Zachránce

Elenin strach narůstal s každým krokem, kdy se k ní přibližovala temná postava, jejíž obličej zůstával zahalený temnou nocí. Na spáncích jí zběsile pulsovala bolest, nejspíš způsobená tou nehodou. Pud sebezáchovy na ni křičel, aby se alespoň snažila dostat ven z auta a utíkala, ale nebyla schopna se pohnout. Byla připoutaná a auto bylo převrácené na střechu. Visela hlavou dolů. S očima plnýma hrůzy jen zírala před sebe a ucítila slzy kanoucí jí z očí.

Důvodů k pláči měla několik. Mohlo to být bolestí po autonehodě, ale také to mohla být bolest jiná, psychická. Stefan, kterému plně důvěřovala a svěřovala se, kterému se dnes večer odevzdala, ji jen využil. Neměl ji rád kvůli ní samé, ale spatřoval v ní Katherine. Nejspíš ji nikdy rád neměl. A třetím důvodem byl strach, který otřásal jejími rameny, když se k ní temná silueta sklonila.

K smrti vyděšená Elena byla schopna jediné myšlenky. Přišel si pro mě, přišel, aby mě zabil. Když pohlédla do Damonových černých očí, věděla, že tohle je její poslední minuta. Chtěla křičet, hlasitě plakat, ale ne před ním. Nikdy nebude brečet před ním, to už si jednou slíbila. Nedá mu najevo svůj strach, který kroutí jejími vnitřnostmi. Nenechá se zastrašit…

„Eleno!?“ ze rtů mu splynul jeden tichý zvuk, podobající se spíš unavenému vydechnutí.
Zpříma mu pohlédla do očí a spatřila tam něco, co ji překvapilo. Chladný, cit a lidskost postrádající Damon se na ni díval vyděšenýma očima, očima plnýma strachu. Bál se o ni.
„Eleno, dostanu tě ven.“
Uvěřila mu. Uvěřila tomu, že tady není proto, aby ji zabil. Věděla, že Damon ji zachrání, a soustředila se jen na tuhle spásnou myšlenku. Nezáleží na tom, co bude následovat.

Nad její hlavou se ozvalo hlasité skřípání ohýbaného plechu. Damonovy bledé ruce trhly dveřmi, které s rachotem dopadly na cestu. Chladný vánek jí rozfoukl vlasy kolem čela a ona z plných plic nasávala čerstvý vzduch. Damon se snažil odepnout jí bezpečnostní pás a přitom ji pevně držel, aby si neublížila.
Když za pasem ucítila mírné škubnutí, raději zavřela oči a čekala, co bude dál, i když už byla z nejhoršího venku. Jeho silné, svalnaté paže ji pevně svíraly a kolébaly ze strany na stranu jako malé dítě. Cítila se v jeho náručí tak křehká a zranitelná, že se bála pohnout.
„Eleno, pověz mi, co se ti stalo? Proč pláčeš?“
Překvapilo ji, jak blízko jejího ucha se Damonův jindy arogantní hlas ozval. Cítila, jak se jeho rty zlehka, sotva znatelně dotkly její kůže. Slyšela tu naléhavost v jeho hlase, ale stejně mu nemohla odpovědět. Nedokázala posbírat zbytky svých sil a říct mu, že strávila noc se Stefanem a potom našla fotku Katherine, která vypadala skoro jako Elenino dvojče. Všechno to bylo ještě moc čerstvé a nemohla o tom mluvit, ne s Damonem.

Hlavou jí v divokých spirálách vířily myšlenky, jak ho srazila. Před očima jí doznívala scéna jako vystřižená z hororu. Viděla jeho bezvládné tělo ležící na silnici, a pak se stalo něco neuvěřitelného. Nehybné tělo se začínalo zvedat. Na vlastní oči viděla, jak se mu zpřerážené končetiny narovnávají. Srazila Damona, a přesto je tady s ním.
„Srazila jsem tě,“ zašeptala do ticha, které byla přerušováno jen jeho mělkým pravidelným dechem a Eleninými vzlyky. „Ležel jsi tam a pak ses zase postavil. Kdybys to nebyl ty, kdyby to byl člověk…“ ani nevyslovila své obavy. Kdyby srazila obyčejného smrtelného člověka, nejspíš by to nepřežil. Vlastně měla štěstí, že srazila právě Damona, upíra.
„Dokážu se skvěle regenerovat.“
Nebyla si jistá, ale jeho hlas zněl pobaveně. Otevřela oči a pohlédla mu do tváře.
Sledoval její obličej s téměř nábožnou úctou, jako by ve svém náručí držel stovky let starý poklad. Na okamžik zaváhal, ale pak jí jednu dlaň zlehka položil na vlasy a prsty si s nimi něžně pohrával.
„Co ti bratr udělal tentokrát, že jsi od něj tak rychle ujížděla? Pověz mi to, Eleno.“
Zavrtěla se v jeho náručí a nepatrně sebou cukla, když se jejich obličeje přiblížily.
„Byl se mnou Stefan jen proto, že mu tolik připomínám Katherine?“ tak a je to. Dostala ze sebe to, co ji tolik tížilo na mysli. S vyslovením této věty jako by ze sebe odplavila všechny starosti. Cítila se lehčí.
Damon zavřel oči a nesouhlasně zavrtěl hlavou.
„Možná mu ji připomínáš, ale jen vzhledem. Když jsem tě viděl poprvé, také jsem nevěřil tomu, co vidím. Ty jsi ale jiná než ona. Jsi laskavá, upřímná. Jsi schopna opravdu milovat. Ty jsi snad všechno, jen ne podobná Katherine…“

„Je mi zima…“ uvědomila si Elena a pažemi si objala hrudník.
Damon si ji k sobě přitiskl o něco blíže, takže se jejich rty skoro dotýkaly.
„Vezmi mě domů, prosím,“ zašeptala a její rty se lehce otřely o jeho jako motýlí křídla.
Cítila tu energii a spokojenost, která z něj vyzařovala, a sdílela ji s ním. Dobře si uvědomovala silné citové pouto, které mezi nimi vznikalo. Věděla, že se tomu neubrání.
„Chceš mě políbit.“ Nebyla to otázka. Damon právě využil své Síly, aby ji přinutil to udělat.
Neměla na krku náhrdelník se sporýšem, který by ji ochránil. Viděla jeho přesvědčivý pohled a všechna bolest z jejího těla vymizela. Věděla však, že někdo, koho milovala, jí ublížil. Chyběla tu část jí samotné.
„Nemusíš na mě používat ten svůj upíří nátlak,“ promluvila tiše a skoro se zasmála, když na ni Damon pohlédl nanejvýš zmateně.
„Nemám sporýš. A ano, chci tě políbit. Jen jednou,“ řekla na vysvětlenou a o pár milimetrů přiblížila své rty k jeho. Víc nebylo potřeba. Cítila obrovskou živočišnou přitažlivost (lépe to nazvat nedokázala), která panovala mezi nimi, a nechala se od něj políbit. Bylo to úplně jiné, než líbat Stefana. Jejich rty se pohybovaly v dokonalé souhře, dokud se Damon neodtáhl a neopřel se čelem o Eleninu tvář. Smutně si povzdechl.
„Kdybych tak jen mohl trochu ochutnat…“ zastudil ji jeho studený dech.
Věděla, kam tím míří a celé její tělo ztuhlo. Co má dělat teď? Co je správné?
„Můžu tě přinutit, abys mi dovolila se napít. Můžeš to ale udělat dobrovolně.“ Položil jí ruku na krk a zlehka ji políbil.
„Udělej to,“ hlesla tiše a zhroutila se do jeho náručí.
Se semknutými víčky čekala, až přijde bolest. Myslela přitom na Stefana, kterého právě zradila. Políbila Damona a teď ho nechává, aby se z ní napil. Nenáviděla sama sebe. Jsem tak hrozná, pomyslela si a zadusila v sobě výkřik, když jí dva tesáky pronikly pod kůži. Vnímala, jak z jejího těla odchází malé doušky krve. Zároveň ale zjišťovala, že zatímco ona něco odevzdává, Damon jí něco vrací na oplátku. Jako by jí někdo vrazil jehlu s adrenalinem přímo do srdce. Před očima se jí rozsvítily ohňostroje radosti a uspokojení. Byla bezstarostná, s ničím se netrápila a necítila žádnou bolest. Všechno zlé odplouvalo s její krví. Prožívala stav extáze a nechtěla, aby to někdy skončilo.

„Dost,“ zamumlal Damon a odklonil se od Elenina hrdla.
Zklamaně otevřela oči a zírala do jeho tváře, ve které se zračilo uspokojení, naplněná touha.
„Pokud bych si vzal příliš… Nechci tě zabít, Eleno. Teď už ne.“
Fascinovaně sledovala, jak si špičkou jazyka olizuje rty. Pak ji políbil do dlaně a postavil se. Vzal ji do náruče a pomalu kráčel po silnici k jejímu domu.

Elena si uvědomila, že cokoliv cítí k Damonovi, ať se to zdá jakkoli divné a zvrácené, je silné. Stejně jako to, co cítila ke Stefanovi. Já a mí dva upíři, pomyslela si a v duchu se zasmála. Současně jí došlo, že se Katherine podobá víc, než si dokázala připustit. Miluje dva muže, nesmiřitelné soky, kteří budou bojovat o její srdce. A i když věděla, že tohle směřuje do záhuby, přijala to s klidným srdcem.

Zaslala: Lindsay