Helpless (14) – Odhalení

Caroline opatrně vklouzla do školní chodby. Už na začátku se jí něco nezdálo. Zaposlouchala se do zvuků okolí.

„Proboha,“ zalapala po dechu ani ne o vteřinu později. Zatřepala hlavou, aby vzdechy dostala z uší a na chvíli vyšla ven před budovu.

„Co se stalo?“ Bonnie jí byla v patách.

„Myslím, že je něco špatně, něco je hrozně špatně.“ Pochodovala sem a tam a snažila se najít rozumné vysvětlení toho, co se dělo uvnitř.

„Caroline! Co jsi viděla?“ Čarodějka ji chytila za ruku, aby se na chvíli zastavila.

„Věděli jste to? Věděli?“ zamračila se Caroline.

„Co sme měli vědět, řekni mi to!“ Bonnie začínala být nervózní.

„Vevnitř.“ Ukázala za sebe a ztěžka oddechovala. „Někde tam v naší školní budově.“ Zdůraznila jedno slovo.

„No tak Caroline, vyklop to.“ Bonnie si založila ruce na prsou a protočila očima.

„Elena s Damonem… „“ vydechla, „oni… „“ nedokázala dokončit větu. Čarodějka na ni chvíli koukala a až po chvíli rozeznala na její tváři výraz naprostého zděšení.

„Oh bože, to ne!“ odfrkla si znechuceně.

„Jdi se sama přesvědčit.“ Dala ruce v bok a kývla hlavou k vchodovým dveřím.

„Ale to není možné.“ Na jejím obličeji se mihl stín.

„Tys to tušila?“ křikla.

„Ne!“ bránila se Bonnie.

„Vidím ti to na tváři, věděla jsi to!“ Dupla Caroline do země a nalomila si podpatek. „Zatraceně, vidíš, co děláš?“

„Caroline,“ začala Bonnie pomalu, „je pravda, že s Elenou nebylo něco v pořádku v posledních dnech, možná týdnech, ale nemyslím si, že… „“ „Nazdar.“ Naskytl se jim pohled na Damona zapínajícího vrchní knoflík na košili a samolibým úsměvem na rtech. Hned za ním se vyplížila Elena. Vlasy měla pocuchané a šaty pomačkané.

„Caroline?“ hlesla omámeně. „Bonnie?“ pískla tiše, když si všimla, že tam obě stojí.

„Víš… „“ Caroline se nadechla a tvář se jí okamžitě zkřivila něčím, co vypadlo jako zvracení. „Och.“ Otočila se a utekla.

„Bonnie,“ šeptla Elena zoufale.

„On.“ Posunkem ukázala na Damona. „Vážně?“ Zakroutila nevěřícně hlavou, pak následovala Caroline a ztratila se v davu.

„Tak, to by bylo,“ mlaskl si spokojeně a obrátil se na Elenu.

„Jsi spokojený?“ Opřela se zády o zeď. „Máš cos chtěl?“ Hlas se jí roztřásl.

„Ale no tak.“ Obrátil oči v sloup. „Řekni, že se ti to nelíbilo?“ Položil dlaně na stěnu, každou z jedné strany Eleniny hlavy.

„Děláš si srandu?“ ohrnula znechuceně spodní ret. „Ovlivnil jsi mě!“zařvala.

„No.“ Pokýval hlavou ze strany na stranu, jako by si nemohl vzpomenout.

„Jdi ode mě.“ Odstrčila ho. Chytil ji dřív, než se stačila vzdálit.

„Tohle už sme tu měli, nemyslíš?“ násilím ji zatáhl zpátky do budovy. Venku už to nebylo bezpečné.

 

Caroline se musela o něco opřít a i když to nepotřebovala, zhluboka se nadechnout. Tak takhle to bylo? Ovlivnil ji? Byl tak zaujatý sám sebou a tak sebestředný, že si ani neuvědomil, že ho mohla slyšet. Udělalo se jí zle. Proč mu to Elena jenom dovolila? Proč nikomu nic neřekla? Vyhrožoval jí nějak? Ubližoval jí? Zajela si rukama do vlasů. Damon, jak typické, nic lepšího od něho ani nečekala. Musí ale něco dělat. Musí! Nechápala, proč ještě nikdo nic neudělal. Nikdo tomu nezabránil. Měli to přímo před nosem.

„Ne, klid!“ Otřásla se a narovnala. Na pochyby není čas. Pomyslela si a rozhodným krokem se vydala najít Bonnie.

 

„Už mám dost toho zneužívání!“ Vytrhla se mu a rozešla se po dlouhé chodbě neznámo kam. „Je mi jedno, co se mnou uděláš,“ křičela.

„Víš, proč jsem tě ještě nezabil?“ Ležérně se opřel o stěnu a pozoroval, jak Elena mizí. Nechal jí trochu prostoru, měl čas.

„Nezajímá mě to!“ Odsekla a zabočila za roh.

„Z lásky přece.“ Z ničeho nic se objevil před ní.

„Jdi do háje.“ Ani nemrkla a obešla ho.

„To stačí!“ Chytil ji za paži a hodil před sebe.

„Au!“ ohradila se, když skončila na zemi. „Zase? Nic lepšího už tam nemáš?“

„Říkal jsem ti přece,“ sehnul se k ní a vytáhl ji na nohy, „že chci jít ještě na pouť, proč to musíš tak komplikovat?“ Třískl s jejím křehkým tělem o skříňky. Chodbou se rozlehla ozvěna, jak železo zarachotilo.

„No a co tě drží?“ zamračeně si ho změřila. Bolest už ignorovala.

„Ach jo, ach jo.“ Pustil ji a začal přecházet po chodbě sem a tam. „Bývala s tebou větší zábava.“ Kroutil hlavou. „Možná je načase, abych se tě zbavil.“ Jasně cítil, jak se při jeho slovech otřásla a začala se rozhlížet po únikové cestě. Zastavil se a pohlédl na ni.

„Říkal jsi, že mě miluješ,“ křikla v naději, že zapomene na to, co právě řekl.

„Jo, to jsem říkal.“ Usmál se a kývl.

„Tak proč bys mě zabíjel?“ vydechla tiše a bez hnutí čekala na odpověď. Věděla, že jestli ji Damon bude chtít zabít, udělá to. A není nic na světě, co by mu v tom mělo zabránit.

„Tiše.“ Přiložil si najednou ukazováček k ústům a rozhlédl se kolem. Elena ho napodobila, ale chodba se zdála prázdná. „Tyhle dohady si příště musíme nechat někam, kde bude větší soukromí.“ Ošklivě se na ni podíval. Nadechla se, aby něco odsekla, ale on ji nenechal a pokračoval: „Dneska už mě nebavíš, jdi si po svých a klidně si jdi i za těma svýma kámoškama, jdu si užít trochu opravdové zábavy.“ Mrkla a zmizel. Neubránila se hlasitému výdechu. I když se to snažila všemožně skrýt, strach z něho opravdu měla. Pomalu se svezla podél stěny na zem a pokusila se z hlavy vytěsnit myšlenku na to, že bude muset zajít za Caroline a Bonnie a dát jim nějaké vysvětlení.

 

Bonnie někdo chytil za ruku a prudce odtrhl z fronty na hot dogy. Pohoršeně se za neznámým otočila a byla připravená použít první obranné kouzlo, které ji napadne.

„Jde o Elenu!“ Tak vážnou tvář Caroline snad nikdy neměla.

„Já vím, já vím… „“ řekla klidně a pokusila se dostat rozčarovanou kamarádku zase do správných kolejí.

„Ne, ty mi nerozumíš, on ji ovlivňuje!“ Rozhodila rukama.

„Caroline, uklidni se, nic ještě nevíme.“ Protočila očima.

„Já jsem je slyšela, pro Krista pána! Bonnie, poslouchej mě!“ Zatřásla s ní. „Slyšela jsem, jak se hádali, křičela na něj, že ji ovlivnil!“

„Ale… „“ Bonnie nechápavě zakroutila hlavou, pak se jí oči rozšířily zděšením.

„No konečně, co uděláme?“ Caroline se uvolnila a narovnala. Věděla, že tady uspěla.

„Zachráníme ji, co asi.“ Rozhodně si ji změřila a už se vydala směrem ke škole.

„Najednou.“ Neopustila si Caroline kousavou poznámku. „A když Damon zjistí, že to víme?“ Rozběhla se hned na to za ní.

„Nezjistí, postarám se o něj.“ Čarodějka z očí téměř metala blesky, když se prodírala davem studentů tlačících se ke stánku se suvenýry. Mělo jí to dojít hned na začátku. To podivné chování, ty nehody. Všechno to měl určitě na svědomí on. Jak mohla selhat? „Bonnie stůj, vím, že víš něco víc!“ Caroline ji chytla za ruku, aby upoutala pozornost.

„Vysvětlím ti to, až bude Elena v bezpečí, teď ji jenom musíme dostat co nejdál od Damona!“ okřikla ji.

„Máš pravdu.“ Kývla Caroline a rychlým krokem následovala Bonnie ke vchodu do školní budovy.

Čarodějka prudce otevřela dveře a vešla jako první, Caroline hned za ní. Chvíli se jen tak tiše rozhlížely, pak se podívaly na sebe. Nechtěly svoji kamarádku odchytávat jako divoké zvíře, ale jestli bude pořád s Damonem, nechtěli jí ani ublížit. Bonnie viděla, jak Caroline zbystřila, a chodbou se rozlehl tichý Damonův hlas: „… jdu si užít trochu opravdové zábavy.“ Caroline chňapla po kamarádce a odtáhla ji do nejbližší třídy. Hned na to slyšely, jak někdo rychlými kroky prošel kolem, pak třískl dveřmi. Dívky znovu tiše vylezly ven.

„Je někde tady, slyším ji,“ špitla Caroline a vydala se chodbou za tichým tlukotem srdce. Jejich kamarádka nebyla daleko. Když obě pomalu vyšly za první roh dlouhé haly, našli ji sedět na zemi s hlavou v dlaních.

„Eleno?“ zašeptala Bonnie polohlasně, aby ji nevyděsila.

„Holky?“ hned, jak je zaregistrovala, stoupla si. „Já vám to všechno vysvětlím,“ vydechla smutně.

„Nemusíš nic říkat,“ řekla Bonnie a šla k ní ji obejmout.

„My se nezlobíme,“ přikývla Caroline a vzala Elenu za ruku.

„Cože? Ale… „“ dívka jako by ztratila hlas.

„Víme, jak to je.“ Upírka ji sjela soucitným pohledem.

„Víte?“ pípla. „Ach bože.“ Odvrátila pohled jinam. Pak se jí do očí nalili slzy. „Je to jinak, nevíte všechno.“ Kroutila hlavou a stahovala se pryč.

„Chceme ti pomoct.“ Bonnie se zamračila. Elenino chování se jí nelíbilo.

„Ne, to nejde.“ Zavřela oči a otočila se k nim zády. „Musím jít domů, chci jít domů.“ Zamířila si to k zadnímu východu.

„Eleno, počkej.“ Caroline jí nadběhla.

„Nechte mě, chci si jenom odpočinout.“ Obešla ji a vzala za kliku.

„Nepustíme tě za ním, ovlivnil tě!“ Křikla Caroline. Nechtěla, nemohla dopustit, aby si s ní Damon hrál tak, jak si zahrával s ní. Možná ještě hůř.

„Vůbec to nechápeš, Caroline, a teď mě pusť.“ Vytrhla svoji ruku z upírčiného ocelového sevření.

„To snad není možné,“ vydechla Caroline nevěřícně a obrátila se na Bonnie, „co se to s ní stalo?“

„Nevím, ale pomůžeme jí, ať se jí to líbí, nebo ne.“ Kývla čarodějka a vyběhla za Elenou ven.

„Bonnie nech mě. Nemá to cenu.“ Elena si to mířila přímo ke svému autu, kterým sem s Damonem přijeli.

„Myslíš, že to nechám jenom tak?“ křikla její kamarádka a srovnala s ní krok.

„Nebuď hloupá, Eleno!“ Přidala se k ní i Caroline.

„Ať si myslíte cokoliv, není to tak.“ Zastavila se a setřela si slzy z očí.

„Vyhrožuje ti?“ zeptala se čarodějka tiše.

„Ach… ne!“ ohradila se Elena a obezřetně se rozhlédla. „Holky, vážně! Jsem v pořádku, musíte mě jenom nechat být.“ Vší silou vytvořila na tváři škleb podobný úsměvu.

„Myslím, že jsi lhala už dost.“ Caroline si stoupla před dveře od auta.

„Můžete mě prostě jenom pustit domů?“ Eleně se roztřásla ruka i s klíčenkou v ruce.

„Ne.“ Zakroutila Bonnie rozhodně hlavou. „Je mi to líto, Eleno.“ Obličej jí výrazně posmutněl.

„Mně ne, jasné?“ Pohlédla na ni rozhodně. „A teď mě nechte jít.“ Otočila se zpátky na Caroline.

„Opravdu mě to mrzí.“ Čarodějka jí položila dlaň na paži.

„Bonnie, co to?“ Elena na ni překvapeně vytřeštila oči. Svět jako by se s ní najednou zatočil. Ztěžka vydechla, semkla víčka k sobě. Hned na to upadla do bezvědomí a sesunula se Caroline přímo do náruče.

„Skvělé a co teď s ní?“ Zamračila se pohoršeně blondýna s bezvládnou Elenou v rukou.

„Nevím, vezmeme ji do bezpečí.“ Pokrčila Bonnie rameny.

„Zavoláme Stefanovi?“ navrhla Caroline a nesla Elenu směrem k místu, kde zaparkovala svoje auto.

„Radši ne, mohl by udělat něco zbrklého.“ Zakroutila Bonnie odmítavě hlavou.

„Jasně.“ Do hlasu Caroline se vkradla hysterie. „Protože my jednáme naprosto organizovaně.“

„Radši mi podej klíče,“ řekla nedočkavě a natáhla k upírce ruku.

„Počkej, mám je někde tady.“ Caroline pustila bezvládné Eleně nohy na zem a opřela ji o auto, pak začala šmátrat ve svojí přecpané kabelce.

„Dělej, než nás tu někdo uvidí,“ popoháněla ji Bonnie nedočkavě.

„No promiň,“ ohradila se blondýna. „Kdybych věděla, že budeme unášet kamarádku, zaparkovala bych jinde.“ Strčila jí svazek spěšně do dlaně a Bonnie odemkla vozidlo.

„Polož ji opatrně na zadní sedadlo.“ Diktovala tiše a rozhlížela se, jestli neuvidí Damona.

„Neříkej mi, co mám dělat a radši mi pomoz!“ Caroline mírně zvýšila hlas.

„Tiše!“ Bonnie si naštvaně přiložila prst k ústům, ale přece jenom vzala Elenu za nohy.

„Pozor na hlavu. Sakra,“ zaklela Caroline, když se ozvalo tupé ťuknutí.

„Snad nebude mít bouli.“ Ušklíbla se Bonnie jako by omluvně a zabouchla dveře. Caroline mezitím rychle oběhla auto, posadila se na místo řidiče a nastartovala. Bonnie si vlezla vedle ní na sedadlo spolujezdce.

„Tak a jedem k… „“ čarodějka svoji větu ani nestačila dokončit.

„Bonnie pozor!“ Caroline prudce stiskla volant, když se přímo před jejich předním sklem mihl stín a hned na to hleděli do krvavých očí rozzuřenému Damonovi.

„Jeď!“ křikla Bonnie.

„Ale?“

„Prostě jeď!“ Bonnie se zapřela do palubní desky a upřela na Damona svoje temně hnědé oči. Upír se okamžitě chytil za hlavu a v bolestech se svezl na zem.

„Tady to máš, ty hajzle!“ Procedila Caroline a prudce šlápla na plyn. Auto dvakrát nadskočilo, když se přehouplo přes Damonovo tělo. Pak Caroline zastavila.

„Co to děláš? Jeď!“ Okřikla ji Bonnie znovu.

„Tohle je za Elenu!“ Blondýna se ďábelsky usmála a hodila zpátečku. Podvozek znovu několikrát nadskočil.

„Tohle ho na nějakou dobu odstaví.“ Bonnie se taky neubránila úsměvu.

„Cha! Paráda!“ Výskla si Caroline vítězoslavně. „A kam že to jedeme?“ Rozhlédla se na výjezdu z parkoviště.

„Do domu mojí babičky,“ řekla Bonnie šťastně. „No co? Zdědila jsem ho,“ objasnila rychle, když viděla kamarádčin pochybující obličej.

 Zaslala: Night.Being