Future starts today, not tomorrow (2)

2. chapter – Disappearance

‚Dreams that do come true can be as unsettling as those that don’t.‘
Brett Butler
*~*

Najednou jsem se ocitla blízko lesa. Znala jsem dobře to místo, už jsem ho tolikrát navštívila. Ve snech i skutečnosti. Teď to však bylo jiné, všechno se tu změnilo. Cosi se mihlo mezi stromy, zmizelo tam, kde se nacházely zříceniny starého kostela. Jenže namísto zřícenin zde stála původní stavba, nevypadala ani příliš staře. Všechno uvnitř mě mi našeptávalo ať jdu pryč, utíkám zpátky domů, ale něco mě nutilo zůstat. Pomalu jsem vykročila směrem, kterým jsem tušila odpověď na mé otázky. Až jsem ji uviděla. Stála otočená zády ke mně, netušila mou přítomnost. Musela jsem se přesvědčit, že je to ona, přistoupila jsem tedy až k ní a chytila ji za rameno. Okamžitě se otočila a zírala na mě s pootevřenými ústy.
,,Eleno?“ vyklouzlo mi jméno mé přítelkyně. Dívala se na mě pohledem, který mě z nějakého neznámého důvodu děsil.
,,Ano?“ v jejím hlase zněla nejistota. Hrála si se zipem kožené bundy, snad není nervózní?
,,Co tady děláš? A co tady dělám já?“ teprve teď jsem si všimla osoby, která ležela asi dva metry od nás nepřirozeně zkroucená. Přiklekla jsem k ní, abych se přesvědčila, zda nepotřebuje pomoc.
,,Stefane?!“ poznala jsem ho, jakmile se převalil na záda. Snažila jsem se chytit slova ze vzduchu, avšak mé snahy vypadaly spíše jako zoufalé pokusy o lapení dechu.
,,Neměla bys tu být,“ ozvalo se z Elenina hrdla, avšak já ji nepoznávala. Její slova zněla ostře, chladně až… zlostně. Otočila jsem se za zvukem dosud nepoznaného hlasu a spatřila rudě zbarvené oči.

Bonnie se s leknutím probudila z děsivého snu. Rukou zašmátrala po lampičce na nočním stolku, aby rozsvítila. V hlavě jí stále doznívala noční můra, cítila z ní zlou sílu. Už dříve měla takové sny. Ale to měla u sebe náhrdelník s krystalem, bylo to tehdy, kdy se s ní chtěla spojit Emily. Ale dnešní noc neviděla svou příbuznou, nýbrž Elenu. Ne, to nebyla Elena. Nemohla být. Ty dvě krvavé duhovky nemohly patřit Eleně. Rukama si svírala hlavu a snažila se odehnat všechno špatné a hrůzunahánějící. Bála se znovu usnout, bála se být vzhůru. Vstala z postele, unavenými pohyby se přesunula až k velké skříni vedle okna. Otevřela ebenové dveře a chvíli šátrala ve spodní přihrádce, načež vytáhla tlustou knihu s odrbanou vazbou. Lehla si a zachumlala se do peřin. Babiččina kniha kouzel ji vždy dokázala zabavit po zbytek noci.

,,Kolik je hodin, Jenno?“ snažila se skrýt podráždění v hlase, leč marně.
,,Bude čtvrt na deset, uklidni se, Eleno. Tak se jednou opozdil, to se stává. Odsoudí ho snad čtvrthodinové zpoždění k večeru strávenému ve společnosti rozzlobené přítelkyně? Posaď se, nechceš kvůli tomu přece prolévat krev,“ teta byla poslední dobou ve velmi dobré náladě. Aby ne, když jim to s Alaricem klape. Její neteř se jen mírně pousmála nad spojením její osoby a prolévání krve. Většinou jde spíše o její krev, která poslední dobou bývá v ohrožení. Respektive od té chvíle, co se začla poflakovat s upíry.

,,Já jsem naprosto klidná,“ prohlásila hnědovláska a na důkaz pravdivosti svého tvrzení se posadila do křesla, hodila nohu přes nohu a ruce zkřížila na prsou: ,,Jdu mu zavolat!“ nevydržela sedět ani deset vteřin. Ano, deset vteřin. To je přesně doba, která určovala zbytek dívčiny trpělivosti a klidu, ač předstíraných. V telefonu se totiž ozval pouze otravný ženský hlas, který jí s lítostí oznamoval veselým hlasem, že volaný účastník je nedostupný.

,,Tohle se Stefanovi nepodobá,“ nyní se připojil i strach. Poslední zoufalý pokus – a když říkám zoufalý, tak myslím neuvěřitelně, neskutečně, nejzoufalejší zoufalý pokus v dějinách. S hlubokým povzdechem stiskla tlačítko, které spustilo vytáčení Damonova čísla. Zvedl to téměř ve vteřině.

,,Čemupak vděčím za tvůj noční telefonát? Voláš právě vhod, zrovna jsem si dal sprchu, lehl si do postele a nemám na sobě…“
,,Odpusť si své perverzní řeči, prosím,“ neměla ani v nejmenším náladu na trapné vtípky.
,,Oh, ty nejsi ta dívka na zavolání, kterou jsem si objednal?“ neodpustil si poslední rýpnutí: ,,tak to musíš být zase ty, ta strachující se přítelkyně mého mladšího bratříčka. Chceš se zeptat, kde je Stefan?“
,,Ano, je doma? Měli jsme se sejít, je to už patnáct minut zpátky a má vybitý telefon,“ tentokrát už se vůbec nebránila, všechna její beznadějnost vyplouvala na povrch.

,,Předpokládáš, že má vybitý mobil. Hm, ale přemýšlela jsi, že si třeba někde užívá lepší zábavy a nechce s tebou mluvit?“
,,Víš co, Damone, ty!“ zastavila příval nadávek těsně na špičce jazyka. Naštvaně přerušila hovor a mrskla telefon na stůl. Jednou rukou sundala kabát z věšáku, druhou sebrala klíče od auta. Na Jenninu otázku, kam jede a kdy se vrátí odpověděla hlasitým prásknutím dveřmi.

,,Tak kde jsi! Okamžitě pojď dolů! Jestli to nepůjde po dobrém, půjde to po zlém – zajdu si pro nějaké dřevo,“ vyhrožovat Damonovi možná nebylo to nejrozumější, ale neskutečně ji iritoval.

,,Možná bys měla. Třeba tam najdeš i Stefana živícího se na zajících. V lepším případě. Už jsem ti vyprávěl, s čím jsem ho přistihl minule? Je to vážně nechutný, poslouchej,“ seběhl schodiště rychleji než se stihla otočit a spatřit jeho nahý hrudník.

,,Ne, ty poslouchej! Stefan je pryč. Není tady, není na telefonunení nikde. Přestaň se konečně chovat jako kretén, teď na to není správná chvíle,“ plánovaný rázný útok jí nevyšel, neboť se jí po tváři začla koulet jedna malá neposedná slza. Mrcha. Takhle ji potupit, když chtěla být silná. Damon si toho okamžitě všiml a konečně zvážněl. Natáhl k Eleně ruku, aby jí otřel slzu. Jakmile se jeho ruka dotkla tváře, setkala se s dívčí, která ji hrubě odstrčila. Damon nakrčil čelo a nasadil hloubavý výraz.

, ,,Kdy jsi ho viděla naposledy?“ začal s křížovým výslechem.
,,Včera v Grillu,“ vypadlo z ní okamžitě.
,,To jste bez sebe vydrželi celý den? No já zírám.“
,,Chtěla jsem ho vidět odpoledne,“ pokračovala: ,,ale řekl, že si musí něco prověřit a tak se sejdeme až večer,“ přešlapovala na místě, snažila se vzpomenout si na každý detail, který by jí mohl napovědět. Z myšlenek ji vytrhla pronikavá melodie.

,,Konečně někdo, kdo ví k čemu je dobrý zvonek,“ prohodil Damon směrem k Eleně a v mžiku stál u dveří.
,,Bonnie,“ neskrýval své překvapení: ,,jdeš se přidat k naší Rychlé rotě? Máme tu velice zajímavý případ zmizení jistého upíra. Dostaneš i odznak,“ zazubil se. Bonnie prošla kolem něj a zastavila se až u Eleny.
,,O Stefanovi s tebou chci mluvit,“ prohlásila čarodějka.
,,Ty víš, kde je? Potkala jsi ho?“ dožadovala se více informací od své kamarádky.
,,Nevím, kde je, nebo možná ano… Já, měla jsem sen,“ začala živě popisovat, co ji dnes nenechalo spát. ,,Mám pocit, že to nějak souvisí s jeho zmizením. Nemohla jsem spát a tak jsem četla v babiččině knize, ale nebyla tam žádná zmíňka o něčem, co by s tím mohlo souviset. Říkáš, že zmizel? Byl tam s tebou… ale měla jsem strach, víš Eleno, byla jsi v tom snu upírka! Něco mě nutilo jet za tebou hned teď, věděla jsem, kde budeš…“
Elena i Damon hltali každé slovo. Oni věděli, že upírka ze snu nebyla Elena, ale Katherine. Bonnie to však nemohla tušit.
,,Ta upírka ve snu vypadala jako Elena?“ měřil si Bonnie podezřele Damon.
,,Ano, měla dokonce i její bundu, kalhoty.“
,,Jeďte obě domů. Postarám se o to,“ ukončil najednou tuto debatu Damon.
,,Zbláznil ses? Nikam se odtud nehnu, musím ho najít!“ Elena se jako vždy nedala odbýt. Jakmile šlo o Stefana, byla nekompromisní.
,,Nevím, kde ho hledat. Jen bys mě zdržovala. Jestli něco zjistím, dám ti vědět,“ avšak i prvorozený Salvatorův syn si vždy stál tvrdě za svým. Obě děvčata věděla, že nemá cenu odporovat.

,,Než vůbec něco podnikneš, měl by ses nejprve obléct,“ prohodila Bonnie mezi dveřmi směrem k neexistující Damonově košili. Zamrkal na ni stylem ‚díky, co bych si bez tebe počal‘ a zavřel za nimi dveře penzionu. Poté se vydal do Stefanova pokoje. Na čem si to jen potřeboval celý den pracovat? Jaktože měla Katherine Eleniny věci? Existuje snad ještě další kostel, podobný tomu, který tam stával v 19. století? Musím to zjistit! Rojily se mu v hlavě otázky, mezitím co prohledával Stefanův stůl. V první přihrádce našel otevřený deník. Nepatřil však bratrovi, ale Johnathanu Gilbertovi.

Mnoho mých vynálezů končilo neúspěchem. Minulý týden se mi však podařilo sestrojit zařízení, které vypátrá upíry. Následně jsem podobným postupem sestrojil přístroj na zničení těch krvežíznivých nestvůr. Momentálně pracuji na něčem velkolepém, něčem, co přepíše dějiny. Doslova.

Zaslala: JenniferBlack