Klaroline – Má to tak být? (1)

Povídka navazuje na TVD díl 3×14.
(Z pohledu Caroline)

Domů jsem přišla úplně vyčerpaná. Už bylo pozdě večer a já myslela jen na to, jak zalezu do postele a usnu, ale ještě předtím jsem chtěla vidět Tylera. Napsala jsem mu krátkou SMSku, ať se u mě ještě na chvíli staví. Zatímco jsem na něj čekala, jsem se převlékla z plesových šatů do pyžama a odlíčila se. Chtěla jsem si ještě pročesat vlasy, ale to už jsem nestihla. Někdo zazvonil. Konečně. Tyler dorazil. Šla jsem mu otevřít. Otevřela jsem dveře, ale k mému zděšení tam nestál Tyler ale Klaus! Zaváhala jsem. Mám mu vůbec otevírat? Nemohla jsem se rozhodnout, když v tom Klaus vešel.

„Jak se opovažuješ vstoupit bez pozvání?“ Vyjela jsem na něj.

„Ale já už pozvaný jsem.“ Namítl a na tváři se mu objevil jeho známý úsměv.

„Ale to neznamená, že si sem můžeš chodit kdykoliv tě napadne!“

„No to je jedno…“

„Jedno? Vůbec to není jedno!“

„Nech mě domluvit“ znovu se usmál.“ Přišel jsem, abych se ti omluvil za ten dnešek.“

„Co tak najednou?“

„Svědomí.“

„Ty nějaké máš?“

„Ale no tak, nech toho chci se ti jenom omluvit. Víš, choval jsem se jako blbec.“

Zaváhala jsem. On se chce omluvit. Ale opravdu mě dneska naštval. Jak ovládá Tylera, jeho hybridi apod.

„Chci, abys věděla, že se snažím být lepším, hmm…, člověkem a ten náramek, to byl dárek k narozeninám. Nic víc, nic míň. Nikoho si tím nekupuju. A ANI NECHCI!“

V tu chvíli jsem byla hodně naměkko. Třeba má v sobě něco dobrého. Podlamovaly se mi z něho kolena, vlastně ani nevím proč. Vždyť je to Klaus! Prober se Caroline!

„Je mi odpuštěno?“Zeptal se. Zaváhala jsem.

„Já nevím, ještě si to budu muset rozmyslet.“

„Třeba ti tohle pomůže se rozhodnout.“ Dořekl a políbil mě. Byla to nádherná chvíle, ze které jsem se ale rychle dostala, když někdo otevřel dveře.

Přestali jsme se líbat a vzhlédli ke dveřím. Stál v nich Tyler.

Zaslala: elis