161 svíček

14. července 2008

Milý Deníčku,
před chvílí jsem se byl podívat, jestli mi nepřišla nějaká pošta. Co jsem vlastně čekal, pohled od Damona? Ach, nechme tenhle hororový scénář prozatím spát. Potkal jsem sousedovic Emily. Ta holčička mi roste před očima. Nutí mě to zamyslet se nad mými věčnými sedmnáctinami —

Stefan Salvatore přestal psát, vypnul Hendrixovu Purple Haze a zaposlouchal se do ticha. Neměl myslet na svého bratra. Rychle se přesunul ke dveřím a zprudka otevřel. Ale nestál tam Damon. O futra se opírala usměvavá blondýnka s dolíčky ve tvářích.
„Lexi?“

„Stefe, proč jsi pokaždé tak překvapený? Nemáš kalendář?“ Obrátila oči v sloup a pozvala se do staromódně vyhlížejícího bytu. „Ostatně, koho jsi čekal? Posledních padesát let jsi zahrabaný v knížkách,“ vrhla nenávistvý pohled na Fidgeraldova Velkého Gatsbyho ležícího na stolku. „Kdybych tě jednou za čas neoprášila, dočista bys -“

„Napadlo mě, že se objeví Damon,“ přerušil svou dlouholetou přítelkyni, než mu mohla vyčíst nos mezi očima.

„Vypadám snad jako tvůj zvrácený bratr?“ našpulila pusu.

„Ne, ty jsi mnohem milejší.“ Konečně ji objal na přivítanou.

Usmála se, ale pak řekla ponuře: „Pitomec. Stačí říct, vždyť víš, a celý ten století trvající teror skončí…“

„Je to můj bratr. Ta věc s Katherine mu ublížila víc než mně.“

„Stefane, probuď se, ona byla sobecká mrcha a on je šmejd. Nad nimi bys neměl přemýšlet. Ne dneska.“

„Ale já musím, Lex. Pořád doufám, že jsem na světě tak dlouho z nějakého důvodu. Ve skutečnosti jsem tu ale proto, abych zabíjel. A může za to Katherine!“

„Jednou zapomeneš na to, co jsi,“ zašeptala. „Možná jen na chvíli, ale zapomeneš.“ Tolik si přála, aby byl tenhle věčně ustaraný kluk konečně šťastný.

„Já nevím, Lexi,“ povzdechl si a posadil se do pohodlného vypolstrovaného křesla.

„Tak to teda ne, vstaň! Dneska je přeci naše noc! Hádej, co mám?“

„Žízeň?“ ušklíbl se. On měl pořádnou žízeň. Možná by měl s tím zatraceným abstinováním skoncovat.

„Stefane!“ napomenula ho.

„Určitě máš hlavu plnou nápadů,“ odrecitoval poslušně.

„Bingo!“ V očích veselé upírky zaplály radostné plamínky.

„Bon-Jovi-živě-na-Madison-Square-garden!“ přehnaně artikulovala. „A ‘ne’ není odpověď.“

„To bych si nedovolil.“

„Dobře děláš.“ Lexi vytáhla Stefana z křesla a oslnivě se usmála. Na tuhle noc nikdo z přítomných nezapomene.

Zaslala: Jeninas