Správná volba (9)

Damon se neodvažoval odpovědět a v duchu děkoval sám sobě, že ho napadlo dům napsat na Elenu, tudíž Tatia nemůže dovnitř. „Není tu.“

„Ptám se, kde je!“ Zuřila Tatia.

„Co se tu děje?“ Zeptala se Elena Damona, který se na nic ani nepodíval a vzdychnul. Pak Elena zahlédla Tatiu ve dveřích a poprvé v životě upřímně doufala, že je to Katherine. „Tatia?“

„Ahoj Eleno, jsem ráda, že tě konečně osobně poznávám. Promluvíme si?“

„Ne, nepromluvíte. Elena zůstane tady vevnitř v bezpečí.“ Odpověděl rychle Damon za ní.

„Tebe jsem se neptala!“ Setřela ho Tatia a znovu pohlédla na Elenu. „Slibuji, že ti neublížím. Chci si jenom promluvit. Veř mi.“

Elena koukla na Damon a skoro neznatelně kývla. Ten si dal hlavu do dlaní a hluboce se nadechnul. „Ty jí věříš?“

„Ano.“

„Dělej si, co chceš. Je to jenom na tobě, jako vždy.“ Řekl a odešel.

Elena sešla ze schodů, vyšla ven a opřela se o zeď. „No… Tak mluv.“

„Víš na co se tě právě chci zeptat. Jestli jsi ochotná zemřít, nebo se proměnit v upíra. Slyšela jsem, že jsi mluvila s Klausem.“

„Jak to víš?“ Zeptala se překvapená Elena. S Klausem mluvili teprve asi před několika hodinama.

„Když se někoho snažíš pár století zabít, musíš mít jistotu, že ti nic neunikne.“

„Damon, Stefan a Rebekah ti unikli.“ Podotkla Elena.

Tatia se zasmála. „To byl účel, chtěla jsem zjistit, kde jsi a věděla jsem, že si pro ně přijdeš.“

Elena se zarazila, takhle o tom nepřemýšlela. „Aha…“

„Jak tedy odpovíš, Eleno?“ Zeptala se vážně. „Chovám k tobě respekt. Znám tvůj příběh. Znám i příběh Kateriny a vím, jak jste to obě měly s bratry Salvatory. Vím, že sis ty vybrala Damona. I když jsem sledovala tvé sladké začátky se Stefanem, věřím, že ses rozhodla správně a…“

„Budeme tu mluvit o mých klucích?“ Přerušila ji ostře Elena.

Tatia se znovu zasmála. „Chci tím říct, že sis vybrala. A zeptat se, jestli ještě změníš názor.“

Elena už chtěla odpovědět, ale Tatia ji přerušila. „Být tebou si svou odpověď pořádně rozmyslím, protože tvůj přítel stojí za dveřmi a slyší každé naše slovo.“

„Ne. Svoji volbu už nezměním. Miluji Damona nade všechno, a i když jsem milovala i Stefana, toho je moje konečná volba.“

„Jak asi bude Damonovi bez tebe, až jednou zemřeš na stáří? Jak mu bude? Necháš ho se navěky trápit? Ztratí tě. Zůstane sám. Myslíš, že potom, co tě ztratí, dokáže znovu milovat? Nemyslím si. Ale co…“

Nestihla doříct větu, protože se otevřely dveře a vyšel z  nich Damon. „Vůbec jí neposlouchej, nemusíš se měnit, jestliže nechceš. Veř, že kdybys zemřela, zemřu s tebou. A nechci, aby ses jenom kvůli mně připravila o stárnutí, o možnost volby a o vše. Nemusíš. A jestli to budeš dělat, jen kvůli týhle, nebo mně, nedovolím to.“

„Já to udělat musím, Damone! Nevíš, co nám Klaus provede příště! Může zabít kohokoliv z mých blízkých!“

„Samozřejmě, na tom záleží nejvíc. Proč pořád musíš někoho zachraňovat?!“ Vyjel na Elenu Damon.

„Proč ty pořád musíš zachraňovat mě?! Nemyslíš si, že už se o sebe umím postarat sama? Nemyslíš si, že to trochu přeháníš?!“ Křičela na něj se slzami v očích a Tatia, to se zájmem pozorovala.

„Nepřeháním! Vše, co dělám, dělám, protože tě miluju! Ale ty prostě vždy musíš udělat pravý opak toho, co řeknu, že?! Záleželo ti někdy na něčem, co jsem řekl?“ Odmlčel se a pak se smutně zeptal.„Záleželo ti na tom, když jsem ti řekl, že tě miluju a požádal tě o ruku?“

„Samozřejmě! Samozřejmě, že ano! Ale ty v tohle rozhodování, nemáš vůbec žádnou roli!“ Křičela hystericky Elena.

Damon se na moment zarazil. „A… Aha. No dobře.“ Pohlédl na Tatiu a pak znovu na Elenu a odešel.

Šel znovu do sklepa, kouknout se na Stefana s Rebeccou. Leželi v objetí, na té straré pohovce a zřejmě spali. Chvíli je pozoroval a pak šel znovu nahoru.

Zaposlouchal se, jestli neuslyší Tatiu, jak přemlouvá Elenu, nebo Elenu, jak jí to žere, ale neslyšel nic. Vůbec nic. Pouze svůj vlastní dech.

Vystřelil ven ze dveří, ale Elena, ani Tatia nikde. Zkoušel Eleně volat na mobil, ale nezvedala to. Když šel nahoru do své ložnice, našel na posteli papír. Když si Damon přečetl, co je na tom papíru, zhluboka se nadechl a praštil pěstí do zdi, až jí malinko prorazil. Papír odhodil a odešel. Stálo tam: „Nehledej ji. Nemá o to zájem. Tatia“

Zaslala: Kristen

Web: www.crayon-girl.blog.cz