Helpless (15) – Chladnokrevně

Nebylo to dlouho po tom, co Caroline s Bonnie přijely k domu zesnulé babičky Benettové a Elena začala konečně otevírat oči. Trvalo to déle, než čekaly, ale přesně tak dlouho, jak potřebovaly. Sedly si do křesel naproti sedačky, kam ji ještě spící uložily a čekaly, až plně nabude vědomí.

První čeho si všimla, byla těžká vůně bylinek, linoucí se jí násilně do nosu. Druhá věc, která ji znepokojila ještě více, byly pružiny staré pohovky, které ji tlačily do zad. Třetí fakt, který ji donutil konečně otevřít oči, byl nedostatek světla, které se ze všech sil snažilo prodrat skrz tlusté květované závěsy. Damon! Ublížil jim a unesl mě! To byla první myšlenka, která jí ve vteřině proletěla hlavou. Pak spatřila kamarádky křečovitě usazené ve dvou křeslech.

„Mrzí nás to,“ hlesla Bonnie opatrně.

„Ó né!“ opravila ji Caroline významně. „Ji to mrzí, mě ne.“ Stoupla ti a založila ruce v bok.

„Eleno, musíš pochopit… „“ začala Bonnie, ale upírka ji znovu přerušila: „Co sis, sakra myslela? Proč jsi nám celou dobu nic neřekla? Počkej, až se to dozví Alarick!“ pustila se do ní.

„Caroline,“ napomenula ji Bonnie zlehka.

„Nepřerušuj mě!“ Vrhla výhružný pohled na čarodějku a otočila se zpátky k Eleně. „Už nikdy se s ním neuvidíš, zapomeň na to, že tě k němu ještě někdy pustíme. A počkej, až to řeknu Stefanovi… „“

„Caroline,“ řekla Bonnie o něco významněji.

„Ne!“ křikla Elena při zmínce o jejím bývalém příteli. „Nesmí se nic dozvědět.“ Prudce si stoupla, ale malátnost ji přinutila zase se posadit.

„Caroline mlč na chvíli.“ Tentokrát si stoupla Bonnie a donutila nadechující se blondýnu zavřít pusu. „Nevíme, co přesně se stalo, ale jsi naše kamarádka a nemůžeme dovolit, aby se ti děly takové věci, i kdybychom měly jednat proti tvojí vůli.“ Začala svůj monolog a nevypadalo to, že plánuje brzy přestat. „To, co Damon provedl je ta nejhorší a nejpodlejší věc, kterou mohl udělat a přiznám se, že i na něj to je až příliš.“ Podívala se na Caroline a ta jen horlivě přikývla. „Cítím se hrozně, že jsem si toho nevšimla dřív a nechala ho ubližovat ti přímo nám všem pod nosem a nic to nedokáže omluvit, ale prosím tě, Eleno, prosím. Zůstaň teď už v bezpečí a my si s ním nějak poradíme.“ Sedla si vedle kamarádky a vzala její ruce do dlaní.

„Jak tohle můžeš říct?“ Elena očividně nabrala síly a naštvaně se postavila. „Nevíte vůbec, co ste provedly!“ rozkřičela se. Obě dívky mlčely a nechápavě kamarádku pozorovaly.

„On už není takový, jak dřív! Nevrátí se domů a nebude se žalem utápět v litrech Bourbonu!“ Chodila po pokoji sem a tam. „Někomu ublíží! Ublíží někomu, na kom mi záleží, protože jsem vám dovolila mě odvést!“ Samým vztekem se jí zpustily slzy z očí. „Musím se vrátit, až to zjistí… „“ nedokončila větu. Knedlík strachu jí uvíznul v hrdle.

„Zavolám Alarickovi, ať hned přijede sem.“ Caroline už se prohrabovala ve svojí kabelce.

„Já Jeremmymu, ať nevychází z domu.“ I Bonnie reagovala okamžitě.

„To nestačí!“ Okřikla je, pak se sesypala zpět na sedačku. „On jim něco provede, někomu ublíží, vím to,“ šeptala a kývala se sem a tam.

„Eleno,“ Bonnie si k ní přisedla. „Všechno bude v pořádku, postaráme se o to.“

„Nebude!“ Zakroutila poraženě hlavou. Ve stejnou chvíli jí jako na povel zazvonil telefon. Kamarádky překvapeně pohlédly na Elenu, která od svého příručního zavazadla polekaně odskočila.

„Zvedneš to?“ Caroline se neubránila a zeptala se.

„To je on,“ zašeptala Elena. Caroline protočila oči, sáhla dovnitř Eleniny kabelky a vytáhla její mobil.

„Je to moje máma,“ řekla a podala jí zářící a vibrující přístroj, aby ho zvedla.

„Ano?“ hlesla váhavě.

„Ahoj Eleno. Potřebuju, aby sis něco poslechla.“ Ozvala se z druhé strany maminka Caroline.

„Dobrý den, paní Forbesová, co potřebujete?“ pozdravila slušně, ale roztřesený tón, který policistka měla, jí neutekl. V pozadí se ozvalo šustění. Pak promluvil úplně jiný hlas.

„Nazdárek, princezno.“ Před očima se jí zjevil Damonův samolibý úsměv a hlava se jí zatočila.

„Co chceš?“ polkla ztěžka a všimla si, jak kamarádky zpozorněly.

„Nelíbí se mi tvůj tón.“ Varoval ji.

„Co chceš, Damone?“ zeptala se znovu tiše.

„Chci, abys vzkázala tvým kamarádkám, že všechno má svoje následky.“ Jeho milý tón se jí vůbec nelíbil.

„Cos jim udělal?“ zatřásla se.

„Znáš mě, Eleno.“ Byl tak spokojený sám se sebou, až jí z toho bylo skoro zle.

„Jestli někomu ublížíš… „“ pokusila se o výhružku.

„Tak co?“ zasmál se. „Co uděláš?“

„Máma?“ vydechla Caroline a dál jenom oněměle sledovala telefonující Elenu.

„Oh ano, Caroline.“ Damon oslovil přímo upírku, protože věděl, že ho slyší. „A můžeš vyřídit vaší malé čarodějce Sabrině, že i její máma byla tak laskavá, aby mi na chvíli udělala společnost.“

„Cos jim provedl, Damone?“ křikla Elena a prudce si stoupla ze sedačky.

„Zatím nic.“ Procedil nasupeně mezi zaťatými zuby. „Ale najdu si tě a přijdu si pro tebe, a jestli nebudete spolupracovat podle mých představ, už svoje drahé maminky nikdy nenajdou!“ Dál už se ve sluchátku ozýval jenom jednotvárný tón, když Damon zavěsil. Elena se neodvažovala zvednout pohled ke svým kamarádkám. Vždyť to byla všechno její vina.

„Kde je? Co udělal s mojí mámou?“ Vykřikla Caroline hned, jak se jí vrátil hlas.

„Má je obě,“ zašeptala Elena ještě stále nevěřícně.

„Obě? Obě naše mámy?“ Bonnie vykulila oči.

„Přijde si pro mě.“ Dívka sklopila pohled a protáčela si mobil mezi prsty.

„Jen ať přijde, vezmu si první špičatou, dřevěnou věc, co mi přijde pod ruku a… „“

„A už nikdy svoji mámu neuvidíš!“ Okřikla ji Elena. „Musíte mě nechat jít, jenom když mě necháte s ním jít, pustí je.“ Stoupla si a rozhodně se rozešla ke dveřím.

„A jak mu můžeme věřit?“ Bonnie jí zastoupila cestu. „Jak si můžeme být tak jisté, že i když s ním půjdeš… „“ hlas se jí zlomil. Otočila se ke kamarádce zády a odešla zpátky na gauč.

„Co se to s ním k čertu stalo?“ Vřískala panicky Caroline. Na chvíli se zastavila a přestala přecházet po obývacím pokoji sem a tam. „Tyler,“ zašeptala nakonec a vrhla se ke svojí kabelce.

„Měla bys mu dát vědět, co se děje.“ Souhlasila Bonnie. Upírka vytočila číslo svého přítele a odešla do kuchyně.

„Opravdu mě to mrzí, Bonnie,“ vzlykla Elena.

„Nemysli si, že tě tak lehce pustíme pryč,“ řekla čarodějka vážně, když si všimla, jak její kamarádka pokukuje po klice ode dveří.

„Musíte, jinak jim ublíží,“ vzdychla.

„Pokud už to neudělal!“ Bonnie vstala s tváří chladnou jako kus ledu. „Mám dost toho, jak si s náma všema zahrává, jenom ať přijde, dostanu z něho, kde drží naše mámy a pak to s ním skoncujeme jednou pro vždy.“ Zatnula ruce v pěst.

 

„Damone, proč to děláš? Vždyť to přece dělat nemusíš,“ žadonila Elizabeth Forbesová, když jí upír uvazoval popruhy kolem pasu, aby ji mohl spustit na jediné místo, kam si pro ni Caroline nemohla jít. Bylo to stejné místo, kam kdysi Mason Lockwood schoval měsíční kámen. Studna plná sporýše.

„Na trénovanou policistku bych čekal lepší přesvědčovací metody, Liz.“ Usmál se Damon a zacvaknul poslední přezku. „Můžete být ráda, že jste moje dlouholetá přítelkyně, jinak bych tak milý nebyl. Paní Benettová si mě bude určitě pamatovat déle.“

„Nevím, co mezi tebou a děvčaty je, ale nemusíš do toho zatahovat ostatní, budeš mít potíže.“ Kroutila hlavou, ale nechtěla se s upírem prát. Věděla, že nemá na výběr. Poslušně si vylezla na okraj studny.

„Seď klidně, spustím tě dolů, až tam budeš, pokud možno se nehýbej.“ Mrkl na ni, jako by ji usazoval na zábavnou atrakci.

„Damone.“ Naposledy se pokusila o prosebný obličej. Nechtěla se s ním přetahovat, útočit na něj ani ho rozzuřit. Nemělo by to cenu a mohla by se přivést do ještě většího maléru. Moc dobře věděla, že s typem člověka, jakým Damon byl, nemá cenu se hádat. Nakonec ji tu určitě někdo najde. Jako policistka měla svoje zkušenosti.

„Dělám to vážně nerad, Liz. Jen abys věděla.“ Strčil ji do zad a začal pomalu spouštět dolů do vody nasáklé sporýšem. O chvíli později už byla policistka po pás namočená v hluboké studni.

„Vím, že se pokusíš vylézt, ale být tebou, tak to nedělám.“ Dal jí poslední přátelskou radu a hodil lano dovnitř studny. „Měj se.“ Zamával shora a zmizel. Elizabeth osaměla. Modrá uniforma se na ni horkem lepila a pracovní boty se jí nořily do bahna na dně. Bylo horké letní poledne, ale do hluboké jámy slunce stejně nedosáhlo. Bylo tam jenom dusno, horko a vlhko. Liz se zhluboka nadechla a dala se do vyčkávání. Musela být trpělivá.

„No aspoň jsme našli další zásoby sporýše,“ povzdechla si, když se rozhlédla po porostlých zdech.

 

Damon nasedl do policejního auta, kterým sem s paní Forbesovou přijeli, a zapnul si rádio. Hráli nějakou sladkou popovou skladbu, ale jemu to nevadilo. Jediné, co si teď přál, bylo přivonět si k Eleniným nádherným vlasům. Dotknout se její sladké pokožky a odvést ji někam hodně daleko, aby ji mohl mít jenom pro sebe. Měl být opatrnější, když se vrátila ta vlezlá Caroline, ale takhle to je aspoň větší zábava. A čím víc bude Elenu trápit, tím víc se bude ona bránit. Líbila se mu její bojovná povaha a zajímalo ho, jak dlouho vlastně bude trvat, než ji opravdu zlomí a jeho láska se mu úplně odevzdá. Možná si naivně myslí, že nic horšího už se jí stát nemůže, ale on měl v záloze připravené ještě nějaké ty triky. Psychické týrání bylo kdysi v minulosti jeho oblíbený koníček a malá černá díra v hlavě mu pomáhala odstranit všechny výčitky tím způsobené. Bylo to tak správně, on ji miloval a ona měla milovat jeho. Po tom všem, co pro ni udělal, co pro ni obětoval, kým se pro ni stal. Mohl si počkat, až se do něj zamiluje sama, ale nedokázal už déle čekat. Tenhle způsob byl pro něj taky přijatelný. Věděl, že je v její hlavě, že se dostal hluboko do její mysli a věděl, že ho nenávidí, ale láska je od nenávisti jenom malý krůček.

 

O několik měsíců dříve…

 

„Caroline, žádám tě, abys to přijala a využila v jakémkoliv případě.“ Podával jí Klaus malý papírek.

„Nevidím jediný důvod, proč bych měla.“ Založila ruce na prsou a podezřívavě pomrkovala po telefonním čísle, které jí podstrkoval.

„Odjíždím s rodinou pryč a přeji si, abys na mě měla spojení.“ Znovu posunul ruku s papírkem blondýnce až pod nos.

„Vážně si myslíš, že bych ti zavolala?“ zvedla překvapeně obočí.

„Byl jsem v Mystic Falls dost dlouho na to, abych si byl jistý tím, že dříve, či později mě budeš potřebovat.“ Samolibě se usmál.

„Nevezmu si to.“ Znovu zakroutila hlavou.

„Caroline,“ zvedl varovně hlas, ale nebyla v tom známka agrese, spíše druh jistého pobavení.

„Nebudu si od tebe brát telefonní číslo.“ Zamračila se na něho.

„Hm,“ povzdechl si, „vidím, že jsi zásadová.“ Neubránil se spokojenému úsměvu.

„Jsem.“ Přikývla.

„To ale neznamená, že nemůžeš přijmout laskavost.“ Vzal její tašku, vytáhl malou koženou peněženku a otevřel ji. Caroline jenom nechápavě mlčela. „Nechám ti ho tady.“ Podíval se na ni, aby si byl jistý, že sleduje, do které přihrádky malý papírek zasouvá. „Ještě ho budeš potřebovat, tak to neztrať.“ Vrátil peněženku zpátky do kabelky a podal ji Caroline.

„Jak víš, že to nevyhodím, až odejdeš?“ Vytrhla mu svou tašku a přitiskla si ji k hrudníku.

„Důvěřuji ti,“ řekl, vzal její pravou ruku do dlaně, zvedl si ji k ústům a lehce políbil na hřbet. „Bylo mi ctí, tě poznat, Caroline Forbesová.“ Naposledy se tajemně usmál a odešel ven z Mystic Grillu, aby mohl nasednout do přistavené limuzíny a na nějakou dobu tak opustit i Myscit Falls. Caroline osaměla a chvíli pozorovala svou kabelku, než se rozhodla, že si číslo navzdory všem svým zásadám, ponechá.

 

Současnost…

 

„Musí být nějaká cesta.“ Mračila se Caroline Bonnie přes rameno, když se čarodějka snažila najít nějaké užitečné kouzlo v jedné z knih, které jí babička ponechala.

„Buď trpělivá, dokud máme Elenu v bezpečí domu, nic se nikomu nestane,“ ujistila ji Bonnie a dál soustředěně listovala mezi papíry.

„Jsi si tím nějak jistá.“ Přešlápla nervózně s nohy na nohu a ohlédla se, jestli Elena stále sedí na gauči a ohřívá si ruce o horký hrnek sporýšového čaje, který jí připravily.

„V nic lepšího věřit nemůžeme.“ Kmitala Bonnie očima, jak urputně se snažila najít něco, cokoliv, co by jim mohlo pomoct.

„Kdyby mi aspoň Tyler bral telefon.“ Povzdechla si blondýna a odešla za Elenou do obývacího pokoje.

„Děláte chybu,“ hlesla dívka tiše, když zaregistrovala, jak si k ní kamarádka přisedá.

„Jak můžeš tohle říct,“ zakroutila Caroline nechápavě hlavou.

„Neměly byste obětovat bezpečí svých blízkých kvůli mně.“ Odložila napůl prázdný hrnek na stůl.

„Ty jsi naše kamarádka.“ Caroline se marně pokusila o úsměv. Ten jí ale zmizel hned, když se rozvibroval Elenin mobil nachystaný na konferenčním stole. Pohlédla na kamarádku a v jejím obličeji spatřila strach. Už se chtěla natáhnout pro přístroj a hovor přijmout sama, když ji Elena zastavila: „Ne, vezmu to,“ šeptla a pomalu si zvedla telefon k uchu.

„Haló?“ Přijala hovor a napjatě vyčkávala, co se ozve z druhé strany. První, co slyšela, byl Damonův samolibý smích.

„Už se mě nemůžeš dočkat, viď?“ zašeptal potom. Elena se nadechla a chtěla mu něco odseknout, ale neviditelná ruka, jako by jí sevřela hrdlo. Zakroutila hlavou a podala telefon Caroline.

„Kam jsi zavřel naše mámy, ty bezcitný hajzle?“ zařvala na něho upírka bez mrknutí.

„Ts, ts.“ Ozvalo se nespokojeně z druhé strany. „Měla by sis dávat pozor na jazyk, Caroline.“

„Radši ty si dávej pozor, až mi přijdeš pod ruku, ty sebestředné hovado!“ křičela.

„Nepřeháněj to, nebo toho budeš litovat,“ varoval ji.

„Jen jsi sem přiď!“ odsekla. „Jestli si myslíš, že s tebou Elena jen tak odejde, tak jsi na omylu!“

„Caroline, ne,“ varovala ji kamarádka tiše.

„Radši bys ji měla poslouchat, Caroline,“ zasmál se.

„Ty… „“ nadechla se, ale nenacházela ta správná slova, kterými by vyjádřila svoje rozhořčení a tak radši zavěsila. „To je takový,“ zaskřípala zuby, odhodila telefon do měkkých polštářů a stoupla si. Někdo zazvonil. Elena sebou polekaně trhla, Caroline na ni vrhla jeden starostlivý výraz a už šla pomalu ke dveřím.

„Caroline? Jsi tam? Slyším tě!“ Ozval se Tylerův hlas.

„Oh, to jsi ty,“ oddechla si a otevřela.

„Kam jsi zmizela?“ Zamračil se na ni, ale zůstal stát na prahu dveří.

„Musela jsem něco vyřídit, proč si nebral telefon?“ Opětovala mu naštvaný pohled.

„Někdo mi ho ukradl.“ Pokrčil nevinně rameny. „Kdyby mi Damon neřekl, že vás viděl odjíždět sem… „“

„Cože?“ přerušila ho Elena. „Jak ví, kde jsem?“ Zděšeně pohlédla na Caroline. Ta jenom bleskově přeběhla ke své kabelce, vytáhla telefon a ještě jednou si přečetla textovou zprávu, kterou poslala na Tylerův ztracený telefon.

 

Přijď do domu paní Benettové. Rychle!

 

„Sakra,“ zaklela a mobil zase odhodila. „To Damon ti ukradl telefon,“ vysvětlila rychle.

„Proč by to dělal? A může mě někdo už konečně pozvat dovnitř?“ Opřel se o rám a čekal.

„Damon není v poslední době tak úplně v pořádku.“ Protočila očima Caroline. „Jdu pro Bonnie.“ Otočila se na podpatku a zmizela do kuchyně.

„Ahoj Eleno, jak se vede?“ usmál se na ni Tyler mezitím.

„Ahoj.“ Pokusila se opětovat mu úsměv, ale moc to nešlo.

„Nazdar, můžu se přidat k rodinné idylce?“ Elena cítila, jak se jí podlamují kolena, když jejím tělem jako mráz projel Damonův úlisný hlas.

„Tys mi prej vzal telefon?“ Obrátil se k němu Tyler.

„A no jo.“ Vytáhl si Damon mobil z kapsy a vrátil mu ho.

„Cože? Vážně, kámo?“ Tyler si od něho mobil nechápavě vzal.

„Kámo? Už zase?“ Damon nespokojeně zamlaskal. Pak mu ruka bleskově vystřelila. To Tyler nečekal, nemohl se bránit, ještě nebyl dost rychlý. Elena vykřikla a svět kolem ní zmizel. Mrtvé tělo se pomalu sesunulo k zemi. Ve dveřích z kuchyně se objevila Caroline.

„Jedna nula.“ Ušklíbl se Damon chladnokrevně a pustil Tylerovo srdce na zem. Pak zmizel.

 Zaslala: Night.Being