Nasty Little Thoughts

Taková moje krátká verze toho, co by se mohlo stát ve 3×06 Smells Like Teen Spirit. Nic velkého to není, no snad se bude líbit. Specielně pro fanoušky Elena&Stefan, ale i pro všechny ostatní. 

Opřená o strom sledovala, jak Rebekah pomalu žvýká roztopené marshmallow a neubránila se posměšnému úšklebku. Dopila svůj kelímek s pivem a zahodila ho do hromady jehličí pod stromem. Proč se vlastně stará o to, že Damon flirtuje s tou blonďatou barbie? Bylo to přece součástí plánu. Skvělého plánu, který vymysleli, aby se aspoň na chvíli zbavila Stefana pronásledujícího ji jako poslušný pes. Bylo to snad ještě horší, než když se o ni staral před několika měsíci. To neměl aspoň ty uštěpačné poznámky. Idiot.Pomyslela si naštvaně a v tu chvíli nevěděla, jestli si to myslí o Damonovi zasněně hledícím Rebekah do očí nebo Stefanovi, který nejspíš někde vysával jednu nevinnou duši za druhou.

„Oba jsou to blbci,“ hlesla si pak tiše pro sebe a vytrhla chlapci procházejícímu okolo jeho poloprázdný kelímek s pivem.

„Co to, Gilbertová?“ otočil se a nechápavě rozpřáhnul rukama.

„Zmlkni, ani tě neznám,“ odsekla mu. Kluk jenom zakroutil hlavou a pokračoval dál na cestě k vysokému ohni. Elena se znovu napila a upřela svůj zrak na Damona, který se tentokrát blížil k Rebece, aby ji políbil.

„Ach,“ odfrkla si znechuceně a odvrátila od nich pohled.

„Snad nežárlíš?“ zašeptal jí někdo tak blízko u ucha, až jí t toho naskočila husí kůže. Poznala by jeho hlas, i kdyby v něm nezněl ten ironický podtón. Zhluboka se nadechla a otočila se obličejem ke své současné noční můře.

„Nebuď směšný,“ zasmála se sarkasticky.

„No tak,“ protočil otráveně očima. „Poznám, když lžeš,“ uchechtl se.

„Asi mě už neznáš tak dobře.“ Oplatila mu jeho posměšný výraz.

„Znám tě jako svoje boty, Eleno,“ zúžil víčka a přiblížil se k ní. Věděl, že je z něho nervózní a ať si to nepřiznávala sebevíc, on to z ní cítil.

„Zmlkni,“ řekla varovně a chtěla ho odstrčit.

„Ne tak zhurta.“ Chytil ji za ruku, kterou ho chtěla odsunout.

„Pusť mě,“ zamračila se na něho, ale chladný stisk nepovolil.

„Žárlíš na Damona, přiznej to,“ přitáhl si ji až k obličeji.

„A co je tobě do toho?“ procedila skrze zaťaté zuby.

„Něco chystáte?“ zvedl tázavě jedno obočí.

„Pusť mě a možná se to dozvíš,“ Trhla s rukou a konečně se jí podařilo dostat ven. Pak se obrátila na podpatku a kolébavým krokem se vzdálila. Už taky bylo načase. Stefan byl možná idiot bez lidskosti, ale touha, která v ní bublala, nezmizela. Nelíbilo se jí jenom pomyšlení, že by ho měla v tomhle současném rozpoložení mysli políbit. Věděla, že to je zakázané. A možná proto cítila takové napětí a touhu to udělat.

„K čertu,“ zapotácela se a dopadla na nějakou lavičku, která se tam jakoby zčistajasna objevila.

„Možná by sme to měli dneska zabalit.“ Zjevil se vedle ní Damon.

„Och, ještě ty mi vykládej, co mám dělat.“ Odvrátila pohled jinam a chňapla po zakutáleném lahvovém pivu, které bylo jako zázrakem ještě neotevřené.

„Opila ses,“ obvinil ji upír.

„Noa? To nebyla součást plánu?“ S hranou ironií na něho pohlédla.

„Hej, měla jsi být nepříjemná jenom na Stefana,“ ohradil se Damon ublíženě.

„Hm,“ zahučela a napila se ze svojí lahve.

„Tak fajn, balíme to.“ Vstal a vytáhl Elenu za paži nahoru.

„Co to děláš? Já se bavím!“ okřikla ho. „Proč mě dneska všichni musí tahat, jako štěně.“ Rozhodila rukama, když viděla, že se po ní Damon už zase natahuje. „Nemáš náhodou taky něco na práci?“ Píchla ho ukazováčkem do hrudi.

„Sakra, Eleno, co je to s tebou?“ Damon jenom nechápavě kroutil hlavou.

„To bude tím pivem,“ smutně ohrnula spodní ret. „Vem mě domů.“ Dotlačila do sebe zbytek z lahve a zahodila prázdné sklo pryč.

„Teď už zníš rozumně,“ řekl spokojeně a za ruku ji odváděl pryč. Šli zrovna kolem hloučku lidí, když si Elena všimla, že ji Stefan z rohu pozoruje. V tu chvíli dostala chuť vrátit mu všechno, co jí během večera udělal. Někdo zapnul rádio.

„A nebo půjdem tančit,“ křikla náhle a odtáhla Damona vedle sudu s pivem, tam popadla jeden zrovna naplněný půllitrový kelímek a začala se točit dokola s Damonem stále zavěšeným na ruce.

„Nemyslíš si, žes měla dneska už vážně dost?“ hulákal na ni upír, zatímco se nechal vláčet po mýtině plné lidí sem a tam.

„Ne!“ Na protest zvedla pivo do vzduchu a hlasitě si zakřičela. Netrvalo to dlouho a přiopilí teenageři se k nim začali přidávat. O pár minut později už kolem pivního zdroje nebylo ani hnutí. To Elenu ale neodradilo. Zavřela oči a vnímala, jak se s ní svět příjemně točí. Někdo do ní žduchnul a ona se po něm ohlédla, pak se zase zaměřila na muže před sebou, ale Damon už to nebyl.

„Tebe taky neznám,“ odstrčila ho, když po ní začal vztahovat ruce, jako zombie. Znechuceně zahodila svoje pivo a vylila ho nějaké holce za krk, pak se protlačila mezi tančícími lidmi a zhluboka se nadechla. Na kapotě vozu si všimla lahve s čirou tekutinou uvnitř. Stála hned vedle dvojice na sobě nalepených opilců, kteří vypadali, jako by se navzájem chtěli sníst. Chňapla po ní a ani jeden z milenců si toho nevšiml.

„Myslím, že už jsi pro dnešek měla dost.“ Zrovna si přikládala hrdlo k ústům, když najednou lahev zmizela.

„Jak se opovažuješ,“ okřikla ho podrážděně. „Och, to si zas ty.“ Otráveně přenesla váhu na jednu nohu a zahleděla se jinam, když zjistila, že ji Stefan přišel znovu znepříjemňovat život.

„Klaus mi nařídit na tebe dohlížet.“ Zahodil alkohol pryč.

„Proč jsi to udělal?“ Zoufale sledovala její poslední záchranu, jak letí do tmy.

„Co ste to s Damonem plánovali?“ zeptal se najednou.

„To se tě netýká.“ Zamávala mu prstem před očima. „Kde je moje lahev?“ Sehnula se a snažila se ve tmě najít odlesk čirého skla.

„Pořád mám takový pocit, že ti nemůžu věřit.“ Zastrčil si ruce do kapes. Dívka před ním se narovnala.

„Sakra proč už mi nedáš pokoj,“ vřískla.

„Protože tě musím hlídat,“ naklonil se dopředu a oplatil jí stejným tónem.

„Jo? Vážně?“ hystericky se zasmála. „A všechno to vyptávání k tomu patří taky?“ Založila si ruce v bok. Pak jí to došlo. „Počkat,“ ušklíbla se vítězoslavně.

„No to sem zvědavý, na co jsi přišla.“ Zhoupl se spokojeně na patách.

„Ty žárlíš na Damona,“ kývla rozhodně hlavou, jako by právě vyřešila sériovou vraždu.

„Nebuď naivní,“ obrátil upír oči v sloup.

„Ale ano!“ Stále kývala spokojeně hlavou a mířila na Stefana ukazováčkem.

„Ale ne!“ Napodobil její pózu.

„Ale ano!“ Usmála se ještě víc.

„Stejně jako ty na Rebekah.“ Napřímil se a shlédl na ni jedním z těch rentgenových pohledů.

„To byla jenom součást plánu,“ mávla ledabyle rukou. Pak si uvědomila, co řekla. „Sakra.“

„Cha!“ Tleskl si Stefan a spokojeně si promnul ruce. „Věděl sem, že zas něco chystáte.“ udělal jeden krok k ní a už jí hleděl zblízka do obličeje. „Teď mi prozraď, co to bylo?“ Chtěl využít její opilosti k tomu, aby se dozvěděl, jestli nechystají něco proti Klausovi. Bylo to sice nepříjemné, ale co dostal za úkol, dostal za úkol.

„Neřeknu ti už ani ň,“ řekla a sepjala rty k sobě, aby mu dala jasně najevo, že z ní už nic nedostane.

„Já to z tebe už nějak dostanu,“ zasmál se ďábelsky a vztáhl ruku na její rameno. Bříšky prstů pak pomalu sjížděl dolů.

„Přestaň.“ Odstrčila mu ruku prudce pryč, když jí po zádech přejel mráz.

„Ne, dokud mi neprozradíš, co ste chystali proti Klausovi.“ Vzal ji za ramena a opřel o blízký strom, aby mu neměla kam utéct.

„Nech mě jít!“ vřískla, „Damone…“

„Buď zticha.“ Podrážděně jí přiložil ruku na ústa a zbytek věty zaniknul v jeho dlani. Trhla sebou, protože blízkost, se kterou se odvážil přišpendlit ji na strom, v ní vyvolávala nebezpečné chvění. Srdce se jí prudce rozbušilo a ona najednou vyplašeně hleděla svému ex-příteli do očí, hledajíc známku toho, jestli její nervozitu slyší taky.

Stefan se k ní přitiskl co nejtěsněji, aby sebou přestala házet. Cítil její měkké rty na své dlani a Elenino silně bušící srdce, které mu tlouklo přímo mezi žebry. I když k city k ní byly spíše jenom malý mihotavý plamínek v jeho hlavě, než obrovský požár, na vyvolání touhy to stačilo.

„Teď pomalu sundám ruku a ty mi slíbíš, že budeš mlčet.“ Natočil hlavu na stranu. Elena přikývla a upír pomalu sjel z jejích úst na rameno, aby ji mohl přitisknout ještě těsněji k rozložitému stromu.

„Stejně ti nic neřeknu,“ zasyčela.

„Teď už je to jedno.“ Shlédl toužebně na její rty.

„To neuděláš,“ hlesla, když viděla, co má v úmyslu. Nechtěla, aby ji políbil aspoň ne teď a tady.

„Zastav mě,“ zašeptal a začal se přibližovat. Ruka jí vystřelila rychleji, než sama čekala a udeřila Stefana do břicha s takovou silou, až mechanizmus schovaný pod tenkým tričkem vystřelil a zabodl mu dva kolíky přímo do boku. Upír povolil stisk a ona toho využila. Dala se do běhu, ať už to bylo kamkoliv. Bez ohlédnutí, bez zaváhání. Stále ještě pod vlivem alkoholu. Klopýtala o kořeny a přála si, aby se dostala co nejdál od svojí vlastní touhy a od Stefana. Jak moc se spletla. Trvalo to pár minut a už stál zase před ní.

„Myslíš si, že mi utečeš?“ zavrčel.

„Stefane, nedělej to.“ Viděla, jak se mu oči zbarvují do ruda. Nestačila se už ale ani pohnout, když proti ní upír vyrazil. Vykřikla a na chvíli ztratila rovnováhu. Na zem ale nedopadla. Stefan ji zachytil. Pevně zavřela oči, když se jí přitiskl na krk, bolest ale nepřišla. Místo toho se neubránila vzdechu, když ucítila jeho rty, které se k ní chtivě přisály.

„N-nedělej to,“ vydechla ztěžka a znovu zlehka zavřela víčka.

Upír se i s Elenou v jeho náručí narovnal. Nemohl se nabažit sladké chutě její pokožky, ublížit jí ale nedokázal. Pomalu bloudil rty po její šíji a něžně zkoumal každý ještě neobjevený kousek. Všiml si, že Elena zaklonila hlavu, aby měl víc prostoru. Stáhl jí tričko z ramene a těžce vydechl. Tohle ale bylo špatně. S vypětím všech sil se od jejího krku odtáhl a pohlédl jí do očí. Bylo v nich tolik lásky a touhy.

„P-pořád ještě tě můžu milovat,“ zachroptěl. Viděl, jak se jí obličej rozzářil. Vzala mu hlavu do dlaní a vášnivě přitiskla jejich rty k sobě. V tu ránu se ozvaly tři výstřely. Stefan vrhl po Eleně jeden bolestný pohled.

„Neztrácej ve mně naději,“ vydechl těsně před tím, než mu množství sporýše otupilo mozek natolik, aby upadl do bezvědomí.

~ KONEC ~

Zaslala: Night.Being