Angel of My Heart (7 – 10)

7. Kapitola – Bratr své sestry

 

Budík zazvonil v sedm hodin. Elena vstala z postele. Nahoře bylo ticho. I o pět minut později. Jeremymu už zase selhal budík.

Vyběhla nahoru a třásla s bratrem tak dlouho, dokud nesouhlasně nezamručel, což v řeči spících Gilbertů znamená něco jako: „Nech mě být, sestro, stejně už vstávám.“ Otočil se ve snaze opět usnout.

„Tak to ne, Jere! Vstávej. Je škola. Přijdeš pozdě!“ rozčilovala se Elena.

„Hm…“

„Jeremy!“

„Vždyť už vstávám. Eleno, na to, jak jsi mrňavá, jsi děsně otravná,“ prohlásil Jeremy.

„Jsem vyšší než ty.“

„I tak jsi mrňavá,“ řekl a pohlédl na ni. „Rád bych se oblékl.“

„Stačilo jen říct, mrzoute,“ zamumlala a vydala se ke dveřím.

„Santa Clausi,“ opravil ji.

„Proč?“

„Je mi nesympatickej. Děsně. Vlastně to mám od Ricka.“ Protočila oči a opustila místnost.

 

V kuchyni pro oba připravila kakao. Také dort, který přinesl Alaric Saltzmann. Na počest narozenin Jeremyho. Elena mu koupila mikinu. Nový mobil. Také sadu pro umělce s temperami, štětci a skicákem.

„Namalovals něco?“ zeptala se, když si přinesl skicák i k snídani.

„Jen realitu. Stefana, tebe a mě. Damona.“

„Stefan je minulost, Jere.“

„Protože jsi spala s jeho bratrem?“ Jeremymu zacukaly koutky.

„Cože?“

„Nebyly jste zrovna potichu, má drahá sestřičko.“

Hodila po něm pytlík s cereáliemi. „Trhni si, brácha.“

Zasmál se.

„Kdy přijede Rick?“

„Copak nemáš vlastní ´upíří´ odvoz?“

„Jeremy!“

„Nemohl jsem si pomoct.“

„Nekoluje v tobě kapka Katherininy krve? Jsi pěkně oprsklý,“ zasmála se.

„Ovlivnění výchovou.“ Ušklíbl se a vyplázl na ni jazyk.

Povzdychla si a políbila bratra na tvář.

„Ach jo, Jeremy. Jsi perfektní brácha. Nejlepší ze všech…“

„… Chlapů?“

„Nefandi si.“ Jen se zasmál.

Škola ale nepočká jako její rozpolcené srdce. A teď je to všechno ještě horší. Jeremy Damona nenávidí. Bude-li s Damonem, ztratí nejen Stefana, ale také svého bratra.

Ach Jeremy! Já už si přeci vybrala! Je mi to líto, bráško.

„Jeremy, jak moc ti vadil můj… incident s Damonem?“ zeptala se pro jistotu.

„Co ti na to mám říct, Eleno? Víš, co si o něm myslím. Co si myslí všichni. Pamatuješ si, co udělal Caroline, ne?“ strachoval se.

Ani se mu nedivila.

„Nikdy by mi neublížil. Připomínám mu Katherine.“

„Jo, to je povzbuzující.“ Sklopila zrak.

„Poslyš, Jere…“ začala váhavě, „Damonovi věřím. Vážně. Nikdy se to už nezmění. Stefan byl pryč. Damon tu byl pro mě.“

„Na to jsi přišla kdy? Když jsi ho na smrtelný posteli políbila?“
„Jeremy!“ zvolala, v očích slzy, „On nezemřel!“
„Copak to nechápeš? Ti dva zemřeli před sto třiceti šesti lety! Jsou mrtví oba. MRTVÍ!“

 

 

8. Kapitola – Prohození rolí

 

Stefan přišel do místnosti zrovna ve chvíli, kdy Damon seděl v křesle u zapáleného krbu a popíjel whisky.

„Takže čím si ji přinutil, aby s tebou vlezla do postele?“ zeptal se Stefan. Znělo to jako prostý zájem, ale byl tak naštvaný, že jeho pravé emoce nešly skrýt.

„Uklidni se, králíčku. Nemusel jsem ji nutit. Byla to hra. Hráli jsme flašku.“

„Ty jsi vůl,“ zašklebil se Stefan a vytrhl mu whisky z ruky, aby se sám napil.

„Že jo?“ ušklíbl se Damon. „Ale všem to vyhovuje.“

„Všem ne.“

„Ty jsi můj bratr. Věčně blbej puberťák. Tvý názory se nepočítaj.“ Damon se zvedl a s potutleným úsměvem se chystal opustit místnost, ale Stefan po něm skočil a shodil ho na police. Rychle mu do žíly vpravil dávku sporýše. Bylo ho tolik, že Damon ztratil vědomí. Stefan si ho hodil přes rameno a zavřel ho do sklepa.

„Tentokrát jsi to vážně přehnal,“ mumlal, když Damonovi strkal pod nehty kvítky sporýše, „budeš trpět. Tvůj čas na pomstu vypršel, bráško. Teď se mstí někdo jiný.“

 

„Zlo v Mystic Falls si vyžádalo další oběť. Caroline Forbesová sice nezemřela, ale její stav dosud není stabilizován. Elizabeth Forbesová prohlásila, že jí její dcera řekla toto: ´Napadl mě Stefan Salvatore´. Je snad loňský záhadný student upír? Jeho bratr Damon poslední dobou – a je to již téměř týden – nevychází z domu. Šerifka Forbesová říká, že ani nezvedá telefon. Zabil snad Stefan i svého jediného příbuzného?“ Alaric Saltzmann vypnul televizi a otočil se ke třídě.

„Mluvil někdo z vás s Caroline?“ zeptal se.

Po chvíli ničeho se ozval Bonniin roztřesený hlas, který pravil: „Dnes jdeme s Elenou do nemocnice.“ Rick jen přikývl a pohlédl na prázdné místo ve Stefanově lavici.

„Pane Saltzmanne?“

„Ano, Matte?“ zeptal se Alaric.

„Věříte, že jí napadl Stefan?“ zeptal se Matt.

„Věřím Caroline,“ pokrčil Rick rameny, „ale pokud Stefan působí spoušť, má k tomu určitě důvod.“

Elena Gilbertová znala ten důvod. Zlomila mu srdce. Stefan chce ublížit Eleně i Damonovi. Přes Elenu. Ublíží-li Caroline, ublíží i Eleně. A Damonovi ublíží Eleny zoufalství.

„Napadl ji,“ zašeptala neslyšně.

Když vyučování skončilo, Elena se před školou připojila k Bonnie, aby navštívily v nedaleké nemocnici Caroline.

„Ty si myslíš, že to byl on?“

„Vím, že to byl on, Bonnie,“ řekla Elena. „Udělala jsem něco, co se mu nelíbilo.“

„Nezní to jako ten Stefan, kterého známe.“

„Bůhví, co se s ním stalo, když byl pryč. Poslyš, Bonnie, možná bys mohla jít za Caroline sama. Potřebuji najít Damona.“

„Pokud to opravdu udělal Stefan, měla by sis dávat sakra pozor, Eleno. Co kdybychom do té nemocnice šly obě a něco víc o Damonovi vyřešily potom?“ Elena se neubránila pobavenému úsměvu.

„Mám tě ráda, Bonnie. Půjdeme? Caroline čeká.“

Nemocnice nebyla od školy daleko. Vlastně jen o dva bloky dál. Mystic Falls je malé město.

 

„Myslím, že ještě spí,“ zašeptala dívkám zdravotní sestra. „Buďte tiše.“

„My ji nevzbudíme,“ odpověděla šeptem Bonnie, zatímco Elena se soucitem v očích držela spící Caroline za ruku.

A potom se probudila. Rozhlédla se unavenýma očima po kamarádkách a usmála se.

„Ahoj, Bonnie. Ahoj, Eleno,“ řekla.

„Ahoj, Caroline,“ odpověděly obě. „Můžeme se tě na něco zeptat?“

„Jasně.“

„Kdo tě napadl, Caroline?“ zeptala se Bonnie.

„Byl to Stefan. Jsem si tím jistá. A… mluvil. Nechtěla jsem to nikomu říkat, ale vám musím.“

„Co říkal, Caroline?“

„Říkal… že pomsta začala. A že budou oba litovat.“

„Oba?“ zeptala se nechápavě Bonnie.

„Vím, koho myslel,“ zašeptala Elena neslyšně, „já to vím.“

 

 

 

9. Kapitola – V noci v Mystic Falls

 

Bonnie Bennettová udělala ten den největší chybu ve svém životě, když odcházela od Caroline sama. Měla raději odejít s Elenou, třebaže jí toho chtěla Caroline ještě tolik říct!

Lampa, pod kterou Bonnie procházela, zasyčela, prskla a zhasla. Bonnie se zarazila. Cítila přítomnost Sil. Nebezpečných a překvapivě mocných Sil.

„Zdravím tě, Bonnie. Víš o tom, že noční procházky nejsou pro osamocené dívky bezpečné?“ Bonnie při známém, ale nezvykle tvrdém hlase polekaně nadskočila.

Srdce jí zběsile tlouklo. Dech měla zrychlený a zorničky rozšířené. Zrak upírala do tmy, tam, odkud slyšela Stefanův hlas. A potom se vynořil z přítmí. Byl to on. Byl to Stefan. Ale jak to jen vypadal! Vlasy měl rozcuchané. Na bradě a v koutcích úst měl zaschlou krev. Z minulého lovu. Patří ta krev Caroline? Bonnie se otřásla.

„Ach Stefane, co to vyvádíš?“ zeptala se tiše a váhavě k němu přistoupila blíž. Vypadal klidně. Vypadal provinile. Vypadal, jako by se chtěl omluvit za Caroline. A potom vypadal jako lovec, protože se mu oči podlily krví. Protože se mu zvýraznily rysy v tváři. Protože bliknutí lampy odhalilo jeho obnažené špičáky. Protože se vrhnul Bonnie po krku.

 

Elena přiběhla k penzionu Salvatorů. Nikdo ji neviděl. Vyzkoušela dveře. Když s nimi trochu zalomcovala, otevřely se. Vše tam znělo podivně… prázdně.

S blbým pocitem seběhla do sklepa. Stefan Damonovi jistě ublížil. Pohled jí sjel na mrazicí box, ale potom zavrtěla hlavou. Ne. Damon je slabý. Bude potřebovat čerstvou krev. Její krev. Potom ho uviděla. Ležel na zemi, rozpraskané ruce, pod nehty vecpaný sporýš, prsten byl pryč, záda i krk byla propálená na kost paprskem slunce, který sem vnikl skrz rozbité okenice na sklepním okně. Hruď se mu zvedala. Byl naživu.

„Damone!“ Otevřela dveře a odtáhla Damona mimo dosah slunce.

Sponkou, kterou si vyndala z vlasů, vyndala Damonovi zpod nehtů kvítky sporýše. Byl mimo vědomí. Neprobíral se a tep měl velmi slabý.

„Damone,“ zašeptala Elena. „Prosím, neumírej. Já… já už si vybrala. Chci tebe. Navždycky.“

Vzala úlomek skla, ležící na zemi a řízla se do zápěstí. Sykla bolestí, ale přiložila mu zápěstí k pootevřeným rtům.

„Pij, Damone. Prosím, pij!“ Vytryskly jí slzy, když neotvíral oči. A potom ucítila pohyb jeho rtů a tlak jeho zubů. A palčivou bolest, když ji kousl, aby se napil tak, jak je mu nabízeno.

 

Bonnie pronikavě zakřičela, když do ní Stefan prudce zabořil své tesáky. Tak prudce, že z rány vystříkla krev. Bonnie cítila teplou tekutinu na své halence. Když se od své oběti Stefan odtáhl, aby se bolestivě zakousl znovu, cítila, jak jí krev stéká po krku pod její jemné oblečení.

Dívka křičela, přestože měla temno před očima, dělalo se jí špatně a pomalu ztrácela vědomí.

Poslední, co uslyšela, byla tvrdá, pevná slova muže, který jí touto záchranou vyrazil dech.

„Dej od ní ruce pryč, bráško.“

 

„Volala jsem Eleně. Za chvíli by tu měla být,“ řekla Caroline a usmála se na Bonnii.

Chudák Bonnie! Vypadá, že je na tom hůř, než já! pomyslela si Caroline a smutně odvrátila od zubožené Bonnie zrak.

Asi za dvacet minut se otevřely dveře od pokoje a dovnitř vešli Damon s Elenou.

„Ahoj,“ řekli pro obě pacientky a přistoupili k Bonnii.

Povídali si dlouho. I Caroline občas něco prohodila. Elena si oblízla suché rty, na což Damon okamžitě zareagoval.

„Přinesu ti něco k pití,“ řekl a vstal a odešel z pokoje. Jeho kroky se vzdalovaly po chodbě, až utichly.

„Eleno, jak jsi věděla, že potřebuji pomoct? Jak tě napadlo za mnou Damona poslat?“

Elena se zatvářila překvapeně.

„Dokud Caroline nezavolala, nic jsem nevěděla. Damona jsem za tebou neposílala, Bonnie. Přišel sám. Zachránil ti život, protože chtěl. Měla by sis o něm zvednout mínění.“

 

 

10. Kapitola – Nejsem typ, co chybuje

 

Nechápu to,“ svěřovala se Bonnie Caroline. „Myslíš, že se Damon opravdu snaží polepšit se?“

„Já nevím, Bonn. Ale jedno ti řeknu. Elena si už zase vybrala dobře. Ona si nikdy nedokáže vybrat špatně. Ani kdyby chtěla.“

Dovnitř vešla sestra a otočila se na Caroline.

„Slečno Forbesová?“ začala.

„Ano, sestřičko?“

„Převezeme vás na normální pokoj. A… slečno Bennettová, přišla za vámi návštěva. Sympatický mladík. Prý váš přítel. Nechám vám soukromí.“

Bonnie se usmála a přikývla. Jeremyho už dlouho neviděla. Jen mu bude muset říct, že spolu nechodí. Na druhou stranu… Jeremy je hodný kluk. Mohla by mu dát šanci. Když odvezli Caroline, po nějaké chvíli se otevřely dveře. Ale návštěvník nebyl Jeremy. Na světlo vyšel Stefan. Nyní nebyl neupravený a všechna krev byla pryč, jako by ta noc byla jen noční můra.

Vše vypadalo krásně, ale pak přišel blíž a oči se mu zablýskly a už to zase byl ten predátor z temné uličky. Než stačila Bonnie vykřiknout, rozdrtil jí zuby průdušnici.

 

„Vážně, Damone, já to tu zvládnu. Nemusíš na mě dávat tak velký pozor,“ zamračila se Elena.

„Nemyslím si,“ zavrtěl hlavou. „Stefan sem může přijít a ublížit ti… Tobě nebo Jeremymu. Chtěla bys to riskovat?“

„Samozřejmě, že ne!“ rozčílila se Elena. „Co je to za hloupou otázku, Damone?“

„Tak vidíš. V tom případě tu zůstanu.“

Elena smutně sklopila zrak.

„Ani pro tebe tu není bezpečno,“ řekla. „I tobě Stefan ublížil. Kdybych nepřišla… Ach bože, nechci ani pomyslet na to, co by se mohlo stát, kdybych tam nebyla.“

„Zachránilas mi život,“ usmál se Damon. „A to ti nikdy v životě nezapomenu.“ Přišel k ní blíž a vášnivě ji políbil.

„Tak to je vážně nechutný.“ Oba otočili hlavu na Jeremyho, který si je pohoršeně měřil. „Nechtěli byste se trochu krotit?“

„Jeremy…“ začala Elena. „Jen… jsme se políbili.“

„Bude mi asi trvat, než si na to zvyknu. Že jo, sestřičko?“

„Budeš na to mít fůru času,“ přisvědčila a Damon se pousmál.

Opravdu hodně času. Protože tenhle vztah nikdy neskončí. Nikdy.

Jeremy se vrátil do pokoje a sednul si ke stolu. Polekaně nadskočil, když uslyšel těsně za sebou tříštění skla. Dovnitř vletěl kámen, na kterém byl vyryt krátký vzkaz. Damon s Elenou přiběhli vystrašeně nahoru a Damon po krátkém zaváhání zvedl kámen, aby přečetl stručnou zprávu o dvou slovech:

Pomsta začala.

 

Caroline Forbesová ležela na nemocniční posteli a usedavě plakala.

„Ach Bonnie!“ zašeptala a polykala slzy. „Měli jsme na tebe dávat pozor. Neměli tě s ním nechat samotnou.“

Všechno utišování ze strany sestřiček i ze strany Matta Donovana, Tylera Lockwooda a Jeremyho Gilberta (u nichž nikdo nemohl pochopit, jak je možné, že se mezi nimi mohlo vyvinout přátelství, zvlášť potom, co Vickie Donovanová, která chodila s Tylerem i Jeremym, zemřela a jeden z toho vinil druhého) bylo marné. Caroline, která nikdy neuměla soucítit s druhými, se najednou cítila stoprocentně vinna za to, že je Bonnie Bennettová mrtvá.

„Sestřička mě odvezla z pokoje jen pár minut před tím, než se to stalo,“ naříkala. „Jakto, že jsem si Stefana nevšimla? Je to moje vina! Kdybych se pozorněji rozhlédla, mohla jsem Bonnii zachránit život.“

„Nemůžeš za to,“ uklidňoval ji Matt. „Nestalo se to kvůli tobě, Car. Prostě se to mělo stát.“

„Tohle není osud, Matte,“ řekla. „Tohle je vina a trest za ní. Trest pro mě.“

„Je to trest pro nás všechny,“ řekl Jeremy. „Všichni jsme si měli víc všímat toho, co se tu vlastně poslední dobou děje. Stefanův odchod z Mystic Falls. Měli jsme hledat. Měli jsme pátrat, ne čekat. Protože… Caroline, víš, jako to je, ne? Jak se to říká. Líná huba…“

„Jo,“ špitla Caroline. „Vím, co se snažíš říct. Tylere?“

Pohlédl na ni.

„Ano, Caroline?“ zeptal se.

„Chci jít domů.“

 

Zaslala: Christine