Elena Mikaelson

Elena Mikaelson

Rebkah Mikaelson – Tři týdny poté, co jsem zjistila, že Klaus vyvraždil celou moji rodinu, jsem se rozhodla. Musím se od něj dostat. Když jsem zahlédla Klause a vystrašenou Bonnie, nemohla jsem jinak. Musela jsem jí pomoct. Jenže v boji jsem pomoct nedokázala. Nemohla jsem tam jít, protože jsem věděla, že je tam Klaus. Nemohla jsem se s ním zase vidět. I když je to můj bratr. Jenže Esther je moje matka a Kol můj bratr. Možná, že vypadám, že mi záleží jen na mě samotné, ale není to tak. Záleží mi na třech členech mé rodiny. Na Esther, Elijahovi a Kolovi. Dříve to býval i Klaus. Jenže dříve jsem nevěděla pravdu.
Nakonec jsem se po všem tom přemýšlení rozhodla jít do sprchy a pak se sejdu s Bonnie. Nakonec mi to nedalo a umyla jsem si i vlasy. Jsem se sebou spokojená. Pro jednou.

Bonnie mi napsala, že se sejdeme u řeky. Fajn, jdu za ní.

Ještě tady není. Divné.

,,Rebeco?“ Oslovila mě Bonnie. ,,Bonnie.“ Oslovila jsem ji zase já. ,,Jdu hodně pozdě?“ Zeptala se. ,,Ne, to já jsem přišla dřív. Jak ti je?“ Zeptala jsem se jí. ,,Líp, než by mělo. Bylas už za Klausem?“ Zeptala se mě. ,,Ne a nepůjdu za ním. Ty víš proč.“ Odpověděla jsem jí se zavrčením. ,,Nikdy nevrč na čarodějku.“ Podívala se na mě tím svým pronikavým pohledem a jemně mi darovala bolest.  ,,Nikdy neprovokuj Původní upírku.“ Naklonila jsem se k ní a naznačila kousnutí.

,,Sorry, že vás ruším, ale Anla chce mluvit s Rebekou.“ Řekl nám Klaus. ,,Bonnie, zvládneš to tady?“ Zeptala jsem se jí. ,,Jasně, jen běž.“ Zasmála se.

Bonnie Bennett:  Rebekah odešla a já jsem tady zůstala sama. S Klausem. Tak jo, prostě projdu kolem něj a odejdu. Nic se nemůže stát. Když už jsem se konečně pohnula z místa a skoro obešla Klause, najednou mě chytil za ruku.

,,Bonnie počkej chvíli.“ Řekl mi prosebně. ,,Klausi, pusť mě!“ Řekla jsem mu, možná trochu hlasitěji, než jsem musela. Klaus povolil stisk, ale nepustil mě. Jak jsem si myslela. ,,Klausi!“ Řekla jsem mu už netrpělivě. ,,Bonnie.“ Zasmál se. ,,Fajn. Elena je v domě. Najdeš ji hned.“ Když jsem mu to řekla, začala jsem doufat, že odejde. ,,Já vím kde je Elena. Chci mluvit s tebou. Jen chvíli.“ Odpověděl mi prosebně. ,,Tak jo. Spusť.“ Vzdychla jsem. ,,No tak, buď trochu milejší.“ Zasmál se. ,,Promiň. Cítím se nějak…. No nic. Co potřebuješ?“ Zeptala jsem se ho s úsměvem, který myslím docela upřímně. Proboha, já věřím Klausovi, neovlivnil mě náhodou? ,,Ne, neovlivnil jsem tě.“ Řekl mi s úsměvem. ,,Čteš mi myšlenky?“ Zeptala jsem se ho. ,,Jsem Původní. Možná, že jo. A neomlouvej se.“ Zasmál se a já s ním.  ,,Tak proč mě tady držíš?“ Zeptala jsem se. ,,Chci se ti omluvit. Byl jsem jako posedlý vytvářením uštěkaných upírů, že jsem si vůbec neuvědomoval co tím způsobím. Vážně mě to mrzí. Můžeš mi odpustit?“ Zeptal se s nadějí v očích. ,,Dobře. Omluvu přijímám. Neměl bys jít spíš za Elenou?“ Zeptala jsem se ho. ,,Já za ní půjdu, ale teď je s Katerinou.  Takže mi zbýváš jen ty.“ Zasmál se Klaus. ,,Jo. A jsem z toho celá…. Ahhh!“ Začala jsem lapat po dechu a ucítila jsem šílenou bolest. ,,Bonnie? Jsi v pořádku?“ Zeptal se mě Klaus a vyznělo to docela starostlivě.

Najednou už mi nic nebylo. Úplně z něčeho nic to přestalo. ,,Klausi, uděláš pro mě něco?“ Zeptala jsem se ho. ,,Jo, když budu moct.“ Odpověděl mi. ,,Dáš mi trochu krve?“ Zeptala jsem se ho nedůvěřivě. ,,Jako… Mojí?“ Zeptal se mě nechápavě. ,,Jo. Můžeš mi dát trochu TVOJÍ krve?“ Zeptala jsem se ho ještě jednou, se zvláštním důrazem na slovo tvojí. ,,Jo. Na.“ A s těmi slovy se kousl do ruky a nabídl mi jí k napití. S vděkem jsem jí přijala. ,,Bonnie, teď mi řekni co ti je.“ Řekl mi Klaus, když jsem dopila. ,,Jsem těhotná s upírem.“ Odpověděla jsem mu. ,,Já vím. To je i Elena a není jí takhle zle. ,,Jsem čarodějka. Těhotenství na mě nepůsobí, tak jako na Elenu. Jsem svým způsobem slabší.“ Snažila jsem se mu to nějak říct. ,,A krev Původních ti pomáhá.“ Konstatoval jen. ,,Přesně.“ Odpověděla jsem Klausovi s úsměvem. ,,Co jsi dělala před tím, než jsi se napila ode mě?“ Zeptal se mě a zasmál se. ,,Ze začátku mě držela při životě… Jedna čarodějka. Pak jsem potkala někoho z tvé rodiny. Pomohla mi i krev Sage. Naposledy jsem pila od Bex.“ Odpověděla jsem mu. ,,Jméno té čarodějky mi neřekneš?“ Zeptal se mě mile. ,,Abby. Přivolala jsem ji.“ Odpověděla jsem mu nejistě. ,,Abby. Tvoje matka?“ Zeptal se pochybovačně. I když, možná mi na to skočil. ,,Jo. Přesně.“ Odpověděla jsem mu s nervózním úsměvem. ,,Jasně. Ale jaksi ti nedošlo, že Abby není tak silná. Nemohla ti pomáhat ona. Tak povídej.“ Řekl mi jen. ,,Pomohla mi Esther.“ Řekla jsem mu neochotně. ,,Jako… Esther?“ Zeptal se nevěřícně. ,,Ano, jako Esther.“ Odpověděla jsem mu. ,,Esther má být mrtvá. Já sám jsem jí zabil. Esther… Ona se mi pomstí. Esther?“ Odpověděl mi Klaus otázkou. ,,Esther ti nic neudělá. Ona chce opět sjednotit svou rodinu. Slíbila jsem jí, že ti to za žádnou cenu neřeknu. Takže to nevíš.“ Řekla jsem mu. ,,Jasně, neboj.“ Usmál se na mě. ,,Klausi?“ Oslovila jsem ho nejistě. ,,Jo?“ Odpověděl mi. ,,Můžu ještě?“  Zeptala jsem se ho prosebně. ,,Krev? Jo, jasně.“ Odpověděl mi. ,,Díky.“ Poděkovala jsem mu a napila se. ,,Klausi? Můžu se Tě na něco zeptat?“ Oslovila jsem ho nejistě. ,,Jasně. Na cokoli.“ Odpověděl mi nechápavě. ,,Klausi přeměníš mě?“ Zeptala jsem se ho a přemáhala smích. ,,Bonnie, děláš si srandu?“ Zeptal se mě Klaus nevěřícně. ,,Jo.“ A už jsem to nevydržela a vybuchla smíchy. On se ke mně přidal. ,,Bonnie já radši zajdu za Elenou.“ Řekl mi jen.

Elena Gilbert:   Asi čtyři hodiny jsem mluvila s Katherine, tedy vlastně… s mou matkou. Takže to bylo dost náročných pár hodin. Když konečně odešla, tak jsem si myslela, že si konečně můžu lehnout a spát. Lehla jsem si a pomalu jsem zavřela oči. Po nějaké době jsem znenadání jsem otevřela oči a myslela jsem, že dostanu infarkt. Ve dveřích stál…. Klaus.
,,Měla by sis zamykat, Eleno.“ Řekl mi jen. ,,Klausi! Co… Co tady děláš? Co…?“ Zaječela jsem jako smyslů zbavená. ,,Eleno, neječ.“ Řekl mi uklidňujícím hlasem. Jako by mě snad tohle uklidnilo. Já mám z Klause prostě strach. Bojím se a mám důvod. Chtěl mě obětovat pro boha. Za svůj život jsem vlastně vděčná Elijahovi. Jak ti dva můžou být bratři? Jo, jsou sice nevlastní, ale stejně. Prostě se Klause bojím a to, že mi stojí ve dveřích mi nějak nepomůže. ,,Můžu dál?“ Zeptal se. ,,A nezakousneš mě?“ Zeptala jsem se teď už docela v klidu. Ten Klausův pohled asi vážně zabírá. ,,Jasně, že ne. Slibuju.“ Zasmál se poprvé, za tu dobu, co stojí u mých dveří. ,,Tak můžeš.“ Odpověděla jsem mu a pokusila jsem se o úsměv. ,,Eleno já ti vážně nic neudělám. Chci…. Hmm, no…. Chci se ti jen omluvit. Doufám, že mi odpustíš. Ale pochopím, když to neuděláš a pošleš mě pryč. Ale… No… Bonnie mi odpustila. Do konce jsem se od ní dozvěděl o Esther. Vím, jak je na tom s dítětem. Hmm… Eleno?“ Podíval se na mě nechápavě a když viděl můj pobavený úsměv, musel se začít smát taky. ,,To je fakt ubohá omluva. Ale už jenom kvůli tomu ti musím odpustit.“ Zasmála jsem se znova a Klaus se mnou. ,,No u Bonnie to trvalo trochu déle. Ale díky.“ Řekl mi s úsměvem.  ,,Máš za co. Co jsi říkal o Esth… Auuu.“ Najednou jsem ucítila šílenou bolest. Zaskočilo mě to, až jsem bolestně vykřikla. Nikdy jsem to nezažila. Nevím co mám dělat. Ale Klaus ano. Úplně, jako by to byla samozřejmost, se kousl do ruky a nabídl mi ji k napití. Bolest hned odezněla. ,,Klausi?“ Oslovila jsem ho s námahou. ,,Eleno?“ Usmál se. ,,Děkuju.“ Odpověděla jsem mu. ,,Není za co. Jak je to možné? Ty nejsi čarodějka, tak proč?“ Zeptal se mě mile a přisedl si ke mně na postel. ,,Já nevím. Ty jsi Původní. Ty mi řekni.“ Pokusila jsem se o úsměv. ,,Já nevím. Hmm… Jsi tady sama?“ Zeptal se z ničeho nic. ,,Jo. Všichni šli lovit a Anla dokonce s Demetrim. A Bonnie spí a nevnímá svět.“ Odpověděla jsem mu nechápavě. ,,Eleno, kde je Bonnie?“ Zeptal se mě Klaus. ,,Naproti. Proč?“ Zeptala jsem se. ,,Zůstaň tady. Hned přijdu.“ Odpověděl mi a hned byl pryč.

Kam proboha šel? Já vím, měla bych mít radost, že odešel, ale když jak se tváří. Jako by o mě měl strach. A také o Bonnie. Je to možné? Tuhle odpověď mi může dát snad jen Klaus.

,,Eleno?“ Uslyšela jsem Klause a zároveň Bonnie. ,,Jo? Děje se něco?“ Zeptala jsem se nechápavě, když konečně stáli ve dveřích. Bonnie v obětí Klause. ,,Ano. Je tady Mikael. Asi dole.“ Odpověděl mi Klaus. ,,Vážně?“ ,,Jo. Obě vás neochráním. Bonnie má v sobě Katherininu krev. Přežije. Damon na ni počká někde… Kde že?“ Otočil se na Bonnie. ,,U Elenina domu. Už jdu. Neboj se, zvládnu. Děkuji Klausi.“ Odpověděla Bonnie Klausovi a odešla. Jenže já jsem s ním osaměla. Ne, že bych z něj měla strach, to už mě před chvíli přešlo. Ale to, že mě chce ochránit je docela divné.

,,Eleno, není na tom nic divného. Prostě mi přestalo hrabat a začal jsem přemýšlet. Jestli je ti to příjemnější, tak si třeba mysli, že tě ochraňuji proto, že jsi těhotná a já doufám, že mi porodíš další dvojnici.“ Zasmál se. ,,Fakt vtipný, Klausi. Můžeš mi číst myšlenky?“ Zeptala jsem se Klause. ,,Jsem Původní můžu všechno.“ Zasmál se a najednou se na mě dost divně podíval.

Zaslala: Jessulina