The New Vampire Diaries

A/N Tahle povídka není psána celá mnou (ačkoliv většina ano). Jedná se o přepis z jedné RPG TVD hry. Tahle kapitola se týká prvního herního dne.

 

12. 10. 2013, dopoledne –  Mystic Falls, Aaronův dům

Jedna tmavovlasá mladá holka s velkou taškou přehozenou přes rameno šla městem, dokud se nezastavila před jedním malým domkem. Nejprve se podívala na jméno na schránce a pousmála se. Nakonec vyjde několik schodů na terasu a zazvoní.

Kluk, který stál uvnitř v domě u stojanu ve svém pokoji a v ruce držel štětec, kterým načrtával postavu na bílé plátno, se zarazil. Uslyšel zacinkání zvonku a hlavou mu proběhla myšlenka: „Kdo tu co chce?“

Odložil štětec, rychle vešel do koupelny a snažil se umýt barvu, kterou na sebe omylem natřel, ale nepovedlo se mu to. Vběhne do své ložnice a oblékne si bílé tílko, mimo bílé tílko má na sobě ještě černé kalhoty a černé bačkory. Přijde do chodby a otevře dveře

„Alice?“ zamumlal potichu a s otevřenou pusou na ni zírá.

„Ahoj bratránku,“ pronesla Alice, když uviděla ve dveřích Aarona. Nervózně se pousmála a prohrábla si vlasy. Potom si ho pořádně prohlédla.

„Docela se změnil za ty dva roky, co jsem ho neviděla. Akorát že předtím se tvářil veseleji. No jo, smrt lidi mění. Jak ty mrtvé, tak i ty pozůstalé,“ pomyslela si a potom se ho zdvořile zeptala: „Jak se máš?“

„Rád Tě vidím, Alice. Dlouho jsme se neviděli.“ Přistoupil k ní blíž a objal ji. Poodstoupil od ní, ale stále jí držel.

„Vypadá mnohem líp než předtím, ale pořád mi vrtá hlavou, proč sem přišla právě teď. Proč ne dřív?“ pomyslel si. Pustil ji a letmo se podívá na její velký bágl. „No, pojď dovnitř.“ Na jeho obličeji se vykouzlil úsměv, avšak bylo vidět, že byl nucený. Poté ji gestem ukázal, aby vešla dovnitř.

„Nesnáším tuhle přetvářku“ pomyslel si a poodstoupil na stranu tak, aby mohla vejít.

„Taky tě ráda vidím“ Usmála se na něj, když kolem něj prošla dveřmi dovnitř a potom se zarazila nad nepořádkem uvnitř.*

„Proboha, tady snad spadla bomba nebo co? Tohodle se mi nepodařilo dosáhnout ani mě ve svým starém pokoji. I když mamka to vždycky popisovala, jako kdyby tam byl,“ pomyslela si.

„Máš to tu…“ hledá správné slovo, kterým ho neurazí „zajímavé.“

„Promiň za ten bordel, nečekal jsem, že sem někdo v nejbližší době přijde. Nedávno jsem se sem nastěhoval, víš?“ kousnul se do rtu, prochází chodbou a vejde do obýváku. Rozhlédne se a rychle uklidí pár talířů.

„Fakt skvělý, bůh ví, co ještě najde“ pomyslel si a potichu zaúpěl

„Tak se posaď, Alice, a tu tašku polož někam sem.“ Ukázal kamsi vedle pohovky. „A povídej, co Tě přivádí?“ Opět se nuceně usměje a sedne si do křesla naproti pohovky.

Prošla za ním chodbou do obýváku, kde položila batoh vedle pohovky a posadila se. „To je docela dlouhej příběh“ Nervózně se kousla do rtu a na chvíli se zadívala do země „Odešla jsem od našich, byla to taková ošklivá hádka a pak jsem neměla, kam jít. A první místo, co mě napadlo, bylo moje rodný městečko. A to je tady.“ Rozhlédla se kolem a zastavila se pohledem u fotografie svojí tety. „Tety je mi líto. Upřímnou soustrast. Jak to zvládáš?“

„Díky, Alice. Jsi hodná…“ Pousmál se „Jedla jsi? Myslím, že tu mám něco k jídlu…“ Otevřel dveře od prázdné ledničky a podíval se dovnitř. Poté se podíval na Alice a přistoupil k ní. „No…Co si zajít na oběd do Grillu?“

„Hlad docela mám a jestli je ten Grill nějaká restaurace, tak tam můžeme zajít.“ Pokrčila rameny. „Nezapomeň, že jsem v tomhle městě byla naposled, když mi byly tři roky a většinu z tohohle města jsem už zapomněla.“

„Ok, tak se můžem projít a potom skočíme na ten oběd. Počkáš tady chvíli? Jenom na sebe hodim něco, v čem bych mohl jít mezi lidi.“

„Jo, počkám tady.“ Přikývla a když pak odešel po schodech nahoru, tak tam zůstal na chodbě sama. Podívala se na sebe v předsíni do zrcadla, které by potřebovala přeleštit. V odrazu si všimla na svém krku přívěsku, který vzala do ruky. „Kam si mi zmizel?“ zeptala se sama sebe potichu. Její myšlenky zabloudily k tomu, kdo jí ten přívěsek daroval.

Aaron mezitím vejde do horní koupelny a opět zkouší umýt tu barvu na své ruce. Po pěti minutách barva nakonec zmizela a Aaron vešel do svého pokoje. Přeskočil pár krabic a otevřel svojí skříň. Rychle si převlíkl oblečení a šel dolů.

„Fajn, tak můžem jít. Chceš se tedy projít nebo půjdeme rovnou do Grillu?“ Otevře malou skříňku a vyndá z ní černé boty, které si nazuje. Z věšáku si do ruky vezme černou bundu a pomalu vyjde s Alice po boku ven z domu.

„Ráda se projdu a podívám se, jak se moje rodné město za těch 17 let změnilo.“ Pousmála se a vyšla společně s ním ven, kde pak zamířili na náměstí.

„Ráda se projdu a podívám se, jak se moje rodné město za těch 17 let změnilo“ Pousmála se a vyšla společně s ním ven, kde pak zamířili na náměstí.

 

12.10. 2013, dopoledne –  Mystic Falls, Penzion Salvatore

Mladý muž s tmavými vlasy zastavil autem před domem a vylezl z auta. Podíval se na barák. „Domove, sladký domove.“ řekl si sám pro sebe a ušklíbl se. Otevřel dveře a vešel dovnitř. Nejprve se rozhlédl po hale a potom zamířil do salonku, kde si nalil do skleničky whiskey a napil se. Potom zavolal na celý dům. „Haló, kde jste kdo? Ztracený bratr se vrátil domů!“

Jeho mladší bratr mezitím seděl u stolu a pomalu vpisuje svoje zážitky do deníku, až uslyší bouchnutí dveří odloží hbitě deník a svižně sejde schody, projde chodbou a vstoupí do salonku. Rozhlédne se po salonku a prohlédne si tmavovlasého muže. „Damone…“ šokovaně zašeptal a blíže k němu přistoupí.

Damon se podíval na Stefana. „Bráško“ ušklíbnul se a přešel k němu. Pořádně si ho prohlédnul. Zastavil se pohledem u jeho vlasů. „Vypadáš líp než před patnácti lety. Tenkrát si měl příšerný účes.“ Napil se ze skleničky, kterou stále drží v ruce.

„Doufám, že nevadí, že jsem si nabídnul. Ne, počkat, vždyť tenhle dům je vlastně i můj.“ ušklíbnul se a přešel k baru, který přejel pohledem. „Je zbytečné se ptát, jestli tu náhodou nemáš i něco trochu krvavějšího. A nemyslím tím veverčí krev.“

Stefan přimhouří oči „Proč si přijel? Nesnášíš to tu,“ řekl naštvaným hlasem a stále z něj nespouští oči. „Nikdy jsi to tu neměl rád, tak proč si přijel právě teď?“ Poodstoupil o kousek vedle a pořád ho pozoruje.

„Co je tak špatného na tom, že jsem se přijel podívat za bráškou? Někdo na tebe dohlídnout musí. Co kdyby si vysál moc zajíčků a někomu by to začalo být podezřelé?“ ušklíbne se. „A pak je tu ještě ta tvoje střední škola. Pověz mi, chodíš tam kvůli tomu, aby ses dostal na dobrou vysokou nebo kvůli tomu, aby si sbalil nějaký kočky? Nebo si to už udělal? Nějaká pěkná, mladá, hnědovlasá, které je podobná naší staré známé? Jak jenom se jmenuje… Elena?“

„Snažíš se mě snad vyprovokovat?!“ vyštěkl Stefan výhružným tónem. „Díky, bratříčku. Vlastně jsem zrovna na odchodu. Chovej se tu jako doma.“ Odchází, ale na konci chodby se otočí a řekne* Já zapomněl, ty tu vlastně najednou doma jsi.“*Nemile se usměje a vyjde schody nahoru. Tam si vezme tašku, vyskočí z balkonu a jde do školy.

 

12. 10. 2013, poledne –  Mystic Falls, náměstí

Alice dorazila společně s Aaronem na náměstí. Podívala na věž s hodinami, na kterých bylo za pět minut dvanáct hodin. Potom přejela pohledem přes náměstí a podívala se na Aarona.

„Tak co se tady za těch 17 let změnilo? Jak se má ta… ta naše sestřenice…jak se jenom jmenuje? Jako malý jsme všichni společně vařili z bláta a trávy nějakej blivajz.“

„Asi myslíš Elenu a Jeremyho, nedávno jsem je viděl v Grillu, ale jenom jsme chvíli pokecali a ona zase šla, a navíc jsem musel zase do práce. U mě moc drbů nezjistíš, to si radši najdi nějakou drbnu z tý střední, co tady je,“ ušklíbl se a dál kráčel po náměstí.

„Tak takhle se ti dva jmenovali.“ Podívala se na něj a zamyslela se. „Máš pravdu. Tys nikdy nebyl drbna. Ty seš prostě spíš takovej typ, co všechny pozoruje a pak je namaluje. Pořád kreslíš?“

Aaron přejede pohledem budovy, které jsou okolo náměstí a potom se podívá na Alice. „Jo, to máš asi pravdu. Kreslím pořád, potom Ti můžu ukázat nějaký kresby… Poslední dobou kreslím jenom tužkou, ale zrovna když přijedeš ty, tak zkusim opět malovat barvou. Musel jsem vypadat jako nějaký prase. Pojď na ten oběd, stejně budu muset za chvíli do práce.“ Povzdychne si a zamíří k Mystic Grillu.

„Vypadal si prostě tak jak si tě pamatuju. Vytáhlej pihovatej zrzek, co je v jednom kuse od barvy a co má hlavu v oblacích,“ škádlí ho a přitom s ním zamířila do Grillu.

 

12. 10. 2013, poledne –  Mystic Falls, náměstí

Aaron vejde dovnitř po boku s Alice a rozhlédne se po místnosti „Tohle je zdejší restaurace, bar a vlastně i kavárna. Tady si to asi nepamatuješ, co?“ Rozhlédne se po volných stolech a usadí se k jednomu.

Alice se posadila ke stolu „No, když mi byli tři roky tak mě asi do baru moc nebrali. Nebo aspoň doufám že ne. Moji rodiče rozhodně nejsou ten nezodpovědný typy, co vezmou svoje tříletý dítě do baru. Ty by mě odtamtud nejradši i teď ve dvaceti z něho odtáhli.“

„A co vlastně ten tvůj kluk… Přítel? Jak on se jmenoval?“ řekl potichu a rozhlíží se po obsluze.

„James?*zamračila se a stiskla ruku v pěst „Ten se ukázal jako pěknej hajzl, parchant, zbabělec a tak dále… Prostě už spolu nejsme,“ pokrčila rameny. „Slyšela jsem, že ani ty nejseš už s Amber.“

„To se o mně šíří nějaký drby, jo?“ Ušklíbnul se a objednal si u číšníka pivo.

„Copak nevíš jak moc se teta Ashley rozpovídá po několika panácích?“ usmála se a podívala se na jeho pivo. „Hmm… asi si dám jenom nějakou šťávu,“ objednála si.

Aaron počkal, až si objednala a potom začne mluvit. „Ashley… No jo, ta se uměla rozpovídat.“ Podívá se na hodinky. „Sakryš,“ potichu zakleje. „Za chvíli bych měl jít do práce, asi ten oběd nestihnu. Nevadí Ti to?“

„Nevadí“ pokrčila rameny „Kde pracuješ? Asi bych si měla taky najít práci… a něco na bydlení.“

Zatímco s Alice bavila s Aaronem, vešel dovnitř Damon a rozhlédl se kolem.

„Hmm… starý dobrý místní bar.“ Podíval se na Alice a Aarona. „A obyčejné místní dívky a obyčejní místní kluci,“ pomyslel si. Poté se posadil u baru a objednal si whiskey.

„Vlastně tady,“ odpověděl Aaron. Podívá se na hodinky. „Za chvíli vážně budu muset jít. Kdyby si potřebovala s čímkoli pomoct, tak mi zavolej. Máš moje číslo?“ Pomalu se postaví, ale stále se na ni dívá.

„Nedávno jsem přišla o mobil a o všechny svoje kontakty, takže asi ne,“ pokrčila rameny.
Vytáhl z kapsy papírek a propisu a napsal na ně svoje číslo. Ještě jednou si ho zkontroloval a podíval se na ní

„Tady to máš“ Podal jí mobil a pousmál se „Už fakt musím, ještě si potřebuju skočit domů.. Tak ahoj.“

Vzala si od něj papírek a uklidila ho do kapsy.

„Tak ahoj“ rozloučila se s ním. Když tam pak zůstala sama, tak si vzala jídelní lístek a začala si vybírat něco k jídlu.

Damon, který si všimnul odcházejícího Aarona a se nyní přesunul k už samotné Alice.

„Přítel odešel?“ ušklíbnul se a napil se ze svojí skleničky, kterou si sebou přinesl.

Alice se podívala na neznámého muže, který si k ní právě přisedl.

„Zaprvé není to můj přítel, ale můj bratranec a zadruhé bývá slušnost se napřed zeptat než si k někomu přisednete.“ Odvětila mu a poté si u obsluhy objednala hranolky. Poté pokračovala: „Co kdyby ten dotyčný zrovna nestál o společnost? Obzvlášť o společnost nějakého neznámýho muže, který může být nebezpečný masový vrah, který vraždí nevinné dívky, co se chtěli jenom v klidu naobědvat.“

„Masový vrah vraždící mladé dívky? Sakra, teď jsi mě odhalila.“ Ušklíbnul se. „Ale jinak s tím pozváním máš pravdu.“ Podíval se jí do očí a ovlivnil jí. „Pozvi mě, abych se k tobě posadil“ znovu se napil ze skleničky a potom objednal sobě další a jednu skleničku objednal i Alice.

Do místnosti se právě vrátil Aaron a zamířil za pult, kde si přivázal zástěru. Rozhlédl se po Grillu a pohledem se zastavil u Alice a Damona. „Je tu první den a už má novýho přítele? Ta se za ty dva roky nějak změnila,“ pomyslel si a dál dvojici pozoruje.

Alice se tvářila trochu mimo. „Hele, nechceš se ke mě posadit?“ navrhla Damonovi a ukázala na vedlejší židli. Potom ji přinesli hranolky a tak se pustila do jídla. Když jí pak přinesli i skleničku alkoholu, tak se zamračila. „Hele, já nepiju. Ne takhle brzo a navíc ještě podle zákona nemůžu.“

„Nikdy není dost brzo na dobrou whiskey“ Usmál se svým Damonovským úsměvěm. „A ohledně toho věku, ber to jako výměnu. Já ti teď dám něčeho napít a ty pak dáš za to něčeho napít mě.“

Alice se zamračila. „Napít? Čeho napít? Jak to myslíš?“ Tváří se zmateně a podezřívavě si ho měři.

„Myslí tím krev? Ne, zas takovou smůlu nemám, abych chvíli potom, co jsem se jednoho upíra zbavila, narazila na dalšího,“ pomyslela si.

„To teď neřeš, pochopíš později.“ Mávnul nad tím rukou a pak se na ní znovu podíval. „Obyčejná místní holka. Prostě kořist. Tak na co mám vlastně čekat? Až dojí hranolky?“ pomyslel si a pak jsem se jí znovu podíval do očí. “Víš co? Zjistíš to teď hned. Pojď se mnou.“ ovlivnil ji a vytáhnul ji na nohy.

Alice nechala nedojezené hranolky na stole a jde za Damonem. „Kam jdeme?“

Odvedl ji do jedné z postraních místností Grillu. Tam zastavil a podíval se jí do očí, přičemž ji ovlivnil. „Neječ, neutíkej, nic nedělej. Možná tě to ani nebude bolet.“ Naklonil jí hlavu na stranu a odhrnul ji vlasy z krku. Zakousl se do žíly a začal pít.

Aaron mezitím vytáhnul notes, do kterého píše objednávky jídla a pití a zamíří k Alice a Damonovi. „Jen co přijede do města, už má novýho kluka… Vážně se za ty dva roky nějak změnila“ pomyslel si. Ale nakonec se přeci jen vydal za nimi.

„Hej! Co to sakra děláš?!“ zařval na Damona se strachem v očích.

Damon otočil hlavu a podíval se na mladíka, přičemž má stále ten upírský obličej.

„Proč maj všichni všude sklony ty holky chránit? Lidi měli víc myslet na sebe, pro upíry by to bylo jednodušší…“ pomyslel si. Upírskou rychlostí se přesunul k Aaronovi a ovlivnil ho „Nic si neviděl, nikdo tu nepil ničí krev. Vrať se zpátky k baru a pokračuj v práci.“

Aaron se otočí a vrací se k baru. Sklopí hlavu nad kasu a dál přemýšlí o své matce.

Jakmile odešel, tak se vrátil zpátky k Alice. „Máš štěstí, že máš takového ochránce.“ Setřel si krev z úst a potom se podíval na Alicinu ránu na krku. „Hmm, to pro tebe nevypadá dobře.“ Vyhrnul si rukáv košile, kousnul se do zápěstí a dal ji napít svojí krve. Když se její rána zahojila, spustil ruku a shrnul si rukáv košile dolů. Potom se podíval Alice do očí a ovlivnil ji.

„Nikomu o tomhle neříkej. Dojdi si umýt krev a pak se vrať za bratrancem, jakoby se nic nedělo.“ Poté odešel z Grillu.

Potom, co záhadný tajemný cizí upír odešel a ona tam zůstala sama, zašla na dámské záchody. Nikdo tam nebyl, tak rovnou zamířila k umyvadlu a začala si smývat z krku krev.

„Blbí upíři. Sotva jednoho ztratím, narazím na jiného. Jako kdybych měla na čele napsání Upíři, vstup povolen. Alespoň že mě teď na to nepřinutil zapomenout. Musím si někde sehant tu bylinu, co je omezuje. Jak jenom se jmenovala? Něco na p….nebo na s? To je jedno, zjistím si to pak,“ pomyslela si. Přestala si umývat krk a podívala se na sebe do zrcadla. Rukou si sáhla na místo, kde předtím bylo zranění a po kterém ted nebylo ani památky.

„To pití jeho krve bylo zvláštní… Nikdo se nikdy nezmínil, že upírská krev chutná tak dobře,“ pomyslela si. Odešla ze záchodů a vrátila se za Aaronem a svými studenými hranolkami. „Ahoj, už ses vrátil?“

„No jo. Potřeboval jsem se jenom převlíknout“ řekl zatímco myl sklenici. „Dáš si něco?“

„To co by se mi teď hodilo tu nemáš… navíc stejně ani nevím, jak se to jmenuje.“ Pokrčila rameny. „Vlastně když jsme sem šli, tak jsem venku na náměstí zahlédla knihovnu a já bych se tam potřebovala na něco podívat. Takže kdybys mě hledal, tak budu tam. Pak se sem vrátím.“ S těmi slovy vyšla ven z Grillu.

 

12. 10. 2013, odpoledne – Mystic Falls, náměstí

Alice vyšla ven z Grillu a vešla na náměstí. Toho tajemného cizince, který z ní předtím pil krev, pak ji uzdravil a který nyní pokračuje v lovení, neviděla. Místo toho se vydala směrem k budově, která nesla ceduli Městská knihovna. Tam si sedla k počítači a začala googlovat informace o upírech. Chvílemi se dokonce zašla i podívat do nějaké knihy o upírech.

Mezitím stál venku na místě jiný upír a stále vyhlížel svoji obět. Už to nebyl William, byl z něj zase vrah. Po krátké chvíli zaznamenal dívku vycházející z Grillu a měl jasno, z povzdáli sledoval kam jde dokud nevešla do knihovny. Následoval ji. V knihovně bylo ale několik lidí a tak nemohl nebo spíše nechtěl zaútočit. Sledoval ji tedy opatrně z povzdálí čekajíc než se knihovna vyprázdní či ona odejde.

Alic si ho nevšímala a pátrala na internetu* „S…S…S….S… Sporýš! Tak takhle je ta podivná rostlina. Fajn a kde ji seženu? Aha, tady nikde… Proč mě to nepřekvapuje? To bych měla hodně velký štěstí, aby to rostlo tady v okolí. Dobře, tak jdu zpátky k Aaronovi,“ pomyslela si. Vzala si svoje věci a vyšla ven z knihovny a obrátila se směrem ke Grillu.

Upír rychle vyrazil za ní. Na náměstí stále takřka nikdo nebyl a tak se rozhodl jednat. Rozběhl se a dostal se kousek před ni tak aby jej neviděla. Když šla dostatečně blízko, vyběhl a chytnul ji. Pevně ji držíc ji odnesl do uličky, kde ji postavil ke stěně a nahodil svůj upírský obličej. A podíval se na ni „Poslední přání?“

„Další upír?“ pomyslela si a začala couvat směrem k východu uličky. „Jo, nech mě jít, protože mám v sobě sporýš.“

Sledoval ji, a byl přichystán ji znovu chytit. „Sporýš povídáš? Hmm, slečna se o nás zajímá. To je zajímavé…“ pronesl jsem a přišel blíže.

„Nevěřím ti“ zašeptal, když stál vedle ní. Následně ji pohladil po vlasech, při čemž je odhrnul z jejího krku. Pevně ji uchopil a pomalu a opatrně se zakousl. Trochu se napil a pak náhle rychle od ní odtrhl. Zmateně se na ni díval. „Sporýš ne, ale……čí je to krev?“ Zmateně ji sledoval. „Další upír? nebo ona je upír?“ Běhalo mo hlavou, zatímco jí zmateně sledoval.

Alice se narovnala a pokouší se působit sebevědomě a nevystrašeně. „Možná že je moj“ ušklíbla se a přitom se snaží, aby nezněla vyděšeně. „A teď když jsi ty ochutnal mojí krev měla bych ochutnat já tu tvojí.“ Narovnala se a naklonila se k němu. „Bože, co to tu hraju za hru? Předstírat před upírem že jsem taky upír? Kolik vteřin mu bude trvat než mu to dojde a zabije mě? Pět nebo deset?“

Stále si nebyl jist, o co tu jde ale už nebyl tak zmatený a začal řádně reagovat. „Takže ty jsi upír? Hmm… zajímavé. Co takhle lovit společně? Jsi evidentně mladá, nezkušená…“ Vlastně ani netušil co to dělá, vyvedlo jej to z míry. „Musím zjistit co je zač a jak nebezpečné bude, když ji nechám vědomí toho, že jsem upír.“

„Fajn, takže mi uvěřil moji lež, že jsem upír. Ale lovení společně? Upírskou rychlost předstírat nemůžu.“ pomyslela si a trochu se uklidnila. „Možná nejsem mladá a nezkušená.“ Pokouší se o tajuplný úsměv a potom se obrátila k východu z uličky „Možná někdy zajdeme na společný lov. A nezapomeň že mi pořád dlužíš tu tvojí krev.“ Jde zpátky na náměstí a přitom se jí honí hlavou: „Prosím, nech mě jít a dál už mě neřeš.“

Nechal ji jít ale pečlivě ji sledoval, musel si být jistý že její vědomí o jeho upírství jej neohrozí. Vykašlal se tedy na další lov a z povzdálí ji sledoval.

Sotva zašla za roh, oddechla si. „Snad mě teď nechá být“ Přiložila si ruku ke krku a dotkla se rány. Na chvíli se jí zamotala hlava a musela se opřít o zeď, přeci jen dnes ztratila dost krve. Nakonec se vzchopila a míří zpátky do Grillu za Aaronem.

Ani jeden z nich však nevěděl, že tuhle jejich akci pozoroval ještě nějaký upír.

 

12. 10. 2013, odpoledne –  Mystic Falls, Mystic Grill

Vešla do baru a přitom si tiskla ruku k ráně na krku, zpod které je vidět trochu krve a celkově vypadá trochu pobledle. Přijde k Aaronovi a osloví ho. „Ahoj, ehm… hele, neměl bys tady lékarničku?“

Podívá se na Alice a usměje se, ale když si všimne krve, tak se mu tvář zkřiví do podivné grimasy. „Proboha, co se ti stalo?!“ Odloží špinavé talíře a s vyděšeným výrazem v obličeji k ní přiběhne.

„Nic to není, jenom jedna malá rána. Potřebuju jenom lehce větší náplast.“ uklidňuje ho a potom se trošku s obavami podívala ke dveřím. „Hlavně nevyváděj a buď potichu.“

Trochu se uklidnil, chytil jí za ruku a zatáhl jí za dveře. Tam vzal lékarničku a podal jí dezinfekci „Tak… Teď tady nikdo není, co se ti stalo?“ S náplastí v ruce jí vyděšeně pozoruje.

Ovšem zatímco byla Alice vzadu s Aaronem, dovnitř dorazil upír, který ji před chvílí kousnul. Když mu zmizela z výhledu, vydal se do grillu, aby mohl ihned reagovat v případě potíží a hlavně aby mohl poslouchat. Usadil se u baru.

„Teď ti to nemůžu říct, ne tady,“ zavrtěla Alice hlavou. Potom sundala ruku z rány a vzala si od něj desinfekci. Trochu si ji kápla na ránu. „Auuuu, * zasyčela bolestí a v duchu zaklela: „Debilní upíři.“

Potom, co slyšel všechno, co se dělo v uličce u náměstí a potom, jak viděl, že neznámý upír a jeho stará kořist zamířili do baru, se tam vydal Damon také. Vešel do Grillu a rozhlédl se. Alice nikde neviděl, ale všimnul si toho upíra u baru a tak se posadil kousek od něj. Objednal si skleničku whiskey a pak se podíval na neznámého upíra. „Tebe jsem tady ještě neviděl. Ty jsi ve městě nový?“ ptá se nenápadně.

Neznámý upír pohlédne na muže kousek od něj. „Ne, jen moc nechodím mezi lidi.“

Aaron vezme od Alice dezinfekci a uklidí ji zpátky do lékarničky. Opatrně jí dá náplast na ránu. Potom si ji prohlédne a začne něco hledat v kapse. „Víš co.. Vysvětlíš mi to večer. Na… Tady máš klíč, odpočiň si. A hlavně se tam nezabij. Za chvíli tam příjdu.“ Podá jí dlouhý klíč od jeho domu. Trochu se zamračí a schová lékárničku.

Alice si od něj vzala klíč. „Já jsem náhodou schopná strávit jeden den bez toho abych umřela. Ale díky za to, že mě takhle u sebe necháš.“ Usmála se a vyšla ven ze dveří. Pak ale ztuhla, když u baru uviděla dva upíry. Naštěstí se vzápětí vzpamatovala a prošla lokálem ke dveřím. Přitom se snažila vypadat nenápadně a nepodívat se ani na jednoho z nich.

Neznámý upír si jí všiml a hned se za ní otočil. Sedící stále na místě sledoval kam jde dokud mu to výhled dovoloval.

„Samotářský typ? Plný tajemství a záhad, která by neměli lidé znát…“ Napil se Damon whiskey ze skleničky, kterou mu právě podal barman. Pak koutkem oka zahlédl Alice stojící ve dveřích a nosem nasál pach krve na jejím krku. Ve skutečnosti ale spíš sledoval neznámého upíra, jak zareaguje na její příchod a jestli si všimne náplasti na jejím krku.*

Jakmile jim zmizí Alice z obzoru otočí se neznámý upír zpět a pořádně si prohlédne muže, který s ním mluví. „Ano dá se to tak říct a teď mi povězte, co vás přimělo bavit se s cela neznámím člověkem?“

„Nuda“ ušklíbnul se. „Nedávno jsem se vrátil po letech do města, tak se tu tak nějak porozhlížím. Vlastně jsem se už stihnul seznámit s jednou takovou holkou, zrovna kolem prošla, měla náplast na krku.“

Příjde k nim Aaron a podívá se na Damonovu prázdnou sklenku a potom Damonovi do očí. „Budete si přát ještě něco?“

Damon se podíval na kluka*Ještě jednu whiskey pro mě a potom jednu tady pro mého nového známého… jak se vlastně jmenuješ?“ obrátil se na neznámého upíra.

„William..,William Price,“ představil se. „Seznámil s ní? hm ranky nemá tak že jej nekousla, ale co když je upírem on?“

„Damon Salvatore“ představil se a napil se ze svojí skleničky, kterou mu před chvílí Aaron přinesl. „Došlo mu, že není upír? Nejspíš ne, jinak by se za ní rozběhl a zabil by ji. Nebo je hlupák, když nechává kolem chodit člověka, který o něm ví, že je upír. I když ono by ji stejně nikdo nevěřil.“ Obrátil se znovu na Williama. „Takže za jakým účelem si v Mystic Falls? Máš tady v plánu něco podniknout?“

„Vlastně sem se doma nudil a tak jsem se vydal napít něčeho lepšího než jsou mé domácí zásoby.“

„Jo, není nad pořádnou dobrou whiskey.“ Napil se ze skleničky „Ale co tě přesně dovedlo do Mystic Falls? Nějaký plány?“

„No, vlastně možná sehnat pár přátel, s kterými bych mohl jít ven, dlouhou dobu sem sám.“ Díval se na něj a při tom se napil.

„Z tohohle něco dostat, co je umění. Možná bych měl na něj zaútočit přímo, třeba by pak něco prozradil. Ne, nevím jak moc je starý. Možná nebude mladý, když tu holku rovnou nevysál.“ pomyslel si. „Tam kde si býval dřív si neměl moc přátel?“

„Většina je mrtvá….vlastně všichni,“ lehce se ušklíbnul a napil se.

„Zabiti tebou nebo někým jiným?“ ušklíbnul se „Nebo umřeli stářím?“

„To je různé, pár stařím, pár zabito, pár moj….“odmlčí se a podívá se upřeně do jeho očí. „Proč mu to říkám …. počkat koukej na ty oči, jsou tak staré viděli a zažili již mnoho víc než na kolik vypadá. Je mnohem starší..“

„Život je pes“ ušklíbnul se. „Já jsem teda nikdy neměl moc přátel. Většinou mi postačí whiskey, pár holek a ještě jedno moje oblíbený pití. Víc k životu potřeba není. Maximálně někdy z nudy otravovat mladšího bráchu.“

„Ano život je pes,“ přikývl a podíval se na jednu dívku, co šla okolo. „Hm, pokud má ale něco tak starého v očích, žádné kousnutí od holky se kterou prý byl a co je udajně upírka tak by mohl být upírem on… ale, mé druhé já by rádo na povrch, to tedy určitě. Jen co tu skončím s nim musím jít lovit…“

„Tohle už začíná být nuda. Už se přiznej, že si upír a vyklop, co chceš, ať to mám z krku.“ Podíval se na dívku, na kterou se podíval William a pomyslel si: „Možná by šla využít k jeho odhalení.“

Obrátil se na Williama „Omluvíš mě na chvilku?“ Zvedá se ze židle a jde za Nicoletou, přičemž si cestou nenápadně půjčil propisku ležící na jednom stole. „Ahoj.“ Usmál se svým Damonovským úsměvem a podíval se jí do očí. „Co kdybys za chvíli přišla za námi k baru a udělala něco, co ti napíšu tady na ubrousek.“ Mluví potichu a ovlivňuje ji. Na lístek pak napíše: „Poraníš se a nabídneš krev tomu muži vedle mě“. Lístek ji pak podá a vrací se k baru. „Takže u čeho jsme skončili?“

Ta holka se zvedla a zmířila k baru pro džus. Poté se řízla o lístek papíru, který měla v kapse. „Sakra, AU!“

William koukne na prst a chvíli se zarazí, měl opravdu co dělat aby se udržel. Ačkoliv mu oči lehce zčervenaly. „Zatraceně“ pronese, rychle vstane a vyjde ven z Grillu. „Copak už nemáš žádnou sebezáchovu, ukaž lidem kdo jsi a jsi mrtvý! Pravidlo číslo jedna!“

Ušklíbne se nad tím, co se před ním právě stalo. Když Will odešel, tak se podíval holce do očí a ovlivnil ji. „Dojdi si to ošetřit.“ Odložil skleničku na bar a jde ven odchází ven za Willem. Když ho spatří, zamíří k němu. „Děje se něco?“

William na něj pohledne. „Ne v pořádku já….ja jen…krev…“ Zarazil se. „Zbožnuju ji a řekl bych že ty též…“ pomyslel si. Přistoupí blíže k němu. „Tak jo, o co ti jde? Je jasné, že víš kdo jsem, a ty si buď stejný nebo hlupák.“

Tváří se nechápavě. „Počkat. To jakože nejsi člověk?“ ušklíbnul se. „Fajn, necháme té komedie. Už to začínala být nuda. Jde mi o to zjistit, co tady ve městě děláš, proč jsi tady a tak podobně.“

Prohlédne si jej a rozhledne se. „Zašel sem se trochu napít. Jinak mi jde jen o to se pobavit… A ty?“ pousměje se na něj a ještě jednou se rozhledne, když vidí že nikdo kolem není, zaútočí. Chytne jej pod krkem a přitiskne ke zdi. Jinak ještě jednou se pokusíš prozradit mě před potravou….tak ti vyrvu srce z hrudi. Rozuměls?“

Damon ho odstrčí a ze stromu vedle ulomí větev. Williama přitlačí ke zdi a špičatou stranou větve mu míří na srdce. Přitom ho přitlačí ke zdi a chytil ho pod krkem. „Ještě jednou se ty pokusíš vyhrožovat mě a skončíš probodnutý dřevěným kůlem. Aby bylo jasno, tohle je moje město a nemám rád, když se tu objeví nějaký neznámý upír. Spousta upírů tu byla před sto lety upálena. Takže ještě jednou, proč sis vybral Mystic Falls?“

„Dlouho sem byl bez krve, musím zpět do formy…“ prolítlo mu hlavou. „Nevybral, prostě jsem se usídlil na prvním místě co sem potkal. Žiji tu jíž víc jak dvě desetiletí. Za tu dobu tu o mě nemá nikdo nejmenší tušení.“

„V tom případě nedělej problémy a nic se ti nestane.Snaž se, ať tě neodhalí. Lidé tu nemají upíry moc rádi.“ Pustil ho. Nechal ho tam stát a vrátil se zpátky do baru, kde se posadil znovu na místo, kde seděl předtím. William poté odešel pryč a šel lovit.

 

12.10.2013, večer – Mystic Falls, Aaronův dům

Zatímco byla Alice v domě sama a čekala, až se objeví Aaron, tak se přesunula do kuchyně. Nakoukla do ledničky a objevila ji prázdnou. Chvíli se rozhodovala, jestli by neměla zajít nakoupit. Tady je sice v bezpečí, ale na druhou stranu se nemůže schovávat věčně. Nakonec vyndala z batohu peněženku a vyšla ven. Za rohem byla malá sámočka, kde nakoupila nějaká vajíčka, salám, sýr. Po návratu domů to uklidila do ledničky a začala dělat dvě omelety.

Aaron později přijde k domu, zkusí vzít za kliku, ale stejně nečeká, že by bylo otevřeno. Doufá, že Alice spí nebo se aspoň rozvaluje u televize nebo někde jinde. „Doufám, že ne někde u mýho pokoje“ pomyslel si a ušklíbnul se nad tím. Když vzal za kliku, tak zjistil, že je otevřeno, a tak měl trochu obavy. Vešel dovnitř a rozhlédl se.

„Alice, jsi tu někde?“ zavolal na ní a zatím zamyká klíčem, který je zastrčený v zámku.

„Jsem v kuchyni!“ zavolala a mezitím přendala dvě omelety na talíře. Doufala, že cestou nejedl.

Aaron položil klíč na malý stolek v hale. Když ucítil právě hotové jídlo, rychle si svlíknul bundu a hodil ji někam na věšák. Už se jenom přezul a vešel do kuchyně.

„Takhle ty odpočíváš?“ ušklíbnul se a podíval se na omelety. „Doufám,že to nebude chutnat jako ty bábovičky, co jsi dělala jako malá.“ Podotkl jízlivě a stále se nepřestal šklebit. Když si ale vzpomněl na to, jak byla poničená, tak se jí podíval do očí a zeptal se: „Co vlastně ten krk?“

„Měla jsem hlad, tak jsem zašla nakoupit a něco jsem udělala k jídlu. Aspon nemám tak špatnej pocit, že jsem ti sem vlezla do domu.“ Na stůl položila dva talíře a rozhlédla se po místnosti. „Kam dáváš příbory? A ten krk už je v pohodě, to bylo jenom z té ztráty krve. Teď mám akorát hlad.“

„Příbory se dávaj do tamtý skříňky.“ Ukáže na skříňku. „Hlavně že jsi v pořádku. Co máš dneska vlastně v plánu? Chceš tu přespat?…“ Trochu starostlivě si ji přeměřil pohledem a sednul si k ní ke stolu.

Vyndala ze skřínky příbory a položila je vedle talířů. „Pokud mě tu pár dnů necháš, než si najdu něco vlastního a práci, tak ano.“ Posadila se k jednomu z talířů. „Dobrou chuť“ popřála mu a pustila se do jídla.

„Dobrou chuť.“*Popřál a pustil se do jídla.

„Tohle je divný, vždyť jsem dřív měla omelety ráda. Proč teď chutná tak divně? Zas tak špatně snad nevařím.“ pomyslela si po chvilce. „Nezdá se ti na tý omeletě něco divného?“

„Né. Je skvělá, díky. Vlastně jsem měl dneska jenom snídani, tak jsem rád, že mám aspoň večer něco. A zdrž se na jak dlouho chceš. Aspoň tu nebudu sám.“

„Tak to bude asi jenom mnou.. možná jsem si tu omeletu za ta léta nějak znechutila“ pomyslela si.

Dojedla a odnesla talíř do dřezu. Přitom zívla a podívala se na hodiny. „Asi si půjdu zabrat nějaký pokoj a půjdu spát. Jsem z toho cestování a z toho dneška nějak unavená. Děkuju, že mě tady necháš a dobrou noc.“ popřála mu a cestou nahoru do schodů ještě sebrala svoji tašku s věcmi.

„Dobrou noc, Alice. Dobře se vyspi.“ Usmál se na ní Aaron.

Nahoře si vybrala Alice jeden pokoj, o kterém usoudila, že je pro hosty. Ještě si pamatovala, který pokoj byl tetin a podle bordelu poznala, který je Aaronův. V pokoji položila tašku na zem a nijak se nezdržovala, vytáhla si z ní pár věcí. V koupelně vykonala večerní hygienu a potom se převlékla do trika na spaní a zalezla do postele. Pár minut na to usnula.

Aaron šude pozhasínal a zamířil do haly, kde si vzal ze své bundy krabičku cigaret a šel do svého pokoje.Tam otevřel velké okno, sednul si na tmavě červenou pohovku a zapálil si cigaretu. Přemýšlel o Alice. „Co to měla na tom krku? Ach jo, ona se vždycky zaplete do něčeho špatnýho. Vážně jako malý děcko.“ Dokouřil dvě cigarety, vysprchoval se a šel spát.

 

10.12.2013, večer – Mystic Falls, Mystic Grill

Vešla dovnitř jedna mladá blondýnka oblečená do krázkých džínových minikraťasů, modního trika, kožených sandálů a to všechno doplněné módními doplňky v podobě náhrdelníku a několika náramků. Když dovnitř vešla, rozhlédla se kolem. Potom zamířila k baru, kde se posadila u baru.

„Něco nealkoholického“ objednala si a když ji pak ten kluk, co tu pracuje, přinesl objednané pití, tak se ho zeptala. „Náhodou nevíte něco o tom penzionu Salvatorů?“

Damon právě dopíjel svoji skleničku whiskey, když zaslechl zmínku o Salvatorech. Podíval se na pěknou blondýnu sedící kousek od něj. „Co může chtít?“ pomyslel si. Nechal svoji prázdnou skleničku ležet a přesunul se na místo vedle ní.

„Myslím, že o Salvatorech a jejich penzionu bych vám toho mohl říct spíš já.“*ušklíbne se. „Ale vrtá mi hlavou, proč vás tak zajímá ten penzion.“

Zvedla hlavu a podívala se na neznámého muže. „Zdravím. Jestli mi můžete o tom penzionu něco říct, tak budu jenom ráda. Vlastně tady jenom hledám nějaké ubytování a někdo mi doporučil tenhle penzion.“ Usmála se.

Damon se pořádně podíval na blondýnu. „Tuhle že bychom měli mít doma? No, výhodu to má. Chodící lednička s krví. A ovlivněný člověk se vždycky hodí. A navíc je pěkná“ Usmál se na ní. „Nejenom že vám můžu o tom penzionu říct něco, v podstatě vám o něm můžu říct všechno. Moje jméno je Damon Salvatore a ten penzion patří mojí rodině. Sice už moc pokoje nepronajímáme, ale nějaký pokoj by se tam určitě našel.“

Blondýnka byla sama se sebou spokojená. Ve městě není ještě ani hodinu a už má zařízené bydlení. Navíc v domě, kde má naději, že se může objevit Stefan. „Těší mě, já jsem Rebeka Michaelson.“ Usmála se. „V tom domě bydlíte jenom vy nebo ještě někdo jiný?“

Damon objednal dva panáky „Vlastně jsem do města dorazil teprve dneska, takže moc nemám přehled o domě. Ale rozhodně vím, který pokoj je můj. A protože už mám dost toho vykání, tak navrhuju tykání.“ Poté, co jim ten kluk přinesl dvě skleničky, jednu vzal a pozvedl. „Takže ahoj Becky.“

Podívala se na skleničku před sebou. „Tykat si s tebou klidně budu, ale pít bych neměla. Jsem tu autem.“ Podívala se na Damona. „A aby bylo jasno, nejsem žádná Becky, Beck, Reb ani žádná jiná zkratka mého jméno. Prostě jenom Rebeka, nebo ti začnu říkat Damí nebo Damonku.“

„Och, jenom to ne. Dobře, tak ahoj Rebeko.“ Vzal její skleničku a vtiskl jí ji do ruky. „Klidně se napij, jeden panák tě nezabije. A kdyby tě náhodou chytly policajti, tak je pošli za mnou. Mám takový malý speciální trik na to, jak to u nich vyžehlit.“

„Jenže jak se znám, tak nezůstanu jenom u té jedné skleničky.“ Položila skleničku na pult. „A když jsem opilá, tak vyvádím věci, kterých později lituju. Takže to radši necháme takhle. Ale možná bys mi mohl ukázat ten penzion zblízka. Ráda bych si ho prohlídla.“

Kopnul do sebe svého panáka a potom i toho od Rebeky. Potom se postavil. „Jak si dáma přeje.“ Vzal ji za ruku a vytáhnul ji na nohy. „ Ale tu skleničku si pak se mnou jednou dáš. Zaplatí a společně s Rebekou odchází ven z Grillu.

Společně s Damonem vyšla ven z Grillu a zamířila na parkoviště. „Máš tady auto? I když ty vlastně už řídit nemůžeš kvůli tvému pití.“ Zamířila ke svému autu. „Budu muset řídit já.“
Zasmál se. „Jenže jsem toho pořád ještě nevypil dost na to, abych nezvládnul řízení.“ Ušklíbnul se a rozhlédnul se kolem. Nakonec se obrátil opět na Rebeku. „Jenže protože tu nemám auto, tak to řízení nakonec zbyde na tobě. Teda pokud mi nechceš svěřit svoje autíčko.“ Usmál se.

Přimhouřila oči. „Hele, já jsem sice blondýna, ale nejsem blbá. Nepůjčím svoje autíčko někomu koho znám teprve chvíli a kdo má v sobě bůhvíkolik alkoholu.“ Vytáhla klíče a odemkla auto. Posadila se na místo řidiče a počkala, dokud se Damon neposadil na místo spolujezdce. Potom nastartovala auto a vyjela.

 

10.12.2013, večer – Mystic Falls, Penzion Salvatore

V autě, které řídila Rebeka, přijeli před dům.Tenhle kousek sem bych zvládnul odřídit i kdybych byl úplně na šrot,“ řekl Rebece a vystoupil z auta.

„Anebo bys někde narazil do stromu a pak by bylo auto na šrot.“ Vypnula motor, vzala klíčky a vylezla z vozu.

„Takže vítej ve svém novém domově. Jedna z našich sedmi ložnic na tebe čeká,“ Nabídnul jí rámě. „Co takhle menší prohlídka domu?“

Podívala se na dům, který by se měl na nějakou neurčitou dobu stát jejím domovem. Potom přejela pohledem na Damona. „Sotva se známe už bys mě posílal do ložnice?“ Usmála se a zavěsila se do Damona. „Tak mě tu můžeš provést.“

Vešel společně s Rebekou dovnitř dobu. „Tak já se tě snažím dostat do ložnice a ty mě zase necháváš vybourat se autem… kdo z nás je horší?“ Ušklíbnul se a rozhlédnul se. „Takže tohle je přijímací hala, když se dáme tady tudy, tak se dostaneme do kuchyně.“

Zavedl do kuchyně a rozhlédl se. „Tohle je asi nejméně používaná místnost v domě…. vlastně jsem tedy už pár let nebyl… tak půjdeme dál….“ Přešli do jídelny. „Další místnost, kterou moc neznám, myslím že se tady tomu říká jídelna… Jeden salonek, i když mám radši ten druhý a teď si budeš moci vybrat nějakou ložnici.“

Vede ji nahoru do patra. LTakže tady jedna ložnice, ta je náhodou volná a je přímo naproti mojí, takže kdyby ses někdy chtěl stavit… Potom je tu jeden pokoj, ten ale nedoporučuju, ten je nejmenší. A támhle je takový podkrovní pokoj, ale ten je většinou mého bratra, takže ten nepůjde.“ Zamířil ještě k dalším třem pokojům, které jí ukázal.

„A teď ještě jedna místnost, teda pokud nechceš ještě vidět sklep.“ Mrkl na ní a zavedl ji do salonku/obývacího pokoje. „Tady to mám čirou náhodou docela rád, částečně kvůli tady tomuto.“ Přesunul se k baru a nalévá whiskey do dvou skleniček.

„Mě nenalejvej, já si nedám,“ upozornila ho.

„Jenže teď už řídit nebudeš a i kdyby si někam chtěla jet, tak nebudeš moct a budeš tady muset zůstat.“ Ušklíbnul se. „Navíc mi tu jednu skleničku ještě pořád dlužíš od toho tykání a přece bys mi jednu malou skleničku neodmítla.“ Usmál se na ní svým Damonovským úsměvem.

Nadechla se k protestu, ale když pak viděla Damonův obličej, tak se zarazila. „Kruci, proč musím mít slabost zrovna pro Salvatory?“ Povzdechla si. „Fajn, ale jenom jednu skleničku. A jestli jich vypiju víc než jednu a opiju se, tak mám u tebe měsíc zdarma nájem.“ Napila se ze skleničky.

„Takhle se mi to líbí,“ usmál se a napil se ze svojí skleničky, přičemž se posadil vedle ní. „A s tím nájmem si nedělej starosti, vyberu si to u tebe jinak. Vlastně tu zálohu si můžu vzít už teď.“ Odložil skleničku na stolek a naklonil se k ní. Podíval se jí do očí a ovlivňuje jí. „Nekřič a neutíkej. Když nebudeš nic dělat, tak tě to nebude bolet.“ Sklonil se k jejímu krku a odhrnul ji blonďaté vlasy stranou.

Když se zmínil o tom, že by si to u ní vybral jiným způsobem, tak se zarazila. „Vypadám snad jako nějaká šlapka?“ Honilo se jí hlavou, ale když se jí pak podíval do očí a pokusil se ji ovlivnit, došlo jí to. „On je upír. Stefan se nikdy předtím pořádně nezmínil o tom, že by měl v rodině ještě nějakého upíra. Ale on toho o své minulosti moc neřekl, jenom že je z Mystic Falls.“

Když se Damon sklonil k jejímu krku a odhrnul ji vlasy, rozhoda se, že se nenechá vysát a odstrčila jeho hlavu. Podívala se mu do očí a ovlivnila ho. „Právě jsi se napil mojí krve a pak jsi mě uzdravil svojí krví. Moje krev ti chutnala, ale už ji nechceš nikdy znovu ochutnat.“

Odtáhl se od ní a olízl si rty. „Dobrá krev“ pomyslel si a pak se podíval Rebece do očí a zkouší ji ovlivnit. „Nikomu o tomhle neřekneš.“ Narovnal se a napil se ze svojí skleničky. „Takže proč že si vlastně přijela do Mystic Falls?“

„Přijela jsem hledat jednoho starého znamého“ usmála se a dopila obsah svojí sklenice. „A ty jsi říkal, že jsi sem taky teď přijel. Vrátil ses sem proč?“

„Hodně cestuju, ale tohle je moje rodný město a každý se jednou za čas musí stavit doma.“ Ušklíbnul se a dopil pití. Natáhnul se pro láhev a dolil si. Když si pak všimnul, že i Rebekah má prázdnou skleničku a dolil jí.

„Ne! Počkej!“ pokusila se ho zarazit, když si všimla, že jí dolejvá. „Já jsem řekla jenom jednu skleničku. Takhle si začnu myslet, že se mě snažíš opít a možná i svést.“

„Možná se přesně o to snažím.“ Usmál se na ni. Láhev položil zpátky na stůl. „Anebo mám jenom rád whiskey a nebaví mě pít sám. Ale jestli chceš mužeme si zahrát hru na pravdu. Bud řekneš pravdu nebo vypiješ skleničku whiskey.“

Vzala do ruky skleničku s tím, že tahle už je určitě poslední a trochu se z ní napila. Když se pak Damon zmínil o hře na pravdu, tak zaváhala. Byla to pro ni možnost, jak zjistit nenápadně něco o Stefanovi. „Tak dobře, jdu do toho.“ Souhlasila nakonec. „Ale ptám se první. Třeba… jak dlouho si žil v tomhle městě, než jsi začal cestovat?“

„Žil jsem tady do svých dvaceti čtyř let a pak jsem začal pracovat. A teď ty… odkud jsi sem přijela?“ usmál se a přitom si pomyslel: “Na mě jen tak nevyzraješ.“

„Přijela jsem ze Seattleu, chvíli jsem tam byla s bratrem, ale pak jsem se rozhodla zajet sem do Mystic Falls najít.“ Podívala se na svoji skleničku, ze které se jí zatím podařilo nemuset se napít. „Předtím ses zmínil o tom, že máš bratra. Máš ještě jiné sourozence nebo příbuzné?“

„Jiné příbuzné? Nějací se určitě najdou“ pomyslel si a odpověděl jí: „Ano. Ale měla bys už přijít na nějakou otázku, na kterou nechci odpovědět. Já bych se už rád napil.“ Podíval se na svoji skleničku a potom na Rebeku. „A jak jsi mluvila o tom koho hledáš, jak se jmenuje? Třeba ho znám a mohl bych ti pomoct.“

„Jak tě mám donutit se napít, když mi odpovíš jenom ano? Teď musím vyplýtvat další deset otázek, abych z tebe něco dostala. Třeba jestli tím myslíš nějaké vzdálené příbuzné nebo sourozence. A jestli to jsou ti sourozenci, tak jestli to je bratr nebo sestra a jak se jmenuje. A potom ta tvoje otázka…“ Zamyslela se. Když mu řekne Stefanovo jméno, tak mu tím dá navrch a není rozumné dát triumf upírovi, o kterém neví, na jaké je straně. Rozhodla se proto, že mu to jméno neřekne. „Asi se budu muset napít.“ Pokrčila rameny a vypila obsah své sklenice. Přitom si v duchu řekla, že tahle sklenice je poslední.

„To je tím, že mi dáváš takové otázky, na které je hrozné snadné odpovědět. Za to já nemůžu. A myslel jsem tím vzdálené příbuzné. Jinak mám jenom bratra, který se jmenuje Stefan Salvatore. A protože si mi prakticky položila tři otázky, tak se teď budu já ptát víckrát.“ Podíval se na její sklenici a nalil ji dvojitou whiskey, sám vypil svojí a také si nalil dvojitou. „To abysme to měli těžší.“

„Proč mi nechce svěřit jméno toho, koho hledá? Co je na tom tak tajného?“ pomyslel si. „Proč mi nechceš říct to jméno? Co je na tom tak tajné? Znám toho někoho? Proč ho hledáš?“

„Víš, že teď kvůli tobě musím vypít čtyřikrát dvojitou whiskey?“ Pozvedla obočí. „Alespoň už jsem zjistila, že je Damon Stefanův bratr.“ Povzdechla si a vypila první skleničku whiskey. Potom si nalila do sklenice další, tu také vypila a pak to zopakovala ještě dvakrát. Nakonec se opřela o pohovku a podívala se na Damona. „Začínám uvažovat, že tahle hra možná nebyl až tak dobrý nápad. Co si přestat hrát? Měla bych si jí vybrat nějaký pokoj a zabydlet se.“

Sleduje ji, jak do sebe lije whiskey a musel se usmát. Tahle hra začíná plnit svůj účel. „Ty už bys chtěla jít nahoru? Vždyť jsme se ještě nedostali ani k…“ ztlumil hlas, „naším minulým láskám.Takže co mi řekneš o svých minulých láskách? Takováhle pěkný blondýnka musela zlomit srdce spoustě mužům.“ Usmál se a podíval se jí do očí.

Podívala se mu do očí. „Možná jich byla spousta, ale to zlomený srdce jsem měla spíš já. Asi je to mnou.“ Natáhla se dopředu a nalila si dvojitou whiskey do skleničky, aniž by si pořádně uvědomila, co dělá. Nejspíš už byla příliš opilá na to, aby jasně uvažovala. Vzala si skleničku a opřela se o opěradlo pohovky. Natočila se čelem k Damonovi. „Teď jsi na řadě ty.“

„Jenom krátké románky, nic významného.“ Pokrčil rameny a podíval se na ni, jak pije sama bez nucení whiskey a začínala být opilá. Teď by bylo správné ji zavést do některé z volných ložnic a nechat ji tam se z toho vyspat. Jenže on správné věci nedělá. Posunul se o trochu blíž k Rebece a namotal na prst pramen jejích vlasů. „Jestli ti někdo zlomil srdce, tak musel být hloupý, když neviděl, co má před sebou.“

Odložil svojí skleničku, vzal i její a položil obě na stůl. Vstal ze sedačky a přešel k několika skřínkám. „Tady někde bylo nějaké rádio,“ řekl si sám pro sebe, přičemž pár skřínek otevřel a nahlédnul dovnitř, až nakonec vytáhnul jedno rádio. Zapojil ho, chvíli mačkal nějaká tlačítka a po chvíli se začala z rádia linout hudba. Právě hrálo písničku A Thousand Years. Vrátil se zpátky k Rebece a podal ji ruku, přičemž se na ní usmál. „Smím prosit?“

„Vlastně bych si spíš měla zajít vybrat ten pokoj“ usmála se a vstala ze sedačky. Přitom se trochu opile zamotala a chytla se Damonovi nabízené ruky, aby nespadla. „Asi jsem to s tím pitím trochu přehnala.“

„Pomalu, zlato.“ Zachytil ji a pomohl ji udržet rovnováhu. Přitáhnul si ji k sobě blíž a obejmul ji kolem pasu. Mezi nimi tak nezbyl už žádnej prostor. „A ještě není tak pozdě, aby jsi šla spát. Právě teď ta pravá zábava začíná.“ Usmál se a začal se s ní pohybovat do rytmu hudby.

Podívala se na něj a usmála se. „Proboha, co to vyvádím? Miluju Stefana… ale na druhou stranu Damon tu teď je a zajímá se o mě. A Stefan tu není… nebo je to tím pitím, že takhle uvažuju?“ Obejmula ho rukama kolem krku a naklonila se k němu. „Ale mám jednu podmínku, je to jenom jeden tanec.“ Položila si mu hlavu na rameno.

„Jistěže, jenom jeden tanec.“ Usmál se, ale přitom si myslel své. Pomalu ji začal rukama jemně hladit po zádech, přičemž jednou rukou povyjel výš a zapletl jí prsty do vlasů.

Když ucítila Damonovi doteky a hlazení, které byly přes jemnou látku trička elektrizující a intenzivní, zrychlil se ji tep. Kdyby byla člověk, tak by se jí nahrnula krev do tváří a tváře by zčervenaly. Takhle se ji místo toho v Damonově blízkosti jen zrychlil dech a zrychlil tep.

„Tak písnička skončila,“ řekla, když dohrála písnička a mírně se od Damona odtáhla. „Měla bych si jít zabrat ten pokoj.“

„Ne,“ zavrtěl hlavou a podíval se jí do očí. „Písnička sice skončila, ale já ještě ne.“ Přitáhl si ji blíž k sobě a políbil ji. Levou rukou jí obejmul kolem pasu a přitiskl ji k sobě, zatímco pravou rukou ji zajel do vlasů. Nakonec ji po chvilce pustil a podíval se na ni, snažil se posoudit její reakci.

Když ji Damon políbil, nejprve byla překvapená. Možná to bylo tím alkoholem, ale pak pod jeho polibkem roztála. Zavřela oči a začala si vychutnávat polibek, jeho rty a způsob, jak ji líbal. Potom, když to přestal, otevřela oči a podívala se na něj. „Já…“ Chtěla něco říct, ale nevěděla co. „Ne, na tohle slova nestačí. Chci víc.“ Naklonila se k němu a začala ho líbat.

Trochu ho překvapila, když ho začala líbat. Vzal její obličej do dlaní a zabránil ji tak se odsunout. Vychutnával si její rty, zkomal je a ochutnával. Něžně ji kousl do spodního rtu a pak ji jemně dráždil špičkou jazyka. Nejprve přejel jazykem jen po horním rtu a pak i po dolním. Cítil, jak se chvěla pod jeho dotykem. Chtěl víc.

„Proboha, co to vyvádím? Neměla bych, jenže moje tělo chce něco jiného. Už je to skoro sto let, co jsem s někým byla. A Damon je tak sexy a přitažlivý a je ke mně pozorný…“ Hlavou se jí honili myšlenky, zatímco se líbala s Damonem. Pootevřela rty a jejich jazyky se pak setkaly. Mezitím prsty levé ruky zajely do jelo vlasů a pravou rukou mu zajela pod košili. Ale ani to ji nestačilo, protože mu chtěla být blíž. Pravou rukou mu prudkým truhnutím rozepnula košili, přičemž všechny knoflíky se utrhly a uletěly. Přitiskla se na jeho hruď a na chvíli ho přestala líbat, aby mu mohla pošeptat: „Neměla bych tohle dělat.“

„Proč?“ zeptal se jí, zatímco se jemně otřel o její tvář. Na chvilku ji pak umlčel krátkým polibkem. „Jsi nádherná“ řekl jí a přejel k jejímu ušnímu lalůčku. Chvíli ho laskal a dráždil. Potom přejel níž, na krk, kde pokračoval v líbání a dráždění jazykem.

Nadechla se k protestu „Známe… se… teprve… chvíli. Měli bychom…přestat,“ vydechla. Bylo pro ni obtížné mluvit, když ji Damon dráždil na místě, kde byla zrovna tolik citlivá. Nakonec veškeré svoje protesty vzdala, kvůli vypitému alkoholu byla o něco povolnější. Chvěla se pod jeho doteky. Každý jeho další dotek nebo polibek ji ještě víc rozpálil.

Přestal ji líbat na krku a krátce ji políbil na ústa. „To nevadí,“ řekl potichu a prstem ji přejel po rtech. Pokračoval pak s putováním prstu dolů, přes bradu a krk k dekoltu. Tam se zastavil a přidala se k němu i zbylá ruka. Rukama ji jemně přejel po ramenech a sjel snimi na záda. Jemnými krouživými tahy na zádech se jeho ruce dostaly níž, kde sevřely její zadeček. Mezitím ji znovu začal líbat a vtáhl její jazyk do svých úst. Chvíli ho nežně škádlil svým jazykem a proplétal je, dokud to všechno neskončil. Pustil ji a odtáhl se od ní, aby ji vzápětí mohl vzít do náruče a odnášet ji k sobě do ložnice.

Hrála si s jeho jazykem a nechávala se od něj hladit všude po těle. Když se pak odtáhl, chtěla protestovat, ale její ještě nevyřčené protesty, byly přerušeny, když ji vzal do náruče. Chtěla namítnout, že chodit umí sama, ačkoliv by měla protestovat proti něčemu jinému. Bylo jí jasné, kam ji nese, ale neměla už sílu protestovat. Nebo spíš nechtěla protestovat.

Ve své ložnici ji položil na postel a sám se nad ní sklonil. Byl rád, že už neprotestuje. Teď už úplně vyhrál a ani k tomu nemusel používat ovlivnění. Je to sice obtížnější, ale někdy není špatné zkusit někoho svést bez ovlivňování. Má potom větší pocit úspěchu.

Naklonila se k němu, uchopila lem jeho košile a přitáhla si ho k sobě. Dráždivě mu nejprve přejela zuby přes rty a pak ho políbila, přičemž pravou rukou zajela do jeho havraních vlasů, zatímco levou se vydala na pouť po jeho teď už nahé hrudi. Po chvíli se k ní přidala i druhá ruka a vzápětí mu stáhla košili z ramen. Nakláněl se nad ní a líbal jí na rty. Pravou ruku měl položenou v jejích vlasech a prsty si hrál s pramínky vlasů, zatímco druhá ruka pomalu putovala od ucha přes krk, přes rameno a přes její pravou ruku, až se do stala k jejímu pasu. Chvíli si pohrával s lemem trička, až pak zajel rukou pod něj a jel nahoru.

Po chvíli ji přestal líbat na ústa a stejně jako před chvíli přešel k ušnímu lalůčku. Chvíli ho laskal a pak se znovu přesunul ke krku, který zahrnoval horkými polibky a postupně jel stálé níž. Zastavil se až u dekoltu, kde mu bylo překážkou její triko, ale ne na dlouho. Rukama uchopil lem trička a prudkým trhnutím ho roztrh a odhodil někam do rohu místnosti. Vrátil se pak znovu k jejímu dekoltu a zahrnoval ji vzrušujícími pohyby jazyka, přičemž se postupně pomalu přesouval přes žlábek mezi ňadry a přes bříško. Zastavil se až těsně nad rozepínáním minikraťasů, které několik zručnými pohyby prstů rozepnul a stáhnul dolů. Kratasy následovaly roztržené triko někam do rohu místnost a on se přesunul opět výš a políbil ji na rty.

Rebeka leží na posteli polonahá, oblečená jen ve spodním prádle, černobílé podprsence a kalhotkách. Ze sandálů, které teď ležely někde vedle postele, se zbavila už před nějakou dobou. Líbala Damona, pootevřela rty a nechala ho vklouznout jazykem k sobě. Těsně se k němu přitiskla hrudí. Levou ruku mu zabořila do havraních vlasů a pravou ho hladila po zádech. Nakonec pravou rukou přejela na jeho hrud a dotkla se jeho vypracovaných svalů na břiše. Rukou sjela níž a začala mu umnými pohyby rozepínat kalhoty.

Několika zručnými pohyby ji Damon pomohl a dostal se tak z tmavých kalhot, které skončili u nohou postele. Jeho ruce putovaly po jejím těle k ňadrům stále uvězneným v podprsence. Zatímco jednou rukou sevřel jedno ňadro, druhou rukou ji přejel pomalu na záda. Neměl chuť na složité rozepínání a tak ho jedním prudkým pohybem přetrhl. Levou rukou se lehce dotkl jejích prsou a prsty přejel v jamce mezi nimi a pokračoval stále níž až na ploché břicho a drobný pupík. Sklonil se níž a opět spojil jejich rty, kterými poté putoval níž, přes krk, úzkou jamku u klíční kosti až k jejích ňadrům, které začal ústy zvědavě zkoumat. Mezitím jeho ruce putovaly níž, jemně přejel přes břicho a zastavil se u lemu kalhotek. Uchopil ho a prudkým pohybem je roztrhl.

Z hrdla jí unikl tichý sten. Ležela nahá na posteli a užívala si každý jeho dotyk i polibek. Bylo jí jedno, že jí právě roztrhal většinu oblečení, nejspíš si toho ani nevšimla. Místo toho přejela rukama po jeho svalech na bříše dolů, uchopila lem boxerek a stáhla je dolů. Přitiskla se k němu a pevně ho obejmula nohama. Zatlačila na něj a převalila ho vedle sebe. Teď on ležel na posteli a ona si na něj obkročmo sedla. Ruce položila na jeho hruď a milovala se s ním.

——

Po dlouhém a vášnivém milování, při kterém vystřídali několik poloh, se svalil Damon na postel vedle ní. Ruce si založil pod hlavou a ušklíbnul se, přičemž si pomyslel: „Docela dobrý návrat domů“

Unavená si lehla na bok a otočila se čelem k němu. Hlavu si opřela o jeho rameno a přitiskla se k němu. Jednou rukou mu Rebeka jemně přejela po škrábancích na hrudi, které mu před chvílí způsobila a které se právě teď hojily.

„Takhle se hojí všem upírům všechny rány?“ zeptala se ho a přitom už se jí zavíraly oči. Nakonec ani pořádně neslyšela jeho odpověď, protože stihla usnout ještě dřív.

Podíval se na svoji hruď, kde už prakticky nebylo žádné zranění. Přestože byly předtím škrábance od ní docela hluboká, teď po nich zbyla jen trocha krve.

„Tohle je jedna z těch dobrých vlastností upírství“ odpověděl ji na její otázku a když na to nijak dál nereagovala, tak se na ni podíval. V tu chvíli si uvědomil, že spí. Jednou rukou ji pohladil po tváři a odhrnul jeden pramínek vlasů stranou.

„Je zvláštní, jak teď vypadá křehce a přitom dovede být i pěkně divoká. Jaká by byla, kdyby byla upír? Možná ji později přeměním, až už nebude užitečná jako člověka. Zatím to moje upírství vzala dobře, nemusel jsem ji ani ovlivňovat, aby nevyváděla.“ Ponořený do svých úvah, ji i sebe přikryl dekou. O chvíli později také usnul.

——-

Stefan přišel k hlavnímu vchodu, otevře dveře a vejde dovnitř. Vejde do salónku a rozhlíží se po Damonovi. Při tom si vduchu řekne: „Že by to už Damona přestalo bavit?“

„Damone, už se zase někde opíjíš tou whisky?“ zavolal na celý penzion a teď se rozhlíží po celým domě po Damonovi.

Když zasechla Rebeka z přízemí hlas, mírně se ji zachvěla víčka, ale oči neotevřela. Jenom se zavrtěla a ospale se zeptala: „Co se děje?“

Damon otevřel oči a ihned si uvědomil, čí hlas to slyší. Podíval se na Rebeku a odpověděl jí: „Nic se neděje, spi dál.“

Zvednul se z postele a nechal tam ležet Rebeku samotnou. Ze země sebral kalhoty a sešel dolů za Stefanem do salonku. „Takhle se chodí ze školy domů? Abys náhodou nedostal domácí vězení.“ ušklíbnul se a přitom přešel ke stále zapnutému rádiu, které vypnul.

Stefan ignoroval jeho hloupou poznámku a porozhlédl se po salónku, zrak se mu zastavil na dvou skleničkách. Ihned se podíval na Damona a na jeho ústa od rtěnky. „Máme návštěvu?“

Podíval se na dvě skleničky. „Spíš novou nájemnici, kterou jsi málem tím svým voláním před chvílí vzbudil“ Pokrčil rameny a Rebečinu skleničku dal stranou, zatímco do té své si nalil další whiskey a napil se. „Jak bylo ve škole? Co Elena?“

„A znám ji?“ Ušklíbnul se*. „Ve škole…“ začal, ale ihned se zastavil a střelil po něm podivným pohledem. „Damone.. Nedělej, že Tě to zajímá, tebe zajímají snad jenom holky, chlast a krev. Když už jsme u toho pití, není na whiskey trochu pozdě?“

„Mylím že ne, říkala něco o tom že je ted ve městě nová… To mi připomíná, víš že máš ve městě už několik let ještě jednoho upíra?“ Podíval se na Stefana. „A zapamatuj si, že na whiskey je vždycky správná doba.“

„Nic o tom upírovi nevím. A víš co? Necháme to na ráno, teď už se mi s tebou nechce mluvit.“ Nepočkal na jeho odpověď a odešel do jeho ložnice. Tam chvíli zapisoval svoje zážitky a myšlenky do deníku. Potom šel spát.

Damon dopil whiskey, odložil skleničky a vydal se do svého pokoje. Lehnul si do postele vedle Rebeky a usnul.

 

Zaslala: Nika