The Vampire Life – Black Diamond (6)

Omlouvám se, že jsem takovou dobu nic nepřidala, ale poslední dobu nemám moc času. Připravuju se na přijímačky a musím se hodně učit. Znáte to ;)

No nic, užijte si to.

Probudily mě sluneční paprsky, které mi klouzaly po obličeji. Zamrkala jsem a protáhla se. Nechtělo se mi vstávat, bylo mi hezky tady v posteli, proč někam chodit? V posteli… postel… POSTEL!

Při tom slově jsem si vzpomněla na průběh včerejšího dne. Hledání úkrytu diamantu, bowling, sprcha a pak…

„Ach, bože.“ Prudce jsem se posadila a zrychleně dýchala. Až po chvíli mě nepadlo, jestli jsem náhodou nevzbudila Damona, ale neměla jsem se čeho bát. Neležel vedle mě. To mě překvapilo. Moje poslední vzpomínka před tím, než jsem usnula, byla, že si vedle mě Damon lehl a objal mě.

Hlavou mi proletěla vzpomínka na včerejší večer a já se bláznivě usmála. Dokázala jsem si živě představit, jak by na tohle reagovala Caroline. Při té myšlence jsem se musela znovu usmát.

„Damone,“ zavolala jsem. Nic, žádná odezva. Možná si ze mě jen dělá srandu a někde na mě čeká. Zavrtěla jsem hlavou. To je celý on. Nevypočitatelný, ale skvělý.

Sundala jsem ze sebe peřinu a došla si do šatníku pro oblečení. Všimla jsem si, že všechno to oblečení, které ze mě Damon včera strhal, leží úhledně složené v mé skříni. Oblékla jsem se do nového oblečení a učesala si vlasy, které vypadaly naprosto strašně. Učesané jsem je svázala do drdolu a šla do kuchyně. Na lince ležel talíř a na něm sáček s krví. Vedle ležel papírek se vzkazem, jehož obsah jsem přečetla, až když jsem přišla blíž. Šel jsem do města, přijdu brzy.

Do města? Proč tam? Popadla jsem mobil a vytočila jeho číslo. Nebral to. Samozřejmě. Nakonec jsem roztrhla pytlík s krví a dala si chutnou, ale studenou snídani. Prázdný pytlík jsem pak vyhodila do koše a pečlivě zamaskovala, aby nebyl vidět hned po otevření koše.

Přemýšlela jsem, co budu celý den dělat, když můj pohled padl na mapu, kterou jsem nechala včera ležet na stole. Chtěla jsem ji vzít a začít dumat nad tím, kde je ten zatracený diamant, když v tom jsem ucítila něčí dech vzadu na krku. Usmála jsem se.

„Kdes byl, Damone?“ zeptala jsem se, ale když jsem se otočila, nikdo za mnou nebyl. „Damone, no tak, nech toho.“ Nic. Rozhlédla jsem se, ale nic jsem neviděla.

BUM!

Otočila jsem a vyděšeně se dívala do kuchyně. Na zemi ležela pánvička. Ještě se třásla.

„Damone, nech toho, tohle není vtipné!“

„Ne, to vážně není. Pravá zábava teprve začne,“ ozval se za mnou můj vlastní hlas. Otočila jsem se a ocitla se přímo proti Katherine.

„Ahoj, Eleno, jak se máš?“ Nic jsem neřekla. Upírala jsem pohled na špičatý dřevěný kůl v její pravé ruce a uvědomila si, že jsem naprosto bezmocná. Kdybych se pokusila o cokoli, Katherine by mě probodla rychleji, než bych si cokoli uvědomila.

„Neposadíme se?“ navrhla. Pokynula mi, abych si sedla na pohovku. Mile se smála, ale já moc dobře věděla, jaká je pod tou hnusnou maskou. Raději jsem ji poslechla a sedla si. Posadila se vedle mě.

„Tak co, Eleno, jak si s Damonem užíváte dovolenou?“

„Co chceš, Katherine?“ Nechtěla jsem s ní hrát tu protivnou hru. Katherine se zamračila, jako bych byla neposlušné děcko a ona bude zase mít tu práci s mým napravováním.

„Přišla jsem na návštěvu. Znáš to, poklábosíme, zasmějeme se, možná tě trochu popíchnu,“ zamávala špičatým kůlem a zasmála se svému vtipu. Když jsem nic neřekla, přestala se smát, zvážněla a probodla mě nenávistným pohledem.

„Vlastně, můj pravý důvod být tu je takový, že jsem tě přišla zabít. Mohla jsi to poznat díky tomu kůlu.“

„Proč mě chceš zabít?“ zeptala jsem se. Snažila jsem se něco vymyslet dřív, než bude pozdě.

„Mám svoje důvody. Jedním z nich je, že bych moc ráda získala ten černý diamant, ale ty a tvůj pomocníček mi v tom mém plánu dost překážíte.“

„Stefan tě zabije,“ zavrčela jsem. Byla jsem si jistá, že by nepřekousl, kdyby mu někdo zabil bratra.

„Stefan v tom jede se mnou,“ řekla a provokativně se usmála.

„Lžeš!“

„Bohužel pro tebe nelžu, Eleno,“ řekla a vytáhla mobil. Něco na něm namačkala a pak ho otočila tou maličkou obrazovkou ke mně. Viděla jsem ulici s obchody a v jednom z nich Damona. S někým mluvil, ale nebylo vidět, kdo to je.

„Víš, kdo to točí?“ zeptala se. Věděla jsem to, řeklo mi to její chování.

„Stefan se vás chce zbavit stejně jako já. Bohužel pracuje pro Klause a chce ten diamant pro něho. To už je vedlejší.“ Mobil vypnula a strčila ho do kapsy. Sledovala jsem každý její pohyb a připravovala se na možný útok. Katherine si mě chvilku mlčky prohlížela, pak se usmála.

„Už mě to nebaví, Eleno.“ řekla a s těmi slovy vytáhla z kapsy injekční stříkačku s průhledným obsahem. Pohybem rychlejším, než jsem mohla postřehnout, mi jí vrazila do nohy a vstříkla mi do ní jakousi látku. Nejdřív jsem necítila žádný rozdíl. Až po chvíli mi začaly těžknout svaly a já se nemohla hýbat.

„Uspala jsem ti nervy,“ řekla a prohlížela si mě. „Za chvíli nebudeš moct pohnout ani konečky prstů.“

Měla pravdu. Hlava se mi sesula na opěrku pohovky a pohnout s ní mi dalo vážně práci. Dívala se na mě. Vychutnávala si to utrpení, které mi způsobovala. Nemohla jsem mluvit, měla jsem ochromené rty. Jediné, s čím jsem mohla bezstarostně hýbat, byla oční víčka.

„No, Eleno, ráda jsem tě viděla.“ usmála se. Sevřela pevně dřevěný kůl, zvedla ho a věnovala mi zlomyslný pohled.

Zaslala: Caroline