The Immortal Passion (6)

K této části je dobré pustit si song od Gemma Hayes – Wicked Game.

 

„Tak zase jsem tu zůstal sám,“ pomyslel jsem si.

Pořád mi hlavou vrtal Klausův nápad na společnou večeři. Musím se přiznat, že jsem na to už myslela, ale nechtěl jsem to uspěchat. Navíc tady byl Klaus. Nevěděl jsem co od něj čekat. Celou dobu mě měl pro sebe, byl jsem tu jen pro něj. Chtěl jsem nebo vlastně přál jsem si, aby se změnil. Ale marně. On už se nikdy nezmění. Asi jsem to s ním už vzdal. Ne asi, ale určitě. On si pořád myslím, že budu sdílet jeho velkolepé plány. Ale o to já nestojím a vlastně jsem nikdy ani nestál. Vždy jsem se snažil chovat tak, abych nevzbuzoval podezření a spíš být ten tajemný. A zabíjení? To jsem dělal jen, když jsem musel. Navíc to stejně byli jen obyčejní zloději a výtržníci, co si to i zasloužili. Nevinného jsem zabil párkrát, ale dlouho mě to pronásledovalo. Teď už jsem dlouho nikoho nezabil. Zvlášť, když si můžu pořídit krev v krevních bankách. Chvíli jsem ještě přemýšlel o svém životě a o Klausovi. Pak jsem si vzal mobil a zavolal Andie. Ihned to zvedla.

„Ahoj, copak je?“ Zeptala se.

„Ahoj krásko, mám pro tebe malý návrh. Vlastně to byl nápad mého bratra Klause. Zjistil, že někoho mám a rád by tě poznal. Mohla bys dneska přijít večer na večeři?“ Zeptal jsem se a čekal na odpověď.

„Jo jasně, ráda přijdu.“

„Tak já si pro tebe přijedu,“ řekl jsem.

„Ne nemusíš. Stačí, když mi řekneš adresu a já si to najdu,“ odpověděla.

„Já pro tebe dojedu rád zlato, přece tě nenechám jet samotnou.“

„Mě to nevadí, vážně. Přijedu sama. A moc se na tebe těším. Ahoj,“ řekla a zavěsila.

„Tak to by bylo. Snad všechno dopadne dobře,“ řekl jsem si sám pro sebe.

Nalil jsem si sklenku výborného Bourbonu, sedl si a začetl se do knihy, kterou jsem si vzal z knihovny.

 

ANDIE

Tak dneska mě čeká večeře s Elijahovým bratrem Klausem. Páni. Ani nevím, jestli se mám těšit nebo se obávat. Ale co vím jistě je, že se už moc těším na něho. Na mého milovaného Elijaha. Dokonce jsem tak trochu zapomněla i na setkání s jeho matkou. Miluju ho a chci s ním být. Co se může stát? Prostě nám to jen nepřeje a chce všechno zničit. Ale já ji tu radost neudělám. A co se týče jeho bratra, jsem na něj docela zvědavá. Snad všechno dopadne dobře. Tak nějak jsem se zamyslela, když do pokoje vešla Olivie.

„Ahoj moje milá, copak děláš? A jak sis užila včerejšek? Jsem zvědavá,“ vyhrkla ze sebe.

„Bylo to nádherné. Krásnější večer jsem ještě nezažila. Připravil pro mě neskutečné překvapení. A nejlepší byla společná sprcha a společná noc,“ zašeptala jsem poslední slova a cítila, jak červenám.

„Vy jste spolu strávili noc? A jaké to bylo?“ Vyptávala se dál zvědavě.

„Něžné a přitom tak vášnivé. Ani to nejde popsat slovy. Prostě báječné. On je skvělý milenec. A ráno mi připravil snídani do postele,“ rozzářila jsem se jako hvězdička.

„Moje milá ani nevíš, jak moc ti to závidím,“ usmívala se Oli.

„A víš co? Dneska jsem pozvaná na společnou večeři, kde poznám jeho bratra. Jsem zvědavá a trochu mám i strach.“

„Strach? Zlato a z čeho prosím tě? Vždyť je jasné, že tě ten tajemný kluk miluje a ty jeho očividně taky. Není se čeho bát. Hlavně si to užij. A mimochodem, co si vezmeš na sebe?“ Zeptala se mě najednou.

„No přemýšlela jsem nad těmi šaty, co jsem dostala k narozeninám. Konečně mám příležitost si je vzít. Co ty na to?“

Olivie jen souhlasně přikývla a zdvihla palec nahoru. Jelikož byl ještě čas, rozhodly jsme se projít. Vyprávěla jsem ji, jak celý večer probíhal a dokonce jsem ji zmínila i ranní setkáni s Esther. Trochu jí to zarazilo, ale nakonec i ona usoudila, že nám to prostě jen nepřeje a snaží se nás za každou cenu rozdělit. Procházeli jsme se, smály se, až jsem zapomněla na čas. Rychle jsem se rozloučila s kamarádkou a pádila domů. Dala jsem si sprchu, ta mě trochu vzpružila. Z šatníku jsem vytáhla šaty, které jsem si vybrala na večer. Byly to krásné růžové šaty bez ramínek. Pás zdobila černá stuha s mašlí. A k tomu jsem si obula černé sandálové boty na podpatku. Vlasy jsem si nechala opět rozpuštěné. Tak se totiž nejvíc líbí Elijahovi. Koukla jsem do zrcadla a usmála se na sebe. Vypadala jsem vážně báječně. Šaty sedly jako ulité. Stačilo už jen vyrazit. Sešla jsem dolů a chystala se odejít.

„Kampak se chystáš, princezno?“ Zeptal se mě táta.

„Jdu za… no… ehm… za přítelem na večeři,“ vykoktala jsem ze sebe konečně.

„Ty máš přítele? No to se podívejme. Moje holčička nám už vyrostla,“ řekl dojatě.

„Ale tati, velká jsem už dávno přece,“ usmála jsem se a objala ho.

„To ano, ale až teď vidím, jak krásnou holčičku jsme vychovali. Moc ti to sluší. Doufám, že je na tebe hodný, jinak ať si mě nepřeje,“ zažertoval táta.

„Neboj se, hodný je a navíc i úžasný. Tak se měj,“ rozloučila jsem se s otcem.

„Dávej na sebe pozor a užij si to,“ dodal a zavřel za mnou dveře.

Nasedla jsem do auta a rozjela se. Mí rodiče jsou skvělí. Jak máma, tak i táta. Jsou mi víc kamarády než rodiči. Mám je moc ráda a nedokážu si představit, být bez nich. Jsou moje všechno. Celý můj život mi pomáhali a ve všem podporovali. Stáli při mně vždy, když jsem to potřebovala. A to myslím i své sourozence. Miluji svou rodinu a tak to bude navždy. Cesta ubíhala a já přemýšlela o své rodině, Elijahovi, prostě o všem. Až jsem konečně dojela před dům. Obrovský dům. Takový jsem ještě neviděla. Stále jsem seděla v autě a rozmýšlela. Ani jsem si nevšimla, že se ke mně blíží Elijah.

„Budeš tu sedět nebo půjdeš dovnitř?“ Zeptal se mě s úsměvem a podal mi ruku.

Chytila jsem se ho za ní a pomalu vystoupila.

„Ne nechci tady sedět, jen jsem přemýšlela.“

„A o čem nebo o kom?“

„Mé rodině. Než jsem sem šla, tak jsem si chvíli povídala s otcem. Máš být na mě hodný,“ pousmála jsem se a políbila jeho rty.

Konečně. Nemohla jsem se dočkat. Pevně mě k sobě přivinul. Opět mě zaplavil pocit bezpečí.

„Chyběl jsi mi,“ šeptala jsem.

„Ty mě víc lásko. Jsem rád, že jsi tady. A bratra si moc nevšímej, rád žertuje,“ řekl Elijah a políbil mě do vlasů.

Koukla jsem na něj a darovala mu další malý polibek.

„Mimochodem, moc ti to sluší,“ dodal a vzal mě za ruku.

Pomalu jsme se vydali ke dveřím. Elijah je otevřel a já oněměla úžasem. Vešla jsem dovnitř. Nikdy jsem neviděla tak úžasně zařízený dům. Elijah se jen usmíval.

„Vidím, že se ti tu líbí.“

„Ano, strašně moc. Nemám slov,“ odpověděla jsem.

„Tak to jsem moc rád,“ řekl mužský hlas za mnou.

Otočila jsem se a tam stál docela sympatický blonďák. Za ním se objevila mladá dívka a odměřeně si mě prohlížela.

„Andie, tohle je můj bratr Klaus a ta dívka za ním je Jocelyn,“ představil mi ty dva Elijah.

„Tak ty musíš být ta okouzlující přítelkyně mého bratra. Rád tě poznávám Andie,“ řekl Klaus a políbil mi ruku jako pravý gentleman.

„Těší mě, taky tě ráda poznávám,“ odpověděla jsem slušně.

Měla jsem trochu strach z Jocelyn, ten její pohled byl nepříjemný. Ale nakonec se usmála a pozdravila mě.

„Jsem rád, že jsi přijala pozvání. To víš, byl jsem zvědavý. Bratr je velký tajnůstkař . A mimochodem, večeři jsem připravoval sám. Takže račte ke stolu,“ usmál se Klaus a zamířil do jídelny.

Jocelyn, Elijah i já jsme ho následovali.

Zaslala: Ellie Davis