Láska, lži a tajnosti (2)

Druhá kapitola

Před sedmnácti lety – Alice

„Takže se vrátíš nebo ne?“ zeptal se mě Damon.

Pokrčila jsem rameny. „Nevím. Ráda bych, ale není to snadný.“

„Proč ne? Přijdeš, řekneš ahoj a je to.“

„Takhle jednoduchý to není,“ namítnula jsem. „Například neví o Rosalyn. Takže bych tam přišla, řekla ahoj a ukázala jim Rosalyn. A pak, až by opadl jejich počáteční šok, bych začal řešit, kde bude Rosalyn spát. Pochybuju, že bych se vešla s Elenou a Rosalyn do jednoho pokoje… Ale možná bychom se mohly nastěhovat do domu u jezera,“ navrhla jsem.

Damon se na chvíli odmlčel. „Můžete bydlet tady.“

Překvapeně jsem se na něj podíval. Tohle mi k němu moc nesedí. „Nebydlíš tady se svým bráchou?“ zeptala jsem se.

„Ale pořád je tu ještě dalších pět ložnic,“ ušklíbnul se Damon.

Bydlet tady? V domě se dvěma upíry… Jo, to by mi bylo podobný.

„Možná,“ pokrčila jsem rameny. „Potřebuju si to napřed trochu promyslet.“

„Tak až si to rozmyslíš, dej mi vědět,“ prohlásil Damon a potom se podíval. „Stmívá se. Čas dojít se pořádně nakrmit.“

——-

Současnost – Rosalyn

V noci se mi zdál zvláštní sen. Ze začátku byl spíš trochu děsivý. Šla jsem temnou uličkou a někdo mě pronásledoval. Utíkala jsem, ale on mě dohnal. Sápal se po mně a já jsem strachy nemohla dýchat. Netušila jsem, jak bych mohla utéct.

A pak se někdo objevil. Nalezla jsem ho očima, jak stojí opodál a sleduje mě. V tu chvíli mi ještě nepomohl, ale já jsem věděla, že každou chvílí zasáhne. A taky že ano. O pár vteřin později přistoupil k nám a odstrčil ho ode mě. Spadla jsme na zem, protože jsem byla příliš rozrušená a moje nohy příliš roztřesené, abych dokázala stát. A navíc jsem cítila tupou bolest v lebce a studenou zem pod sebou.

Jenže vzápětí se v ruce útočníka zaleskl nůž a já jsem znovu dostala strach. Tentokrát jsem se ale nebála ani tak o sebe, jako spíš o svého zachránce. Co když se mu něco stane?

Moje obavy se ukázaly jako zbytečné. Můj záchrance byl mnohem rychlejší. Až příliš. Nepřirozené rychlý. V jednu chvíli stál pár metrů od něj a v další vteřině už byl u něj a zabodával do něj jeho nůž.

„Ty jsi ho zabil,“ zamumlala jsem. Vážně zní ten můj hlas tak slabě? „A jsi tak rychlý,“ zamumlala jsem. A pak už si jenom pamatuju ty příjemné pocity bezpečí a tepla v jeho náruči. Můj statečný rytíř si mě nesl k sobě do svého zámku.

O delší chvíli později mě položil na měkkou postel. Vzápětí mě začal svlékat a já jsem ho nechala. Tak trochu se mi to líbilo. Nejprve mi zul boty a poté mi stáhnul minisukni. Potom následovala tílko. Posadil si mě a já jsem ho nechala, aby mi tílko rozvázal. Když mi potom při jeho přetahování přejel rukou přes prsa, tak jsem vzdychla. Bylo to ta příjemné a vzrušující, že jsem měla chuť mu říct, ať to udělá ještě. Ale neudělala jsem to a on mě místo toho položil na postel.

Trvalo to několik okamžiků, ačkoliv se mi to zdálo jako několik minut, než jsem jeho doteky ucítila znovu. Nejprve mě pohladil po vlasech, pak mi obkroužil prstem rty. Pokračoval se svou rukou níž. Přejel přes můj krk a dostal se k mým ňadrům. Ale jenom projel žlábkem mezi nimi, ačkoliv jsem si přála, aby se tam na nějakou dobu zastavil. Jenže jeho ruka postupovala stále níž, přes pupík až…

Až najednou přestal. O dvě vteřiny pocity jsem na sobě pocítila deku a kroky mířící z pokoje. Podívala jsem se ke dveřím a spatřila jsem jenom postavu mizející ve tmě.

„Zůstaň,“ pronesla jsem neslyšně. V podstatě jsem jenom pohnula rty, ale žádný hlásek jsem nevydala. Zavřela jsem oči a představovala jsem si, jak se ke mně vrací.

———

Před sedmnácti lety – Alice

„Mami, kam to jdeme?“ zeptala se mě Rosalyn.

Podívala jsem se na ní. „Jdeme domů. Do domu, kde jsem vyrůstala a kde teď žijí moji mladší sourozenci.“

Rosalyn se zamračila na dveře před námi. „Tak proč nejdeme dál?“

„To kdybych věděla,“ zamumlala jsem. Posledních několik minut stojíme před dveřmi a já váhám sáhnout na zvonek. Takový jednoduchý pohyb a jak dokáže být v určitou chvíli těžký.

„Alice?“ ozvalo se za mnou.

Bleskově jsem se otočila a podívala se na svoji tetu.

„Ehm… ahoj,“ řekla jsem nesměle a pousmála se. Ne, vůbec tohle není trapné.

„Co… kde si se tady vzala?“ zeptala se Jenna.

„Do Mystic Falls jsme přijely autem a sem jsme došly pěšky.“

„My?“ zeptala se a vzápětí ji zrak padnul na Rosalyn. Vzápětí pochopila, na co narážím. Zároveň jsem pocítila stisknutí ruky ze strany Rosalyn, které bylo na dítě až příliš silné. Měla jsem, co dělat, abych nezkřivila tvář bolestí.

„Rosalyn, povol prosím tě stisk,“ řekla jsem jí. Poté si uvědomila, co dělá, a trochu povolila. Klekla jsem si vedle ní, takže jsme byli ve stejné výšce. „Tady se nemusíš bát. Tohle je tvoje prateta a ta ti nic neudělá. Ani ty neuděláš nic jí.“

Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se na Jennu. Chvíli těkala pohledem mezi námi dvěma a potom popošla blíž. Také se skrčila, aby byla ve stejné výšce jako Rosalyn a já.

„Ahoj,“ usmála se přívětivě na Rosalyn. „Já se jmenuju Jenna. Jsem sestra maminky tvojí maminky. Kolikpak ti je let?“ Čili v překladu by chtěla vědět, kolik mi bylo, když se narodila.

Rosalyn chvíli váhavě sledovala Jennu a potom jí ukázala pět prstíčků. Jenna se podívala koutkem oka na mě a potom na Rosalyn. „A nechtěla bys teď jít dovnitř? Někde tam uvnitř by se určitě našla nějaká dobrá buchta.“

„A je čokoládová?“ zeptala se potichu Rosalyn.

„Rozhodně. Copak existuje nějaká jiná?“ Jenna se usmála a potom se narovnala. Z kapsy vylovila klíče a odemkla dveře.

Vešla dovnitř jako první, Rosalyn jako druhá a já jako poslední. V předsíni jsem se rozhlédla. Změnily se akorát věci na stole a na policích, ale jinak všechno zůstalo stejné. Na koberci je i vidět kousek modelíny, kterou se mi tam nějak podařilo dostat ve třech letech, a od té doby nešla dát pryč. Táta ji proto poté musel zakrýt skříňkou, ale u rohu vždycky kousek vykukoval.

Náš průvod se postupně přesunul do kuchyně, kde Jenna naložila Rosalyn na talíř kousek čokoládové buchty. Rosalyn nejprve váhavě ochutnala, a když zjistila, že je dobrá, tak se pustila plně do jídla. To byla příležitost pro Jennu, aby se na mě podívala a kývla k obývacímu pokoji. Chtěla si promluvit. Téhle fáze jsem se obávala, ale přesto jsem ji následovala.

„Možná to budeš chtít trochu vysvětlit,“ začala jsem opatrně.

„Myslím, že už není co. Stihla jsem si dát dohromady, že se ti povedlo otěhotnět sotva jsi utekla. Asi bych ti měla dát nějaké kázání, ale tohle mi nikdy moc nešlo. Navíc jsi dospělá. A jinak jsem ráda, že ses vrátila.“

Překvapeně jsem se na ní podívala. K Jenně mi kázání stejně nesedělo, ale čekala jsem něco trošku jiného.

„A tebe nezajímá nic dalšího?“

„To přijde na řadu teď,“ odpověděla mi.

Povzdechla jsem si. Takže se tomu nevyhnu. A teď budu muset vymyslet, jak se co nejvíce vyhnout otázkám na otce Rosalyn. Takže po dlouhém vysvětlování, kdy se v podstatě dozvěděla akorát to, že rodiče o Rosalyn věděli. Dokonce i věděli, co je zač, a pochopili, proč se nemůžu vrátit. Ovšem to už jsem Jenně neřekla. Ohledně jejího otce Jenna pochopila, že byl podobný typ jako ti, se kterými Jenna většinou randilo. Tedy hajzl. Nebyla to sice až tak úplně pravda, ale já jsem ji přitom nechala.

„Takže kde teď budeš bydlet? Nejsem si jistá, jestli se sem obě vejdete. V domě u jezera?“ navrhla. Teoreticky bychom se sem vešly, ale někdo by musel spát na gauči. To by bylo dlouhodobě nepohodlné.

„U kamaráda,“ odpověděla jsem jí. „Mají doma hodně pokojů, tak si můžeme pár zabrat.“

„A ten kamarád…“ začala Jenna, ale nenechala jsem jí větu dokončit.

„Je jenom kamarád. A asi ho neznáš. Nebo možná jo. Podle všeho jeho brácha randí s Elenou.“

Jenna se na chvíli zamyslela. „Ne, neznám. Elena a Jeremy o tobě ještě neví.“

„Ještě ne.“ Zavrtěla jsem hlavou. „Stavím se tu zítra a popovídám si s nimi.“

Takový byl můj plán, ale trochu se narušil, když se vzápětí otevřely dveře a dovnitř vešel Jeremy. Hned si mě všimnul.

„Alice?“ oslovil mě překvapeně.

„Ahoj Jeremy,“ usmála jsem se. Páni, ten vyrostl. „Teda jestli jsi Jeremy, protože já Jeremyho vidím pořád ještě jako malého otravného kluka, co mi neustále lezl do mých věcí.“

 „Ten kluk trošku dospěl. Ale jestli chceš, tak ti klidně věci prohledám znovu,“ zasmál se. Potom ke mně přišel. „Rád tě vidím.“

„Já tebe taky,“ usmála jsem se a objala jsem ho.

Taktéž mě objal. Trochu mu povyrostly rameny. Vlastně celý docela povyrostl. „Vítej zpátky doma,“ řekl mi.

„Ještě mu ukaž, co jsi sebou přivezla,“ poznamenala Jenna.

Jeremy mě poté pustil a podíval se mi do obličeje. „Co jsi přivezla?“

Povzdechla jsem si. „Rosalyn, pojď sem prosím tě!“ zavolala jsem ke kuchyni.

Rosalyn se objevila prakticky okamžitě, protože postávala za rohem. Nesměle přišla ke mně a upírala svoje oči na Jeremyho.

„Tohle je tvůj strejda Jeremy. Toho se bát nemusíš, mám ozkoušeno, že jde snadno přeprat,“ rýpla jsem si do něj.

„To si jenom myslíš,“ ušklíbnul se a pak se podíval na Rosalyn. „Takže ty bude moje malá neteř. To jsou zajímavé novinky.“

„A Jenna ti dopoví zbytek novinky, takové to nudné vysvětlování, co jsem jí říkala před chvílí, protože mi už půjdeme. Rosalyn by měla už brzo jít spát.“ Vzala jsem ji za ruku a zamířila jsem ke dveřím. Ve dveřích jsem se ještě ohlédla. „Ahoj. Zítra se tu zase stavím.“ Pak už jsem vyšla ven a zamířila k Salvatorům.

———

Současnost – Rebekah

Ráno mě probudil zvuk zavírajících se domovních dveří. Podle pravidelného oddechování z vedlejšího pokoje a osoby ležící vedle mě mi došlo, že to musel být Damona. Bůh ví, kam šel. Popravdě mě to ani nezajímalo.

Otočila jsem se na bok čelem k osobě vedle mě. Stefan měl ještě zavřené oči a spal. Chvíli jsem uvažovala, že bych ho nějak příjemně probudila. Nakonec to vyřešil on sám, když ještě stále se zavřenýma očima promluvil: „Baví tě to?“

„Vlastně docela ano,“ usmála jsem se. „Náhodou jsem právě přemýšlela nad tím, jak bych tě probudila.“

Také se usmál, ale stále měl zavřené oči. „A jak například?“

„Třeba takhle.“ Naklonila jsem se k němu a jemně jsem ho políbila na rty. „Nebo takhle.“ Tentokrát jsem přesunula svoje rty na jeho krk a zopakovala jsem svoji předešlou činnost, ačkoliv tentokrát jsem se tam zdržela déle. Jenže po chvilce jsem také s tím přestala. „Anebo takhle.“ Nyní jsem do probouzení zapojila svoje ruce a našla jsem pod dekou horní lem jeho boxerek. Trošku jsem ho nadzvedla a zajela rukou pod látku. Sledovala jsem jeho obličej, abych mohla vidět jeho reakci. Odpovědí mi bylo, když přivřel slastně oči. V tu chvíli jsem svoji ruku vytáhla.

„Takže které probuzení se ti líbilo nejvíce?“ zeptala jsem se, zatímco jsem se vítězně usmála.

Stefan se na mě podíval. „Všechny,“ pronesl. Následně se přetočil a najednou se ocitl nade mnou. Jednou rukou mě pohladil po tváři. „Miluju tě,“ pronesl. Poté se sklonil a políbil mě.

„Já tebe taky,“ odpověděla jsem mu a usmála jsem se. Také se usmál a lehnul si opět vedle mě. Z nějakého důvodu mám, teď důvod na ranní sex.

„Asi bych ti měl něco říct,“ začal Stefan.

Úsměv z mojí tváře se vytratil. „O co jde?“

„Jde o Damona,“ odpověděl mi. Už nemám chuť na ranní sex.

„Co zase provedl?“ povzdechla jsem si. Lehla jsem si na záda a zadívala se do stropu.

„V noci jsem ho viděl vycházet z pokoje Rosalyn. Pravděpodobně ji zkoušel svést.“

„Idiot,“ zamračila jsem se. „Ale nechtěli jsme něco podobného?“

„Ne takhle. Udělal by z Rosalyn jenom další zářez a odjel by.“ Zamračila jsem se. Opět by se projevilo to jeho děvkařství.

„Jenže mi potřebujeme něco jiného. Aby mezi nimi něco vzniklo,“ dopověděla jsem to místo Stefana. Poté jsem se na něj podíval. „Takže co jsi udělal?“

„Zakázal jsem mu to. Kdyby se o něco znova pokoušel, tak ty na něj budeš hodně naštvaná,“ vysvětlil mi.

„Protože zakázané ovoce nejvíce láká,“ poznamenala jsem. Poté jsem se podívala na budík. „Měl bys vstávat. Dneska jsi na řadě, abys došel pro pečivo na snídani.“

Stefan se otočil a podíval se směrem, kam jsem dívala. „To bych měl,“ povzdechl si a poté vylezl z postele. Zamířil do koupelny a já jsem po chvilce zaslechla zvuk puštěné vody ve sprše.

Tohle chození po ránu na nákup je jedna část z naší hry, kterou hrajeme před Rosalyn. Předstíráme, že jsme obyčejní lidé, smrtelníci… ačkoliv jednou se dozví pravdu. Jenom ještě nevíme kdy.

Zatímco jsem ležela v posteli a přemítala o našem pozérství, Stefan vyšel z koupelny a vrátil se do pokoje. Přešel ke skříni a začal se oblékat. Díky tomu jsem na chvíli získala pohled na jeho odhalené pozadí a usmála jsem se. Jakmile byl Stefan kompletně oblečený, tak se otočil ke mně. Naklonil se ke mně a políbil mě. „Za chvíli jsem zpátky,“ pošeptal a vzápětí už se vydával z pokoje ven. Pak už jsem slyšela jenom klapnutí hlavních dveří.

Nakonec jsem vylezla z postele i já a zamířila jsem do koupelny. Teď je koupelna připravená jenom pro mě.

——–

Před sedmnácti lety – Alice

Dorazila jsem do domu a nikde nikdo. Vlastně když jsem odcházela, tak Damon říkal něco o tom, že se půjde nakrmit. Ráno se možná objeví ve zprávách nějací pohřešovaní lidé. Takže jsme s Rosalyn došly domů. Rosalyn se už najedla, tak jsem ji poslala vyčistit si zoubky.

Mezitím jsem začala prohledávat její kufr a hledala jsem pro ni nějaké věci na spaní. Nakonec jsem jí našla jedno modré pyžamo s medvídkem a položila jsem ho u ní v pokoji na postel. Jak řekl Damon v tomhle pokoji je ještě pět ložnic, a pro nás dvě jsem vybrala dvě vedle sebe. Rosalyn se po umytí převlékla a šla spát. Líbila se jí ta velká postel, ale ten pokoj se jí nelíbil. Až jí vyndám zítra nějaké hračky a její pokoj začne vypadat víc jako dětský pokoj než nějaká staromódní místnost, tak se jí bude líbit více.

Když tedy Rosalyn konečně spokojeně usínala, zamířila jsem dolů do kuchyně. Teď je čas postarat se o můj žaludek. V ledničce se mi povedlo objevit nějaké normální lidské jídlo. Možná ho tu má Stefan kvůli Eleně. Ať je tu z jakéhokoliv důvodu, nyní je moje. Vyndala jsem z ledničky pár vajíček a chystala jsem se udělat si omeletu.

Tenhle můj plán byl trochu narušen, ve chvíli kdy jsem si přesouvala omeletu z pánve na talíř. Za mnou se totiž ozval něčí hlas: „Kdo jsi?“

Otočila jsem se a podívala jsem se na majitele toho hlasu. Stál tam kluk zhruba v mém věku. Měl hnědé vlnité vlasy, a když jsem se zadívala pořádně, viděla jsem v jeho obličeji rysy podobné Damonovi. Tohle musí být ten jeho bratr.

„Alice, Damonova známá, Elenina starší sestra a tvoje nová spolubydlící,“odpověděla jsem mu. „A ty budeš Stefan, mladší bratr Damona, který randí s Elenou. Ví, už že jsi upír?“

Stefan mě po celou dobu sledoval. Asi mi moc nevěřil a ani se mu nedivím. Kdyby se v mém domě zničehonic objevila osoba, o který jsem doteď neslyšela a která ví o mně všechno možné, taky bych se cítila nejistě. Akorát že já toho o Stefanovi moc nevím, ale věřím Elenině vkusu.

„Párkrát se o tobě Elena zmínila,“ poznamenal Stefan. „A také o tom, jak jsi před lety utekla.“

„No, teď jsem se vrátila,“ pokrčila jsem rameny a rozhlédla jsem se po kuchyni. „Kde máte příbory?“ zeptala jsem se Stefana.

Stefan ke mně popošel a z jednoho šuplíku vedle mě vyndal vidličku a nůž. Poté mi je podal. „Takže ti Damon nabídnul, abys tady bydlela?“ zeptal se mě

„Děkuju,“ řekla jsem, když mi podal příbor. S příborem a se svým talířem jsem se přesunula ke stolu, přičemž jsem mu odpověděla: „Ano. U nás doma bychom se všichni nevešli, tak mi nabídnul, ať jsme tady.“

„My?“ otázal se Stefan.

„Z mého výletu po světě jsem si přivezla malý dáreček, který právě teď spí nahoře,“ vysvětlila jsem mu a poté už jsem se pustila do jídla.

———

Současnost – Damon

Ráno jsem vyrazil časně ven. Potřeboval jsem se trochu nakrmit, když jsem se k tomu včera nedostal. Taková vydatná snídaně po ránu tělu prospěje. A když jsem se vracel, tak akorát Stefan odcházel. Takže teď ještě potřebuju, aby Rebekah se nějak zabavila.

Štěstí mi přálo, protože když jsem se vrátil do bytu, slyšel jsem zvuk sprchy. Zároveň jsem také slyšel z pokoje Rosalyn i pravidelné oddechování. To mi potvrdilo, že Rebekah je stále ve sprše. Zamířil jsem proto do pokoje Rosalyn.

Ležela na boku otočená směrem ke mně. Můj příchod ji nevzbudil. Usmál jsem se. Přešel jsem k ní a pohladil jsem jí po tváři. Vypadala roztomile. Počkat, na co to myslím? Ne, musím vyřídit, proč jsem tady.

„Rosalyn,“ oslovil jsem ji. Něco zamručela ze spánku, ale jinak spala dál. Probudila se, až když jsem s ní lehce zatřásl.

„Co… co se děje?“ zeptala se mě ospale.

„Potřebuju, abys mi řekla, co všechno si pamatuješ ze včerejška,“ oslovil jsem jí a podíval se jí do očí.

„Já… nevím… já…“ Chvíli se koukala zmateně do země. Poté zvedla hlavu a podívala se na mě. „Ty jsi mě zachránil. A zabil jsi toho muže…“

„Dobře,“ přikývl jsem. Naklonil jsem se k ní blíž. Pohladil jsem ji po vlasech a poté moje ruka sklouzla k jejímu krku. Jedním pohybem jsem jí sundal její řetízek se sporýšem. Zároveň jsem se zaposlouchal, jestli je Rebeka stále ve sprše. Naštěstí je. Zadíval jsem se poté Rosalyn do očí. „Teď mě poslouchej. Včera večer jsem tě opil, zkusil jsem tě políbit, ty jsi nechtěla. Poté jsi utekla sem a nikoho jsi cestou nepotkala. To je celé. Teď si nasaď opět ten řetízek.“

Poté jsem se vydal z pokoje ven. Tuhle záležitost mám vyřízenou. Můj hrdinský čin zůstane zapomenut. Škoda, že ho nemůžu zapomenout i já. Nebo kdybych aspoň věděl, proč jsem to udělal.

Ale na tom už nezáleží. Znovu už to neudělám. Budu se teď chovat normálně. Tudíž je čas navštívit koupelnu.

——–

Před sedmnácti lety – Elena

Tyhle situace, kdy nemůžu nic dělat, nesnáším. Stefan se vydal hledat Vicky a já můžu akorát uklidňovat Jeremyho. Proč jí musel Damon proměnit? Proč musí neustále překážeš? Zamračila jsem se na špinavý talíř, jako kdyby za to mohl. Vzápětí se ozval zvonek. Že by Stefan nebo Vicky?

Zamířila jsem ke dveřím, ale Jeremy byl u nich dřív. Otevřel je a ve dveřích stála k mému překvapení Alice, moje starší sestra.

„Ahoj Alice,“ pozdravil ji Jeremy a já jsem se postřehla, že postrádá překvapenost. „A ahoj Rosalyn,“ oslovil ještě někoho a já jsem si všimla té malé holčičky, kterou Alice držela za ruku.

„Ahoj Jeremy,“ pozdravila ho Alice a pak se podívala na mě. „A Eleno,“ dodala.

„Ahoj,“ odpověděla jsem jí a podívala jsem se na Jeremyho. „Proč nevypadáš vůbec překvapeně, že se tady objevila?“

„Protože jsem se tu stavila už včera, ale ty jsi tady nebyla. Takhle o nás ví zatím jenom Jeremy a Jenna.“

„Myslím, že mi dlužíš nějaké vysvětlení,“ sdělila jsem Alice.

Alice přikývla a pak promluvila na tu malou holčičku. „Rosalyn, co kdyby sis šla hrát na chvíli se strejdou Jeremym? Možná má ještě někde u sebe v pokoji nějaké figurky akčních hrdinů.“

„A je mezi nimi i Spiderman?“ podívala se Rosalyn na Jeremyho.

„Myslím, že bude někde na půdě,“ pronesl Jeremy a vydal se nahoru i s Rosalyn.

 Alice zamířila do obývacího pokoje, kde se usadila na gauči. Já jsem se posadila do křesla naproti ní.

„Takže chápu správně, že je ze mě teta?“ zeptala jsem se.

„Jo,“ přikývla. „Už od 9. května 2005.“

„Takže ani ne rok potom, co jsi utekla,“ poznamenala jsem a pak se ozvalo zaklepání na dveře. Zvedla jsem se a šla jsem otevřít. A vzápětí jsem je zase zavřela, protože tam stál Damon. Jenže mi v tom zavření dveří zabránil a znovu je otevřel.

„Podle toho, jak se mě bojíš, bych řekl, že Stefan už vyklopil pravdu. Zeptal bych se, jestli můžu dovnitř, ale…“ Překročil práh. „Já už to svolení mám.“ Ušklíbnul se.

„Co chceš?“ zeptala jsem se ho chladně.

„Nemůžeš být milejší? Ale neboj, nepřišel jsem tě zabít… zatím. Jenom chci vědět, kde je Stefan.“

„Hledá Vicky,“ odsekla jsem.

„Tak mu vyřiď, že ho hledám,“ pokrčil rameny. Potom se zadíval na něco za mnou. Ohlédla jsem se a zjistila jsem, že tam stojí Alice. Pak už jsem jen viděla, jak jí Damon něco hází.

„Tohle budeš potřebovat. A nauč se zamykat,“ sdělil jí. Pak otevřel dveře, podíval se ještě na mě a odešel.

Otočila jsem se na Alice. „Co tohle mělo znamenat? Ty ho znáš?“

Alice si schovala klíče do kapsy a podívala. „Jo, trochu ho znám. Aspoň bych měla, když u něj bydlím.“

„Nemůžeš u něj bydlet. Můžeš bydlet tady, ale ne s ním.“

„Proč ne?“ zeptala se.

„Ty nevíš, co je zač,“ odpověděla jsem jí.

„Jestli myslíš to, že je upír, tak to vím,“ vysvětlila mi. Zarazila jsem se. Ví, že existují upíři. Ví, že Damon je upír. A přesto s ním je ochotná bydlet?

„Ty jsi ochotná bydlet s upírem?“ zeptala jsem se.

„Jo,“ přikývla. „A ty s jedním upírem chodíš, tak nechápu, co ti vadí.“

„Jenže Stefan pije zvířecí krev. Damon zabíjí lidi,“ vysvětlila jsem jí.

„Já myslela, že Stefan pije z krevních sáčků. Ale to na věci stejně nic nemění,“ pokrčila rameny.

„Nebojíš se, že tě zabije? Nebo že zabije Rosalyn?“ zeptala jsem se, ačkoliv jsem si nebyla jistá, že by byl schopen zabít i dítě. „Pamatuješ si Vicky, Mattovu starší sestru? Dneska ji proměnil v upíra. Stefan se ji teď snaží najít.“

„Ale to nic nemění na mém rozhodnutí,“ zavrtěla hlavou. „Nemyslím si, že by mě nebo Rosalyn zabil,“ řekla mi důrazně.

„Proč jsi si tak jistá?“ zeptala jsem se a trochu jsem přitom zvýšila hlas.

„Protože prostě jsem!“ namítla. „Co je na tom tak těžké pochopit?“

„Hodláš nechat bydlet svoji malou dceru s vraždícím upírem! Jak by tohle mohlo být pochopitelné?“

„Tak mi prostě věř! Nejsem tak naivní, jako když jsem odsud tehdy odjížděla. A ty to prostě budeš muset pochopit!“

———

Současnost – Rebekah

Dopřála jsem si příjemnou teplou sprchu. Myslím, že jsem tam byla asi půl hodiny nebo možná i déle. Prostě se mi nechtělo vylézt, když ta teplá voda byla tak příjemná. Ale nakonec jsem přeci jen vylezla ze sprchy. A vzápětí jsem narazila do něčeho, co tam rozhodně být nemělo.

„Doufám, že jsi nechala ještě nějakou teplou vodu,“ poznamenal Damon, který stál až nepříjemně blízko u mě a koukal se mi do obličeje. Zatímco já jsem byla nahá a mokrá, tak on byl oblečený, jenom košili měl rozepnutou.

Naštvaně jsem ho od sebe odstrčila. Natáhla jsem se po ručníku a obmotala jsem si ho kolem sebe. Škoda, že jsem si sem nevzala nějakou delší osušku. Tenhle ručníku sotva zakryje všechno potřebné.

„Špatně jsi spala? Stefan nebyl dost dobrý?“ ušklíbnul se Damon.

„Sklapni!“ okřikla jsem ho. „A nauč se klepat.“

„Proč? Nemyslím, že je na tobě něco, co jsem ještě neviděl,“ poznamenal s úšklebkem.

„Co kdyby ses přestal chovat jako idiot?“ navrhla jsem.

„Co kdyby sis přestala hrát na něco, co nejsi? Jsi Původní upírka, ale předstíráš, že jsi obyčejný člověk kvůli obyčejné holce.“

„Prostě mě to baví. Tak mi udělej laskavost a nekaž to,“ odsekla jsem.

„Proč bych ti měl dělat laskavost?“ zeptal se a opět se ušklíbnul. Tak když se chová takhle, tak budu muset vytáhnout téma, které nemá rád.

„Eleně bys ale takovou laskavost udělal, že ano?“

Jeho výraz se rázem změnil. Bezstarostný úšklebek zmizel a jeho pohled ztvrdl. „O Eleně nemluv.“

„Tím, že se budeš chovat jako idiot, ji nevrátíš,“ pronesla jsem a odešla jsem z koupelny. Vrátila jsem se zpátky do mého a Stefanova pokoje. Cestou jsem zaslechla spuštění sprchy. Odložila jsem ručník, otevřela jsem skříň a začala jsem se převlíkat.

„Nebylo pěkný vytáhnout zrovna tohle téma,“ ozval se jeden otravný hlas, když jsem si zapínala šaty.

Otočila jsem se zatím hlasem a podívala jsem se na Elenu. „Copak tady nemůžu mít soukromí?“

„Neboj, na tebe vážně zvědavá nejsem. Ani na to, jak budíš ráno Stefana.“

„Copak duchové nemají žádnou jinou zábavu?“ Probodla jsem ji pohledem a pak jsem si uvědomila jednu věc. „Nebylas tady náhodou taky včera večer, že ne?“

„Ne, ani ne. Fakt mě nezajímá, co všechno jste tady se Stefanem prováděli. I když jsem ráda, že má konečně někoho, s kým je šťastný. Vy dva jste se k sobě vždycky tak nějak hodili.“

„To ty k Damonovi taky. Mimochodem kdybys neumřela, tak tahle situace vůbec nestane,“ poznamenala jsem.

„Promiň, že neumím neumřít,“ pronesla ironicky. „Asi sis mě spletla s nějakou jinou, která to kdysi uměla.“

„Ale nakonec stejně umřela. A to jsi sem přišla jenom probírat minulost nebo jsi mi chtěla říct něco důležitějšího?“ zeptala jsem se.

„Jo, chtěla. Damon včera zachránil Rosalyn před nějakým idiotem, co ji chtěl znásilnit. To jsem dělala totiž včera večer, sledovala jsem ty dva.“

„Já myslela, že se snažil svést Rosalyn,“ namítla jsem.

„To bylo předtím. Jenže se nenechala, utekla, narazila na tamtoho hnusáka a Damon ji zachránil,“ vysvětlila. „Zatímco jsi byla ve sprše, tak ovlivnil Rosalyn, aby na to zapomněla.“

„To je až takový idiot, že když udělá něco dobrého, tak se to pak snaží schovat?“ položila jsem otázku.

„Jo,“ potvrdila moji domněnku Elena. „Ale nějaká šance na napravení tu je. Myslím, že podvědomě si pamatuje, že k ní kdysi něco cítil.“

———

Před sedmnácti lety – Alice

Zazvonil zvonek a došla jsem otevřít. Na prahu stála Elena.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ji. „Jestli jdeš za Stefanem, tak je s Vicky v salonku.“

„Nejdu za Stefanem. Chci mluvit s tebou,“ sdělila mi.

„A o čem chceš mluvit?“ zeptala jsme se.

„O tom samém, co posledně. Než jsme se teda začali hádat.“

„Zůstanu tady,“ řekla jsem důrazně.

„To už jsem pochopila. Jenom nechápu proč. Damon je ten zlý, jak mu můžeš věřit? Může Rosalyn ublížit.“

„Věřím mu. A neublíží jí.“ Ustoupila jsem ode dveří a nechala jsem ji vejít. „Pojď za mnou. Něco ti ukážu, ale buď potichu,“ řekla jsem jí a zamířila jsem po schodech nahoru. Elena se vydala za mnou.

Dovedla jsem ji do pokoje Rosalyn, kde jsem se zastavila i s Elenou mezi dveřmi. Pokoj už vypadal o něco víc jako dětský. U postele byla pěkná sbírka plyšáků a několika panenek. Část plyšáků byla i položená na posteli a mezi nimi se nacházela na polštáři hlava Rosalyn. Hned vedle ní na kraji postele ležel Damon a četl ji z dětské knížky nějakou pohádku.

I z dálky jsem viděla, jak na něm Rosalyn visí očima, ačkoliv už se jí klížily. A stejně tak jsem rozpoznala i Damonův pohled, když se na ní po dočtení pohádky podíval. Byl takový láskyplný pohled, při kterém jsem si byla stoprocentně jistá, že by Rosalyn nikdy neublížil.

Podívala jsem se krátce na Elenu. Sledovala Damona a myslím, že pochopila, proč mu ohledně Rosalyn věřím. Aspoň tak to vypadalo podle jejího výrazu.

Pohlédla jsem znovu na Damona, který právě dočetl. Rosalyn už měla zavřené oči a pomalu usínala. Damon se usmál a odložil knížku na noční stolek. Rosalyn pohladil po tváři a zvednul se z postele. Podíval se na nás dvě ve dveřích a jeho výraz najednou zmizel. Už se tvářil opět normálně. Ignoroval nás a prošel okolo nás.

„Už chápeš, jak jsem to myslela?“ zeptala jsem se Eleny.

„Myslím, že jo. Takhle se tváří vždycky, když je s ní?“ zeptala se mě.

„Jo, většinou jo. Možná na venek působí jako vražedný upír, ale určitě má i jiné stránky. Rozhodně je tu nějaká šance na napravení.“

 

Zaslala: NikaV