji, miluje Stefana, neudělej jim to, cos proved mě a Isobel.”

Damonovo nadšení se vytratilo. „Co tím myslíš?”

“Vím, že ji miluješ a podle toho, co jsem viděl na plese, jí taky nejseš lhostejný…

Damon se samolibě usmál.

“Ale jestli ji doopravdy miluješ, jestli pro tebe nebyla jen náhražka za Katherine, tak ji nech být.”

Damon se zachmuřil. „Co když ona nebude chtít nechat mě.”

“Udělej něco, proč Tě bude nenávidět, to by neměl být pro Tebe problém, prostě… buď svůj.“ Alaric se otočil zpátky k baru a nechal to Damona strávit.

Damon seděl v Elenině pokoji a čekal na ni. Nevěděl, co má dělat. Možná, když mě bude nenávidět, tak to bude opravdu snazší, pomyslel si. Sakra, proč má Alaric pravdu. Ona patří k Stefanovi. Už věděl, co udělá. Po tom, ho bude nenávidět na věky.

…

Damon počkal vedle Elenina domu ve stínu, až do pokoje Eleny dorazil Stefan. Vyslechl si, jak Jeremy oživl a v duchu byl rád, že jeho plán vyšel. Jen ta slova nenávisti vůči jeho osobě z Eleniných ůst bolela nějak víc než si myslel, že budou.

„Můžu to vypnout, můžu to vypnout,“ opakoval si Damon.

Elena se s bolestivým pohledem mihla v okně.

„Ale ještě ne teď, ještě ne.“

Damon se ztratil ve tmě.

Zaslala: Anna Gaurová