Beauty & The Beast – Část 1: Kapitola 2

Část 1 – 1923:
Kapitola 2.

Pro normálního člověka se může zdát, že Annie Stevensonová je obyčejná dívka. Pro upíra, který prahne po krvi, se ovšem stane něčím úplně jiným. Hned po prvním setkání Damon ví, že tahle lidská bytost mu přinese něco, na co ani on nebyl připravený.

Annie projela kolem parku za univerzitou, u kterého před tím nastupovala a pak minula ještě několik bloků, než tramvaj konečně přijela k místu, odkud to měla do svého skromného bytečku nejblíže. Vyskočila a zamířila rychlým krokem do jedné z bočních ulic plné starých rozbořených domů a zchátralých bytů. Jen málokteré budovy byly ještě obyvatelné a většinu se město rozhodlo strhnout, až na pár skoro úplně na konci. Už šmátrala v kabelce, aby našla svazek klíčů a mohla se co nejrychleji dostat domů. Zvon na vzdáleném kostele tlumeně odbíjel dvanáctou a Annie si prozpěvovala melodii, kterou před tím zaslechla v rádiu. Neměla ani tušení, že se jí někdo plíží za zády.

Sledoval tramvaj až k místu, kde dívka vystoupila. Chvíli počkal, a když zabočila do jedné z ulic, následoval ji. Sladká vůně růží se za ní linula a jako nit a Damon se snažil zachytit jí tolik, kolik to jenom šlo. Slyšel pravidelný rytmus jejího srdce a bylo to pro něj jako rajská hudba. Něco na ní bylo. Na té podivné dívence s ohnivými vlasy. Něco od čeho nemohl odtrhnout smysly. Plížil se ve stínu tak, aby ho nikdo a nic neviděl a mohl v klidu pozorovat každý její pohyb.

Přesto že byl zaujatý neznámou bytostí před sebou, všiml si na druhé straně ulice zadýchaného muže. Nesl něco v ruce, svíral to tak pevně, jako by to mělo uchránit jeho život. Až, když se předmět zaleskl pod lampou, uvědomil si Damon, že to je nůž. Pohlédl na dívku před sebou, pak zpátky na toho chlápka. Dýchal a dupal tak hlasitě, že to musela slyšet i ona. Znovu přeskočil pohledem z dívky na násilníka. Zaslechl její tichý hlas, jak si něco prozpěvuje a chrastí při tom svazkem klíčů. Jestli se ale hned neotočí a nedá do běhu, určitě jí ten chlap ublíží. Byl už jen pár metrů od ní. Zabočila ke vchodu. Damon stiskl ruce v pěst.

Vzala za kliku, otevřela dveře a zaplula dovnitř. Muž se chtěl vydat za ní. Sotva se ale dotkl kliky, z úst mu vyprskla krev. Pak jeho těžké tělo dopadlo na zem a Damon zůstal stát s jeho srdcem pevně sevřeným v dlani. Pustil orgán na zem, překročil mrtvolu a vešel na chodbu starého domu. Svítilo se tam a on slyšel, jak po schodech někdo stoupá nahoru. Byl to starý třípatrový dům s jedním chabým světlem v každém poschodí. Počkal, až bude neznámá u svých dveří a ve chvíli, kdy strčila klíč do zámku, zhasnu.

„Jejda.“ Její tichý hlásek se nesl prázdnou, studenou chodbou. Damon byl v mžiku nahoře. Nemohla ho slyšet, přesto cítila, jak jí záda ovál průvan. Otočila se.

„Je tam někdo?“ Její oči sledovaly prázdnou tmu před ní. Světla z ulice nesahala až sem nahoru, takže tu byla černo černá tma. Damon ale viděl její tvář naprosto přesně a čistě. Zůstal však oněměle stát. Nic podobného v životě před smrtí ani po ní nezažil. Nitro jako by se mu plnilo teplem, které dívenka vyzařovala. Její tváře byly alabastrově bílé a kůže jemná, jako porcelán. Rty měkké a sladce růžové, lehce pootevřené, aby se jejímu rozrušenému srdci dostávalo víc vzduchu. Tmavé oči barvy té nejtemnější čokolády, ve kterých se Damon topil, koukaly někam skrze něho. A ohnivě zlaté vlasy, které na slunci musely jisto jistě zářit, splývaly podél tváří jako vodopád jisker. Nezmohl by se na slovo, ani kdyby o něm věděla. Měl štěstí, že nemusel nic říkat. Křehčí stvoření v životě neviděl. Takhle nějak si představoval anděla.

„Haló?“ natáhla ruku před sebe, Damon ustoupil. Konečky jejích prstů minuly jeho hrudník jenom o kousek. Naplnila ho obrovská touha. Stiskl čelist a raději ustoupil ještě o krok dozadu.

„Ach ty světla.“ Její obličej posmutněl a ona se otočila zase zády. Nahmatala kliku a pak klíče, otočila jimi a otevřela dveře do bytu. Světlo měla hned za rohem na malinké chodbičce. Rozsvítila, a když se naposledy ohlédla na skromně osvětlenou chodbu, byla prázdná.

Seběhl schody mrknutím oka. Otevřel dveře a popadl mrtvolu muže, kterou tam nechal ležet. Odnesl ji pár bloků dál a pohodil u popelnic. Už tak vypadal násilník jako bezdomovec, policisté si s tím nebudou lámat hlavu. Pak prchnul, jak nejdál to šlo. Co se to s ním dělo? Jak mohla jediná lidská bytost vyvolat tak silný nával emocí? Něco takového nezažil ani s Katherine. Láska k ní byla vášnivá a zdála se bez konce, ale po těch letech, za které se smiřoval s tím, že už se s ní neshledá, postupně vyprchala a zůstala po ní jenom hořká pachuť zrady a opuštění. Ale tohle? Zamilovat se na první pohled nepřicházelo v úvahu. Nebylo to pravé pojmenování pro to, co se odehrávalo v jeho hlavě. Cítil povinnost starat se o ni. Cítil potřebu chránit ji. Cítil nutkání být jí nablízku. Jako by se na krátkou chvíli, kdy pohlédl do její tváře, stala středem jeho vesmíru.

Rychlým krokem procházel ulicemi ještě s rukou zakrvácenou a ani s tou nejmenší myšlenkou na to, kam míří. Byl vyděšený. Netušil co teď bude dál, ale věděl, že tohle nemůže nechat jenom tak. Všechny jeho pocity ho oslabovaly. Musel se jich nějak zbavit. Musel se zbavit jí, ať už byla kdokoliv. Jinak nebude schopný dál pokračovat v existenci jako plnohodnotný upír. Každé pomyšlení na krev ho posunulo o jeden malý kousek od vzpomínky na tu dívku.

Popadla ho zuřivost. Zhluboka se nadechl a chřípí se mu vzrušením roztáhlo. Cítil mladý pár. Nedaleko. Jejich sexuální napětí se vznášelo ve vzduchu na míle daleko. Bude mít štěstí, když bude první upír, který je najde. Rozběhl se a o pár sekund později už stál u nich. Nečekal. Odtrhl muže, zlomil mu vaz a jeho tělo odhodil pryč. Ženě zacpal ústa dřív, než stačila vykřiknout a zakousl se do jejího krku tak silně, až odtrhl kus masa. Její skřek by se nesl bloky daleko, ale Damonova dlaň jí nedovolila vydat ani hlásku. Pil, sál a hltal tak dlouho, až tělo v jeho náručí úplně vybledlo a ochablo. Od úst se mu táhl krvavý pruh, přes bílou košili až ke kapkám na naleštěných botách. Vztek ho ale nepřešel. Rozhlédl se kolem a spatřil tu spoušť. V tu ránu se v jeho nitru něco zlomilo a on padl bezmocně na kolena.

***

Vstávala přesně v šest třicet. Na výpadek proudu už úplně zapomněla a bezstarostně rozhrnula jasně žluté závěsy na jediném okýnku v jejím bytečku. Otevřela ho a pustila dovnitř trochu chladného podzimního vzduchu. Zhluboka se nadechla a usmála. Sobota dopoledne byla vždy časem pro její vlastní potřeby. To znamenalo úklid malého bytu a přípravu do školy. Převlékla se z pyžama do pohodlných šatů nejmodernějšího střihu, jaký si mohla dovolit a dala se do práce. Zametla, utírala prach, umyla nádobí, ustlala postel, zalila květiny, srovnala oblečení a uvařila si něcos snídani. Když byla konečně hotová, usedla s topinkou ke knihám, které si před týdnem přinesla z univerzitní knihovny. Byl sice teprve začátek semestru, ale i přesto byla Annie ráda připravená. A s povinnou četbou bylo dobré začít hned.

Půl dne uběhlo jako voda a jakmile padla dvanáctá, naházela do sebe Annie zbytek topinek od rána, oblékla si lepší oblečení a vydala se do města na schůzku s kamarádkou Ethel. Každou sobotu v jednu hodinu se scházely na jedné malé zahrádce, kde si daly limonádu a prodiskutovaly všechno, co se měly učit ve škole. Na rozdíl od Bessie, ony totiž měly vysokou rády. Bessie tam chodila jen na popud svého bohatého otce, který chtěl ze svojí věčně nezodpovědné dcery něco mít.

Naneštěstí dnes měla Annie trochu zpoždění. Dorazila k vysoké budově, vyskočila z tramvaje a zaběhla do úzké uličky, na jejímž konci byl železný oblouk, v jarních a letních měsících obvykle plný květin, a v něm tepaný nápis U Chalmersů. Prošla pod ním a jako by se ocitla v jiném světě. Bíle natřené zahradní židličky byly rozestavěné kolem dřevěných stolů a na každém stála malá lucernička. Laťkový plot aspoň dva metry vysoký byl porostlý pnoucími se růžemi, kterým už opadaly všechny květy a listy se zabarvily do hněda. Většina lidí o tomhle místě neměla ani potuchy, ale ti co měli, sem chodili často a rádi. Zvlášť v létě, kdy celá zahrádka kvetla a bylo krásně. Teď při začínajícím podzimu tu příliš návštěvníků nebylo.

Rozhlédla se, ale svoji kamarádku nikde neviděla. Že by dnes nemohla přijít? Sedla si k jejich oblíbenému stolu a z tašky zatím vytáhla knihu.

„Ahoj Annie.“ Nestačila ani otočit stránku a už ji někdo vyrušil. Zvedla hlavu.

„Jamesi?“ zvedla překvapeně obočí. „Promiň, ahoj.“ Usmála se pak, založila list a schovala knížku do tašky.

„Ethel se necítí dobře.“ Vysvětlil rychle.

„To je mi líto, jsi milý, že jsi přišel.“ Sledovala, jak se posadil naproti ní. James Forrester byl Ethelin bratr. Sympatický mladík se slámovými vlasy a přívětivýma očima.

„Chvíli mi trvalo, než jsem to tu našel.“ Přiznal se.

„No jo,“ hlesla, pak bylo chvíli ticho. „Takže, ehm… „“ zamyslela se a na chvíli nevěděla, co říct. James se jí vždycky líbil a v jeho přítomnosti si nebyla úplně jistá sama sebou.

„Chodíte sem často?“ zeptal se, aby nějak začal konverzaci.

„Každou sobotu.“ Kývla. „A jak se mají rodiče?“ pokusila se o zdvořilost.

„Zdraví a šťastní. Obchody docela kvetou v poslední době.“ Mávl na servírku, když šla kolem.

„Co vám mohu nabídnout?“ žena k nim okamžitě přišla i s přichystaným blokem na zapsání objednávky.

„Jako obvykle.“ Usmála se na ni Annie.

„A já si dám… „“ James nahlédl do nápojového lístku. „Jahodovou limonádu.“

„Hned to bude.“ Otočila se a odešla. Annie sklopila pohled na svoje ruce nervózně si pohrávající pod stolem.

„Annie, ehm… „“ James upoutal její pozornost lehkým odkašláním. Pokračoval, až když vzhlédla. „Víš, říkal jsem si, jestli bys někdy nechtěla zajít ven.“

„Och.“ Začervenala se a znovu sklopila pohled.

„Jestli nechceš, tak to pochopím.“ Stáhl se, aby ji nevyděsil.

„A kam?“ zašeptala tak tiše, že ji skoro neslyšel.

„Kam?“ opakoval po ní, aby se ujistil, že slyšel dobře.

„Kam bys mě chtěl vzít?“ Váhavě vzhlédla.

„No… „“ zasmál se a viditelně si oddechl. „Nad tím jsem ještě neuvažoval, abych pravdu řekl.“ Poškrábal se na hlavě a opřel se do zahradní židle.

„Aha,“ špitla Annie.

„Máš ráda divadlo?“ naklonil se k ní zčista jasna.

„Ovšemže.“ Přikývla nadšeně.

„Tak bychom mohli někdy zajít třeba tam.“ Narovnal se spokojený se svým výběrem.

„Dobrá.“ Přikývla a hned se natáhla po sklenici s citronovou limonádou, aby se za ni mohla schovat. Trochu usrkla a zase ji odložila. James měl nejspíš žízeň, jelikož tu svoji vyprázdnil do poloviny.

„Páni.“ Užasl, když zhltl všechen růžový bublinkový nápoj. „To je opravdu dobré, už vím, proč sem chodíte tak často.“ Nevěřícně zakroutil hlavou.

„A to bys to tu měl vidět v létě.“ Zasněně se rozhlédla.

Seděli tam ještě hodnou chvíli a jejich rozhovor se ubíral všemi různými směry. Od oblíbených divadelních her, po hudbu, knihy, umělce. Nakonec jí James nadšeně povyprávěl o svém novém zaměstnání v otcově obchodě s hodinami. Bylo vidět, že titěrnou práci má opravdu rád, i když by to do něj kde kdo neřekl. Nebyl žádné tintítko, ale opravdový muž. Nakonec se Annie, ač proti své vůli musela zvednout a jít do práce. Rozloučila se a slíbila Jamesovi, že si najde čas na jeden večer s ním.

Ležet v posteli a pozorovat honosný strop historického hotelu bylo otravnější, než očekával. Na sobě měl jenom plátěné kalhoty, které občas nosil na spaní. Ruce složené za hlavou a modré oči těkající po novobarokních malbách buclatých andělíčků.

„Pokojská už napustila vanu.“ Ve dveřích do koupelny, která byla součástí malého apartmánu, se zjevila nějaká osoba. Neobtěžoval se ani pohnout prstem. Z otevřeného okna dovnitř doléhaly zvuky z ulice.

„Přidáš se?“ trochu zvýšila hlas v domnění, že ji přeslechl.

„Nejsem zrovna v koupacím rozpoložení, díky.“ Odpověděl nepřítomně.

„Můžu ti trochu pomoct.“ Stáhla si hedvábný župan přes ramena a svůdně zamrkala.

„Jdi se vykoupat, Emily,“ protáhl otráveně.

„Jsem Margareth.“ Žena obrátila oči ke stropu a taky se na něj na chvíli zahleděla. „Pitomče,“ řekla tiše, než zmizela za vysokými dveřmi koupelny.

Hotel, kde Damon každý den odpočíval, stál přesně uprostřed města. Byl to nejdražší hotel, ve městě a on by si ho s rodinným dědictvím mohl dovolit, i kdyby nechodil dole do kasina na soukromé partičky pokeru. Takhle to bylo ale větší dobrodružství. Pravidelně se tam scházeli bohatí magnáti a mafiáni z okolí, kteří si ani nevšimli, když jim nějaký ten tisíc čas od času zmizel. Někteří sebou přivedly i svoje dcery, milenky, manželky a to byla potom teprve zábava. Tedy pro Damona. Miloval ženy a jejich pozornost a věděl, jak ji získat.

„Kde to k čertu jsem?“ peřina vedle něho se pohnula a vystrčila z ní hlavu ani ne dvacetiletá dívka. Damon stále nehnul ani brvou. Když ho spatřila, ztuhla.

„Emily se koupe, jdi se přidat,“ řekl nezaujatě.

„Myslím, že se jmenuje Margareth,“ pípla a sáhla po prvním kusu oblečení, které zpod pokrývky nahmatala.

„Hm,“ zabručel a konečně se na posteli posadil. V polstrovaném křesle hned pod oknem ležela bezvládně další dívka. Byla nahá a dlouhé světlé vlasy jí splývaly po ramenech a z části zakrývaly ňadra. Očividně byla mrtvá, ale ani jedna ze zbylých obyvatelek tomu nevěnovala pozornost. Damon se rozhlédl, ale žádné další lidi ve svém apartmá neviděl.

„Ty,“ houkl na černovlasou dívku, která se plížila ke dveřím. Zajíkla se a neochotně otočila. „Znáš ji?“ pohodil hlavou k mrtvole. Zakroutila hlavou. „A víš, kdo jsem já?“ ukázal pak na sebe. Dívenka se skoro rozbrečela a přitiskla k sobě svůj kabát.

„Nevím, pane,“ špitla.

„Dobře, dobře.“ Pokýval spokojeně hlavou. „Tak už se ztrať.“ Nečekala a rychle vycupitala ze dveří ven.

Damon si stoupnul a protáhl se. Asi toho příliš nenaspal, když se stále cítil tak zničený. Ze včerejší noci si toho moc nepamatoval. Z koupelny se ozývalo rozpustilé čvachtání. Šel tam.

„Tak přece jen sis to rozmyslel?“ usmála se na něho žena z vany. Vypadala, že jí je už přes třicet, ale ne moc.

„Ty… „“ zamyslel se a promnul si kořen nosu. „Margareth,“ řekl pak vítězoslavně. „Kdo je ta?“ Posunkem naznačil dívku v ložnici.

„Nemám tušení.“ Pokrčila rameny a dál si mydlila levou paži. „Ale vzpomínám si, že se jmenovala Amélie, nejspíš Francouzka. Byla dost namyšlená, je dobře, že je po ní. Nejspíš jsem ji omylem udusila polštářem při… „“

„Hm, hm… „“ Damon neposlouchal, nesnášel ranní úklid. Obešel koupelnu s vanou uprostřed a položil Margareth ruku na temeno hlavy, pak ji jedním ladným pohybem strčil pod vrstvu pěny. Nejdříve se na hladině objevily bublinky, pak se žena začala zmítat. Voda stříkala všude okolo. Bylo jasné, že se nalokala mydlinek. Damon si znuděně prohlížel druhou ruku, zatímco oběť pod jeho pravačkou se topila. Trvalo to několik minut, než se konečně unavila a její končetiny ovadly. Vytáhl ruku z vody, osušil ji do ručníku a vrátil se do ložnice. Zatáhl závěsy a znovu se uvelebil v posteli. Z koupelny se ozývalo tiché jednotvárné kapání. Dnes měl opravdu špatný den.

Zaslala: Night.Being