Helpless (16) – Kousek po kousku

„Tylere!“ Výkřik, který proťal místnost, byl ohlušující. Ve stejnou chvíli, kdy se Caroline přiřítila k mrtvému tělu, se s Elenou zatočil svět a ona se podél zdi sesunula na kolena. V zorném poli se jí rozprostřela mlha a srdce se rozbušilo na poplach. Studený pot jí poléval každý kousek těla a mozek přestával pracovat. Nemohla dělat nic, jenom oněměle sledovala mrtvého kamaráda.

„Co se děje?“ Konečně se objevila Bonnie.

„Udělej něco!“ Vřískla po ní Caroline se slzami v očích a rukama od krve. „Tylere! Tylere!“ Třásla s jeho bezvládným tělem, jako by se snad měl probudit.

„Proboha,“ zašeptala Bonnie a zakryla si ústa.

„TYLERE!“ vřískla Caroline tak hlasitě, až z toho ochraptěla. „Vzbuď se, vzbuď se!“ Opakovala pořád dokola oči rozšířené počínajícím šílenstvím.

„Caroline,“ vydechla Bonnie omámeně, očí už jí začínaly taky vlhnout.

„Mlč!“ okřikla ji. „On není… „“ hlas se jí zadrhl v hrdle. Elena se rozplakala a odvrátila hlavu ke zdi, aby se na tu spoušť nemusela dívat. Věděla, že to všechno je její vina. Caroline se mezitím ve svém nářku sesunula na Tylerovu hruď a její zářivé blond vlasy se koupaly v kaluži krve, která pod mrtvým hybridem vznikla.

Nastala chvíle naprostého zoufalství, kterou podtrhovaly upírčiny usedavé vzlyky. Bonnie beze slova přimrzlá na místě, neschopná jakékoliv reakce, si nechávala slzy volně stékat po tváři. Elena stále s obličejem otočeným do strany, aby nemusela vnímat svou vlastní vinu, se krčila jako by nad ní stál otrokář s bičem. A Caroline, nešťastná Caroline s hlavou zabořenou v Tylerově hrudi a zlatou hřívou smočenou v tratolišti krve svého přítele.

„Je to tvoje vina!“ vřískla blondýna. Zbylé dvě dívky nadskočily leknutím. „Všechno je to kvůli tobě!“ křičela Caroline dál a oči se jí barvily do ruda, když si s námahou stoupala na nohy. Elena polekaně zvedla hlavu a pozorovala, jak se k ní její kamarádka pomalu přibližuje. Stalo se to během vteřiny. Caroline vystartovala do útoku, než se ale stihla dostat do poloviny místnosti, svalila se na zem, držíc se v bolestech za hlavu.

„Caroline, vzpamatuj se!“ okřikla ji Bonnie a trochu s kouzlem povolila. Upírka se rychle posbírala z podlahy, vrhla na čarodějku ublížený pohled plný zrady a zoufalství a mrknutím oka vyběhla z domu.

 

To šlo líp, než čekal. Napadlo ho, když spatřil blonďatý záblesk řítící se ven z domu. Stál jenom kousek opodál, aby mohl všechno sledovat, ale Caroline byla tak rozrušená, že by jeho přítomnost necítila, ani kdyby jí stál přímo za zády. Líbilo se mu být zase na vrcholu. Užíval si skutečnost, že on je ten, který může všem ubližovat a jenom díky jeho zásluze Elena trpí. Nakonec se k němu ještě ráda vrátí. Věděl, že to udělá. Dokud bude pokračovat v ubližování jejím přátelům, donutí ji vrátit se zpátky.

Po krátký okamžik poslouchal vzlyky, které se linuly z domu, a nemohl se nabažit toho krásného pocitu vítězství. Pak ho ale vyhnalo Alarickovo auto řítící se po silnici těsně kolem něj. Rychle se schoval za strom, o který se opíral a následně se rozhodl zmizet. Měl toho dnes ještě hodně na práci.

 

„Co se stalo?“ Alarick vletěl do domu a skoro zakopl o mrtvé tělo stále rozpřáhnuté mezi dveřmi.

„Damon,“ zašeptala Elena a chytla se Bonnie, která jí pomáhala vstát.

„Takže je to pravda,“ vydechl nešťastně.

„Alaricku, co budeme dělat?“ Zvedla k němu čarodějka zarudlý pohled.

„Zavoláme Stefanovi,“ rozhodl. „A bez řečí!“ řekl nekompromisně, když si všiml Elenina výmluvného pohledu.

„Nejspíš jsme to měli udělat už dávno.“ Kývla Bonnie a sedla si na gauč vedle Eleny. „Ale co bude s Caroline? A co naše mámy?“ Zakroutila bezradně hlavou.

„Něco vymyslíme.“ Pokusil se je Alarick uklidnit. „Nejdřív musíme z ulice dostat tohle.“ Vtáhl Tylera dovnitř.

„Zkoušela jsem mámu kontaktovat, ale,“ pokrčila smutně rameny, „její magie je slabá.“

„Někde začít musíme.“ Alarick si sedl naproti nim. „V první řadě by jsme měli dát vědět Stefanovi.“ Vytáhl telefon.

 

Caroline běžela tak dlouho, až ji bolest ze ztráty milované osoby donutila padnout na kolena. Nevěděla, kde je, nerozhlížela se. Opřela se dlaněmi o hlínu zasypanou listím a zaryla do ní prsty.

„Tylere,“ zavzlykala a na zem spadlo několik dalších slz. Všechny její vnitřnosti jako by se svíjely v jedno velké klubko hadů snažíce se zmáčknout jí žaludek tak pevně, až by byla nucená vyzvracet jeho obsah ven. Jednou rukou si sevřela tričko v místě mezi žebry a pěst si zatlačila dovnitř. Z úst se jí vydral bolestný výkřik, když si uvědomila, že si zlomila žebro. Upíří uzdravování to ale hned rychle napravilo. Chtěla vstát, ale pálení v hrudi jí to nedovolilo. Zůstala sedět na vlhké lesní půdě a její mysl postupně odcházela do zapomnění, až v ní zůstalo jenom velké černé prázdno. Prázdno, které tam vyhlodalo její zoufalství a smutek. Nedokázala mít vztek, nedokázala cítit nic jiného než obrovský strach, že bolest vyžírající jí díru do břicha už nikdy neodejde.

 

Seděla na staré pohovce, která ji tlačila do zad a se strachem pozorovala Alaricka, jak telefonuje se Stefanem. Bonnie už zase odešla do kuchyně hledat nějaké další babiččiny záznamy a ji tam nechala samotnou se vší tou vinnou, kterou Alarick vyzařoval. Při tom to byla všechno její chyba, jenom její. Chtěla si to vyřešit sama, chtěla jít za Damonem, urovnat to a uprosit ho, aby nechal mámy kamarádek jít domů. Chtěla už mít klid od vší té péče.

„Přijede.“ Při tom oznámení sebou trhla. „Vlastně už je na cestě,“ upřesnil a odložil telefon.

„Nemyslím si, že to je dobrý nápad.“ Sepjala rty k sobě.

„Eleno, musíš přestat s tím obviňováním se! Za to, co se děje může Damon.“ Sedl si vedle ní a upřeně se jí zahleděl do očí, jako by ji chtěl ovlivnit. Odsunula se kousek dál. Mužská blízkost jí nedělala příjemně.

„Promiň.“ Alarick si zase stoupnul a přesunul se do protějšího křesla.

„Hej lidi!“ křikla Bonnie z kuchyně.

„Co se děje?“ Vstal Alarick okamžitě.

„Možná sem něco našla.“ Čarodějka se vřítila do obývacího pokoje a rozhodila na stůl stoh papírů s malůvkami a texty. „Buď v tom budou opravdu hrozné recepty na buchty, nebo pořádný seznam kouzel,“ konstatovala a rozdala každému jeden list.

„A co vlastně hledáme?“ zamračil se Alarick na svůj seznam ingrediencí na jemu neznámý pokrm nebo možná lektvar.

„Cokoliv, co by nám mohlo být užitečné.“ Bonnie se zahleděla do svého papíru, ale hned ho zase odhodila pryč a vzala další. „Můžou to být přesná lokalizační kouzla, stopovací kouzla, nebo cokoliv, co by nám pomohlo najít Caroline a naše mámy.“

„Co vlastně budeme dělat s…“ Elena váhavě pohodila hlavou k Tylerovi, kterého mezitím překryli bílým ubrusem.

„O to se postarám až se Stefanem.“ Rozhodl Alarick a taky odložil svůj papír, aby si mohl vzít nový.

 

***

 

Na Mystic Falls padala noc. Hvězdy se postupně začínaly rozsvěcovat na obloze jako malé žárovky. Nebe bylo bez jediného mráčku a měsíc svítil tak jasně, že všechny předměty v okolí dostaly namodralý nádech. Vzduch byl teplý a těžký, jako by odněkud přicházela bouřka. Nezdálo se ale, že by mělo pršet.

Damon seděl před hrobkou, která ještě před nedávnem, hrála velice důležitou roli v záchraně jeho milované Katherine, a čekal, až uslyší nějaké zvuky. Nechal uvnitř zavřenou mámu Bonnie s nějakými věcmi potřebnými k přežití, ale teď si od ní potřeboval něco malého vzít.

 

Naopak Stefan spěchal. Usazený v pohodlném autě se řítil po silnici směřující do města za Elenou. Alarickovo vysvětlení, že má potíže, mu stačilo. Před očima se mu míhaly hrůzostrašné obrázky toho, jak se vrátil Klaus nebo možná i něco horšího. Kašlal už na to, že by mohla být s Damonem, jestli s ním je opravdu šťastná, ať si s ním je. Nic nebude ale ohrožovat její bezpečí, a když se o ni neumí postarat jeho bratr, musí to udělat on. Uměl si představit, jak jeho starší sourozenec jednal v krizových situacích, takže čekal, že když přijede, bude Elena rozzuřená a město vzhůru nohama.

 

Hodiny zrovna odbyly devátou hodinu večerní, když se ozval zvonek. Elena se prudce narovnala a promnula si ospalé oči. Bonnie si stoupla a šla otevřít. Alarick odložil svůj čaj s rumem na poslední prázdné místo na konferenčním stolku zasypaném papíry a dál si pročítal kouzlo, které před chvíli vyhrabal. Už nejmíň sté v řadě.

„Ahoj Stefane, konečně jsi dorazil,“ oddechla si Bonnie slyšitelně ode dveří.

„Ahoj,“ odpověděl jí zastřeně a nahlížel dovnitř, jestli neuvidí Elenu. Místo toho spatřil tělo překryté bílou látkou.

„Ehm, pojď dál,“ řekla čarodějka váhavě a upír mohl překročit práh domu. „Doufám, že toho nebudu litovat,“ zamumlala si pak pod nos.

„Nebudeš,“ řekl s lehkým úsměvem jemu tak vlastním. Elena ztuhle seděla na sedačce a tiskla si k sobě deku, kterou jí někdo přidělil, zatím co spala. Kdyby mohla být někdy v životě neviditelná, přála by si to právě teď.

„Nazdar Ricku,“ pozdravil svého přítele, ten mu na oplátku kývnul. Pak se zastavil pohledem na Eleně, která hleděla upřeně před sebe a urputně se snažila dělat, že ho nevidí, neslyší a nevnímá.

„Posaď se.“ Nabídla mu Bonnie místo v posledním křesle naproti sebe.

„Díky,“ usadil se, ale stále se nemohl zbavit pocitu, že je něco špatně. Eleniny svěšené a posmutnělé tváře mu dělaly starosti, kruhy pod očima i zaschlé slzy byly známkou toho, že se děje něco vážného. „Co se tady vlastně stalo?“ zeptal se a všichni věděli, že naznačuje mrtvé tělo na chodbě.

„Damon,“ hlesla Bonnie ztěžka.

„Cože?“ Stefan se najednou prudce postavil, až se všichni polekali.

„Udělal to Damon,“ řekl Alarick nešťastně. To už ale Stefan stál nad tělem a nahlížel pod ubrus.

„Proč by Damon zabíjel Tylera?“ Nechápal, když se vracel zpět do obývacího pokoje.

„Je to trochu delší příběh,“ přiznala Bonnie a podívala se na Elenu.

„Bude někomu vadit, když si půjdu nahoru lehnout?“ zašeptala dívka ze svého vyhřátého místa na gauči.

„Jenom běž, nahoře mám jeden pokoj pořád v pohotovosti.“ Usmála se na ni Bonnie vřele. Kamarádka jí úsměv s vypětím sil opětovala a už mizela nahoře na schodech.

„Takže?“ Stefan se rozrušeně obrátil zpátky k Bonnie, když Elena odešla.

„Nevíme úplně přesně, co se stalo…“ začala čarodějka pomalu, „muselo se něco stát mezi Elenou a Damonem, něco opravdu,“ polkla, „ošklivého.“ Dokončila konečně větu.

„Takže se pohádali nebo tak?“ Zvedl upír nedočkavě obočí.

„Ne tak docela.“ Zakroutila Bonnie hlavou. To už si přestal číst i Alarick. Na vysvětlení čekal celý večer a teď si ho mohl konečně vyslechnout. Bonnie se zhluboka nadechla.

„Caroline si myslí, vlastně obě si to myslíme,“ skousla si spodní ret, „že Damon Elenu zneužíval.“ Vychrlila ze sebe, jak nejrychleji to šlo, a zavřela oči, jako by se sama styděla, že něco takového vůbec řekla. Oběma mužům v místnosti došla řeč a tak čarodějka pokračovala: „Muselo mu zase přeskočit v hlavě nebo co.“ Mnula si ruce a mluvila tak potichu, aby Elena neslyšela pokud možno nic z toho, co říkala.

„Cože a kdy se to stalo?“ Stefan lehce zvýšil hlas.

„Pššt,“ napomenula ho Bonnie. „Nevíme, jak dlouho to trvá, Elena nám nechce nic říct,“ vysvětlovala šeptem.

„Bude to už nějakou dobu,“ ozval se tenoučký hlas ode dveří.

„Nešla jsi spát?“ Pohlédl na ni Alarick soucitně.

„Nejdřív to byly jenom vzkazy,“ začala s vyprávěním s pohledem zabořeným hluboko do huňatého koberce. „Nekladla sem tomu moc velkou váhu, bylo to sice nepříjemné a děsilo mě to, ale konec konců pořád to byly jenom papírky.“ Pokrčila rameny. Vzpomínat na všechno to, co se stalo, bylo hrozné, ale bylo načase, aby její přátelé konečně věděli, proti čemu stojí.

„Pak se to začalo zhoršovat,“ vzlykla a kousla se do rtu, aby zastavila slzu, která se jí převalovala v koutku oka, „nevěděla sem, že to dělá on.“ Nedokázala vyslovit jeho jméno ani po takové době. „Myslela sem si, že by mi nikdy nic takového neudělal.“ Kroutila hlavou a slzy už jí tekly proudem. „Nutil mě dělat věci,“ odmlčela se.

„Myslíš, ovlivňoval tě,“ opravila ji kamarádka téměř neslyšně.

„Ne.“ Sepjala víčka k sobě a nechala si novou spršku slaných slz stéct po tvářích. „Neovlivnil mě pokaždé,“ přiznala.

„Proč jsi nám nic neřekla?“ Kamarádka opatrně přišla až k ní.

„A co byste si o mě asi tak mysleli?“ popotáhla. „Dovolila sem mu dělat mi věci, říkat věci, ubližovat mi,“ plakala.

„Ach Eleno,“ vydechla Bonnie a už u ní stála, aby ji mohla obejmout.

Nedat na sobě nic znát zabralo tolik sebeovládání, kolik jen v sobě mohl nastřádat. Po tom, co Elena právě teď řekla, měl pocit, že vybuchne vzteky. Nechápal, jak si toho mohl nevšimnout? To byl opravdu tak zaslepený žárlivostí, že neviděl, co se jí děje? Jeho vlastní bratr. Nedokázal si ani představit, čím si Elena musela projít. A on byl celou dobu pryč a nechal ji v tom samotnou. Cítil, jak se mu do očí nalévá krev, která mu už dávno hučela v hlavě.

„Hádám, že když jsme to zjistili, nebyl zrovna nadšený,“ řekl Stefan s obtížemi za doprovodu skřípání svých zubů.

„Hned, jak Caroline slyšela jejich poslední rozhovor, sme se rozhodly, že Elenu prostě od Damona odvezeme, jak nejdál to půjde,“ vysvětlila Bonnie rychle. „On se to dozvěděl, unesl naše mámy, pak si zjistil, kde sme a…“ otočila se na Tylerovo mrtvé tělo.

„Nechtěla jsem, aby se něco z toho stalo.“ Kroutila Elena hlavou, zatím co ji Bonnie odváděla zpátky do pohovky.

„Ššš, my to už nějak vyřešíme, hlavně musíme najít Caroline.“ Hladila ji kamarádka po vlasech.

„Mrzí mě to.“ Rozhlédla se po ostatních uslzeně.

„To je v pořádku, my se o to už postaráme,“ šeptala jí Bonnie do ucha.

„Ovšem, nechceš si jít nahoru radši lehnout?“ navrhl Alarick.

„Vezmu tě tam.“ Nabídla se Bonnie, když viděla, že Elena zase vstává ze sedačky. Procházely zrovna kolem hlavních dveří ke schodišti, když se znovu ozval zvonek. Všichni čtyři ztuhli a podívali se na sebe.

„Haló? Jsem tady správně?“ ozval se z venku neznámý hlas. Stefan šel otevřít, Alarick hned za ním.

„Přejete si?“ Zamračil se na neznámého chlapce upír.

„Mám tady pro vás dárek se vzkazem.“ Podal mu malou krabičku.

„Co to je?“ Stefan si to od něho podezřívavě vzal.

„Je to vzkaz od pana Damona.“ Usmál se na ně, uklonil se, otočil a odcházel.

„Byl ovlivněný,“ konstatoval Alarick suše.

„Otevři to,“ vybídla ho Bonnie a Stefan poslechl. Všichni čekali s napětím, na výraz v jeho tváři. To, co se tam ale zrcadlilo, se nikomu z nich nelíbilo.

„Co tam je?“ Nahlédl dovnitř Alarick. „Ach bože,“ zahuhlal, protočil očima a radši se zase rychle odtáhl. Bonnie se na něho nechápavě podívala, ale on jenom zakroutil hlavou a otočil se zpátky k upírovi: „Dej to pryč, Stefane.“

„Co v tom je?“ Bonnie to nevydržela a taky se do krabičky podívala. Všichni jasně viděli, jak v obličeji zbledla a čelo se jí orosilo. „To je mámin lak na nehty,“ zasípala, když rozeznala purpurovou barvu na zkrvaveném prstě, který byl pečlivě usazený na bílém kapesníčku.

„Je tu u toho vzkaz,“ Stefan radši krabičku zavřel a vytáhl malý papírek.

Máte hodinu na to, poslat Elenu do Grillu, kde si ji vyzvednu, jinak začnu drahou paní Benettovou posílat kousek po kousku.
P.S.: Jaký byl výlet, bráško?

S láskou, Damon.

 Zaslala: Night.Being