Správná volba (13 – 14)

(13)

Eleně už pár dní po přeměně začala docházet krev. Damon byl ten, který obstarával zásoby. Damon i Stefan byli oba pryč už 5 dní. Ani jeden jí nezavolal, ani jeden se neukázal. Elena nevycházela z domu a ani nikomu nevolala. Když jí někdo volal, zkontrolovala, jestli to není Damon, když nebyl, nezvedala to. Esemesky nečetla. Zamkla dveře a klepání ignorovala. Celý dny seděla a topila se ve vlastních myšlenkách. Skoro nevycházela z Damonovi ložnice. Krev pila, jako posedlá, ještě před 5 dny byla ta lednička s krví plná. Teď v ní už nebylo nic. Elena trpěla hladem.

„Chybí mi Damon. Chybí mi i Stefan, Jeremy, Bonnie, Caroline, Tyler a Matt, chybí mi rodiče, Jenna a Alarick. Co teď se mnou bude? Nemám nic k jídlu. Zabíjet nemůžu a Jeremy se nesmí dozvědět, že jsem upír. Co teď? Co budu dělat? Proč jsem se s Damonem pohádala? Proč jsem mu řekla, že nevím, jestli se přeměním, když jsem se pak hned přeměnila? Proč mu tolik ubližuju, vždyť ho miluju,“ přemýšlela v duchu Elena.

Asi po 5 hodinách vstala, převlekla se a šla ven s rozhodnutím, že když už je upír, ať je opravdový upír.

Bylo pozdě v noci, asi 2 ráno a bylo úterý. Elena chodila z uličky do uličky a hledala někoho, koho by zakousla. Většina lidí teď spala, protože zítra jdou do práce. Najednou se před ní objevil muž. Mohlo mu být něco přes třicet let a byl docela hezký. Elena se nadechla a prohrábla si vlasy. Tohle už dělala milionkrát, akorát teď to mělo jiný smysl.Přišla blíž k němu.

„Ehm… Ahoj.“ pozdravila ho s předstíraným, nesmělým úsměvem.

Muž se rozhlédl po tmavé uličce.

„Ahoj, co děláš sama, tak pozdě v nebezpečný části města?“ zeptal se s úsměvem.

„No, jsem tu nová a byla jsem s kámoškama, ale ztratila jsem se. Ty to tu znáš?“

„Taky jsem tu nový, ale trochu to tady znám. Mimochodem jsem Jim.“

„Jsem…Ehm… Jsem Katherine. A ty jsi zadaný?“

„Ne,“ usmál se na ni, „nejsem.“

„Máš tu někde rodinu?“

„Vlastně už nemám nikoho. Moje matka zemřela, tátu jsem nepoznal a nikoho jinýho jsem neměl.“ odpověděl tišším tónem.

„Super.“ pošeptala si Elena sama pro sebe a zakousla se Jimovi do hrdla.

Když skončila, tělo hodila do kontejneru, jediné na co byla schopná myslet, bylo to, že chce víc. Sedla si do parku na lavičku a čekala, zda někoho neuvidí. Za nedlouho uviděla dvě dívky, blondýnku a brunetku, obě měly v ruce cigaretu a bruneta nesla flašku nějakého alkoholu. Šla za nimi.

„Ahoj.“ usmála se na ně.

„Jé ahoj, ty jsi Elena Gilbertová, že?“ začala blondýna.

„Jo, znáš mě?“ podivila se.

„Jasně, že Tě známe! Jsi předsedkyně školní rady.“ odpověděla bruneta.

„Aha. Jasně… Holky můžete jít prosím vás se mnou? Potřebuju nutně vaši pomoc.“

„Určitě!“ řekly obě najednou a následovaly Elenu k místu, kde zabila toho muže.

Když tam byly, chytla Elena blondýnu pod krkem, zadívala se jí do očí, tak jak to vždy viděla u Damona.

„Ani se nehneš. Nepokusíš se utéct. Nebudeš křičet.“ nařídila jí.

Dívka vystrašeně kývla a pak už se ani nehnula. Elena rychle chytla i brunetu, protože už chtěla utéct a nařídila jí, aby nekřičela. I bruneta kývla a Elena jí vysála. Pak se pustila do blondýny. Jejich krev nebyla moc dobrá, byla hodně cítit alkoholem.

„Eleno?“ ozvalo se tiše za ní.

Elena se chtěla otočit, ale nejdříve chtěla vysát tu holku. Někdo jí položil ruku na rameno.

„Eleno, nech ji.“

„Fajn! Co chceš?! Proč jsem musela přerušit svou večeři? Je něco důležitějšího?!“ otočila se naštvaná Elena a odhodila tělo dívky.

Stál za ní Klaus.

„Chápu, že máš hlad, ale nesmíš se prozradit. Za hodinu jsi zabila tři lidi. Pro dnešek to stačí.“

„Co tu děláš, Klausi? Myslela jsem, že když už jsem upír, že už ti nejsem k ničemu!“ odsekla.

„Ale zlato, poslouchej. Chci ti pomoc. Vím, že tě Salvatoři opustili. Vím to a chci ti pomoc.“ řekl Klaus a chytil její obličej do dlaní.

Elena chvíli váhala, ale věřila mu. Vyhrkly jí slzy do očí a vrhla se Klausovi do náruče.

„Zabila jsem dnes tři lidi! Byli nevinní a tolik hezkýho je mohlo potkat! Jsem zrůda! Kvůli tomu mě Damon opustil! Kvůli tomu mě všichni nenávidějí! Upíři jsou zrůdy a já jsem upír! Jsem vrah! A není tu Damon, aby mi pomohl, není tu, aby mě uklidnil. O tu není!“ křičela Elena a Klaus ji hladil po vlasech.

„Můžeš bydlet u mě. Já ti pomůžu.“ pošeptal jí do vlasů.

xxx

Následující den se Elena vzbudila v posteli s nebesy, vedle ní byl dřevěný, úchvatně vyřezaný noční stolek, naproti ní, byla obrovská šatní skříň.

„Páni.“ vydechla Elena.

Na sobě měla to, co včera v noci. A pak si to uvědomila, na nočním stolku ležel její budík a rámeček s fotkou, kde byla ona a Jeremy. Na pracovním stole ležel její notebook, mobil a nabíječky. Běžela otevřít skříň. Byla plná jejích věcí. Na křesle ležely plátěné kalhoty, sportovní tričko, sportovní mikina a tenisky, ty věci nebyly její a ležel na nich vzkaz: Až se vzbudíš, přijď na zahradu. Klaus

Elena si věci oblékla a vyběhla na zahradu. Stál tam Klaus a několik hybridů a něco řešili. Hned jak viděli Elenu, ztichli a Klaus se usmál.

„Budu tě trénovat.“

„Dobře.“ odpověděla sebevědomě Elena.

 

 

 (14)

Damon seděl v baru, nevěděl v jakém státě, ani v jakém městě. Dopíjel flašku whisky a pořád mu nešla z hlavy Elena, jestli se přeměnila. Modlil se za to. Už to je jsou skoro dva měsíce, co jí opustil. Strašně moc mu chyběla. Bál se o ni. Bál se vrátit se domů, že namísto krásné, nesmrtelné Elenu, uvidí mrtvé tělo.

„Ahoj máš tu volno?“ vyrušila ho z přemýšlení neznámá dívka.

Chvilku si jí prohlížel a pak kývnul a usmál se.

„Samozřejmě.“

Dívka střelila pohled k Damonově skleničce.

„To, co on.“ nařídila barmanovi a kývla k Damonovi.

„Tak… existuje důvod, proč tu sedíš v devět ráno a společnost ti dělá jen skoro prázdná flaška?“

„Vlastně jo. Několik důvodů. Jsem Damon.“ představil se.

„Těší mě Damone. Jsem Zoey.“ představila a natáhla k němu pravou ruku.

Damon ji chytil, usmál se a políbil. Zoey se mu líbila, byla sebevědomá, její blonďaté, vlnité vlasy jí splývali na záda a měla nádherně hnědé oči. Zoey s ním začala flirtovat a Damon jí to oplácel. Povídali si spolu asi hodinu.

„Budu muset jít, za chvíli mi jede autobus.“ oznámila mu.

„Kam máš namířeno?“ zeptal se rychle.

„Ke kadeřnici.“

„Chceš tam odvést?“ nabídl se Damon.

Zoey střelila pohledem k prázdné flašce, kterou Damon vypil.

„Radši ne. Hodně jsme toho vypili.“ řekla, zasmála se a chtěla odejít.

Damon se zvedl, že jí doprovodí na zastávku. Šli vedle sebe směrem k malinkaté zastávce, za kterou byl les a nikde nikdo.

„Tohle je opravdový zapadákov.“ pomyslel si Damon.

Sedli si vedle sebe na lavičku.

„Tak, za jak dlouho jedete, slečno?“ zeptal se s úsměvem Damon.

Zoey se koukla na hodinky.

„Asi za 10 minut.“

Damon jí jednou rukou uchytil obličej a ona se k němu naklonila a zavřela oči. Damonovi šlo celou dobu jen o jedno. Její krev. Když si ale představil, že by měl vysát tu milou holku, se kterou toho měl tolik společného, nedokázal to a políbil jí namísto toho, aby jí kousnul do krku. Pak si vyměnili telefonní čísla a ona odjela.

„Naučil bych se žít bez Eleny.“ řekl si Damon a vydal se zpět k baru.

Ubytoval se v hotelu a den na to, zavolal Zoey, jestli by se nechtěla sejít. Souhlasila a Damon se vydal do obchodu, nakoupit nějaké oblečení, bez peněz a spoléhal na své upíří dovednosti. Když se vrátil na hotel, měl několik tašek s oblečením. Myslel na Elenu.

„Co to dělám? Chybí mi Elena. Proč to dělám, když ji miluji?“ přemýšlel.

Zvedl mobil a vytočil její číslo. Dlouho to vyzvánělo a Damon byl netrpělivý, když už to chtěl položit, ozval se hlas.

„Damone?!“ hlas patřil jí, Eleně.

„Konečně voláš? Kde jsi?“ zněla starostlivě a měla proč.

„Včera jsem ji prakticky podvedl. Podvedl jsem i sebe. Měl jsem tu holku zabít, ale nedokázal jsem to a políbil jsem ji. Co se to se mnou stalo?“ Přemýšlel v duchu a pak si uvědomil, že ona čeká na odpověď.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se ovládaným hlasem a přitom by nejradši křičel radostí, že je živá.

„Jo, jasně že jsem. Ale kde jsi?“

„Daleko, v nějakým zapadákově, už jsem zase zapomněl, jak se to tu jmenuje.“ odpověděl popravdě.

„Aha.“

„No, jen jsem se chtěl ujistit, že jsi v pořádku.“ řekl a chtěl zavěsit.

„Počkej. Damone.“ začala nervózně Elena.

,,Já… Nechtěla jsem ti… Nemyslela jsem…Damone, promiň. Nechtěla jsem ti ublížit a nemyslela jsem to tak. To se Stefanem byla jedna velká chyba. Teď, když sem upírem si svoje city mnohem víc uvědomuju a miluju tě. Mrzí mě, že jsme se pohádala a mrzí mě, že jsem tě asi navždy ztratila. Jen chci, abys věděl, že mi chybíš a byla bych ráda, kdyby ses vrátil domů.“ odříkala Elena řeč, kterou si připravovala už několik týdnů a doufala, že jí Damon zavolá.

Damon na druhý straně strnul, nevěděl, co má dělat.

„Vrátíš se domů, Damone?“

„Možná. Zatím Eleno.“ rozloučil se, lehnul si do postele.

Vzpomínal na krásné chvíle s Elenou. Litoval slov, která jí před dvěma měsíci řekl a věděl, že ji miluje. Uvědomil si, že teď udělal to samé, co Elena. Elena ho podvedla se Stefanem, ale Damon včera políbil Zoey a zítra s ní má rande. I když ale věděl, že by to neměl dělat, už se nemohl Zoey dočkat.

xxx

Stál u svého auta, před jejím domem v černém tričku a džínech. Na to, že byl listopad, bylo nezvykle teplo. Když vyšla ze dveří a přišla k Damonovi, obejmula ho a přitiskla se k jeho rtům.

„Na tohle jsem čekala celý dva dny. “ řekla a zasmála se, když se Damon pomalu odtáhl.

„Tak, kam chceš jet?“ zasmál se.

Když už vezl Zoey domů, nemohl uvěřit tomu, jak úžasná ta schůzka byla a jak moc se mu Zoey líbí.

„Chceš jít dál?“ zeptala se Zoey, když jí zastavil u domu.

„Nemůžu.“ odpověděl Damon a smutně se usmál.

Zoey se zamyslela.

„Už mi řekneš ten důvod, proč jsi byl v tom baru a proč teď nemůžeš jít dovnitř?“ zasmála se.

„Nejsi ženatý, že ne?“

Damon si vzpomněl na chvíli, kdy Elenu požádal o ruku a jak moc byl šťastný, když řekla ano.

„Zoey, já tě využil. Miluju někoho jinýho. Jen chci, abys to slyšela, než na mě navždy zapomeneš.“

„C…“ vydala ze sebe nechápavě Zoey.

„Pššt…“

Damon jí položil prst na pusu, zadíval se jí hluboce do očí a přikázal jí: „Zapomeň na mě. ŽádnýhoDamona Salvatora neznáš, ani jsi neznala. Zapomeň na všechny chvíle strávené se mnou, teď se otoč a jdi domů.“

Zoey se otočila a odešla.

„Sbohem Zoey.“ uslyšela naposledy Damonův hlas.

 

 

Zaslala: Kristen

Web: www.crayon-girl.blog.cz