Velká ztráta

Jedu autem, krajina se míhá kolem mě.

Po tom, co se stalo ostatním, jsem si potřebovala vyčistit hlavu. Zůstal se mnou už jenom on. Damon. Nedá se říct, že jsem ho neměla ráda, milovala jsem ho a on miloval mě. A po tom, co se stalo Stefanovi, jsme si byli snad ještě bližší.

Vzpomněla jsem si na ty poslední chvíle strávené s ním. Se Stefanem. Byla jsem u něho v pokoji. Byl krásný jarní den. Právě jsem přišla ze školy v Mystic Falls a zamířila rovnou k němu. Měl pro mě jakési překvapení. Chvíli jsme si povídali a pak mi řekl, abych zavřela oči. Zavřela jsem je. Když jsem je otevřela, bylo pozdě. Stefan ležel na zemi a byl rozřezaný na kousky. Volala jsem Mattovi, Bonnie, Caroline, Jenně i Jeremymu. Nikdo mi však neodpovídal. Později jsem zjistila, že se jim stalo to samé. Těla jako by se rozpadla. Ale proč ne Damonovi a mně? Na tyto otázky jsem neznala odpověď.

Když jsem se nemohla před pár týdny rozhodnout, koho si zvolím, udělal to za mě někdo jiný, tím, že jednoho z nich zabil. Ted už mi zbyla jen Alice-můj poslední žijící příbuzný. A právě za tou jsem se chtěla vydat, ale potřebovala jsem jet sama. Bez Damona.

Dorazila jsem k Alici do Oklahomy těsně po poledni. Potřebovala jsem si s ní promluvit a informovat ji o smrti Jenny a Jeremyho. Bydlela v menší městské čtvrti nazvané Greenland.Vystoupila jsem z auta. V té chvíli mi hlavou vířily tisíce myšlenek. Došla jsem ke dveřím a chtěla zaklepat. Náhle mě však někdo chytil za ruku. Lekla jsem se a rychle se otočila. Přede mnou stál Damon a na tváři měl ten známý úsměv. “Říkala jsem ti, abys za mnou nejezdil.“ „A kdo by se o tebe potom postaral, kdyby se ti něco stalo?“ Usmál se. “Dokázala bych se o sebe postarat sama,“ odsekla jsem mu, otočila se zpátky ke dveřím a zazvonila. Nikdo neotvíral. Přišlo mi to divné. “Asi není doma,“ řekl Damon.“ Ale je. Musí být! Psala jsem jí zprávu, že přijedu.“ Rozhodla jsem se zkusit kliku. Klika povolila.

Nahlédla jsem dovnitř. Naproti dveřím stálo schodiště do 1. patra. Dole v přízemí byl obývací pokoj spojený s jídelnou a kuchyní. “Alice?“ Zkusila jsem zavolat. Nic.Vešla jsem do kuchyně a uviděla Alici. Tedy spíše její zbytky. Tělo bylo jako u Stefana rozřezáno na malé kousíčky. Nebyla jsem schopná slova. Moje jediná příbuzná byla mrtvá! Chtěla jsem křičet, ale nemohla jsem. Z očí mi vytryskly slzy. Pak už si nic nepamatuju.

Když jsem se probudila, uviděla jsem, že ležím na nějaké posteli v nějakém malém pokoji. Viděla jsem Damona, jak sedí u okna. Damon si všiml, že jsem se probudila a pomohl mi vstát. “Kde to jsme?“ Zeptala jsem se.

“V motelu,“ odpověděl mi. “Donesl jsem tě sem včera po tom, co jsi omdlela.“

Vzpomněla jsem si na včerejšek. “Alici určitě zabilo to něco, co zabilo i Stefana a ostatní.“ Damon přikývl. “Co budeme dělat?“ Zeptala jsem se ho, ale ani on mi nedokázal odpovědět, co bude dál.

Zaslala: elis