Správná volba (4)

V noci Elena nemohla usnout koukala v televizi na nějakou pitomou telenovelu a nemohla spát, byla u Damona v pokoji, sama. Damon odjel do místní nemocnice pro pár sáčků krve. Najednou někdo práskl dveřmi. Damon odjel teprve před chvilkou, že by něco zapomněl? Vyšla z jeho ložnice na chodbu a vyklonila se dolů ze schodů.

„Šššš… Becco. Potichu.“ Řekl Stefan a umlčel vysmátou Rebeccu polibkem a vedl ji nahoru po schodech.

Elena rychle zamířila zpět do Damonova pokoje. Zavřela se a čekala na Damona…O půl hodiny později už byl zpět.

„Ty ještě nesp…“

„Šššššš… Je tu Stefan s Rebeccou.“ Pošeptala. Damon na ní vrhnul nechápavý pohled, pak jenom pokrčil rameny a šel do sprchy.

Když vylezl, přitulil se k Eleně schoulené v jeho posteli a usnul.

 

Když se Stefan začal probouzet, Rebecah, která už na něj dobrou půl hodinu čekala, mu hluboce pohlédla do očí a pošeptala mu: „Zamiluj se do mě. Miluj mě, víc než jsi kdy miloval, Stefane Salvatore.“ Když Stefan zavřel oči a vrtěl hlavou, pokračovala… „Nevzpírej se tomu. Kašli na Elenu i Damona. Chtěj mě a zapomeň na to, že jsem tě ovlivnila a spi ještě chvíli.“ Ovlivnila Stefana Rebecah… Mohla ho ovlivňovat, protože patří mezi sourozence nejstarších upírů, Původních. Becca zavřela oči a přitulila se ke Stefanovi a usnula.

 

Ráno se Stefan probudil sice se své ložnici, ale vedle něj měla krásné, blonďaté vlasy rozhozené nahá Rebecah. Byla tak nádherná. Usmál se na ní… ,Sakra!‘ pomyslel si. Co se to s ním děje… Kdy začal opět přemýšlet o Rebecce, o dívce kterou miloval než mu její bratr, Klaus vymazal paměť?

Začaly se mu vybavovat vzpomínky ze včerejší noc. Ano, je pravda že toho vypil hodně, ale opilý nebyl, za to Rebecah ano. Proč s ní šel domů? Opilý nebyl… Chtěl jí. ,Miluju jí?‘ pomyslel si, ale pak tu myšlenku zase rychle zahnal. ,Ne, miluju Elenu… Miluju Elenu… Miluju Elenu.‘ opakoval si v hlavě. ,Tak proč mě do prdele Rebecah tak přitahuje?!‘ Vstal oblekl si tepláky a sešel dolů ze schodů. Udělal si kafe a sednul si na pult.

Po chvíli přišla Elena a za ní Damon.  Pozdravila Elenu s úsměvem na tváři.

Zato jeho bratr neměl zrovna moc dobrou náladu. „Čau.“ Pozdravil svého bratra a sesunul se na barovou židli u pultu.

Stefan zahnal všechny myšlenky a usmál se. „Ahoj.“ Prohlížel si Elenu od hlavy až k patě… Měla na sobě tepláky a vytahané tričko s logem Starbucks. Krásné lesklé kaštanové vlasy jí spadaly na záda, kouzelné oči a ten dokonalý úsměv, hubené ruce i prsty a na jednom z nich stříbrný prstýnek, který u ní ještě neviděl, ale znal ho. Zatímco Elena a Damon se bavili o tom, co budou dnes dělat, Stefan vzpomínal odkud ten prsten zná… ,Je mojí matky!‘ vzpomněl si… málem to zakřičel, ale když si uvědomil, co to znamená nezmohl se na slovo.

,Prsten naší matky, dal můj bratr, mé bývalé dívce… Dívce, kterou hluboce miluji a ona je teď zasnoubená s mým bratrem.‘ Zahleděl se na ně. A uvědomil si že přišel o bratra i o dívku k níž chová city, které dříve nepoznal… Ano, miloval Katherine… moc. Ale ne tolik jako Elenu.

 

Schody zavrzaly a sešla z nich krásná Rebecah, měla na sobě spodní prádlo a Stefanovo triko. Stefan se opět nezmohl na slovo, byla nádherná. V tu chvíli mu byli Damon a Elena naprosto ukradení, v místnosti byl jen on a Rebecah. Přišel k ní, dal jí pusu na tvář a ona se do něj zavěsila. „Dobré ráno, hrdličky.“ pozdravila Elenu s Damon. Damon vypadal trochu zmateně, ale nechtěl to na sobě dát znát. Zato Elena na ně kulila oči.

„Jo, zapomněl jsem vám to říct.“ Řekl Stefan a poškrábal se na zátylku.

„Ahoj Rebecco…“ Pozdravil podezíravě Damon.

„Ahoj.“ Pozdravila i Elena.

Chvíli bylo takové to divné ticho… Pak si Rebecah udělala kafe a šla nahoru ke Stefanovi do pokoje. Na schodech se zastavila. „Počkám tam na tebe.“ Řekla, usmála se a mrkla na něj.

Elena si vzala papír a tužku a napsala tam: ‚Hráblo ti?‘

Stefan si to přečetl, odepsal ‚Nehráblo. Švagrová.‘ a odešel.

Elena se na papír zadívala a najednou jako kdyby jí srdce probodalo tisíce nožů. ‚On to ví.‘ Bolela ji hlava. ‚Je s Rebeccou, protože žárlí na mě a Damona, to je jasné. Vždyť ho mučila před tím než se vrátil domů. Domů… cítí se tady ještě furt jako doma, když já jsem s Damonem? Mrzí mě to vůči němu. Nejsem fér, ale miluju víc Damona.‘

Zahleděla se na něj, na Damona, na muže, kterého hluboce a věrně milovala a usmála se. Jeho dokonalá postava, úžasný obličej a ty perfektní oči. Jak ho mohla dříve přehlížet?

„Bolí mě hlava půjdu si lehnout.“ Oznámila Damonovi a dala mu pusu na tvář, zatímco hledal něco na notebooku.

„Pak za tebou přijdu. Vem si prášek, broučku.“ Odpověděl starostlivě a pohladil jí po vlasech.

„Dobře.“ Souhlasila, vzala si prášek a šla do Damonovy ložnice. Teď tam tráví i více času než ve své.

Lehla si a zavřela o oči, přemýšlela o tom, jaké by to bylo, kdyby byla se Stefanem. Kdyby byl Damon ten, kterého by odstrčila. „Bylo by vše jinak.“

Damon za ní dlouho nepřicházel. Šla se po něm porozhlédnout dolů, ale nikdy nebyl. Zkoušela se mu dovolat… NIC. Chtěla se jít zeptat Stefana, ale bála se, že by ho s Rebecah nějak vyrušila. A tak šla k sobě do pokoje, který byl hned vedle Stefanova. Dveře Stefanova pokoje byly otevřené. Nahlédla dovnitř, ale nikde nikdo nebyl. Dům byl naprosto tichý…

Volala Damonovi, ale když to začalo vyzvánět, uslyšela z Damonovy ložnice jeho vyzváněcí tón. Zkoušela se dovolat i Stefanovi, ale ten byl nedostupný. To bylo divný, Damon bez mobilu nikdy neodchází z domu. Vzala si auto a jela se kouknout do baru. Ale Damonovo obvyklé místo bylo prázdné. Matt zrovna pracoval.

„Ahoj Matte.“ Pozdravila Elena blonďatého svalovce s úsměvem.

„Jéé, Eleno, ahoj. Dlouho jsem tě neviděl.“ Odpověděl jí Matt s upřímným nadšením z toho, že ji vidí.

„Matte, nebyl tu Damon nebo Stefan?“

„Ani jednoho jsem dnes neviděl.“

„Aha, tak děkuju. Ahoj.“

„Za nic, ahoj.“ Zamával jí ještě Matt a pak dál myl nádobí.

,To snad není možné, jako kdyby se po nich slehla zem!‘ Pomyslela si Elena s vrátila se zpět domů.

Následující týden strávila tím, že pátrala po Stefanovi a Damonovi… Marně.

 

Zaslala: Kristen

Web: www.crayon-girl.blog.cz