Future starts today, not tomorrow (3)

3. chapter – The Gate

‚This only is denied to God: the power to undo the past.‘
Agathon
*~*

Stefane, kde jen můžeš být. Co když Bonnie ve svém snu viděla skutečně raněného Stefana a… Katherine. Chce mu ublížit? Elena nemohla vypudit veškeré otázky ze své hlavy, strach z nevědomosti, stejně tak strach o něj vyplňovaly každičký kout její mysli. Ruce se třásly, když vkládala klíč do zámku a pomalu jím otáčela. Doma už nejspíš všichni spali, slyšela pouze vlastní kroky spojené s vrzáním schodů. Zavřela dveře svého pokoje, chtěla nechat všechna trápení za nimi, mít alespoň chvíli, aby se mohla vzpamatovt a utřídit si myšlenky. Pohled jí padl na modrou knížku ležící na polštáři. Deník. Ze stolu popadla své plnicí pero, posadila se na postel a začla psát. Nevěřila, že ze sebe může události končícího dne vypsat, ale něco ji nutilo, aby poskvrnila čisté stránky svým úhledným kulatým písmem.

,,Opravdu zajímavé,“ uslyšela od okna. Trhla sebou: ,,Damone?“ Nakonec upustila od obvyklého ‚co děláš v mém pokoji, vyděsil jsi mě‘ proslovu, neboť si uvědomila, že má nejspíš zprávy o Stefanovi.
,,Co je zajímavé?“ řekni, že se Stefan zasekl v koupelně při depilaci nohou, prosila v duchu. I tak nesmyslná odpověď by ji okamžitě zbavila úzkosti.
,,Vaše rodina a deníky. To si všichni Gilbertové psali deníky?“ To se teď chce bavit o pitomých denících? Má být venku a pátrat po bratrovi!
,,Koho zajímají nějaké hloupé deníky?!“ mrskla zápisníkem, který stále třímala v rukou, do koutu, kde se sesunul vedle šatní skříně.
,,Mě. Vážně bych si chtěl přečíst Uncle John’s diary a zjistit, jak si vedl při svém prvním, a jistě ne posledním, neúspěšném pokusu políbit dívku.“ Pořád stál ve stínu, takže Elena nemohla vidět jeho úšklebek. Dívka nemohla uvěřit, že ještě stále nepochopil vážnost situace. ,,Nebo deník tvého otce. Byl to doktor, nemám pravdu? Zajisté také kvalitní čtení. O deníku Johnathana Gilberta všichni víme, ale jistě jich bylo víc.“
,,Kam tím vším směřuješ, Damone?“ Zmateně na něj koukala, když si přisedl a matrace se prohla pod jeho vahou.
,,Poslouchej, ty deníky zachycují historii. Jsou velmi důležité,“ kladl důraz na slova ‚velmi‘ a ‚důležité‘. ,,Musíš mi říct, kde jsou ty ostatní. Pokud mám najít Stefana, je to pro mě klíčová informace. Přemýšlej, kde mohou být.“
,,Já nevím, věci rodičů zůstaly v krabicích. Tam našel Jeremy i Johnathanův deník. O zbytku jsem se dozvěděla ve stejnou dobu jako ty,“ svědomitě přemítala, avšak neměla tušení, kde jsou schované zbylé.
,,Všechny věci tvých rodičů jsou v krabicích?“ tázal se Damon vytrvale.
,,Ano, jen něco málo zůstalo v tátově kanceláři a u Johna. Další jsou na půdě. Chceš si ty bedny projít?“
,,To by nemělo smysl. Strejda John se určitě již postaral, aby Jeremy svůj zvědavý nos nestrkal do historie – je v ní příliš pravdy.“ Vstal a měl se k odchodu. Eleně přišlo zvláštní, že odchází, aniž by dostal, pro co přišel.
,,Budu to muset zkusit jinak, dobrou noc.“ Záclony zavlály sotva to dořekl. Elena se snažila usnout dobré tři hodiny, než únava konečně přemohla zlé domněnky.

Následující den bylo pondělí. Co to znamená? Především nepříjemný drkot budíku v sedm ráno, rozespalí lidé potkávající se ve dveřích koupelny a samozřejmě také škola. Elena by nejraději zůstala v zachumlaná v peřinách, zaspala další den bez něj. Unaveně si rozčesávala vlasy a sledovala svůj strhaný obličej v zrcadle.

Ty máš teda dneska ránu,“ procedil Jeremy u snídaně. Nabral si plnou lžíci čokoládových lupínků a spokojeně je vkládal do úst. Elena se nechtěla hádat, věnovala mu pouze jeden ze svých ironických úsměvů.
Na parkovišti před školní budovou hledala jeho auto, ve třídě neustále pokukovala po místě, na kterém sedává, v jídelně nikomu nedovolila sednout si vedle ní, co kdyby se objevil. Teprve teď si uvědomovala, jak moc zasáhl do jejího života. Stal se jím.

,,Eleno, jak ti je? Stále nevíš nic o Stefanovi?“ odchytla Bonnie kamarádku na cestě do učebny biologie.
,,Stále nic. Bonnie, nemohla by jsi něco udělat?“ prosebný pohled se setkal s chápavým.
,,Už jsem to zkoušela Eleno. Nevidím ho. Ale dnes ráno mě zastavil Damon,“ Bonnie viděla v očích Eleny onu obavu – Stefan už není mezi živými neživými, a tak raději rychle odvedla pozornost.
,,A co ti chtěl?“
,,Říkal, že potřebuje mou pomoc. Mluvil o mém snu, nějakém vynálezu a troskách kostela. Taky chtěl, abych ti to neříkala. Já si však myslím, že bys to měla vědět, podle mě totiž nechce zachránit Stefana. Má v úmyslu dostat zpátky Katherine!“ Bonnie nečekala Eleninu reakci.
,,Cože? Takže on už ví, jak zachránit Stefana? Bože, Bonnie, musíš mu pomoct!“ Elena viděla jen svého přítele a ostatní pro ni bylo asi stejně zajímavé jako nejposlednější kanadská liga v curlingu.
,,Problém je, že mu nevěřím, Eleno,“ snažila se namítat čarodějka, avšak její přítelkyně byla racionálního myšlení zbavená.
,,Co chtěl, abys udělala?“
,,Mám přijít po škole k zřícenině kostela a přichystat si ‚tu čarodějnickou kuchařku‘,“ napodobila Damonův hlas. Nemohly dále pokračovat v rozhovoru, protože právě začala hodina a dívky se přesunuly do učebny. Učitel začal se svým výkladem o lidské kostře. Elena i Bonnie na sebe celou hodinu házely pohledy, jako kdyby si telepaticky vyměňovaly názory. Dlouhých pětačtyřicet minut trpěli studenti biologův monotónní hlas, když přišlo vysvobození v podobě zvonění.
,,Bonnie, prosím. Udělej, co po tobě chce. Určitě jde o Stefana. Půjdu tam s tebou,“ přemlouvala Elena, když už byly na cestě k autům.
,,Myslím, že ho to rozčílí. Nechtěl, aby jsi tam šla.“
,,Nejde tady o to, co Damon chce, nebo nechce. Jdu s tebou,“ ukončila diktátorsky Elena.

Damon pochodoval sem a tam mezi pařezy. Zíral na to málo, co zbylo z kostela a přemýšlel o tom, co se právě chystal udělat. Nebyl si jistý, zda to bude fungovat, ale musí se pokusit. Jde o život jeho bratra, ale především o Katherine. Tolik nezodpovězených dotazů, které vyřeší jedině ona.

,,Co tady dělá?!“ Aniž by zvedl hlavu, věděl, že ta nicotná vědma nepřišla sama. ,,Na něčem jsme se domluvili. Je to riskantní, mohlo by se jí něco stát.“
,,Slíbil jsi, že se mi ozveš, když na něco přijdeš. Tak jak je možné, že se mě z toho snažíš vyšachovat?“
,,Snažím se tě chránit, slečno Vyžívám-se-v-situacích-přímého-ohrožení-života.“
,,Pokud ti má Bonnie pomáhat, pak chci vědět s čím,“ stála si rezolutně za svým mladá Gilbertová. Upír upřel oči k nebi a zamumlal něco ve smyslu upířího Můj Bože: ‚Počkej, až se naučím lítat, ty dědku, spadneš z obláčku.‘ Damon věděl, že mu nezbývá nic jiného než zasvětit i Elenu. Obloha se zatáhla, mraky se shlukovaly do obludných rozměrů. Ve vzduchu byl cítit déšť.
,,Katherine unesla Stefana,“ začal a posadil se na nejbližší stromový pahýl.
,,Proč? Kam? Jak ho mohla unést?“ skočila mu okamžitě do řeči Elena. Její netrpělivost se projevovala v plné síle.
,,Nemám tušení, proč. Nejspíš se vydávala za tebe a než to ten naiva zjistil, ležel omráčen. A kam ho unesla,“ odmlčel se a očima prohledával zem, jestli se do něčeho nepraští, až jí to řekne a s Elenou to šlehne. ,,Myslím, že se vrátili v čase. Zpět do roku 1864.“ Obě dívky nechápavě zíraly a Damon toho využil, aby pokračoval, než ho znovu přeruší: ,,Myslím, že byste se měly posadit… Když jste včera odešly z penzionu, šel jsem do Stefanova pokoje, jestli nenajdu něco, co mě k němu dovede. Ležel tam deník Johnathana Gilberta, otočený na straně, kde psal o svých vynálezech. Proto jsem šel za tebou, Eleno, abych zjistil, kde jsou ty další deníky a odpovědi na moje otázky. A ty jsi mi to řekla.“
,,Řekla jsem ti, že nevím, kde jsou,“ nechápala.
,,Ale ano, řekla jsi, že některé věci tvých rodičů jsou v kanceláři tvého otce. Tak jsem se tam vloupal, nekoukej na mě tak, byl to jediný způsob. Nebylo těžké přesvědčit personál, aby mě pustil dovnitř. Dokonce mi jedna milá sestřička odemkla. Netrvalo mi dlouho najít trezor – za knihami? To jako vážně? Tvůj tatík zřejmě neměl smysl pro originalitu. Celou noc jsem strávil listováním v těch proklatých spisech až jsem konečně narazil na zmíňku o zařízení, které má otevřít bránu do minulosti. Johnathan tam měl poznámku, že nefungovalo. V tu chvíli jsem si spojil dvě a dvě. Ten sen, zmizení Stefana, deník… Katherine znala způsob, jak s tím zařízením zacházet, přátelila se s Emily, ta všechny ty vynálezy začarovala. To proto Bonnie viděla Katherine u kostela, který je již půl druhého století srovnán se zemí. Současná Katherine, nynější Stefan se svou věky trénovanou nezajímavostí a 19. století! Zbývá jediná otázka – proč? A kvůli té jsem dnes tady, kvůli ní je tu Bonnie, musí mi pomoct otevřít tu bránu. Ale Katherine není jediná, kdo se dostal do minulosti. Tvůj otec, Eleno, se v minulosti také rád procházel. Hodně jsem se od něj o cestování v čase dozvěděl.“
Chvíli bylo ticho, které nakonec proťala Bonnie: ,,Nechápu, jak bych ti mohla být užitečná. Vždyť jsi sám řekl, že k tomu potřebuješ ten přístroj. Máme jej snad?“
,,To sice ne. Budu to s tebou muset risknout. Z toho, co o tom vynálezu vím, už ho nepotřebujeme. Katherine otevřela bránu, je stále otevřená, aby se mohla kdykoliv vrátit zpátky. Je někde tady, stačí ji vyvolat. To bude tvůj úkol,“ mluvil jakoby se jednoduchost toho úkonu rovnala obyčejnému vyslovení zaříkadla.

Zaslala: JenniferBlack