Vampire Diares – Sněhurka

         Vampire Diares – Sněhurka

Mia pohlíží do tváře kapitánovi roty, ve které sloužila v Iráku. Tmavé vlasy má stažené do drdolu ukrytého pod přilbou: „Poručíku, rozumíte úkolu!“ řve ji do tváře kapitán: „Ano, pane!“ zasalutuje dívka a udělá krok dozadu. Po chvíli leží v prachu země, pevně svírá  odstřelovací zbraň. Sleduje kolonu pohybujících se vozů v údolí, stiskne spoušť. Vůz jedoucí v čele kolony exploduje, setrvačností dojíždí k okraji silnice už jen hořící kus karosérie. Jen pár centimetrů od ní zaduní výbuch, pár vteřin ji píská v uších. Nechává zbraň a přemisťuje se ke zraněnému vojákovi. Pohlíží do jeho prázdných očí, po tváři mu stéká slza. Mia bezvládně usedá přímo do jednoho ze zákopů. Hledí do jednoho bodu, v dálce zní hlas z vysílačky: „Poručíku Mikaelson, postupují k Vám. Slyšíte mě, ženská. Vypadněte odtamtud!“ Zazní další výbuch přímo nad Miou, ta padne tváří na zem. Uvolňuje sponu helmy pod tváří, strhne helmu a pohlíží na stékající krev ze své hlavy.

Mia se vrací zpět do reality, pohlíží na Stefana, který už nemá sílu promlouvat k nevnímající bytosti: „Mio, dvacet minut ti vysvětluji koncepci fotografií do aktuálního čísla!“ oddychne si Stefan: „Vzpomínala jsem. Omlouvám se. Tvé fotky jsou dokonalé, můžeš je poslat do tisku!“ usměje se dívka: „V pořádku. Něco nepříjemného?“ uklidňuje ji Stefan a uschovává fotografie do fotoalba:„Raději bych na to zapomněla. Kam to odjíždí Damon, nevíš?“ zajímá se a poupraví si drdol z tmavých vlasů:„Do Mystic Falls, potřebuje to vyřešit s Elenou. Je ti dobře?“ pohlíží na její blednoucí tvář, prázdný pohled:„ Potřebuje to vyřešit!“ utrousí tiše Mia a pomalu odchází v tmavě modrých šatech: „ Opravdu se mi nelíbíš, posaď se a tady máš vodu. Jestli nechceš být doma sama, budeme tě s malým Stefanem čekat po té večeři!“ pokleká k ní a podává jí sklenku vody: „ Vrátí se Damon?“ popíjí ze sklenky:  „Divím se, že se bojíš. Vrátí se!“ domlouvá ji Stefan a snaží se ji aspoň trochu rozesmát. Sleduje, jak pomalu odchází z kanceláře.

Klaus na sebe pohlíží v zrcadle, poupraví si límeček bílé košile. Položí na umyvadlo na toaletách luxusní restaurace menší tmavou schránku. Otevře ji, uschová pod okraj umyvadla dřevěný kůl. Pohlíží na malou lahvičku s čirou růžovou tekutinou, opatrně vezme kapátko a zamysli se: „ Kolik říkala kapek, do háje!“ přemýšlí, kapátkem umístí neviditelné množství do sklenky. Vychází z toalet, podává sklenku jednomu z číšníků: „ Až přijde dáma, nalijte ji do ní víno ročník 1973!“ řekne rozhodně, kráčí ladně ke stolu s rozsvícenými svíčkami, usedne. Do restaurace vchází Mia v dlouhých rudých šatech, usedá k němu: „ Dobrý večer!“ usměje se: „ Nejsem dnes ve stavu, že bych toužila po tvé společnosti. Dobře, tady je už asi desátá kopie rozvodových papírů!“ předloží před něj rozvodové papíry: „ Nemusela si je vůbec nosit, nepodepíšu je. Rozvod nechci!“ usměje se Klaus. Číšník jim přináší víno, nalívá ho Mie do určené sklenky. Dívka hned první sklenku vypije na ex, Klaus ji přitom s potutelným úsměvem sleduje: „ Proč si nelezeš za Caroline, bože!“ odsekne a ucítí nevolnost, povstane ze židle a podvrtnou se jí nohy. Klaus přiskočí a natahuje k ní ruku, aby se ho chytla. Mia váhá:  „Podej mi tu ruku, slyšíš!“ nakáže ji, dívka mu vloží ruku do dlaně. Podpírá ji a kráčí s ní k toaletám: „ To bylo tím vínem!“ utrousí před číšníky, vchází s ní na toalety, rukou uvolní krytí kůlu připraveného pod umyvadlem. Zabodne ji ho do prsou, dívka padne na stěnu a sjíždí po ní na podlahu. Leží na boku mrtvá. Klaus ji bere do náruče, vychází s ní z toalet: „Bude to v pořádku, přehnala to s vínem!“ komentuje odchod z restaurace Klaus.

Klepe nedočkavě na dveře bytu v domě v centru New Yorku, otevírá mu Stefan: „ Trochu jsme se pohádali, přehnala to s vínem. Kam ji mám dát?“ usměje se Klaus: „ Dej mi ji, uložím ji!“ rozhodne Stefan v bílém tílku a džínách. Klaus ji opatrně postaví a přidržuje ji, upravuje ji šaty: „ Aby si pak nestěžovala!“ zaironizuje a opře ji Stefanovi o rameno tváří. Klaus odchází, Stefan za ním zavírá dveře. Vede Miu do své ložnice, položí ji na postel. Sundává ji lodičky, překryje ji přikrývkou a tiše odchází do vedlejšího pokoje. Ráno se probouzí na gauči, prohrábne si vlasy a poukáže na malého Stefana, aby byl potichu: „ Probudíme maminku a půjdeme na zmrzlinu!“ usměje se. Rozevře dveře do ložnice, pohlíží zaskočeně na Miu ležící v posteli jako v rakvi. Ruce složené na prsou, její jindy broskvová pleť je ledově bílá. Rudé rty, sála z ní do celého pokoje chlad. Stefan se k ní přiblíží: „ Mio, vstávej. Slyšíš!“ třese ní, volá, ale dívka se neprobírá k životu. Odvádí syna z pokoje, telefonuje Damonovi. Ten přijímá jeho hovor v jejich starém domě v Mystic Falls: „ Kde jsi,Damone?“ optá se Stefan: „ U nás doma, čekám na Elenu. Co je?“ odpoví Damon a pohlédne z okna své ložnice: „Včera byla Mia s Klausem na večeři, tys říkal, že tak chodí pravidelně. Přivedl ji, že se jen opila. Byla prostě mimo. Uložil jsem ji. Ráno je z ní něco divného, nemůžu ji probrat a já myslím, že ji zabil!“ vypovídá Stefan: „ Nemohl ji zabít, je nesmrtelná!“ odsekne Damon nervózně: „ No tak asi přišel na to, jak ji zabít. Hned se vrať a přesvědč se sám!“ řekne Stefan: „ Hned vyjíždím. Telefonuj tomu hajzlovi z jejího mobilu, bude myslet, že se mu něco nepovedlo. Ať přijede k tobě. Musíš ho tam dostat za každou cenu!“ rozhodne Damon, vychází z ložnice, vychází z domu a nastoupí do svého Camara. Stefan se vrací k Mie, dotkne se její ruky. Pocítí chlad, tep je vymizelý. Přiloží ucho k jejímu hrudníku, pokouší se zachytit srdeční činnost. Zdá se mrtvá.

Klaus vstává k vibrujícímu mobilnímu telefonu ze své honosné postele od dvou dívek, přijme hovor: „Měl bys přijet, Mia je agresivní a napadla mě. Proměnila se v noci v něco příšerného!“ lže Stefan a pohlíží na bezvládne tělo Mii, v odrazu světla vidí, jak z ní stoupá pára. Klaus se otočí na dívky: „ Ven! Dělejte!“ nakáže, obléká si tmavé triko a koženou krátkou bundu. Mezitím se skřípením brzd zastaví před domem, kde Stefan bydlí tmavé Camaro. Damon vybíhá schody a vchází rázně do bytu, odstrčí bratra stranou. Pohlíží na Miu: „Zkoušel si ji vzbudit krví?“ optá se: „Nejsem blbej, jistě. Nezabírá vůbec nic. Co s ní udělal?“ okřikne ho Stefan: „V životě jsem to neviděl. Já vůbec nevím!“ posadí se do křesla u postele Damon.

Do bytu vchází Klaus, pohlíží se zaujetím na dívku ležící v posteli jako v hrobě. Oba bratři se na něj pootočí: „Co se s ní stalo, ty hajzle!“ vystartuje po něm Damon: „Klid, vůbec nic. Vy dva umíte ženu zabít nebo uspat nudou, probudit ženu potřebuje talent!“ pronese jim do tváře, jde k posteli. Usedne na její okraj, potutelně se usmívá, aby to bratři neviděli. Sevře její ruku, mluví sametovým hlasem: „Princezno, vstávej!“, políbí ji na rty. Na jeho slova Mia rozevře oči, pohlíží na něj. Posadí se, on jí políbí ruku. Otočí se k bratrům: „ Měl jsem rušnou noc a vy mě sem taháte, když je úplně v pořádku. Mám nápad – život o samotě se mi zajídá, vezmu si ji na pár dní k sobě. Musíme domluvit rozvod!“ oznámí Klaus, vrátí se tváří k Mie: „ Že ano?“ Mia přikývne: „ Tak jdeme!“ usměje se Klaus na bratry. Je to přece Mia, ale moc dobře si pamatují, jak se chovala ke Klausovi v Mystic Falls. Nejraději by ho zabila, poté ho zase litovala, že se stal smrtelným a teď se všechny tyhle pocity přesunují na opačnou stranu stupnice. Odchází s ním ze Stefanova bytu do jeho nového domu na předměstí New Yorku.

Rebeka prochází novým Klausovým domem, pohlíží na bratrovi nové rozmalované plátna. Pootevřenými dveřmi spatří proužek světla přicházejícího z ložnice, vchází nečekaně dovnitř. Mia svírá v náručí kotě, hladí ho. Vedle ní leží Klaus, pohlíží pobaveně na sestru: „Nemohla bys příště zaklepat, než sem vtrhneš!“ poučí ji bratr: „ Omlouvám se. Vzhledem k tomu, že Mia by s tebou v životě neležela ve společné posteli a nedokážeš ji ovládnout, kdo to je?“ konstatuje ironicky Rebeka, bratr pohlédne s úsměvem na Miu vedle sebe: „ Mia přece, mýlíš se – miluje mě!“ odpoví bratr a vezme Mie kotě, pokládá ho na mramorovou podlahu: „ Když si to stále namlouváš!“ odpoví Rebeka a důkladně zkoumá manželku svého bratra, ale opravdu nevidí jediný detail, který by ji odlišoval od ženy, kterou znala: „ Mio, dokaž mé sestře, že mě miluješ. Hlaď mě!“ posadí se z lehu Klaus. Dívka ho začne hladit po těle, Klaus se usměje a začne si rozepínat košili: „ Tak to bude lepší!“ uzná, ona ho začne hladit dlaněmi po prsou, hrudi a políbí se: „ Když ti místo lásky stačí tohle. Mia byla jediný člověk na celém světě, na kterém mi záleželo. Přijdu na to, jak si tohle z ní udělal!“ odchází z jeho ložnice, Klaus se za ní chladně dívá.

Stefan sedí s nataženými nohami na stole, pohlíží na černobílé fotografie. První, které udělal s Miou. Chce si je nechat v trezoru, kdyby se stará Mia už nevrátila. Do pokoje nahlédne Damon: „Můžu. Syna máš vedle v kuchyni. Neměli bychom tu postel raději převléct a zlikvidovat to?“ pohlédne na postel Damon:   „ Už se stalo. Co budeme dělat?“ otočí se na něj bratr: „To kdybych věděl. Zavolám Bonnie a tomu jejímu doktorovi Shaneovi. Volala mi Rebeka, byla u Klause a je z toho docela mimo!“ navrhne Damon: „ Souhlasím. Děkuji, že ses tak rychle vrátil!“ řekne Stefan, bratr ho poplácá po ramenou. Bonnie v Mystic Falls přichází k Atticovi Shaneovi: „Damon by nás potřeboval v New Yorku. Jde o Klausovu manželku!“ vypoví Bonnie, Shane se k ní otočí: „Klausova manželka? Kdy tam máme být!“ rozhodne Shane: „ Zítra!“ Shane si moc dobře pamatuje, když Miu našel v horké poušti blízko Ankary.

Horkým pouštním pískem prochází malý chlapec. Poušť volně přechází do solného vyschlého jezera, krystalky soli vytvářejí různé obrazce. Sůl při každém jeho pohybu křupne. Ze země ční zkroucený kus ocele a hned vedle něho poklop do něčeho v podzemí. Proskočí otvorem v zemi, dopadne dovnitř kovového předmětu. Uvnitř je tma, nemůže se postavit na zraněnou nohu. Zahlédne stín, v tom momentu pohlíží na malé děvče. Kudrnaté hnědé vlasy, roztrhané a špinavé kdysi bílé šaty. Pohlíží mu do očí, oba se vylekají a uskočí. Znovu se k sobě po chvíli přiblíží, dotknou se dlaněmi a usmějí se.

Klaus bokem sleduje Miu a vlévá kapky růžového roztoku do sklenice, zalije je vodou. Kráčí s Mie a podává ji sklenici. Sleduje, jak vše vypije. Pohlíží jí do očí, usměje se. Malují spolu obraz, Klaus vede její ruce a štětec v nich: „ Nespěchej. Stačí jen jemně táhnout, tak!“ políbí ji do vlasů: „Klausi, ty jsi studoval malířství?“ zeptá se Mia a natočí k němu tvář: „Mohl bych, ale v té době jsem nemohl ještě na denní světlo. No a přednášky jsou ve dne. Všechno jsem se naučil sám!“ protáhne ruce pod jejími a uvolní ji knoflík u dlouhé bílé košile: „Máš taky talent, kdybych se ti věnoval!“ začne hladit její ruce svými, Mia to sleduje: „Rozepni si košili až dolů!“ řekne ji povelem Klaus, ale Mia se zarazí: „Promiň mi to, nebudu na tebe křičet!“ zjemní opět svůj hlas, dívka si začne pomalu rozepínat knoflíky u košile. Klaus zajede svojí rukou na její ňadra, hladí je. Přitiskne se k ní zezadu, líbá ji na krk. Zvedají se od plátna, Klaus si ji otočí k sobě tváři: „Běž do ložnice!“ pošeptá, dívka odchází do ložnice. Klaus ji po chvíli následuje. Stáhne ze sebe triko a kalhoty, jde za Miou do postele a začínají se líbat. Mia má další ze svých vzpomínek, živě při polibcích pohlíží do tváře Klausovi, ale v minulosti.

Mia leží v zákopu ve válečné zóně. Pohlíží do jeho zelených očí, promlouvá k ní. Ona slyší jen pískot. On vytahuje z brašny obvaz a přikládá ji ho v příkopu na hlavu. Dává ji pít ze svého předloktí, Mi saje jeho krev. Každou vteřinu na ně dopadá prach a hlína od náletů. Obvazuje ji zraněné koleno, vzdychne bolestí a zde se vzpomínka propojí s realitou. Divoce se milují.

„Mám jen předběžnou představu, abych věděl, jak Klaus Miu ovládl. Může ji podávat jed, nějaký elixír lásky. U jedu však čím vyšší ji dává dávky, tím se začíná přetrhávat ta iluze, o kterou stojí. Nakonec ji zabije. Je tady ještě mnohem temnější varianta – zabil ji a přivedl ji nějak zpátky ze záhrobí. Kdokoliv se z hybridů vrátí ze záhrobí, není už takový jako předtím. Musel bych ji vidět!“ vysvětluje všem situaci Shane: „Udělal z ní něco jako zombíka?“ přeruší hrobové ticho Damonův hlas: „Vlastně ano. Naší zbraní je, že on neví co je Mia!“ konstatuje Shane: „O čem to mluvíte. Vy ji znáte?“ povstane Damon skepticky: „Dobře, celým jménem jsem Attic Erik von Shane – Mia je jako moje sestra. Říkám jako, protože ona není lidského původu – slyšíte správně. Je z jiné planety!“ řekne k úžasu všech Shane: „ Klaus Vás taky ovládl a věznil!“ vzpomene si Stefan na Miina slova z vězení před soubojem: „ To ano, ale podle všeho on používá nyní odlišná kouzla nebo triky. Potřebuji se k ní na chvíli dostat!“ uzavře debatu Shane: „To bude těžké, Klaus se od ní nepohne!“ přemýšlí Stefan: „Co zkusit Caroline?“ pozvedne významně obočí Damon. Klaus vychází ze sprchy jen v ručníku, pohlédne na textovou zprávu od Caroline: „ Jsem v hotelu Star v New Yorku, nechceš přijít? Moc se mi po tobě stýská. Sex!“ Klaus si suší umyté vlasy a odepisuje: „Nemám zájem!“ Obléká se, jde otevřít halou domovní dveře. Pohlíží na Tylera: „Mám tady dámu, co žádáš?“ usměje se: „Tebe už lék nezajímá?“ nadhodí Tyler: „Ty o něm víš? Půjdeme si obejít blok!“ vychází s ním Klaus z domu, uzamyká dveře za sebou. Sotva se uzavřou dveře, okny prolézá Stefan se Shanem. Stefan stane za Miou v koupelně, ale vůbec ho nepoznává. Pohlédne na bratra, ale obdobná reakce jako, když viděla Stefana: „Je to ta temnější varianta!“ konstatuje Shane a pohlížejí na Miu: „ Prohledej koupelnu a kuchyň, cokoliv co může píchnout, rozpustit!“ rozhodne Shane, Stefan prohlíží koupelnu a Shane kuchyni:              „ Neříkal si, že má trezor. Takový jed je to, co tam schová!“ zavolá z kuchyně Shane, přeskočí hbitě kuchyňskou linku. Vcházejí do Klausovy pracovny, zastaví se u menšího trezoru. Stefan silou uvolní těsnění trezoru. Otevřou ho, Shane vytáhne kovovou schránku a poukáže na několik ampulí s růžovým roztokem. Shane k nim přivoní, nalije si na prst: „ Musí to mít od nějaké čarodějnice, pravidelně dokupuje. Podal ji to a pak ji zabil, tělo pak vypadá, že je mrtvá. Jen na oko, ale pamatuješ si na pohádku o Sněhurce – ten kdo ji první políbí, ovládne ji!“ vysvětluje Shane a vrací ampule do trezoru: „ Dovedl ji do mého bytu, protože věděl, že ho zavoláme. On ji bude moci políbit a ovládnout. Jak to zlomit?“ zajímá se Stefan: „ Musím to ještě ověřit, ale musí ji políbit někdo z čisté upřímné lásky a zlomit polibek od Klause – je problém v tom, že není přesně jasné, jakou lásku? Lásku k dítěti, mileneckou. Musí to být upřímná láska!“ vysvětluje Shane. Do domu se vrací Klaus, Shane rychle přeleze z okna do zahrady. Stefan vychází v okamžik, kdy Klaus přichází k Mie sedící v křesle: „ Stefane, vítej!“ pozdraví ho s úsměvem: „ Proč Mia nepozná nikoho kromě tebe?“ řekne Stefan a pohlíží na Miu stojící beze slova vedle Klause: „ Miluje mě. Její láska je tak obrovská, že ji zatemnila mozek. Mio, to je Stefan – pamatuješ si ho?“ políbí Miu na tvář. Mia pohlíží na Stefana: „ Stefan, pamatuji si ho ze skal a u jezera!“ vypoví: „ Jak to?“ okřikne ji Klaus: „ Řekl si to je Stefan, pamatuješ si na něj. Pamatuji, tak o co jde?“ zasyčí Mia: „Holčičko, to bylo naposledy co se mnou tak mluvíš!“ zařve Klaus: „ Jakou sis mě udělal, takovou mě máš!“ zasyčí Mia k jeho údivu. Klaus zlomeně odchází ke krbu, spojí ruce za hlavu. Mia jde blíž ke Stefanovi, prohlíží si ho: „ Stefan!“ usměje se: „ Už bys měl jít!“ jde ho Klaus násilím vyprovodit ze dveří svého domu. Na rozloučenou mu dá jednu radu, aby se už v jeho domě neukazoval.

Damon rozníceně pohlíží na přicházejícího Stefana: „ Kde jsi byl? Byl jsi za ní?“ řekne stojící za kulatým stolem, Shane celou situaci sleduje: „ Byl jsem bratříčku se Shanem u Klause, věděl jsi o tom!“ odpoví klidně Stefan: „ Shane se vrátil už před hodinou. Potřeboval si probrat situaci s Klausem nebo co?“ pokračuje Damon za stolem, o který se opírá. Stefan se pousměje: „ Kdybys mě nechal mluvit, dozvěděl by ses, že mě Mia poznala. Shane, co to znamená?“ pootočí se na Shana: „ Jak jsem řekl, čím víc jedu ji podává, tím to ruší iluzi, o kterou Klaus stojí. Chce, aby na vše zapomněla a znala jen ho. Vypadá to obrazně, jako když se rozbije zrcadlo, ty jemné prasklinky jsou jako mezery v Miině paměti – postupně se rozšiřují. Tím, že není Mia krmená, může ten jed spustit něco jako u Stefana Rozparovač!“ varuje Shane: „ Slyšíš, budeš mít konkurenci!“ usměje se Damon ironicky na Stefana: „ Mohl si tam jít i ty. Máme pro tebe dobrou zprávu, Mia podle Shana potřebuje polibek z upřímné lásky, to je tvůj parket!“ odpoví Stefan: „ Proč bych tam šel já, když se tam aktivně nacpeš ty. Štve mě, jak si hraješ na toho hodného, sladkého a tak morálního a ženský jsou z tebe mimo. Zabil bych tě za to!“ zařve Damon:           „Já bych tě zabil za to, že si mi ojel ex. Víš co, je mi to jedno. Jo a možná bys to měl vědět, já a Mia už měsíc máme vztah. Znáš jiného upíra paroháče?“ odpoví mu stejnou měrou Stefan. Damon přeskočí stůl a silou prohodí bratra oknem v prvním patře: „ Sakra Damone, Klaus tohoto využívá ve svůj prospěch. Klid, nemám jít Stefanovi pomoci?“ pohlíží Shane na Damona: „ Pomůže si sám!“ odsekne Damon. Shane přejde do vedlejšího pokoje, pohlíží s láskou na syna své sestry. Je podobný svému otci, uhrančivé hnědé oči, krátké hnědé vlasy roztomile rozcuchané: „ Stefane, ukaž mi ten obrázek!“ přisedne si k němu, Stefan poukáže na obrázek, který namaloval. Dotkne se Shanovi ruky a on ucítí prudký příliv tepla, energie. Jeho ruka při dotyku s dítětem září. Stefan se vrací do bytu, krvácí z hluboké rány na čele: „ Přestaňte se hádat, vždyť on se Vás bojí. Vezmu ho na zmrzlinu, jsem přece jeho strýc!“ rozhodne Shane a odvádí malého Stefana ven.

Mia rozevře opatrně dveře od Klausovy ložnice, pohlíží z nich na Klause sedícího ve starožitném křesle, opírá se o meč: „ Nechoď sem, jsem opravdu naštvaný!“ varuje ji Klaus, položí si meč na kolena. Narovná se, opře se v křesle a pohlíží beze slov na ni. Mia přechází za něj, on se nijak nebrání. Její ruka sjíždí po jeho tváři, přes krk až pod polorozepnutou košili: „ Nedokážeš se na mě zlobit!“ pošeptá. Klaus upustí na podlahu meč, dívka mu usedá na klín. Sedí k němu bokem těla, položí hlavu na jeho rameno: „ To víš, že se nezlobím. Vypij to!“ podává sklenku vína, Mia ji od něj přijme: „ Divně to voní. Nechci to!“ odmítne, Klaus ji stiskne bolestivě rukou: „ Něco jsem řekl!“ řekne rázně. Mia svlaží rty ve víně, poukáže mu, aby si s ní dal zbytek. Klaus s respektem převezme sklenku s vínem, vypije ho. Postaví na stůl dopitou sklenku, políbí ji. Přesto se třese po celém těle jako osika. Bál se jí vždycky. Představovala pro něj něco tajemného, co nejde příliš zkrotit, protože nikdo přesně neví, co je doopravdy zač. Mie se více než předtím objevují vzpomínky na její dlouhý život. Zjišťuje, že Klausovi dluží za mnohé. O to víc ji bolí to, co plánuje pro ochranu jeho před sebou samým.

Mia pohlíží přes plot ohraničující prostor pro židovské občany. Sleduje projíždějící nákladní vozy s vojáky. Její pohled spočine na zajatci v protější zóně mezi stojícími lidmi. Pohlíží na ni stojící za starším mužem, rozeznává v něm Stefana Salvatora: „ Pohyb, slyšíš?“ pootevřou se před ní dveře, ona prochází mezi řadou vojáků se štěkajícími psy. Psy utichnou, posadí se poklidně a pohlížejí na procházející dívku. Ona znovu pohlédne směrem ke Stefanovi, stále na ni pohlíží. Jeden ze psů stráže se vytrhne, probíhá mezi ozbrojenými vojáky a štěká. „Hej, pojď sem!“ promlouvá k Mie muž z vozu, dívka k němu pomalu kráčí. Pohlíží do tváře Elijahovi Mikaelsonovi v nacistické uniformě. Vtáhne ji do vozu, zaklapnou za ní dveře a vůz se rozjede. Štěkající pes proskočí oknem do vozu, Mia udiveně pozoruje zvedajícího se Klause.

Mia se probere v posteli v Klausově ložnici oblečená do krátké hnědé noční košilky. Pohlédne vedle sebe, ale lůžko je prázdné. Už delší dobu nepila upíří krev a na jejím stavu se to podepisuje. Ztěžka vychází z ložnice do obývacího pokoje, krb dohořívá: „ No teda, zdravím švagrová!“ pronese Kol prohlížející si ji: „ Kde je Klaus?“ pošeptá Mia: „ Není tady!“ odpoví Kol, skočí po ní a srazí ji tvrdě na podlahu. Zachytne ji za nohu, násilím ji stáhne k sobě. Dívka ho kopne do tváře: „ Ty kurvo!“ zařve Kol a začne ji strhávat kalhotky. Udeří ji hlavou o podlahu: „ Tys byl vždycky dobytek. Klausi, pomoc!“ zvolá Mia, Kol jí zacpává ústa a škrtí ji: „ Představ si u toho třeba bratříčka, hmm!“ pošeptá ji. Pohlíží na něj svýma šedozelenýma očima, které jsou nepřítomné, pekelné. Kol ji zalehává, bojují spolu. Kola z ní srazí Klaus, ožene se svým mečem a probodne ho naskrz. Z Kolova těla ční meč, Klaus ho silou zarazí hlouběji. Mia se odplazí z koberce před krbem, pohlíží soustředěně na plameny, které v krbu zažehnou. Z krbu vypadne poleno, pod Kolem vzplane malý kobereček. Klaus s úprkem uhne do kouta před obrovským žárem. Mia se rozesměje jako šílená. Klaus ji podává ruku a pozvedne ji z podlahy. Uzavírá za nimi dveře do ložnice: „ Postarám se o něj!“ položí si její hlavu na rameno. Mia cítí jeho tepající krkavici, cítí proudící krev. Klaus si sundá koženou bundu, položí ji na podlahu. Sleduje ho, jak si sundává triko, odhalí své tělo a položí se na postel. Ona se mu zakousne do krku, vysává z něj krev. On sténá bolestí. Rukou mu vnikne pod kůži na prsou, sleduje, jak se kůže nadouvá. Ona uchopí jeho srdce do rukou, Klaus cítí zvláštní hřejivý pocit. Ztěžka se nadechuje. Mia uvolní sevření, srdce se samo roztluče, srdeční sval se hojí od jizev a začíná pracovat jako u normálního člověka. Vytáhne krvavou ruku z jeho hrudi, pohladí krvácející ránu a ta se sama zatáhne. Znovu se mu zakousne do krku, podává mu své předloktí k prvnímu napití. Pohlíží jak se krmí z její ruky, pohladí ho po vlasech-

Tentokrát Klaus vzpomíná na jejich úplně první setkání. Jako by tam na tom místě byl znovu, prožíval všechno zřetelněji.

Dlážděním v zahradě zámku duní podpatky, saténová vlečka se zachytne o trny růží. Běžící Mia v dlouhých zelených šatech silou odtrhne spodní vlečku, klopýtá po kamenných schodech: „ Toho si vezmeš nebo už nechoď domů!“ ozývá se za  ní mužský hlas. Dívka se pozastaví v úprku: „ To víš, že si ho nevezmu. Je to hnusák, mohla bych být jeho dcera!“ odpoví rázně dívka a přebíhá přes nádvoří do zahrady. Vzduchem proletí lodička, srazí k zemi sošku ve fontáně v zahradě: „ Just ne, ne, ne!“ posadí se Mia bezmocně na okraj posledního schodu. „To byl atentát ze zálohy. Chudák anděl!“ podáví ji střevíc muž v obleku, krátké hnědé vlasy, Mia ho vezme a nasadí ho na nohu: „ Ty nevíš, že lézt do zahrady je zakázané. Co jsi zač?“ okřikne ho Mia a kulhá k fontáně: „ Budu co budeš chtít. Nemám rád smutné ženy a ty jsi smutná!“ přisedne k ní: „ Ty bys byl veselý, když by tě chtěli oženit s někým, koho nechceš. Vdovce, co se ho služebné bojí, je starý a zlý. Toho mi vybrali!“ odpoví dívka a poupraví si korzet: „ Mně raději už nikoho nedohazují, vzdali to. Nechceš si vzít mě? Budu tě chránit, milovat a budeš se u mě mít jako v nebi, slibuji!“ nabídne Klaus a pohlíží na ni: „ Nabízíš tak sňatky jen tak?“ zeptá se Mia: „ Je to poprvé, přiznávám. Tak co?“ usměje se Klaus kouzelně. Mia pohlédne na louče přibližující se z prvního nádvoří, podává mu ruku a společně utíkají zahradou k lesu.

Klaus se zvedá z postele, pohlíží na Miu beze slova. Rozrazí dveře od ložnice, pohlíží zmateně na ohořelé tělo před krbem. Dovnitř vejde Rebeka, pohlédne na ni divoce, vrhne se po jejím krku. Zakousne se jí do něj, hltá její krev a oči se mu zbarví rudě: „ Zbláznil se. Co s ním je?“ diví se Rebeka, když bratr pohlíží hypnoticky do plátna na stojanu: „ Nově se narodil jako upír. Jeho srdce už není plné jizev, nenávisti, žalu, zla. Srdce se znovu roztlouklo, on se stal znovu upírem a poprvé se nakrmil. Neboj se, má všechny vzpomínky, zlé i dobré!“ řekne Mia: „ Je divnější než předtím. Vnímá vůbec?“ pohlížejí společně na Klause sedícího u malířského plátna: „ Měla by si pohřbít Kola, ten meč mi vrať. Chtěl znásilnit Miu, tak jsem ho zabil!“ nakáže Rebece Klaus: „ Ty já ti nevím, chová se jako diktátor stále. Víš, kdo jsem? Já jen, že jsi mě několikrát vyhodil z domu a ze života?“ pohlíží Klausovi do tváře Rebeka: „ Rebeka. Štvala si mě!“ odvětí Klaus: „ Tak se sem můžu nastěhovat?“ usměje se Rebeka: „ To zase ne. Měla by ses osamostatnit. Nebudu se o tebe stále starat!“ mísí barvy na paletě a pohlédne na Miu, posadí si ji na klín. Políbí ji na krk: „Mio, pamatuješ si na Damona?“ optá se Rebeka Mii, zda se náhodou proměnou Klause neproměnila nazpět na původní Miu: „Nic mi to neříká, proč?“ odvětí Mia: „Netahej sem Salvatorovce. Obstarej nám něco dobrého na pití!“ nakáže Rebece: „ Úžasné, budu jeho poskok. Co kdyby sis udělal nějakého hybrida?“ složí Rebeka ruce v bok: „ Co sem pleteš hybridy? Jdi nám pro víno!“ usměje se Klaus.

Rebeka vchází do jednoho z místních parků, pohlíží na malého Stefana s otcem na jedné z laviček. Lížou spolu zmrzlinu, usmívají se. Rebeka vede za ruku Miu k nim. Stefan zpozorní: „ Podařilo se mi ji odvést na chvíli. Musíte něco udělat, Kol se pokusil Miu znásilnit, podpálila ho za trest!“ řekne Rebeka Stefanovi:     „Ublížil jí?“ zpozorní Stefan s obavami: „ Ne, Klaus zasáhl. Mie se podařilo Klause uzdravit, zdá se být teď neškodnej. Za to ona!“ usedá Rebeka k němu na lavičku: „ Nepoznává ani ho!“ posteskne si Rebeka, když vidí, že Mia jako omámená sedí vedle malého Stefana, nepoznává ho: „ Nepoznala ani Erika, bratra. Musí ji políbit Damon. Musíš s ním promluvit ty!“ řekne Stefan:              „ Klidně, musím ji vrátit, než na to přijde bratr!“ povolí Rebeka a odvádí Miu od syna. Stefan jim zatarasí cestu, vezme Miu za ruku: „ Stefan!“ pronese ona a pohlíží na jejich ruce: „ Musíme jít, Stefane!“ upozorní Rebeka a odvádí Miu v krátké kožené bundě a letních šatech z parku. Rebeka postaví láhev vína na stůl v obývacím pokoji, pohlíží na Klause: „ Klausi, ty sis nevšimnul, že nezvládá svoji agresi. Kola upálila. Přestaň ji ovládat nebo trávit, zešílí. Vždy ses ji bál, neděsí tě to, co udělala Koulovi!“ šeptá Rebeka: „ Kola upálila, protože využil, že jsem byl pryč a chtěl ji znásilnit. Zabil jsem ho sám. Nešílí, vzpomíná si na vše, co jsem s ní prožil. Když ji nebudu dávat ten jed, ztratím ji!“ zařve Klaus, Rebeka po dlouhé době vidí v jeho očích slzy: „ Vzpomíná na to, protože to dělá ten jed. Kdyby ji první políbil Damon, bude mít vzpomínky s ním. Nedonutíš ji, aby tě milovala. Zabiješ ji tím jedem!“ domlouvá mu Rebeka. Klaus ji odstrčí, rázně vytahuje z trezoru ampule s růžovým roztokem. Zlomí je a obsah vylívá do záchodu.

Rebeka vchází do baru v centru New Yorku, pohlédne na Damona sedícího u baru. Pohlíží do sklenky whisky, má na sobě vínovou košili, hnědé kalhoty.          „ Potřebuji tvoji pomoc!“ řekne Rebeka: „ Sex neposkytuji. Běž pryč!“ odvětí Damon a dopije sklenku: „Dobře, potřebuje tvoji pomoc ona!“ opraví se Rebeka a pokyne k opodál stojící Mie: „ Kde je Klaus?“ rozhlédne se po okolí:   „Toho jsme zvládli. Nedokážeme ji probrat z toho jejího stavu. Potřebuje jen políbit!“ odpoví Rebeka. Damon vstane a jde k Mie, usměje se na ni: „ Holko, moje!“ obejme ji. Uchopí její tvář do dlaní, přisaje se k jejím rtům a vášnivě ji políbí. Líbají se, divoce a vášnivě. Rebeka je rozdělí: „ Mio, pamatuješ si Damona. Vzpomínej!“ promlouvá k Mie: „ Ne, kdo to je. Měla bych ho znát?“ odpoví k jejich úžasu: „ To není možné. Miluji ji!“ řekne Damon: „ Já nevím, potřebuje upřímnou lásku. Zkoušeli jsme Erika, malého Stefana a nic….!“ V tu chvíli to Rebece dojde, ale spolkne to. Uvězní to hluboce v sobě. Odvádí Miu před Damonovýma očima: „ Stát. Něco se děje, Klaus!“ zastaví se v kroku Mia, zavírá oči. Rozplyne se přímo před Rebekou.

„ Stůj!“ míří Mia mečem na Kolova záda, který odhodil Klause na stůl, kterým propadl: „ Zase ty. Měli jste mi protnout kůlem srdce!“ rozesměje se Kol:          „ Tehdy jsme nemohli, Klaus by umřel a Rebeka taky. Teď!“ pozvedne meč do výšky, Kol instintiktivně zachytne jeho čepel. Klaus přiskočí a vrazí bratrovi kůl do prsou, zarazí ho. Kol pohlédne na bratra, rozpadne se: „ Přišla jsi jen proto, aby si mě zachránila?“ pošeptá Klaus: „ No proč myslíš!“ usměje se a pokládá meč na stůl: „ Moc se omlouvám za to, co jsem ti provedl. Odpustíš mi to?“ pokleká ji k nohám, ona ho pohladí po vlasech: „ Tisíckrát si mi to oplatil, no nekoukej. Tenkrát v zákopech v Iráku, v tom koncentračním táboře to jsi byl ty ten vlčák, co?“ zvedá ho z podlahy: „ Otrávil jsem tě. Musíš se vyléčit nebo umřeš. Vím, kdo ti pomůže. Dovol mi tě zase zachránit!“ podává jí ruku, ona ji přijme a rozplynou se. Zjeví se před Rebekou: „ Kde máš bratra, pověz!“ řekne Klaus Damonovi: „ Nezájem. Nejsem jeho chůva!“ uštědří mu ránu pěstí do tváře, Klaus padne k zemi.

Rebeka klepe nedočkavě na dveře Stefanova bytu, otevírá ji Shane. Překvapeně pohlíží po letech Mie do tváře: „ Stefan, kde je?“ naléhá Rebeka: „ Nevím!“ odpoví zaskočený Shane: „ Kde může být? Damone, do háje. Mia zemře, když neseženeme Stefana!“ otočí se na přicházejícího Damona: „ Zkuste fotokomoru v Elle, park kam chodí se Stefanem. Co když, že se vrátil do Mystic Falls?“ navrhne Damon. Rebeka hned s Miou mizí, zjeví se v potemnělé budově časopisu Elle: „ Kde je ta fotokomora?“ otočí se na Miu, táhne ji za sebou. Procházejí Miinou kanceláří k fotokomoře, Rebeka otevírá dveře. Místnost je ponořená do tmy, Stefan nikde. Rychle pohybující se cíl pohlíží na prázdnou lavičku v parku u pískoviště: „ Mio, odpočiň si. Vydrž!“ domlouvá ji Rebeka.

Rebeka vbíhá s Miou za sebou ke vchodu domu Salvatorů v Mystic Falls, pohlíží na Stefanovu motorku. Vyrazí dveře, upadne i s Miou na podlahu.            „Ty se mi zdáš. Hledali jsme tě všude, potřebuje tvůj polibek. Zemře do rozbřesku!“ pozvedá zmoženou Miu na nohy: „ Můj?“ podiví se Stefan, Rebeka Miu posadí ke krbu: „ Damon to zkoušel, nic. Tenkrát v horách to nebyli hormony, to si byl jen ty. Dělej, polib ji!“ přistrčí Stefana k Mie: „ Tak jdi pryč!“ povolí Stefan, Rebeka uraženě odchází z domu, ale zpoza dveří vše sleduje: „ Mio, slyšíš mě?“ pošeptá, dívka jen přikývne. Stefan ji políbí na rty, líbají se. Ona  ho odstrčí, zhluboka se nadechne a rozhlíží se po pokoji: „ Mio, tak?“ vbíhá dovnitř Rebeka: „ Rebeko!“ obejme ji, rozesměje se: „ Dýchej, našli jsme Erika. Čeká tě!“ oznámí Mie, Rebeka přistoupí ke Stefanovi: „ Věděla jsem to. Pojď s námi!“ podává mu ruku. Mia vbíhá do Stefanova pokoje, vskočí Shanovi do náruče: „ Nejkrásnější den v mém životě. Mio!“ políbí ji a objímá ji bratr. Mia přistoupí k Damonovi, obejmou se: „ Díky tobě jsem zapomněl na to zabít bratra. Mám tě rád!“ pošeptá ji a políbí ji. Mia pohlédne na Stefana, usmějí se na sebe.

Mia vtrhne do prázdného Klausova domu, je prázdný. Obrazy jsou pryč, starožitný nábytek. V ložnici zbyla jen postel, prázdné skříně. Vytáčí číslo na mobilním telefonu: „ Rebeko, kde je Klaus?“ řekne a vychází z domu: „ Já nevím, jde o Kola. Elijah si myslí, že ho zavraždil. Mám jeden tip, kde mohou být. Pošlu ti ho!“ slíbí Rebeka a obléká si bundu a vychází z domu. Polní cestou projíždí kolona tmavých vozů, prorazí ocelovou bránu a zabrzdí před polorozpadlým domem. Dřevěné dveře se silou kopnutí rozletí: „ Poručíku, koho hledáme?“ optá se Mii jeden z ozbrojených mužů: „ Patří už nám, postarejte se o okolí. Já se postarám o něj!“ rozhodne Mia a poukazuje jim identikit. Domem začnou otřásat výbuchy, Mia přichází ze severu do jedné z místností. Už z dálky cítí oheň, pohlíží do svícemi ozářené lodě kostela. Vsadí do kuše šípy, zamíří na jednoho z Elijahových pochopů. Vystřelí několik šípů za sebou, ty ho zasáhnou do rukou a nohou. Padne naříkající k zemi. Dívka proběhne do místnosti, vyskočí na dřevěnou konstrukci s dřevěným kůlem, u kterého je připoutaná osoba v kápi. Vysoko do pasu přivázaného dosahují plameny. Mia se nemůže dostat přes plameny a kouř, začíná se dusit. Mrští o zem přímo před Elijahem malou skleněnou nádobou. Všude se rozletí svěcená voda a střepy, Elijah se drží za mokvající tvář. Dívka přeřízne pouta na rukou osobě u kůlu, snaží se mu sundat z hlavy kápi. Pohlíží na Klause omámeného dýmem, uvolní lano i v jeho pase. Klaus se promění, cení tesáky na bratra. Hrozí, že se po něm vrhne:            „ Podívej se na mě, tiše!“ pohlíží mu do očí, Klaus se uklidní. Chytají se za ruce a seskakují z hořící hranice, Mia ho táhne ven ze sklepení. Nechává se slepě vést: „ Ústup!“ volá ozbrojeným mužům, kteří ustupují s nimi. Vybíhají na denní světlo, Mia vhodí Klause na zadní sedadla tmavé dodávky, zatáhne dveře: „ Stůj Elijahu, tady máš jeho smlouvu s mými nadřízenými. Je to budoucí agent. Kola zabil, protože mě chránil. Proto ho mám pod ochranou, sleduj nás, stopuj nás a udělej cokoliv proti jeho životu. Zapomenu na to, co si pro mě udělal!“ pronese Mia a podává mu úřední dokument, přistoupí do vozu. Tmavé dodávky odjíždějí z areálu, dívka se přemístí z místa spolujezdce ke Klausovi. Leží na podlaze dodávky, vykašlává z plic zplodiny kouře, dusí se. Mia ho pohladí po zádech, usměje se na něj. „ Děkuji, opravdu!“ pošeptá, obejmou se.

Zaslala: Buffytka