Always & Forever (2)

Něco mě šimralo na tváři. Snažila jsem se to odehnat. Jenže to nepomáhalo. Opět jsem se ohnala kolem. Pořád to nepřestávalo. To už jsem se naštvala a otočila na druhý bok. Chvíli byl klid a poté to znovu začalo. Přestalo mě to bavit a pomalu jsem otevřela oči. Najednou bylo po šimrání. Chvíli mi trvalo, než jsem se rozkoukala. Byla jsem trochu zmatená. V pokoji bylo kvůli zataženým závěsům trochu šero. Rozhlédla jsem se po místnosti a připadalo mi, jako by tam něco chybělo. Vtom mi to došlo. Damon. Večer se mnou přeci zůstal. Na druhou stranu mě ale nepřekvapilo, že tu není.

Vstala jsem z postele a šla do koupelny. Vlasy jsem stáhla gumičkou do culíku a oblékla si džíny a tílko. Sešla jsem po schodech do kuchyně. U stolu seděl Jeremy a ládoval se miskou plnou cornflakesů.

,,Ahoj, ‘‘ pozdravil mě. ,,Jak ses vyspala?‘‘

,,Dobré ráno Jere. Ale jo, dobře.‘‘  Usmála jsem se na něj, jenže to už se zase vesele věnoval snídani.  Otevřela jsem lednici a sáhla pro mléko. Vyndala jsem misku, sedle si proti Jeremymu a sebrala mu krabici s cornflakes. Když jsem v sobě měla pár lžic, zvedla jsem k němu obličej.

,,Neviděl jsi tady předtím někoho?‘‘  Jelikož měl plnou pusu, zmohl se jen na zakroucení hlavou. Koukla jsem hodiny a zaskočilo mi. Za  15 minut začínala škola.

,,Pohni zadkem Jeremy,‘‘  popoháněla  jsem bráchu. Nazula jsem baleríny a utíkala k autu. Jeremyho jsem měla v patách. Dojeli jsme ke škole, doběhla jsem do skříňky pro učebnice na dějepis, a když jsem si sedla do lavice, akorát zazvonilo.

Nevím, čím přesně to bylo, ale téměř jsem se nedokázala soustředit. Místo poslouchání Alaricova výkladu jsem se rozhlížela ve třídě. Bonnie v lavici po mé levé straně pozorně naslouchala a poctivě si zapisovala. V lavici před ní seděla Caroline a ta se naopak očividně nudila, jelikož si neustále pohrávala se svými blonďatými vlasy. Když jsem začala prohlížet spolužáky po mé levé ruce, všimla jsem si pár prázdných lavic. Jedna z nich patřila Stefanovi. Otočila jsem hlavu zpět směrem k tabuli a konečně zazvonilo. Počkala jsem, až spolužáci odejdou a vykročila jsem k Alaricovi, jenže on mě předběhl.

,,Ahoj Eleno, chtěl jsem se s tebou na něčem domluvit,‘‘ řekl mi s nejistým úsměvem.

,,Ahoj. Jo, to já s tebou také. Vždyť je to už rok.‘‘ Nerada jsem viděla jeho ztrápený obličej.

,,A proto jsem si myslel, že bychom možná všichni společně měli zajít na hřbitov. Víš, já, ty a Jeremy. Od pohřbu jsme tam spolu nebyli. Jennu by to potěšilo.‘‘ Bolelo ho to.

,,Máš pravdu. Tak ve 4?‘‘ Usmála jsem se.

,,Ve 4.‘‘ Jen pokýval hlavou.

Na chodbě už na mě čekala Bonnie. Došlo jí, o čem jsme s Alaricem mluvili a tak se vůbec nevyptávala. Jen mi věnovala povzbudivý úsměv a společně jsme se vydali na latinu. Ani na matematice se Stefan neobjevil. Kromě dějepisu a matematiky jsme společné hodiny neměli, ale předpokládám, že ani na zbytek vyučování se neobjevil. Po obědě jsem zamířila na volitelnou angličtinu, na kterou jsem chodila s Caroline. Ta k mé radosti utekla docela rychle a po prohození několika slov s lidmi, které jsem potkala cestou k autu, jsem se zarazila.

Na druhé straně parkoviště se prali nějací kluci. Na tom by nebylo nic nějak překvapivého, kdyby jeden z nich nebyl Tyler Lockwood. To by také bylo normální, jenže vzhledem k tomu, že je Tyler první hybrid upíra, který zavraždil mou tetu. Chvilku jsem tam stála a pozorovala rvačku, která už měla docela velký počet fanoušků. Ti zdárně povzbuzovali své favority. Moc jsem toho z té dálky neviděla, ale zdálo se, že Tyler vyhrává. Najednou tam přiběhla Caroline, něco řekla a pranice skončila. Kluci už si nejspíš říkaly poslední slova ,,na rozloučenou.‘‘

,,Jedeme?‘‘, cukla jsem sebou, když na mě promluvil Jeremy.

,,Jo, jasně‘‘. Otočila jsem se a nastoupili jsme do auta. Brácha mi barvitě líčil trapas, který se stal panu Dowtonovi o hodině chemie. Bylo to opravdu vtipné a tak jsem se od srdce zasmála. Dál jsem poslouchala Jeremyho vyprávění, když najednou se mi zdálo, jako by se něco mihlo přes silnici. Prudce jsem dupnula na brzdu a Jeremy zalapal po dechu.

,,Co to k sakru Eleno vyvádíš?‘‘ vyjel na mě.

,,Já…Já nevím. Zdálo se mi, že něco přeběhlo přes silnici,‘‘ odpověděla jsem mu zmateně.

,,Ale tam nic nebylo. Vážně ne,‘‘ řekl už klidněji.

Dorazili jsme domů ve tři čtvrtě na 4 a Jeremy se šel převléknout. Já jsem byla pořád trochu v šoku, a tak jsem si natočila sklenici studené vody. Po té se mi udělalo dobře a moli jsme vyrazit. Cestou na hřbitov jsme se ještě stavili v květinářství pro oranžové a žluté růže, které měla Jenna nejraději. Když jsme vystupovali na parkovišti z auta, akorát přijel Alaric. V ruce také držel žluté růže. Po cestě k hrobu jsme mlčeli. Každý jsme přemýšleli o svém a slov nebylo třeba. Když jsme došli až k pomníku, chvíli jsme jen tiše stáli. Jeremy položil na hrob růže a něco řekl. Bylo to ale potichu a tudíž jsem mu nerozuměla.

,,Chybíš mi,‘‘ zašeptala jsem 2 prostá slova. Alaric také položil květiny na pomník, ale nic neříkal. Jen se usmál. Ještě asi minutku jsme stáli a vzpomínali a poté jsme se obrátili na zpáteční cestu. Alaric mě i Jeremyho objal za rameno a v objetí jsme došli až k parkovišti.

,,Ricku, nechceš zajít na kafe?‘‘ Povzbudivě jsem se na něj usmála.

,,Jo, to bys mohl,‘‘ přitakal Jeremy.

,,No, to bych opravdu mohl. Meredith má stejně dnes vlastní plány a já bych neměl co na práci,‘‘ oplatil nám úsměv.

Nasedli jsme do auta a zavibroval mi mobil. Byla to prázdná sms od skrytého čísla. Zavrtěla jsem hlavou a položila telefon na palubní desku. Nastartovala jsem a vyjela z parkoviště. Kdyby se kdokoliv otočil a pozorně se zadíval na zdánlivě prázdné parkoviště, všiml by si postavy, stojící v mlze mezi stromy na druhé straně parkoviště.

 Zaslala: Pája