The Vampire Life (5)

Ztěžka jsem oddechovala. V ústech jsem pořád cítila tu lahodnou chuť krve. Chtěla jsem víc.

Damon se otočil k dívce a vytáhl jedno eso z rukávu, eso jménem ovlivnění.

„Jdi domů a na všechno zapomeň. Ránu si ošetři a zalep ji.“

Dívka se pomalu otočila a vydala se pryč od nás. Damon se otočil na mě a zkoumal můj výraz. Pořád jsem nemohla přestat myslet na to, co jsem teď udělala. Málem jsem ji zabila!

Přišel až ke mně a začal mi palcem stírat krev z brady.

„Gratuluju, Eleno. Stal se z tebe upír. Kdy uspořádáme večírek?“ zeptal se s lehkým úšklebkem na tváři. No to by nebyl Damon, kdyby neřekl něco takového. Sledovala jsem jeho výraz a čekala, že mi řekne něco o tom, že teď se všechno změní, že už nebudu, jako dřív, ale on se věnoval mé bradě.

Chvíli se mi díval do očí, ale hned zas jeho pohled putoval k mé bradě. Srdce se mi rozbušilo trochu rychleji. Nenáviděla jsem tuhle reakci na jeho blízkost! Modlila jsem se, aby to neslyšel, jenže když jsem postřehla, jak se mu nepatrně zachvěly koutky, věděla jsem, že jsem byla prozrazena.

To mi ještě chybělo!

Celá jsem se chvěla, ale ne kvůli Damonově blízkosti, ale protože jsem měla chuť rozběhnout se za tou holkou a vysát ji, dokud by se mrtvá nesvezla na zem.

„Vezmu tě domů.“ Informoval mě Damon. Celá jsem se napřímila a vyvalila oči.

„Ne, domů ne!“

Nemohla jsem domů. Hlad měl nade mnou teď až moc velkou moc a já bych se v přítomnosti Jeremyho nemusela udržet!

„Vezmi mě k vám!“ navrhla jsem místo toho. Zvedl jedno obočí, ale nic nenamítal.

Společně jsme se vydali k jeho autu. Šli jsme mlčky, až do doby, kdy mi myslí proletěla jedna myšlenka. Chytila jsem Damona za levou paži. Vykřikl.

„Co když se Klaus rozhodne se mi pomstít, protože teď už nebude mít moji krev k tvoření svých hybridů?“ vykřikla jsem zděšeně, protože mě napadlo, že by se mohl jít „podívat“ na Jeremyho!

„To budeme řešit, až to nastane.“ Vydechl bolestně a snažil se vyprostit svou paži z mého sevření. Pustila jsem ho a pak mi to došlo.

„Ty jsi vykřikl?“

„Ne, to určitě – Eleno!!!“ vyjekl, když jsem mu vyhrnula levý rukáv jeho černé bundy. Zjistila jsem, že pod ním schovává místo o velikosti televizního ovladače, na kterém vůbec nebyla kůže, a tekly z něj pramínky krve! Vyvalila jsem na Damona oči. Uhýbal pohledem.

„Co to je?“

To je, pokud sis nevšimla, moje paže, Eleno.“

„Myslím tohle!“ ukázala jsem na jeho zranění. Damon chvíli mlčel.

„To byla… nehoda.“

Neřekl to moc přesvědčivě. Podívala jsem se mu zpříma do očí. Věděla jsem, že lže, ale kdybych to z něj chtěla dostat, stejně by mi nic neřekl.

„Tak dobře, jdeme.“ chtěla jsem zas vyrazit k autu, ale on tiše zakašlal, aby upoutal moji pozornost. Zvedla jsem jedno obočí a čekala, co z něj vypadne.

„Nechtěla bys mě pustit?“ zeptal se a já si uvědomila, že mu pořád svírám paži. Pustila jsem ho.

Vůbec mi nedošlo, že ho pořád držím a ještě hůř, nevadilo mi to!

Co se to se mnou děje!?

„Promiň.“ zašeptala jsem, otočila se a šla k autu. Slyšela jsem, jak šel pomalu za mnou a byla jsem z toho nervózní.

Přistoupila jsem k autu a chtěla otevřít, ale on byl rychlejší. Předběhl mě, otevřel mi dveře a s lehkým úsměvem na rtech čekal, až nastoupím. Prošla jsem okolo něj a nějak jsem se přitom otřela ramenem o jeho ruku. Celá jsem se zachvěla. Věděla jsem, že bych tu neměla být, hlavně ne s Damonem.

Uvědomila jsem si, že je mi zima. Tomu jsem nerozuměla. Jsem upír, neměla by mi být zima!

Dveře se vedle mě zabouchly a ve stejnou chvíli už Damon startoval auto.

Dlaněmi jsem si třela paže a celá jsem se třásla. Damon se na mě zamyšleně podíval a pak si sundal svou černou bundu a podal mi ji. Vděčně jsem se na něj usmála a bundu si oblékla.

Auto s hlasitým vrčivým zvukem nastartovalo a rozjelo se. Jeli jsme celkem rychle a já se pořád třásla jako osika.

„Je normální, že je ti zima.“ informoval mě s pohledem upřeným na silnici.

„Je to znamení, že ti začíná klesat teplota.“

Překvapeně jsem se na něj podívala. Stefan se mi o tomhle nikdy nezmínil

„Až tvé tělo přestane chladnout, otočí se to, bude ti horko.“ Zrovna teď bych uvítala jakékoli teplo.

Když jsem přijel k jejich domu, Damon vytáhl klíčky z auta a hned už mi otvíral dveře. Vylezla jsem a mířila ke dveřím. Damon mě ale chytil za paži a prudce otočil čelem k sobě.

 Zaslala: Caroline