The Vampire Life – Black Diamond (3)

Při sedmém pokusu dovolat se Caroline a poslat jí SMS, která ale nebyla zatím doručena, dostal Damon zuřivý záchvat kašle a pak už to s ním šlo od deseti k nule. Začal se potit, křičel bolestmi a kašlal krev. Spoustu krve. Na čelo jsem mu dala studený ručník, ale ani ten nepomáhal. Byla to jen marná naděje, věděla jsem, kdo mu může pomoct, ale s každým neúspěšným pokusem dovolat se Caroline, se má naděje ztrácela.

„Přesně proto jsem věděla, že se mnou nemá nikdo jezdit, měla jsem předpokládat, že se to stane!“ řekla jsem a kolena se mi podlomila. Damon měl ještě dostatek síly, aby mě chytil, ale ne tolik, aby zůstal stát. Zhroutil se se mnou na podlahu a zmučeně dýchal.

„Měla jsem to být já, koho měla ta kulka trefit.“ vykřikla jsem a rozplakala se.

„To neříkej, nepřežil bych, kdybys zemřela.“

„A ty myslíš, že mně je jedno, jestli zemřeš?“

„Máš Stefana.“ řekl věcně. Začala jsem se smát, ale z očí mi stejně tekly slzy. Vypadal, jako kdyby ho moje reakce na jeho slova vystrašila.

„Stefana. Myslíš toho Stefana, který se znovu spolčil s Klausem? Myslíš toho Stefana, který zabil moji nejlepší kamarádku?“

„On se změní, až vám už nebudu překážet.“ řekl ironicky.

„Já se taky změním, v popel.“

„Nezabiješ se, kvůli mně ne. Nenechala bys tu Bonnie a Caroline samotnou.“ Měl pravdu, nedokázala bych je opustit.

„Ale už nebudu taková, jaká jsem, to je stejné, jako kdybych zemřela.“

Dlouho nikdo z nás nic neřekl, jen jsme tam leželi na podlaze a tiše jsme doufali v zázrak. Žádný ale nepřišel. Ne, nemohl odejít. Tohle už jsem jednou zažila a dopadlo to dobře, tak proč teď ne. Asi proto, že jsme tak daleko od domova a od Klause a jeho léčivé krve. Pomalu mi začala docházet skutečnost. Slzy mi tekly v ještě větších potocích.

„Nechci, aby to skončilo takhle.“

„Myslím, že to nechtěl nikdo, jen ten, kdo vystřelil.“ vzdychl a jemně se usmál. V koutku úst mu zůstala kapka krve, která mi tak krutě připomněla, co mu hrozí. Jemně jsem ji setřela a pak zase sklopila pohled k zemi.

„A to už jsem pomalu začínal doufat, že by z toho mohlo něco být.“ zasmál se ironicky. „Že už to vypadá nadějně a on se pak objeví nějaký šílenec, co má pistol s dřevěnými kulkami plnými jedu. Zákon schválnosti.“

Bodlo mě u srdce. Měl pravdu, už to začínalo být nadějné… Jenže kdo může změnit osud?

Damon se prudce předklonil a dřevěnou podlahu před ním potřísnilo několik kapek krve. Mnohem víc než doteď.

Někdo může změnit osud, upíři, a to mi došlo přesně ve chvíli, kdy se dveře od pokoje otevřely a v nich stála naše blonďatá kamarádka, která zavinila to, že dnes toužím rozervávat lidem krky.

„Rebeko?“ zeptala jsem se zmateně. Zrovna ji bych tu vážně nečekala.

„Copak? Překvapení?“ vysmála se mi a zrovna ve chvíli, kdy jsem po ní chtěla skočit, vytáhla z kapsy malou lahvičku s rudou tekutinou. Oči se mi zaostřily jen na tu jedinou malou věc, dokud ji ta mrcha zase nezastrčila do úzké kapsy v džínech.

„Myslím, že tohle by se Stefanovi nelíbilo.“ ukázala na nás a pak mrkla.

„Bráška tě pustil ze řetězu, měli bychom zavolat na FBI, že po městě běhá nebezpečná bestie.“ zavrčel Damon a po bradě mu stekla krvavá kapka.

„Vypadáš, jako by ti bylo špatně. Z toho se vyspíš.“ nenechala se zastínit Rebekah. Damon se zasmál a znovu si lehl vedle mě. Tahle situace se mi nelíbila, pokud se k ní budeme chovat takhle, naše jediná šance zmizí stejně rychle, jako se objevila. To nemůžu dopustit!

„Jak se máš, Rebeko?“ začala jsem mírně.

„Hmm… zatím nic moc, ale kdybych tuhle maličkou lahvičku vyhodila z okna, vaše výrazy by mě určitě pobavily.“ začala se smát. Vřela mi krev, ale musela jsem se držet. Musela!

„A nemůžeš v sobě najít trochu lidskosti a tu lahvičku nám dát?“

„Proč? Abych pořád poslouchala, jak se chudinka Elena nemůže rozhodnout, jestli si vybere miloučkého Stefana, nebo drsného Damona? Ne, drahoušku, za to mi to nestojí. Já mám s vámi úplně jiné plány, s oběma.“

Tak tohle už vůbec nebylo pěkné. Něco mi říkalo, že tohle nedopadne dobře. Něco zvráceného ve mně mi říkalo, že pustit tu teď nějakou epickou hudbu, třeba Requiem for a dream, by vůbec nebylo k zahození.

„A jaké máš s námi plány?“ dělala jsem, že mě to zajímá. Vlastně jsem se jen snažila vylepšit vztahy, i když to byl ztracený plán. Rebekah začala chodit po místnosti a nebezpečně si házela s Klausovou krví. Všechny svaly se mi napnuly, v případě, že by měla lahvička spadnout, jsem ji musela chytit. Damon vedle mě začal nehezky chraptět a kašlat. Už se to blížilo.

„Víš, tuhle krev mi dal Klaus, protože ho jeho sladká Caroline začala prosit o trochu jeho krve. Samozřejmě jí vyhověl a mě poslal, abych vám ji dala, ale proč bych to měla dělat? Pro moji existenci nejsi vůbec důležitá, vlastně by bylo lepší donést tvé mrtvé tělo na náměstí v Mystic Falls a nechat ho tam vystavené, jako vzpomínku na dívku, která se nedokázala rozhodnout.“ Začala jsem zahánět další slzy. „Na dívku, kterou každý chtěl, a to mu zničilo život.“ Odmlčela se, zastavila, chytila lahvičku do pravé dlaně a pak si klekla vedle mě a dívala se mi přímo do očí. „Na dívku, která kdyby se nenarodila, by nemusela nikomu zničit navždy život!“

V další vteřině jsem se po ní vrhla a snažila se dostat k malé lahvičce, ale ona Původní upírka byla mnohem rychlejší než já. Pravou ruku, která se snažila vzít jí lék, mi zlomila, a když jsem se snažila zkusit to ještě levou rukou, vrazila mi takovou facku, že jsem spadla zpět na zem vedle Damona, který ležel nepěkně zkroucený na podlaze, nepravidelně dýchal a díval se vytřeštěnýma očima někam do dálky.

„Až zemře, budeš zlomená a ani tvůj Stefánek ti nepomůže. Pak tě budu moct klidně zabít a bratrovi se vymluvit, že jsem přišla pozdě a ty ses z posledních sil zabila.“ Začala se smát a vítězoslavně tancovat po pokoji.

„Rebeko, prosím, co tím získáš?“ rozbrečela jsem se hystericky.

„Získám klid! Klid, má sladká Eleno. Zmizíš mi navždy ze života a já už tvoje jméno nebudu považovat za otravnou mouchu, která se každým dnem vrací a otravuje a mě pomalu dochází trpělivost.“

„Rebeko…“

„Už jednou mi trpělivost došla a tak jsem tě chtěla zabít. Kdo měl vědět, že máš v sobě upíří krev!?“

„Rebe-“

„Ale nebyl to zas tak velký problém, než jsem si myslela. Zavolat na tebe pár lidí, kteří umějí držet pistole v ruce a dát jim dřevěné kulky s jedem, nebyl zas tak obtížný úkol.“

To byla ona? Tím se to vše vysvětluje. Rebekah si všimla mého výrazu a opět se rozesmála. Nevěděla jsem, co mám říct, vše se na mě bortilo. Bonnie je mrtvá, Damon vedle mě leží a každou chvíli hrozí, že už se nenadechne, Stefan se změnil v někoho nepopsatelného a za pár chvil mě zabije sestra muže, který mi Stefana vzal. To byl naprostý konec. Moje slova se ještě utvrdila, když Rebekah vzala do ruky lahvičku s krví, otevřela ji a se smíchem si její obsah vlila do úst.

 Zaslala: Caroline